Domů     Když mi zemřel syn, začala jsem pít
Když mi zemřel syn, začala jsem pít
3 minuty čtení

Martínek skončil pod koly auta přímo před naším domem. Nesl si zrovna vysvědčení z první třídy.

Syn se mi narodil, když mi bylo dvaatřicet a já už v dítě přestala doufat. Dlouhých pět let jsme se s mužem snažili za pomoci lékařů, až došlo na zázrak a narodil se Martin. Oslavy nebraly konce, a život se otočil o sto osmdesát stupňů.

Všechno se točilo jen kolem něj. Když šel do první třídy, dostal do kornoutu ty nejlepší karamelky, když si nesl domů svoje první vysvědčení, na stole voněl dort a leskla se krabice s legem. S tím si ale už nestihl nikdy pohrát.

Když jsem z ulice zaslechla skřípot brzd, ani ve snu mě nenapadlo, že se mě to týká. Ani jsem nevystrčila hlavu z okna. Pak začala houkat sanitka a u dveří zazvonil zvonek. Policista mi rozpačitě oznámil, že našeho syna právě odvezla záchranka.

Pak říkal ještě něco, ale už jsem mu nerozuměla ani slovo. Zastavilo se mi srdce i dech, ruce ztuhly a nohy vrostly do země. Po prvním nadechnutí jsem začala zmateně pobíhat po bytě. Vždyť mě Martina vyzvednout ve škole můj muž! Kde je? A jak ho s ním mohlo přejet auto?

To už se ozval klíč v zámku a manžel byl doma. „Dorazil Martin? Poslal jsem ho napřed, ještě jsem si potřeboval skočit na poštu a jemu se se mnou nechtělo,“ bezstarostně ze sebe chrlil ode dveří. „Právě ho odvezla sanitka.

A jak vidím, je to tvoje vina!“ křičela jsem na něj, ale to už jsme běželi k autu a pospíchali do nemocnice. „Stav vašeho syna je kritický,“ bez slitování oznámil lékař a i když jsem se celou noc modlila ke všem svatým, druhý den syn zemřel.

Se svým mužem jsem od toho dne nepromluvila. Co na tom, že skončil na psychiatrii, že si chtěl vzít život…syna mi to nevrátí. A jeho smrt má na svědomí on! Nezodpovědný chlap, co si odskočil „jen“ na poštu.

Zhroutil se mi svět

Na první dny po tragédii si moc nepamatuju, všechno se odehrávalo jakoby v mlze. Vím jenom, že jsem si po týdnu otevřela svou první láhev rumu. Byl levný a na bolest duše dostačující. Po pár panácích jsem usnula a mohla tak přežít do druhého dne.

Časem jsem zjistila, že dobře zabírá i na problémy s rozvodem, na samotu a ztrátu zaměstnání. Po roce jsem se ocitla na samém dně. Jediným stálým partnerem byla ta hnědá flaška. Ta nikdy nezradila ani nezklamala.

Všichni se ode mě odvrátili, jen sousedka Alenka mi občas přišla donést něco k jídlu. A taky mi promlouvala do duše. Jinou pomoc jsem totiž odmítala. Mě přece pomoci není!

Když se ale Alence narodilo vnouče a ona mi přinesla ukázat ten růžový kňourající uzlíček, něco se ve mně zlomilo. „Podívej, a jmenuje se Martin,“ sehnula se ke mně a já se snažila zaostřit pohled plavající v lihu. Po třech letech mi opět vyhrkly slzy.

Vždyť je mému synovi tak podobný? Pochovat mi ho ale nepůjčila. Až budeš střízlivá, nezlob se,“ řekla Alenka. Od toho dne se všechno změnilo. Nastoupila jsem dobrovolně do protialkoholní léčebny a dnes už jsem z ní zpátky doma.

A malého Martínka jsem si už mohla sama pochovat. Bylo to krásné a dojemné a očišťující. Jsem rozhodnutá, se alkoholu už do smrti ani nedotnout. Dnes vidím, že mi vzal všechno, co mi ještě po smrti syna zbylo.

Blanka, (45), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika