Domů     Milovala jsem stalkera, teď se bojím
Milovala jsem stalkera, teď se bojím
5 minut čtení

Na muže jsem neměla štěstí. Opravdu jsem se zamilovala jen dvakrát. Poprvé do otce svých dětí, který nás po třech letech opustil a žije na druhém konci světa. Na toho druhého „vysněného prince“ jsem zase po ročním vztahu musela volat policii.

S Viktorem jsem se poznala v době, kdy jsem prožívala krizi. Deset let jsem žila s dětmi sama a přestávala jsem si připadat jako ženská. Práce, domácnost, škola a kroužky. Na sebe jsem neměla vůbec čas a když jsem míjela zrcadlo, křičelo na mě:

Dělej něco, nebo zůstaneš do smrti sama! Holky v práci na tom byly podobně, ale sjednat si rande přes seznamku neměly odvahu. Já jsem to zkusila. Brzo jsem si domluvila pár schůzek. Byla to katastrofa – vztek, slzy a klesající sebevědomí.

Když už jsem se smiřovala s tím, že nezadaní prima chlapi nejsou k mání, objevil se Viktor.

Nebyl to krasavec, ale zato sympaťák. Měl smysl pro humor a byl galantní. Po dvou měsících randění, jsem ho seznámila s dětmi. Brzo musel opustit svůj pronajatý byt, a tak jsem mu nabídla, že za příspěvek na nájem se může nastěhovat k nám.

Ani minutu nezaváhal: „Tak než mi klapne nová práce, můžu ti pomoct s něčím doma.“

Nedoceněný dobrák

Už první den, jsem valila oči. Doma mě čekaly zapečené brambory s uzeným. Děti se u večeře chechtaly a já měla sto chutí, si ten obrázek pohody vyfotit.

A když večer zapálil svíčku, nalil víno a pochválil mi šaty, které na mě ještě neviděl, věřila jsem, že mě konečně potkalo štěstí. Báječná společná dovolená mě v tom utvrdila, takže mi ani nevadilo, že ji zaplatily moje úspory.

Dokonce mě občas napadlo, co to asi bylo za ženskou ta jeho bývalka, když se rozvedli. „To si tak některé ženské neumí vážit fajn chlapů,“ pomyslela jsem si pyšná sama na sebe. Jenže od té doby se karta začala obracet.

Tehdy jsem ale ještě netušila, že prstýnek po matce, který mi dal jako zásnubní, bude hrát roli u soudu.

Práce nebyla jeho hobby

Viktorova pomoc doma byla milá, ale znervózňovalo mě, že stále nemá práci. „Nejsem blázen, abych šel někam, kde nedocení moje schopnosti.

Za pár drobnejch dělat nebudu,“ odpověděl mi, když jsem se ho na to zeptala, mimo jiné i proto, že přestal přispívat na domácnost. Později mě i obvinil, že mi jde jen o jeho prachy. Ve skutečnosti šlo o ty moje.

Pomalu jsem začala otevírat oči a přicházela zklamání. Ukázalo se, že víc než moji rodiče mu padl do oka jejich domek na Vysočině.

Tehdy se vytasil s myšlenkou, že jsou staří a že my bychom se o dům mohli postarat místo nich, kdyby nám ho darovali jako svatební dar. Krátce na to se zase snažil využít blížících se voleb, aby se co nejdříve mohl natrvalo přihlásit do mého bytu.

Nechápala jsem, proč tak spěchá. Z beránka se však změnil na vlka, když jsem mu prozradila, že byt není můj, ale mé tety. Pak už jsem ho nikdy neviděla tak okouzlujícího, jako kdysi.

Z beránka vlk

Hádky byly intenzívnější, kdykoli nebylo po jeho, káral mě nevybíravým způsobem. „Do konce týdne se odstěhuj,“ zařvala jsem na něj celá ubulená po jedné takové scéně.

V tom zase změnil tvář a utěšoval mě, že si nesmím všechno tak brát, že mám jen pocuchané nervy z práce a pubertálních dětí. Pár dní byl zase milý a starostlivý, ale další „bouřky“ přišly brzo.

Domácnost ho přestala zajímat, naopak nechával se obskakovat mnou i dětmi. Čím dál častěji odcházel na pohovory, ale práce a výplata stále nikde. Nechápala jsem, co se děje, až jsem náhodou potkala bývalou kolegyni.

Vypadala zamilovaně a ukázala mi foto svého „nového objevu“. Byl to Viktor. Zbytek dne jsem probulela a domů jsem přišla, když už spal.

Jakmile ráno zase odjel „shánět práci“, sbalila jsem mu těch pár věcí, co u nás měl, tašku zavřela do kočárkárny a vyměnila vložku v zámku. Bylo mi hrozně.

Obvinil mě z krádeže

Vrátil se až druhý den a ztropil poplach. „Otevři, víš, že tě miluju, udělal bych pro vás cokoli, a ty mě chceš odkopnout?,“ doprošoval se a když neuspěl, řval, nadával, mlátil do dveří. Zavolala jsem policii. Strážníci mu domluvili a on odešel.

Jenže příští den byl u bytu zas.

A když neuspěl, posílal mi nejdřív zamilované, ale pak i výhružné smsky, psal mi, že mě zničí, že na sociálce nahlásí, že střídám chlapy a ohrožuju tím mravní výchovu dětí, na facebooku mě pomlouval, dokonce zmínil i zaměstnavatele, což nebylo příjemné, protože jsem pracovala ve veřejných službách.

E-maily i smsky (denně mi jich poslal desítky) jsem si na radu policie archivovala a ty mi pak posloužily jako důkaz, když jsem ho po víc než měsíci zažalovala za stalking. Začala jsem se totiž bát o bezpečnost děti.

Několikrát si na ně počkal u školy a vyhrožoval, že si to s náma ještě vyřídí, že jsem mu ukradla věci po matce atd. Byl to samozřejmě nesmysl a nebylo těžké to u soudu prokázat. Viktor dostal podmínečný trest a od té doby máme od něj pokoj.

Nedávno jsem se potkala s bývalou kolegyní znovu. Její „dokonalý objev“ ji prý opustil, krátce po našem minulém setkání, jakmile zjistil, že je těhotná a že ji rodiče – majetní podnikatelé – vydědili.

Judita V. (62), Most

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka