Jako inženýr na záhady nikdy nevěřil. Přesto si neumí on ani jeho kolega rozumně vysvětlit, kam zmizela hodina jízdy, na kterou si nepamatují.

Můj manžel Josef měl na ten den sjednanou schůzku v Litomyšli. Vyjel z Prahy se svým kolegou v 16.30. Cesta probíhala bez problémů, byl běžný provoz, silnice suchá.

Před Vysokým Mýtem najeli na silnici 35 (Litomyšl – Svitavy – Olomouc). „Asi 8 kilometrů před Litomyšlí se mi zničehonic otevřela sama kapota vozu,“ vyprávěl manžel svůj zážitek. „Ne úplně, jen vyskočila ze závěsů. Zastavil jsem a kapotu zavřel.

Mezitím nás předjela Škoda 1203. Nastoupil jsem do vozu, hodinky ukazovaly 17.50. To plně odpovídalo rychlosti a ujeté vzdálenosti. Rozjel jsem se a asi po kilometru jsem tu škodovku předjel. Silnice byla perfektní, dobře značená, ale zcela bez provozu.

A najednou se objevila tabule Svitavy – Olomouc a také jsem si všiml, že byl opět najednou normální silniční provoz. Kde je Litomyšl? Minul jsem snad odbočku na ní? Dívám se na směrovky v opačném směru a vidím Litomyšl 15 km po stejné silnici zpátky.

Podívám se na hodinky, ukazovaly najednou čas 18.50. A tachometr místo 160 ukazoval 250 ujetých kilometrů.

Cesta byla jiná

V duchu jsem si myslel, že jsem se zbláznil. Otočím automobil a jedu zpět. Najednou promluvil můj kolega. „Ale tady jsme nikdy nejeli!“ Měl pravdu.

Původní silnice od předjetí té škodovky byla dokonale rovná, po stranách rostly nízké keříky, do dáli se prostírala zelená pláň, nebyl tam nikdo, žádné stavení, žádný automobil, jen my. Vypadalo to, jako na trenažéru.

Zpátky jsme ale projížděli vesnicí, která tam předtím nebyla, stejně jako les a domy v dálce. Také na silnici byl běžný provoz.

Po celou dobu, co jsme se takto vraceli do Litomyšle, jsem si říkal, že přeci nejsem tak hloupý, abych minul odbočku.“ Kdyby to ale bylo jen pomatení mého manžela, ale vedle něho seděl jeho kolega. A ten vnímal celou událost naprosto stejně.

Oba jsou inženýři a nadpřirozeným jevům až do té doby rozhodně nevěřili. Takové disproporce mezi vnímanou vzdáleností a časem, údaji na hodinkách a tachometru zapadají přesně do běžně popisovaného scénáře zážitků únosů UFO.

Viděla podivné bytosti

Když manžel svou příhodu vyprávěl, přidala se se svým příběhem jedna paní, která žije na samotě na břehu řeky Olše. Pokaždé, když přijede s manželem o víkendu ke své samotě, si sedne na chvíli na břeh u řeky a relaxuje.

Jednou takhle spatřila jakýsi letící kotouč. „Nevěřila jsem vlastním očím a strnule na něj hleděla,“ vyprávěla nám. „Kotouč přiletěl blíže, až jsem rozeznávala kruhové otvory a za nimi jakési bytosti. Neměla jsem vůbec čas si je prohlédnout.

Z objektu totiž vyšlehl modrý blesk a dál už nic nevím…“ Paní Růženu našel manžel, který byl už celý vyděšený. Hledal ji totiž čtyři hodiny. Paní Růžena však měla pocit, že na břehu strávila pouhých 20 minut.

Zajímavé bylo, že se jí během této události na ruce porouchaly hodinky, které se už nikomu nepodařilo opravit. Během jejího bezvědomí se jí zdálo, že šla po nějaké cestě. Vybavila si podivné světlo, které ji shůry přitahovalo a táhlo k sobě…

Daniela (57), Praha