Opravdová láska se mi vyhýbá, jako by mi nebyla souzena. Musela jsem vyhledat jasnovidku, aby mi vysvětlila to podivné prokletí. Dokážu porazit osud a zlomit trest?
Jako malá holka jsem ráda kreslila různé hraběnky a kněžny na bálech a prožívala s nimi jejich dobrodružství. Zajímavé je, že jsem přesně věděla, jak mají být šaty ušité, jaký účes. Vždycky jsem se ponořila do tohoto svého světa, kdy se mi vybavovaly různé okamžiky a já si je čmárala na papír. K svému dětství bych ještě podotkla, že mi maminka často vyčítala: „Ty se chováš jako nějaká hraběnka a já ti nebudu dělat služku!“
V osmnácti letech jsem byla u kartářky, která mi vyložila minulý život. Řekla, že jsem byla prostopášná paní, která na svém zámku pořádala plesy a měla spoustu dětí, avšak žádného manžela. Po této informaci jsem si koupila knížku Život mezi životy a pomocí holotropního dýchání se chtěla přenést do minulého života.
Dostala jsem kopačky
V té době jsem se cítila hrozně nešťastná a strašně se trápila, protože se se mnou rozešel můj první kluk, s nímž jsem se milovala, i když před ním jsem si pohrávala se spoustou klučičích srdcí, která jsem lámala. Ale tenhle byl jiný, s ním jsem se chtěla změnit k lepšímu. Jak se ale ukázalo, miloval mě, protože jsem byla suverénní a na každém prstu měla dva kluky. Jakmile jsem začala být hodná, mlčenlivá a obětavá, pustil mě k vodě. Jenže já jsem s ním už taková špatná být nemohla, chtěla jsem se změnit…. Rozepisuju se o tom tak zdlouhavě, protože s tím souvisí i můj zážitek při holotropním dýchání. Vstupovala jsem do něj totiž s otázkou, proč zrovna tenhle Martin mě tak pošlapal a zničil a snížil mé sebevědomí na nulu.
Vysmála jsem se mu
Při holotropním dýchání se mi zjevila osvětlená místnost na nějakém zámku. Pořádal se ples někdy v období baroka a zábava už pokročila. Byla tam spousta mladých elegantních dam s odvážnými dekolty a mnoho mladých rozmařilých šviháků šlechticům, kteří hodně pili a hodně flirtovali a skládali dámám nejrůznější poklony. Ty jim samozřejmě vtipně odpovídaly. Sebe jsem viděla jako krásnou mladou ženu v květinových šatech s úzkým pasem staženým šněrovačkou se stejně odvážným výstřihem. Vtom se ke mně přitočil mladíček, určitě mladší než já, v němž jsem poznala Martina. Už ho tam asi znali a dělali si z něho legraci, on však na ostatní nedbal a chtěl se mnou hovořit o samotě.
Vrazil dýku do srdce
Vyšli jsme tedy na balkón a tam mi dal kytici růží a vylil mi své srdce. Navrhoval mi manželství a přísahal lásku až do smrti. Začala jsem se smát a shazovat ho, až z toho byl nešťastný. Tvrdil, že se zabije, ale já se jen smála…Odešla jsem, ale on vyrazil za mnou do sálu. Ostatní začali vtipkovali na jeho účet a já taky ještě něco pichlavého pronesla. V tom Martin vytáhl dýku a bodl si ji do srdce. Padl na zem mrtvý. Někteří šlechtici ještě přihodili několik vtípků na jeho adresu, jen já vyjeveně koukala na mladíčka, který mi nabízel čistou lásku, zatímco já pohrdala takovými hloupostmi. Věřím, že ten můj příběh byl pravdivý, protože dodnes mám problémy se vztahy a budu mít už asi navždycky.
Dagmar (41), Brno
