Romantické projevy mohou do našeho života vstoupit i ze záhrobí. Lásku mi chodil vyznávat duch mrtvého muže!
Rok, který jsem tehdy zažila, patřil v mém životě k nejhorším. Během několika měsíců mi zemřeli oba rodiče a do toho jsem se rozváděla. Děti už jsem měla dospělé a naštěstí stály na mojí straně, ale ta tíha osudu byla tak strašná, že jsem se málem zhroutila. Bylo to opravdu hodně těžké období, a to jsem ještě netušila, co přijde.
Návrat do rodného domu
Po rodičích jsem zdědila domek v rodném městě. Rozhodla jsem se, že se tam přestěhuji a začnu v pětačtyřiceti znovu, od začátku. Našla jsem si tam i práci, dokonce u jednoho bývalého spolužáka, který podnikal. Brala jsem to jako příznivé znamení. Dalším balzámem na moji bolavou duši byl ten návrat domů. V paměti se mi vyrojila spousta vzpomínek, většinou těch krásných, protože dětství a dospívání jsem měla šťastné. Rodiče se nehádali, vždy při mně stáli a byli mi oporou. V rodném domě jsem se poměrně rychle zabydlela. Ani mi nevadilo, že jsem sama. Nechtěla jsem, aby to tak zůstalo napořád, ale na hledání nového partnera jsem po bouřlivém konci manželství ještě neměla sílu.
Známá melodie
Uběhl asi měsíc, když se mi po mém přestěhování začaly stávat podivné věci. Začalo to jednoho sobotního rána, kdy mě probudila hudba. Byla to stará písnička, kterou jsem mívala ráda ještě na základní škole. Nechápala jsem, odkud zní. Zvenku to nebylo, v chladném počasí jsem měla zavřená okna. Nedokázala jsem určit přesně, kde se ten zvuk bere. Kdybych bydlela v paneláku, řekla bych, že od sousedů, ale tady zaznívala tiše uprostřed domu.
Květiny za oknem
Kdyby k tomu došlo jen jedinkrát to ráno, myslela bych si, že se mi to jen zdálo, ovšem probuzení s mojí oblíbenou písničkou mě čekalo v dalších dnech ještě několikrát. Nebyla to ale jediná záhada, která mě ve staronovém bydlišti čekala. Zanedlouho jsem našla za oknem květiny. Byly dost podivné, jednalo se o černé růže. Když jsem ale otevřela okno a chtěla si je vzít, rozplynuly se mi před očima. To už jsem se začala bát, že buď přicházím o rozum ještě následkem rozvodu a dalších událostí, nebo že v domě straší. A mělo být hůř.
Šeptal mi milostné verše
Jedné noci mě probudil jakýsi nezřetelný šepot. Rozsvítila jsem lampičku na nočním stolku, ale nikde jsem nikoho neviděla. Přesto tichý hlas zněl tak, jako by byl přímo v mojí ložnici. Nejprve jsem byla vystrašená, ale šepot nezněl výhrůžně, a když jsem se zaposlouchala, rozeznala jsem jednotlivá slova. Pochopila jsem, že se jedná o nějaké milostné verše. Netrvalo to dlouho a šepot utichl. Vypadalo to, jako by se mi snažil náklonnost projevit nějaký přízrak.
Projevoval mi city
Nepatřím k ženám, které by kategoricky popíraly, že existují věci mezi nebem a zemí. Uvědomila jsem si, že je to vlastně svým způsobem romantické – prostě mám nějakého „ctitele“ z jiného světa. Neohrožoval mě, jen mi dával najevo svoji přízeň.
Na přítomnost přízraku jsem si zvykla
Od chvíle, kdy jsem poprvé uslyšela tu starou oblíbenou písničku, uplynuly dva měsíce a téměř každý den jsem se setkávala s projevy lásky od toho záhadného muže. Stalo se to skoro normální součástí mého života, i když každý rozumně přemýšlející člověk by si asi zaťukal na čelo. Pokoušela jsem se s tím přízrakem i komunikovat, ale nikdy mi na moje otázky neodpovídal. Až jedné noci došlo ke změně.
Došlo mi, o koho se jedná
Duch mi pošeptal jedno jméno a já pochopila, o koho se jedná. Kdysi dávno, když jsem chodila ještě na základní školu, mi poslal milostný dopis spolužák z vedlejší třídy. Tenkrát jsem ho odmítla a on se tím dost trápil. Moc často jsme se už nevídali, a když jsem odešla studovat na gymnázium do vedlejšího města, ztratili jsme se navzájem úplně. Rozhodla jsem se proto, že zkusím vypátrat, co se s ním stalo.
Smutné zjištění
Vyptávala jsem se starousedlíků i bývalých spolužáků a dozvěděla jsem se, že před mnoha lety zemřel a zarazilo mě, že prý spáchal sebevraždu. Pomyslela jsem si, jestli to nebylo kvůli mně, ale protože se to stalo až po mnoha letech od základní školy, dospěla jsem k závěru, že to se mnou žádnou spojitost nemělo. Nerozuměla jsem však tomu, proč se mi po tolika letech ozývá jeho duch.
Utichly do ztracena
Nakonec jsem usoudila, že jeho duše byla asi připoutaná k mému rodnému městu, a když jsem se vrátila, tak se mi připomněl. Teď, když jsem věděla, o koho jde, ty projevy lásky pomalu ustávaly, až utichly docela. Nějakou dobu se mi po nich stýskalo, ale pak jsem si řekla, že bude přece jen lepší dát přednost náklonnosti někoho živého.
Romana B. (61), severní Čechy
