Domů     Smutný konec prázdnin
Smutný konec prázdnin
3 minuty čtení

S manželem žijeme celý život na venkově. Náš syn Dalibor se ale přiženil do města a vnoučata vyrůstají na sídlišti. Občas k nám jezdí, jenže můj muž o nich tak trochu pohrdavě říká, že si myslí, že jsou krávy fialové a zvířátka v lese jsou chodící plyšáci.

Minulý rok k nám jako obvykle přijeli na prázdniny. Petrušce bylo na jaře devět, Zdeněčkovi v zimě šest. Jsme rádi, že k nám mohou aspoň o prázdninách, dostanou se na čerstvý vzduch a vidí, že i je něco jiného než obchody a hřiště. Protože je u nás klid, necháváme je samotné běhat po lese a po loukách.

Bylo to v sobotu, odpoledne když se přihnali z lesa s křikem. Pěkně ve mně hrklo, v první chvíli ve mně pořádně hrklo, myslela jsem, že se jim něco stalo. Naštěstí byli v pořádku. Ale nebyli sami. Přinesli sebou malé srnče.

Tvářili se jako hrdinní zachránci a já neměla to srdce kazit jim radost vysvětlováním, že mu tím, co udělali nejspíš ublížili. Zato manžel si servítky nebral, on už je prostě takový.

Hned na ně spustil, že jsou hloupí, že když ten chudák tiše ležel v trávě, měli ho tam nechat, protože se srna jenom odešla napást. A že je zvědavý, co s ním budou dělat, protože takhle malé srnče bez mámy dost často nepřežije.

Vnoučata se samozřejmě rozplakala, chtěla jít vrátit srnče do lesa. Děda je ale zastavil, že teď už to nenapraví, srna by cítila jejich pach a to malé by buď pošlo hlady nebo by ho dostala liška. Děti byli zoufalé.

Abych ještě zachránila, co se dá, navrhla jsem jim, že ho odvezeme do záchranné stanice. Manžel už viděl, že to přehnal a nabídl se, že nás odveze.

Vnoučata dělala, co mohla

Ve stanici moc nadšení nebyli. Byly zrovna senoseče a tak měli v opatrování už tři zraněná srnčata. Děti navíc prosili, že když už to tak zkazily, měly by se o srnčátko postarat sami. Slečna, s kterou jsme mluvili, nám to nedoporučovala.

Nakonec jí ale děti přesvědčily. Dostali jsme rady jak často krmit a jakým mlékem, jak mu dělat pelíšek a postarat se, aby bylo srnče v pohodě. Slečna nás ale také varovala, že je srnčátko hodně malé a může se stát, že ho nezachráníme.

Jenže na vnoučatech jsem viděla, že si něco takového nepřipouští a jsou přesvědčená, že Julinku, jak si srnče pojmenovali, určitě zachrání.

Následujících deset dní nedělali nic jiného, než že se o Jůlinku starali nebo ji zpovzdálí pozorovali. Snažili se ze všech sil, mi s manželem jsme jim samozřejmě pomáhali, ale byl to marný boj. Když srnče dostalo průjem nepomohl ani veterinář.

Jůlinka nakonec uhynula v noci. Pro vnoučata to byla rána, když jsme ji ráno našli v pelíšku bez života. Plakala a pořád dokola mluvila o tom, že je to jejich chyba.

Snacha nás navíc obvinila, že jsme zkazili dětem nejenom prázdniny, ale i dětství, protože z toho kvůli manželově neomalenosti budou mít doživotní trauma. Od té doby s námi jedná spatra a letos k nám vnoučata ani nepustila.

Jana L. (63), Liberec

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud