S Darkem jsem strávila jen pár chvil po rozvodu, a myslela si, že jsme se rozešli v dobrém. Jenže jen dokud jsem na jeho zamilovanost a později posedlost nenarážela doslova na každém kroku.
Když jsem se rozvedla po patnácti letech s manželem, nebylo mi do smíchu. Děti situaci nesnášely dobře a já se čas od času potřebovala vyplakat někomu na rameni. Dnes už sice nevím proč, ale vybrala jsem si rameno sympatického kolegy z práce.
Strávili jsme spolu noc
Stěžovala jsem si, on mě utěšoval a občas mi i zvedal sebevědomí lichotkami. A tak se jednou stalo, že jsem se nechala utěšit malinko víc. Strávili jsme spolu noc. Nic podobného jsem neplánovala, ale prostě se to přihodilo.
Ačkoli já se mu omlouvala, Darek neposlouchal a začínal spřádat společné plány. Vysvětlila jsem mu, že žádný vztah nechci, a přestože to bylo skvělé, už spolu nikdy nebudeme nic mít.
On mi sice neodporoval, ale choval se, jako by mezi námi žádný takový rozhovor nikdy neproběhl. Psal mi zamilované esemesky, emaily, uveřejňoval moje fotky na internetu a k tomu psal titulky jako Moje láska a podobně.
Jako můj stín
Vysvětlila jsem mu to znovu, ale opět se nic nezměnilo. Vlastně ano, když jsem ráno vycházela z domu, už na mě čekal, aby mě doprovodil, a totéž se dělo i na cestě z práce.
I když jsem velice mírná bytost, co málokdy někoho pošle do háje, v tomto případě už to muselo být. „Darku, skončili jsme spolu! Nebudeme spolu, protože tě nechci, ne kvůli lidem nebo dětem, kvůli mně. Nechci tě!
Nech mě být.“ Koukal na mě překvapeně, a i když jsem měla pocit, že mě pochopil, pořád „hrál stejnou písničku“.
Posílal mi květiny, všichni společní známí si mysleli, že spolu chodíme, protože všude to rozhlašoval, v práci mu dokonce svěřili mou poštu, protože ji vyzvedával „pro přítelkyni“ a podobně.
Začal být pomstychtivý
Celá uondaná z následků své porozvodové slabosti jsem poprosila jednoho z kamarádů, aby mu domluvil. Nijak ho samozřejmě nenapadl, jen mu ukázal zdvižený ukazováček a několikrát s ním výhružně zakýval.
Tehdy se Darkova zamilovaná posedlost změnila ve zlou pomstychtivost. Jenže on se nemstil, jen abych trpěla. Mstil se, abych pochopila, že bez něj jsem ztracená. Vždycky mi například v práci pomáhal s počítačem, protože nejsem zrovna technický génius.
A tak mi v období nenávisti počítač zablokoval, zrušil emailový účet, vymazal práci za dva měsíce a podobně. Čekal, že za ním přiběhnu a budu prosit o milost.
Před domem „hlídkoval“ dál
Jenže já si našla jiného odborníka a všechno si pak znovu pod jeho dohledem zaheslovala. Abyste se nenechali mýlit, to, že mi dělal takové věci, neznamenalo, že přestal „hlídkovat“ před domem. Vždycky, když jsem vykoukla ven, stál tam.
Trápila jsem se, vyčítala si svou hloupost, ale už bylo jasné, že „pouhým“ padesátým odmítnutím ho od dalšího podobného počínání neodradím. Nepomáhalo ho odmítat ani nekomunikovat, nepomáhalo prostě nic. A to od mojí děsné chyby uběhl už dlouhý rok.
Představte si to, rok dostávat deset patnáct posedlých esemesek denně, dvacet emailů týdně, mít každodenní neohlášené návštěvy, které musíte řešit. Bylo to vážně stresující.
Musela jsem si dokonce i nechat předepsat prášky na nervy, bez nich bych to určitě nezvládla.
Podala jsem trestní oznámení
A protože jsem už vážně nevěděla kudy kam, podala jsem na Darka trestní oznámení. Na policii jsem se pak cítila jako zločinec, protože já musela obhájit, že ho nechci a nestačilo pouze moje prohlášení, že mě obtěžuje.
Musela jsem doložit všechny esemesky, emaily a jiné důkazy a ještě několikrát zopakovat, že nic z toho jsem si doopravdy nepřála. Ještě že jsem si některé z těch jeho „vyprávěnek“ schovala, těch prvních „asi milion“ jsem totiž jen s hnusem vymazala.
Když už jsem všechno předala, musely k výslechu i moje děti. Popravdě vylíčily, jak maminčin kolega stává pod oknem a jak se ho i někdy bojí. Bylo mi jich líto, že je do toho musím tahat, ale podle policie šlo o nutnost.
Policii bylo tedy všechno jasné a já se pak mohla jen začít bát, co takový nepředvídatelný blázen udělá po tomto mém kroku. Paní policistka sice říkala, že tento typ mužů se po pohrůžce policie stáhne, ale můžete si být něčím takovým jistí?
Fakt, že mu přišel dopis, že se ke mně nesmí přiblížit na sto metrů, přece není totéž co ostnatý drát.
Bála jsem se o sebe i děti
Nosila jsem v kapse slzný plyn a dětem jsem pro případ nouze taky jeden koupila. Ale bála jsem se stejně. Překvapivě je ale od té doby opravdu klid.
Sice jsem Darka, který dokonce změnil zaměstnání, několikrát zahlédla v naší ulici, ale doteď se mě nepokoušel kontaktovat. Děkuji policii a doufám, že můj pronásledovatel si místo mě nenašel nějakou jinou oběť.
Ztracený rok plný depresí a sebezpytování mi ale nikdo nevrátí. Nehledě na to, že stále ještě musím na mnoha místech dokazovat, že s tímhle člověkem nemám nic společného. „Naopak jsem na něj podala trestní oznámení!“ říkám všude, kde Darek uváděl moje jméno.
A že stihl nahlásit náš blízký vztah snad i v pojišťovně! Tvrdil, že se budeme brzo brát a že se moc těším, až s ním budu mít dítě. Žil v nějaké své představě, kterou mu nikdo nevymluvil. Měl by se jít zřejmě léčit, ale to už naštěstí není můj problém.
Jaroslava M. (43), Sušice
