Domů     Angličtina byla mým oblíbeným předmětem
Angličtina byla mým oblíbeným předmětem
7 minut čtení

Až do skončení povinné školní docházky jsem byla hodně pilná žačka. Učení pro mě bylo vždycky na prvním místě a kamarádky až na druhém. O nějakém chození s klukem jsem vůbec neuvažovala.

Vzhledově jsem byla spíš taková průměrná holka, žádná hvězda, kolem které by neustále spolužáci obletovali. Nebyla jsem však ani žádná nesympatická „šprtka“. Kdybych bývala chtěla, mohla jsem klidně s někým chodit.

Dávala jsem však přednost samým jedničkám na vysvědčení. Dostala jsem se na výběrové gymnázium a můj přístup byl stejný i tady, alespoň na začátku. Vlastně celý první ročník… protože v tom druhém jsme na angličtinu dostali nového profesora, Martina Majera.

Bylo mu méně než třicet a nebyl na škole žádným začátečníkem – vídala jsem ho už předtím, jenže nás neučil. Nyní, kdy jsem ho měla možnost ze své první lavice sledovat několikrát týdně, došlo k tomu, co mě samotnou zaskočilo. Zamilovala jsem se do něho…

Zpočátku to vypadalo docela nenápadně. Sama sobě jsem musela přiznat, že je mi angličtinář sympatický a že se mi líbí i jako muž. Hned jsem se ale vždy v duchu okřikla, že takové myšlenky jsou naprosto nevhodné. Vždyť mi bylo teprve šestnáct a půl.

A mezi profesorem a studentkou přece nemůže existovat žádný citový vztah. Nebo snad může? Co se týkalo mě samotné, za pár týdnů jsem měla jasno. Láska ve mně rostla geometrickou řadou a sílila ze dne na den.

Docházelo k tomu, že jsem se většinou při pohledu na profesora Majera červenala. Říkala jsem si, že mu to musí být jasné. A cítila jsem se docela trapně.

Moje zamilovanost a touha, která se ve mně probudila, přinesly logické následky. Začala jsem se zhoršovat v učení – kromě jednoho předmětu: angličtiny. Na tu jsem se plně soustředila. Chtěla jsem být před profesorem Majerem dokonalá.

Čím více jedniček a pochval jsem získávala v českém jazyce, o to hůře jsem dopadala v matematice, angličtině nebo fyzice.

V pololetí se to ještě tak moc neprojevilo, ale na konci druhého ročníku jsem měla vysvědčení, jaké bych si před rokem ještě nebyla schopna připustit.

„Co se to s tebou děje, Dito?“ nechápal otec, zvyklý na moje předchozí bezproblémové studium a vynikající známky. Těžko jsem mu mohla vysvětlovat, že jsem nešťastně zamilovaná do profesora angličtiny a všechno ostatní pro mě postupně ztrácí důležitost.

Během prázdnin se situace uklidnila, už proto, že jsem Martina – jak jsem mu pro sebe říkala – neviděla. Zůstávaly mi jen vzpomínky, ovšem natolik silné, abych si „nezačínala“ nic s žádným z kluků, kteří se mnou chtěli chodit.

Ať už to bylo na brigádě nebo na prázdninovém pobytu u moře, všechny jsem kategoricky odmítala. Moje srdce patřilo jinému… jakkoliv jsem to těžko někomu mohla sdělit a jakkoliv jsem to těžko obhajovala i sama před sebou.

S blížícím se koncem prázdnin jsem se na rozdíl od jiných studentů nemohla dočkat školy. Důvod byl jasný. Přemýšlela jsem, co to se mnou udělá, až Martina znovu spatřím. Bylo to ještě horší, než jsem čekala. Jako by se můj marný a nevyslovený cit zdvojnásobil.

I kdyby to angličtinář nevěděl už předtím, nyní by mu to muselo dojít… leda že by byl slepý. V jeho očích jsem několikrát spatřila, jak mě má přečtenou. V duchu jsem si představovala, že mě třeba někdy na chodbě osloví… nebo že mi napíše dopis.

Nic takového se přirozeně nestalo. A žádný krok jsem ze své strany neudělala ani já.

Protrápila jsem se tak i třetím ročníkem gymnázia. Bez vztahu a bez zájmu o nějaké chození, třebaže mi i doma říkali, ať už si najdu nějakého kluka. Domnívali se totiž mylně, že můj stále se zhoršující prospěch souvisí se smutkem z toho, že nikoho nemám.

Pro mě ale existoval jediný muž na světě – Martin Majer. Nevzdávala jsem se naděje, zvlášť poté, co jsem se dozvěděla, že není ženatý a nemá ani žádnou přítelkyni. Kolovaly o něm nejrůznější zvěsti, ale těm jsem nepřikládala význam. Pouze jsem všechny ty, kdo pomlouvali, tajně a upřímně nenáviděla.

Ve čtvrtém ročníku jsem se trochu vzpamatovala, zejména pod tíhou blížící se maturity. A rozhodla jsem se vůči Martinovi změnit taktiku.

Jestliže jsem se dosud jiným vztahům kvůli své platonické lásce vyhýbala, nyní jsem jich naopak vystřídala několik… ale tak, aby to panu Majerovi bylo jasné a aby začal žárlit. Dál platilo, že jsme spolu nikdy nemluvili soukromě.

Vybudovali jsme si však za tu dobu, co jsme se znali, řeč pohledů, která byla dostatečně výmluvná. Pátrala jsem v Martinových očích po známkách žárlivosti. Jedním z mých „kluků“, s nimiž jsem doháněla vše, co jsem zatím v mládí promeškala, byl i můj spolužák.

Několikrát jsem se s ním objímala a líbala na chodbě právě před hodinou angličtiny. Cílem bylo, aby nás Martin viděl, což se mi párkrát podařilo. Zdálo se mi, že se na mě pak v hodině dívá trochu smutně a trochu pobaveně. Jako by chtěl říct:

Dito, co mi to děláte? A v mém pohledu si mohl přečíst odpověď: to máte za to, že mě nechcete…

V posledním pololetí mě přestalo provokování bavit. Soustředila jsem se jen na učení. Stala jsem se znovu dívkou, která nadřazuje školní úspěch nad všechno ostatní. Zdálo se, že jsem se definitivně smířila se svým milostným neúspěchem.

Maturovala jsem i z angličtiny a vytáhla jsem si přesně tu nejtěžší otázku, kterou jsem si nepřála. Můj výkon nebyl zpočátku dvakrát přesvědčivý. Angličtinář však „zapracoval“ a pomohl mi.

Když jsem spatřila v jeho očích, jak moc mi fandí, vzpamatovala jsem se a zbytek otázky zvládla už suverénně.

Nadešly poslední dny středoškolského studia – slavnostní vyřazování a po něm maturitní večírek. Tam už jsme se k přítomným profesorům a profesorkám chovali úplně jinak, jako rovní k rovným. Já jsem hledala Martina, ale marně. Mrzelo mě, že nepřišel.

Bolelo to natolik, že jsem se dokonce rozhodla odejít z večírku předčasně. Věděla jsem, že je to asi poslední příležitost vidět spolužáky pohromadě, ale zklamání z Martinovy nepřítomnosti bylo silnější.

Už jsem skoro mířila k východu, když se profesor angličtiny objevil u vchodu. Zajásala jsem a hned jsem změnila své plány.

K tomu, abychom ve dvou prohodili pár slov, jsme se dostali až po nějaké chvilce. Sebrala jsem veškerou odvahu a protože jsem nyní už neměla co ztratit, zeptala jsem se:

„Pane profesore, víte, že jsem do vás byla skoro celé ty tři roky, co jste nás učil, zamilovaná?“ Usmál se: „Myslel jsem si to, Dito.“ „Tak proč jste mi nikdy nedal nic najevo?“ přála jsem si vědět. Zvážněl a podíval se mi do očí.

Vzpomněla jsem si na naši hru pohledů a nevyslovených slov. „Nebylo by to vhodné a vy to víte…“ řekl tiše. „A teď – teď už to vhodné je?“ položila jsem mu přímou otázku. „Vy se jen tak nevzdáváte, že?“ pokýval hlavou.

„Víte co, promluvme si o tom v klidu… co třeba v sobotu odpoledne?“ navrhl a upřesnil místo schůzky, na kterou mě zval… Později jsme si připili na tykání a z večírku jsem odcházela v jeho doprovodu, šťastnější než když jsem udělala maturitu. To se stalo loni v létě a ten pocit ve mně přetrvává dodnes…

Dita (20), severní Morava

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sladký dort s karamelem
nejsemsama.cz
Sladký dort s karamelem
Suroviny: Na korpus: 200 g máslových sušenek 100 g másla Na karamel: 1 plechovka karamelového kondenzovaného mléka 2 lžíce másla Na krém: 250 g smetany ke šlehání 250 g mascarpone 2 lžíce moučkového cukru ½ lžičky vanilkového extraktu 3 banány Postup: Sušenky rozdrťte v mixéru na jemný prášek, smíchejte je s rozpuštěným máslem a natlačte
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
historyplus.cz
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
Z hradeb pretoriánského tábora se do Věčného města nese zvučná výzva. „Císařský titul je na prodej!“ křičí hlásný. Pretoriáni, tedy osobní strážci panovníka, svrhli císaře a hledají jiného. „Moc bude svěřena tomu, kdo nabídne nejvíc,“ dodává hlásný. Píše se rok 193 a v Římě se dějí neslýchané věci – mimo jiné dojde i na licitování
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
21stoleti.cz
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
Břevnovský klášter v Praze patří k významným českým památkám. To je známá věc. Ne každý ale ví, že nejstarší český mužský klášter, založený v roce 993, má temné tajemství. Respektive má ho pozemek za
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
nasehvezdy.cz
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
Tohle o nerozlučné lásce moc nesvědčí! Na akcích v noblesním oděvu herec z Inkognita Ondřej Brzobohatý (42) a moderátorka Daniela Brzobohatá (46) vypadají jako dokonalý pár, speciálně on pak jako prav
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém s brambory
tisicereceptu.cz
Chřestový krém s brambory
Smetanová polévka ze zeleného chřestu a brambor je velmi jemná a chutná. Suroviny na 6 porcí 500 g brambor 1 lžička soli 500 g zeleného chřestu 300 ml smetany na vaření 1,3 l vody 4 lžíce h
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
epochaplus.cz
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
Rok 1968. Válka ve Vietnamu eskaluje a Američané mají těžké ztráty. Vietkong je všude, situace je napjatá. Americké velení se všemi silami snaží situaci zvrátit. A s neúspěchy přichází frustrace a s frustrací násilí. Ale skutečnou podstatu násilí v Americe tuší málokdo. Armáda si informace hlídá. Když novinář Seymour Hersh (*1973) dostane od svého známého zajímavý tip, neváhá
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
enigmaplus.cz
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
Před dvěma lety Antarktický poloostrov vydal stovky mumifikovaných těl tučňáků. Nález působí zlověstným dojmem. Jako by zvířata v jeden okamžik hromadně uhynula a tento okamžik byl poté zmražen v čase
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
epochalnisvet.cz
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
Uvnitř malebné Kaple milosti v bavorském Altöttingu stojí ikonická soška Černé Madony. Ročně za ní přicházejí miliony věřících, neboť podle místní legendy do sebe dokáže nasáknout bolest, smutek a trápení každého, kdo ji o to požádá. Skutečně její barva odráží právě její zázračné umění?   Soška vysoká asi 66 cm, oblečená v bohatě zdobeném barokním rouchu, pochází
Pátek třináctého se stal prokletým!
skutecnepribehy.cz
Pátek třináctého se stal prokletým!
Lidové pověry mi nic neříkaly a nikdy jsem se podle nich neřídila. Pak ale nastal v mém životě jeden den, který všechno změnil. Většina lidí na pověry nevěří. Také jsem k nim dlouhou dobu patřila, dokonce jsem se jim smála. Jednoho dne mě ale smích přešel. Temné síly se spikly Před několika lety se stalo
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
iluxus.cz
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
Prázdniny jsou sice u konce, ale příjemné dny ještě ne. A protože jsme si letos opravdu horkého léta příliš neužili, stojí za to prodloužit si ho – tentokrát už bez spalujících veder i davů turistů. P