Domů     Nakonec jsem mámu našla
Nakonec jsem mámu našla
3 minuty čtení

Ublížila jsem moc tomu nejdražšímu člověku, kterého na světě mám. Na konec mi to ale všechno došlo a já se nyní snažím vynahradit to, co jsem zameškala. Snad je to ještě možné.

Zavázala jsem druhou tkaničku. „Tak, a je to. Můžeme jít na procházku.“ Maminka se na mě usmála a opatrně vykročila ke dveřím. Vzpomněla jsem si přitom, jak právě ona mi kdysi trpělivě učila zavazovat boty.

Hrozně jsem se u toho vztekala, protože mi to vůbec nešlo. Jenže jsem se to musela naučit, aby se mi děti ve škole nesmály. Dřív mě to nikdo neučil. A v nové rodině jsem byla teprve krátce

Byl to šok

I když jsem si v děcáku vždycky moc přála, aby si mě odtamtud někdo odvedl, abych žila v nějaké normální rodině, když na to konečně došlo, hrozně mě to rozhodilo. Strašně jsem se těšila, ale zároveň se bála změny.

Bylo mi už skoro pět a v děcáku jsem byla odjakživa. Na nic jiného si nepamatuju. Své rodiče jsem nikdy neviděla. Nikdo za mnou nechodil, nikdo se o mě nezajímal, nikdo mě nechtěl. Až tahle přísně vypadající paní.

Nebavilo mě poslouchat

V mé nové rodině jsem se vlastně měla moc dobře. Byla tam jen starší sestra a vedle adoptivní matky také táta. Ten s námi děvčaty, mnou a Hedvikou, podnikal různé výpravy, učil mě jezdit na kole, bruslit. Byl hodný a spravedlivý.

Máma po mně ale pořád něco chtěla. Nesnášela můj nepořádek, moji pomalost a lenost. To, že nechci poslouchat. Ale nezlobila se, netrestala mě. To tedy ne. Jen byla vždycky moc smutná. Trápilo jí to.

Chtěla, abych držela krok s Hedvikou, která se dobře učila, poslouchala a vůbec byla ta nej… Jak já jí tehdy nesnášela.

Chtěla jsem ubližovat

Proto jsem jí ubližoval, kde jsem mohla. Schovávala jsem jí věci, ničila oblečení, trhala sešity a učebnice do školy. Když mi to maminka vyčítala a chtěla, abych to nedělala. Řekla jsem jí, že mi nemá co rozkazovat, že není moje máma. Pak vždycky plkala. Bylo to její nejcitlivější místo, na které jsem znovu a znovu útočila.

Odešla jsem do světa

Když mi bylo 18 odešla jsem jednoho dne bez rozloučení z domu. Nějakou dobu jsem se protloukala všelijak. Pak jsem se snažila najít vlastní rodiče. Otec byl neznámý a máma neměla zájem se mnou vůbec mluvit.

Našla jsem jen několik svých nevlastních sourozenců, ale ani ti o mě příliš nestáli. Jediné štěstí jsem měla, že jsem po několika letech potkala Mojmíra, svého muže.

Konečně život

Vzali jsme se a začali si budovat vlastní rodinu. Bylo mi už před třicet, už jsem měla strach, že ani děti mít nebudu. Nakonec se mi těsně před čtyřicítkou narodila krásná dvojčátka. Měla jsem domov, děti, hodného manžela.

Byla jsem najednou také máma a začaly se mi vracet vzpomínky z mého dětství. Viděla jsem svou adoptivní mámu celou uplakanou. Konečně mi došlo, jak moc jsem jí ublížila a jak ona mi pomohla.

Hledala jsem a našla

Chvíli trvalo, než jsem našla svou adoptivní rodinu. Každý jsme bydleli na opačném konci republiky. Na první setkání jsem šla s malou dušičkou. Když mě ale maminka i s mými dětmi uviděla, usmála se a rozpřáhla svou náruč.

Za všechno jsem se jí tehdy omluvila a ohromně se mi ulevilo. Dnes už vím, že je to moje jediná milovaná máma. Se sestrou Hedvikou se střídáme v péči o maminku.

Iveta S. (52), Benešov

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika