Domů     Okradla jsem bezdomovce, teď mě vydírá
Okradla jsem bezdomovce, teď mě vydírá
3 minuty čtení

Bezdomovec nemusí být úplně chudý, jak jsem si myslela. Ten můj vlastnil sošku trpaslíka, po které jsem dlouho toužila. Odmítnul mi ji prodat, nevím proč, tak jsem ji ukradla.

Cesta z práce byla vždy tak trochu dobrodružství. Abych nemusela obcházet rozlehlý park, chodila jsem zkratkou, což znamenalo projít kolem několika dost opilých bezdomovců. Nebyli moc přátelští ani milí.

Občas na mě hulákali, občas i nadávali, přestože jsem jim nic nedělala, jen šla kolem. A to dost rychle. Vlastně nejrychleji, jak to šlo.

Jednou jsem si všimla, že ten jeden, takový starý zarostlý chlap ve špinavé černé bundě, má v nákupním košíku, mimo několika igelitových tašek, i takovou malou barevnou sošku. Zpozorněla jsem, protože už několik let sbírám trpaslíky. Ale ne ledajaké.

Starožitné. Dají se sehnat na různých aukcích i po bazarech. Tenhle trpaslík byl evidentně velmi starý a krásný. S čepičkou a rýčkem. Určitě minimálně z první republiky.

Trpaslíka jsem chtěla poctivě koupit

„Dobrý den pane,“ oslovila jsem toho bezdomovce nejlépe, jak to šlo. „Prosím, neprodal byste mi toho trpaslíka? Dobře bych vám zaplatila!“ lákala jsem ho na peníze, ale on nic. Vysmál se mi do obličeje.

„Tak tohohle krasavce, slečinko, neprodám, ani kdybyste mě zaškrtila!“ chechtal se a notně si přihnul z lahve. Pokrčila jsem jen rameny a odešla. Nechtěla jsem ho dráždit, trochu jsem se ho bála. Ale ten trpaslík mi nešel z hlavy. Byl tak krásný!

Doma jsem jich měla už asi padesát a tenhle byl naprosto výjimečný. Druhý den jsem to zkusila znovu a za týden taky. Nic nepomohlo. Bezdomovec byl neoblomný. Tak jsem se rozhodla trpaslíka ukrást.

Ráno jsem si přivstala a cestou do práce podstrčila bezdomovci plnou lahev rumu. V lahvi jsem rozpustila prášek na spaní, aby byl výsledek zaručený.

Ostatní bezdomovečtí „ kolegové“ byli utábořeni o kousek dál, a navíc všichni ještě spali, tak si mě nikdo nevšimnul.

Můj lup měl cenu několik tisíc

Z práce jsem šla později, už za tmy. Byla ve mně malá dušička, ale všechno klaplo. Můj bezdomovec chrápal jako zabitý, v ruce tu moji lahev a vozík s trpaslíkem vedle sebe. Přistoupila jsem k němu a dělala, že se s ním jako bavím.

Nenápadně jsem vzala trpaslíka a uháněla pryč. Nikdo si ničeho nevšimnul. Doma jsem si trpaslíčka postavila na stůl a pečlivě ho očistila. Takovou krásu jsem ještě neviděla. Byl nádherý! Na internetu jsem zjistila, že by mohl mít cenu až několik tisíc.

Polilo mě horko. Jsem opravdu zlodějka! Usmyslila jsem si, že svůj dluh postupně splatím. Do obálky jsem dala tisícovku a nenápadně ji ráno hodila pod bezdomovcův vozík. Jenže on nespal. Tentokrát číhal on na mě.

Krádež splácím v lahvích rumu

„No paninko, tak se vám to povedlo, co? Okradla jste chudáka!“ zařval, ale naštěstí se nehýbal. Já utíkala pryč a za sebou slyšela: „Každý týden chci flašku, jinak vás udám!“ Udání jsem se nebála, ale tu lahev mu poctivě nosím. Už rok.

Ten trpaslík mi za to stojí. Mám ho v kuchyni na parapetu a denně se z něho raduju.

Renata T. (58), Plzeň

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.