Domů     Když mi zemřel syn, začala jsem pít
Když mi zemřel syn, začala jsem pít
3 minuty čtení

Martínek skončil pod koly auta přímo před naším domem. Nesl si zrovna vysvědčení z první třídy.

Syn se mi narodil, když mi bylo dvaatřicet a já už v dítě přestala doufat. Dlouhých pět let jsme se s mužem snažili za pomoci lékařů, až došlo na zázrak a narodil se Martin. Oslavy nebraly konce, a život se otočil o sto osmdesát stupňů.

Všechno se točilo jen kolem něj. Když šel do první třídy, dostal do kornoutu ty nejlepší karamelky, když si nesl domů svoje první vysvědčení, na stole voněl dort a leskla se krabice s legem. S tím si ale už nestihl nikdy pohrát.

Když jsem z ulice zaslechla skřípot brzd, ani ve snu mě nenapadlo, že se mě to týká. Ani jsem nevystrčila hlavu z okna. Pak začala houkat sanitka a u dveří zazvonil zvonek. Policista mi rozpačitě oznámil, že našeho syna právě odvezla záchranka.

Pak říkal ještě něco, ale už jsem mu nerozuměla ani slovo. Zastavilo se mi srdce i dech, ruce ztuhly a nohy vrostly do země. Po prvním nadechnutí jsem začala zmateně pobíhat po bytě. Vždyť mě Martina vyzvednout ve škole můj muž! Kde je? A jak ho s ním mohlo přejet auto?

To už se ozval klíč v zámku a manžel byl doma. „Dorazil Martin? Poslal jsem ho napřed, ještě jsem si potřeboval skočit na poštu a jemu se se mnou nechtělo,“ bezstarostně ze sebe chrlil ode dveří. „Právě ho odvezla sanitka.

A jak vidím, je to tvoje vina!“ křičela jsem na něj, ale to už jsme běželi k autu a pospíchali do nemocnice. „Stav vašeho syna je kritický,“ bez slitování oznámil lékař a i když jsem se celou noc modlila ke všem svatým, druhý den syn zemřel.

Se svým mužem jsem od toho dne nepromluvila. Co na tom, že skončil na psychiatrii, že si chtěl vzít život…syna mi to nevrátí. A jeho smrt má na svědomí on! Nezodpovědný chlap, co si odskočil „jen“ na poštu.

Zhroutil se mi svět

Na první dny po tragédii si moc nepamatuju, všechno se odehrávalo jakoby v mlze. Vím jenom, že jsem si po týdnu otevřela svou první láhev rumu. Byl levný a na bolest duše dostačující. Po pár panácích jsem usnula a mohla tak přežít do druhého dne.

Časem jsem zjistila, že dobře zabírá i na problémy s rozvodem, na samotu a ztrátu zaměstnání. Po roce jsem se ocitla na samém dně. Jediným stálým partnerem byla ta hnědá flaška. Ta nikdy nezradila ani nezklamala.

Všichni se ode mě odvrátili, jen sousedka Alenka mi občas přišla donést něco k jídlu. A taky mi promlouvala do duše. Jinou pomoc jsem totiž odmítala. Mě přece pomoci není!

Když se ale Alence narodilo vnouče a ona mi přinesla ukázat ten růžový kňourající uzlíček, něco se ve mně zlomilo. „Podívej, a jmenuje se Martin,“ sehnula se ke mně a já se snažila zaostřit pohled plavající v lihu. Po třech letech mi opět vyhrkly slzy.

Vždyť je mému synovi tak podobný? Pochovat mi ho ale nepůjčila. Až budeš střízlivá, nezlob se,“ řekla Alenka. Od toho dne se všechno změnilo. Nastoupila jsem dobrovolně do protialkoholní léčebny a dnes už jsem z ní zpátky doma.

A malého Martínka jsem si už mohla sama pochovat. Bylo to krásné a dojemné a očišťující. Jsem rozhodnutá, se alkoholu už do smrti ani nedotnout. Dnes vidím, že mi vzal všechno, co mi ještě po smrti syna zbylo.

Blanka, (45), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.