Domů     Falšoval revizi, dcera zaplatila životem
Falšoval revizi, dcera zaplatila životem
6 minut čtení

Naše smutná rodinná tragedie nás těžce poučila o tom, že se nemůžete na nikoho spolehnout. Je potřeba stále mít život svůj i vašich dětí pod kontrolou.

Kdybychom tehdy nespoléhali na našeho správce a sami si za těch několik stovek nechali před každou topnou sezónou překontrolovat plyn, naše milované dítě by tu dnes bylo. Dnes pozdě litujeme s manželem, že jsme trávili tolik času v zaměstnání.

Měli jsme investovat do našeho bezpečí. I když se nám to zdálo zbytečné. Tu povinnost měl přece někdo jiný…

Brali jsme si přesčasy

Přijít o práci, když platíte hypotéku, si jen tak nikdo dovolit nemůže, a to zvlášť, když máte dvě dospívající děti. Já pracuji na poště, manžel je servisní technik. Jezdí po celé republice opravovat přístroje, které jejich firma, kde pracuje, prodává.

Když zaměstnavatel zavelel, nastoupili jsme ihned a bez odmlouvání i nařízený přesčas. Ale jinak jsme si žili hezky a spokojeně. Měli jsme se rádi, bylo nám dobře.

Se starší dcerou jsme jely nakoupit

V onen osudný den, který nám změnil život, manžel odjel na služební cestu a já s dětmi zůstala doma. Ten den jsem opět neodmítla přesčas. Byl to takový normální den, nic neobvyklého. A právě ty jsou ze všech nejnebezpečnější.

Manžel na cestách, já v práci jsem opět s pokorou přijala půl směny navíc za nemocnou kolegyni. No a děti ve škole. Poprosila jsem starší patnáctiletou dcerku Andreu, aby mi přišla pomoci s nákupem. Byl pátek, což znamenalo velký nákup na víkend.

Stálo to sice hodně přemlouvání, ale co jiného se dá očekávat od holky v tomto věku. Mladší dcera Pavlínka byla o dva roky mladší.

Slíbila, že zatím připraví večeři. Bylo sice pozdní jaro, ale mírné mrholení budilo dojem, že je pozdní večer, i když bylo ještě odpoledne.

Zlé tušení

Cestou domů, obtěžkána taškami ve společnosti své dcery, se mě začal zmocňovat najednou divný pocit, takový ten neklid a chvění. Když jsme došly k našemu domu, myslela jsem, že snad ani ty schody k bytu nevyjdu. Sotva jsem se vlekla.

Odemkla jsem a byla šťastná, že jsme doma. Ještě než jsem otevřela dveře, cítila jsem připalující se brambory a než jsem překročila práh, začala jsem nazlobeně křičet na dceru: „Pavlo, ty to necítíš!“

Snažila jsem se ji oživit

Neozvala se. Znovu jsem na ni volala a utíkala ke sporáku, abych brambory stáhla z rozpálené plotýnky. Sotva jsem otočila knoflíkem u sporáku, začala Andrea křičet.:

„Mami, mami, pojď sem, honem, Pavlínka tu leží!“ Andrea stála v otevřených dveřích do koupelny. Pavla ležela na zemi bez známek života. Okamžitě jsem ji začala oživovat. Andrea zavolala záchranku a otevřela v celém bytě okna.

Masírovala jsem Pavlínce srdce a dávala umělé dýchání. Byla to celá věčnost, než přijela pomoc. Záchranáři dceru okamžitě převzali do své péče a vezli do nemocnice. Mě a Andreu naložil soused a rychlostí blesku tam dopravil i nás. Žádné optimistické zprávy nás tam ale nečekaly.

Její stav byl kritický

Lékař nám vysvětlil, že dceřin stav je velice vážný. Pokud se prý probere k životu, její mozek je tak poničený, že bude navždy odkázána na naši pomoc. Začala jsem v sobě řešit, zda mám volat manžela.

Bála jsem se, aby se v rozrušení i jemu něco nestalo za volantem. Odhodlala jsem se až okolo desáté večer. Manžel se rozhodl, že jede hned za námi. Prosila jsem ho, aby byl opatrný. Před půlnocí nás primář informoval, že stav je sice velmi vážný, ale stabilní.

Doporučil nám, abychom šlI domů a odpočinuly si. Ubezpečil nás, že nás o všech změnách bude okamžitě informovat.

Věřili jsme, že boj o život vyhraje

Odjely jsme tedy domů, náš úžasný soused nás čekal na parkovišti. Zhruba ve 3 hodiny nad ránem dorazil manžel a chtěl okamžitě do nemocnice. Brzo ráno jsme vyrazili za Pavlínkou a doufali v lepší zprávy.

Nebylo ani sedm hodin a už jsme postávali u dveří oddělení. Dozvěděli jsme se, že stav se nezměnil… Věřili jsme, že Pavlínka zabojuje, že to nevzdá. Bylo nám jasné, že to sice bude hodně těžké, ale budeme zase celá rodina pohromadě.

I kdyby nebyla soběstačná, postaráme se o ni! V duchu jsem litovala přesčasu za těch pár korun, co mi v práci slíbili. Dušovala jsem se, že půjdu za svým šéfem a řeknu mu, že je už nikdy brát nebudu. Že se chci více věnovat rodině.

Nechala jsem se unést vzpomínkami

Jako mávnutím proutku jsem se vrátila zpět v čase a viděla naši Pavlínku, jak dělá první krůčky, jak má brašnu na zádech a jde poprvé do školy. Ze vzpomínek mě vytrhl primář, který nám sdělil, že má nové zprávy, které nás nepotěší.

Máme se prý připravit na nejhorší. Jak se ale máte během několika vteřin na něco takového připravit? Jak se to dělá? Zachvátí vás naprostá panika! Primář nás vybídl, že můžeme k naší holčičce. Stáli jsme u její postele v tichém mlčení, a ona najednou dodýchala.

Na monitoru naskočila rovná čára… Obrovská bolest u srdce mi podlomila nohy. Manžel na tom nebyl lépe.

Zbytečná smrt

Naši holčičku zabila karma v koupelně. Nebyla zkontrolovaná odborníkem několik let. Krátce po smrti naší milované Pavlínky jsme zjistili, že správce domu nechal provádět kontrolu plynu jen formálně, jen pro razítko na lejstru. Vše jsme nahlásili na policii.

Ta případ ještě neuzavřela, neboť hledá viníka, který je už dnes jasný. Je to z velké části náš správce domu, ale i na naší straně je velký díl viny. Málo jsme ho uháněli o revizi kotle a nebyli jsme dostatečně důslední. Zůstaly nám jen oči pro pláč.

Iveta R. (51), jižní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může