Domů     Měla jsem velký strach z přepadení
Měla jsem velký strach z přepadení
5 minut čtení

Strach má velké oči a já se chvíli opravdu bála uprostřed lesa. Ještě, že jsem tam nebyla sama. Zhodnotila jsem rychle situaci a podívala na manžela.

Nedávno jsme s manželem oslavili 40. výročí svatby. Domácí večeři jsme tehdy vyšperkovali svíčkami a dobrým vínem. Petr mi poděkoval za společné roky a snad i vlivem lahodného moku pronesl s elegancí Garyho Coopera:

„Přej si, co chceš, má lásko, vše je předem splněno.“ Ve vteřině mi hlavou prolétla dovolená v Provence, vysněný vlněný kostýmek i nová lednička, ale nakonec ze mě vypadlo: „Chtěla bych, abychom zase chodili na výšlapy a do lesa na houby spolu.

Jako kdysi.“ Chvíli to vypadalo, že lépe by přijal i tu Provence, ale zachoval dekorum: „Skvěle! Vyžeň pavouky z košíků a já nabrousím svůj zálesácký nůž. Hned zítra vyrazíme!“

S morousem v zádech

Houbaři obvykle startují za úlovkem ráno, ale „my přece nejsme takoví šílenci“.

Když jsme tedy po obědě dopili kávu, abychom se konečně vydali paběrkovat po skutečných houbařích, popadla jsem jen symbolický mini košíček s přesvědčením, že i ten bude zbytečně velký.

Petrovo funění do kopce a nervózní syčení nad muchomůrkou, která se z dálky tvářila jako výtečná holubinka, přišlo už po půlhodince.

Protože jeho lamentace nebraly konce, podotkla jsem, že kdyby furt neležel v těch detektivkách a víc se hýbal, neměl by nejen problém s tímhle kopečkem, ale nejspíš ani s vysoký tlak, cukrovku a nadváhu.

Ale sotva jsem to dořekla, věděla jsem, že jsem měla mlčet. Jenže – to si prostě člověk někdy nemůže pomoct. Petr mě nejprve probodl pohledem, pak vytáhl nůž, prudce se sehnul a z pod seschlé větve vyprostil nádherný hřib. „Ireno, koukni… a támhle je další,“ zazářil vítězstvím.

Něco jsme zaslechli

Endorfiny zapracovaly, napětí se uvolnilo a došlo i na debatu – no spíš přednášku o tom, jak taková dobrá detektivka trénuje dedukci, paměť, ostražitost… a kdesi cosi. Jen ne fyzičku, pomyslela jsem si. Když v tom se Petr zarazil:

„Slyšela jsi to?“ „Co jako?“ zeptala jsem se. „Tiše, poslouchej, támhle odtud… jakoby někdo naříkal, nebo volal…“ skoro šeptal. Chvíli jsme napínali uši, ale nic. Dole v osadě omladina chystala táborák, tak se nejspíš hlasy ozývaly odtamtud.

Ušli jsme pár metrů, když mě Petr chytil za ruku, přikrčil se a pohodil hlavou k houštině asi padesát metrů od nás. „Někdo tam běžel,“ zašeptal a v tom jsem i já zaslechla ženský výkřik: „Proboha, né! Auuu!“

Bála jsem se

Co to bylo? Koukali jsme jeden na druhého jako bychom nechtěli uvěřit, že právě teď v lese za naší chatou se nejspíš děje něco… že možná jde i o život.

„Jdu tam, zůstaň tady,“ syknul na mě Petr. Ztuhla jsem hrůzou: „Co chceš dělat? Neblázni! Stůj! Počkej, radši zavoláme pomoc! Prosím…“ Jenže Petr mě nevnímal. Hnal se ke křoví, jakoby to ani nebyl on.

Napůl ochromená jsem za ním klopýtala a snažila se vytáhnout z kapsy mobil. Zase se ozvalo sténání. Petr zaváhal, otočil se na mě: „Drž se zpátky, kdyby něco… volej policajty!“ Hergot, signál má sotva jednu čárku… Zatracenej mobil!

Zoufala jsem si a srdce mi skákalo jako na trampolíně. Už jsem byla pár kroků za Petrem, když se z křoví ozval ženský hlas: „Míro, počkej, to jehličí šíleně píchá. Kde máš tu bundu?“

Trapas i štěstí

Zůstali jsme s Petrem jako opaření a pak se oba až hystericky rozesmáli. „Co tu sakra děláte, šmíráci,“ vyskočil na nás polonahý mladík zpoza smrčkoví a zrzka za ním, zčervenalá studem si chvatně strkala tričko do kalhot.

Nevypadal, že by si to nechal vysvětlit, a tak jsme se raději rychle omluvili a dali na ústup. V bezpečné vzdálenosti jsme padli do mechu a vydýchali zbytky adrenalinu. Beze slov jsme každý po svém zpracovávali událost posledních minut.

Klidem lesa jen tu a tam zazněl ptačí zpěv. Přes vystrašení, které ještě doznívalo v roztřesených nohách, jsem cítila obrovské uspokojení.

Nejenže jsme konečně po letech vyrazili spolu na houby, ale i proto, že je Petr pořád chlap, který nezaváhá, když je někdo v nesnázích. Byla jsem na něj pyšná a šťastná, že se nakonec žádnému násilníkovi postavit nemusel.

Mráz po zádech podruhé

Když jsme vyšli z lesa, stmívalo se a od osady k nám probleskovalo modré světlo policejního majáčku. „Že by mládež tropila nějaké hlouposti,“ pronesla jsem s lehkou ironií stále omámená čerstvým zážitkem, aniž by mi docházela zřejmá vážnost situace.

„Co se stalo?“ neudržela jsem zvědavost, když nás policista doprovázel do chaty, abychom mu ukázali občanky. „Pár kiláků odsud někdo znásilnil patnáctiletou holku.“ Zastavil se mi na chvilku dech, pak jsem polkla nasucho. Přece nebude podezírat nás?

Trénujeme

Tu noc jsem toho moc nenaspala. Dlouho se mi honilo hlavou, jak se z toho chudák holka dostane, a jak by to všechno dopadlo, kdybychom se tam doopravdy místo s milenci setkali s tím násilníkem. Co kdyby nám ublížil, přece už nejsme nejmladší.

I když pachatele policie zadržela hned následující týden, samotné se mi do lesa už opravdu nechtělo. Na houby jedině s Petrem. Jako bodyguard si svoji fyzičku vylepšil už po několika týdnech. A já si při detektivkách začala trénovat svoji dedukci, paměť a ostražitost.

Irena P. (66), Beskydy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Povedlo se mi vybudovat ideální manželství. Kupodivu jsem se pokusila ten vztah zároveň zbořit. Nechápu, proč jsem byla tak hloupá. S Markem jsme se seznámili na pouti. Hned mi padl do oka, ale myslela jsem si, že on si mě ani nevšiml. Byl tam v partě kluků, já zase s kamarádkami. Pokukovali jsme po sobě, a když jsem v jednu chvíli osaměla, neboť holky šly na řetízák, kde se mi dělá špatně, tro
2 minuty čtení
Lhát se prostě nemá. Nikdy! Ani ve chvílích, kdy člověk nepřizná pravdu jen proto, aby udělal druhým radost. To mě naučila až moje dcera. Jako holka z vesnice jsem byla vychovávána tak, že musím být za každou cenu slušná. Vždy a všude, i v případě, že mi to nebude úplně po chuti. A tak jsem občas snědla to, co jsem neměla ráda, nebo se radovala z dárku, který se mi nelíbil. Vlastně jsem se pak
3 minuty čtení
Byla to dlouho moje noční můra. Ti krásní tvorové se hrdě procházeli zámeckým parkem a běda tomu, kdo jim přišel do cesty. Jako dítě školou povinné jsem jezdívala z rodné vísky na hodiny houslí do nedalekého městečka. „Liduška“ se nacházela v blízkosti zámečku. A moje cesty na hodiny houslí se občas zdramatizovaly. V zámeckém parku totiž volně pobíhali pávi, kteří byli chloubou města. Na dospěl
3 minuty čtení
Každý den zvonila u mých dveří a stále si jen na něco stěžovala. Nenašla jsem odvahu ji vyhnat. Nakonec mi pomohl osud sám. Po rozvodu jsem zůstala několik let sama s dětmi, a to člověk potřebuje nějakou spřízněnou duši. Do dvou měsíců jsem potkala několik svobodných maminek, které se potýkaly s podobnými problémy. Nakonec jsme se začaly scházet v jedné nadaci, kde jsme dostaly možnost si tu a 
5 minut čtení
Žila jsem s pocitem, jaké mám štěstí, že mám vydařené manželství. Teď jsem zjistila, že v tom manželství nejsem jedinou ženou mého muže. Smanželem Petrem jsme spolu přes třicet let. Na naše manželství jsem byla vždy pyšná – přežilo radosti i starosti, výchovu dvou dětí, finanční těžkosti i mé zdravotní problémy. Vždycky jsem si myslela, že jsme tým, který všechno zvládne. Až do chvíle, kdy se m
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Starý strom varoval před nebezpečím
skutecnepribehy.cz
Starý strom varoval před nebezpečím
Ten dům byl jako prokletý, svým obyvatelům přinášel jen trápení. A přitom stačilo tak málo! Podívat se na stromy, které rostou v jeho okolí. Už mnoho let se zabývám prací s ener­giemi, zejména objevováním léčivých míst, která působí na lidský organismus. Vybudovala jsem si ve svém okolí celkem dobrou pověst. Lidé se na mě často obracejí s prosbou o pomoc.
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
epochanacestach.cz
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
Největším pokladem a turistickým lákadlem jsou různobarevné vulkanické pláže. Na Santorini najdete Bílou oblázkovou pláž, Rudou pláž nebo Černou s jemným sopečným pískem hebkým jako samet. Nepříliš velký ostrov, který má pouhých deset tisíc obyvatel, je ve skutečnosti do moře propadlá sopka, na jejímž vrcholu se jako malé drahokamy třpytí modrobílé domečky. Její sopečný původ není nijak
Kávovo-banánové smoothie
tisicereceptu.cz
Kávovo-banánové smoothie
Snídaně, která vás nasytí a spolehlivě probere k životu. Potřebujete 4 lžičky mleté kávy 4 banány 4 lžíce medu 600 ml mléka 4 lžíce čerstvě nastrouhaného kokosu nebo kokosových vloček Na
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
iluxus.cz
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
Pouze do 21. července můžete využít slevy na chytré telefony, ventilátory, hodinky, náramky a další výrobky Xiaomi. Nejlevnější špičkový telefon Redmi Note 14 stojí jen 3 599 Kč. Oficiální e-shop spol
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
epochaplus.cz
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
V indickém Dillí se bojuje s opicemi pomocí kartonových atrap, zatímco v Singapuru můžete dostat pokutu za nespláchnutý záchod. Věděli jste, že Helsinky jsou domovem jedovatých pavouků, nebo že v Seattlu žije víc psů než dětí? Prozkoumejte s námi ty nejbizarnější a nejméně známé aspekty světových metropolí, které vás zaručeně pobaví i překvapí. Svět je
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
nasehvezdy.cz
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
Jedna z největších záhad našeho showbyznysu je možná odhalena! Kdo je tolik utajovaným novým partnerem herečky Veroniky Žilkové (63)? Hvězda seriálu ZOO se snažila mlžit, jak mohla. „To je tajný,“ o
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
enigmaplus.cz
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
Pojem karma slyšel snad každý, ale co přesně znamená? Je to jen mystický koncept z východních filozofií, nebo skutečný zákon příčiny a následku, který ovlivňuje naše životy? Karma je často spojována s
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
21stoleti.cz
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
Je to hotový archeologický poklad. Odborníkům se podařilo objevit tisíce artefaktů, pocházejících z různých časových období. Z dávných sídlišť a pohřebišť. A za pár let? Po stejné zemi, která v sobě j
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
epochalnisvet.cz
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
Ve dne putují od kostela ke kostelu v mnišském rouchu a v noci se zase scházejí v podzemí Palerma a spřádají temné plány. Jsou odhodláni mstít se za bezpráví, jehož se vlivní bohatí dopouštějí na chudých a slabých obyvatelích města. Alespoň tak společenství Beati Paoli líčí některé pověsti. Existovalo vůbec? A bylo jejich cílem skutečně
Moqueca rybí guláš
nejsemsama.cz
Moqueca rybí guláš
Brazilská moqueca (čti: mokéka) na první pohled guláš možná nepřipomíná, navíc je v ní ryba, v překladu jde ale o přípravu dušením stejně jako guláše – a chutná prostě báječně. Tak ji vyzkoušejte. Potřebujete: ✿ 500 g filetů tresky ✿ 2 lžíce olivového oleje ✿ 1 cibuli ✿ 3 stroužky česneku ✿ 1 žlutou papriku ✿ 1 červenou papriku ✿ 1 rajče
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
historyplus.cz
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
Mladý holič si právě ostří břitvu, kterou má za chvíli oholit italského fašistického vůdce, když vtom z vedlejšího pokoje zaslechne, jak duceho milenka telefonuje. Ač neúmyslně, z hovoru se dozví, že Mussolini měl dát svou první ženu i syna zabít injekcí. Co teď? Pokud někdo zjistí, co právě slyšel, kulka ho nemine. Zalehne proto do