Domů     Jak jsem se zbavila strachu z létání
Jak jsem se zbavila strachu z létání
3 minuty čtení

Na tu služební cestu jsem vyrazila vlakem, do letadla by mě nikdo nedostal. Cesta zpátky domů se ale nečekaně zkomplikovala…

Vždycky jsem trpěla panickou hrůzou z létání. Myslím, že jsme to měli v rodině, protože strachem z výšek trpěl i můj otec a babička, jeho matka. Prvně jsem propadla záchvatu hysterie v šesté třídě, když jsme na školním výletě museli vyšlapat na rozhlednu.

Nic strašlivějšího jsem do té doby nezažila. Jakmile jsem uviděla krajinu pode mnou, padla jsem na záda a museli mě snést. Celá jsem se třásla a dlouho byla v šoku.

Když jsme maturovali a já s kamarádkou ležela na louce, učila se a dívala se na nebe, najednou se mě zmocnila strašlivá závrať, srdce se mi rozbušilo, žaludek se sevřel. Kamarádku jsem tak vyděsila, že běžela k nejbližšímu domu, že umírám.

Už jen představa, že vstoupím do letadla mě uváděla v pocit smrtelné úzkostí. Létání byl můj hororový sen, moje noční můra. Proto jsem nevěřila, že se toho strachu někdy v životě zbavím.

Nemohla jsem odmítnout

Oslavila jsem čerstvě sedmadvacet, když jsme společně s kolegou jeli pracovně do tehdejšího Sovětského svazu. Řekla jsem, že tu cestu budu absolvovat pouze v případě, že pojedeme vlakem. Šéf souhlasil , my usedli do rychlíku, a za dva dny dorazili do Moskvy.

Tam jsme pobyli několik dní a přesunuli se vlakem na východ, kde byly další schůzky, o kterých mi nikdo neřekl. A pak zase, takže v závěru naší cesty nás dělilo od Prahy 5 tisíc kilometrů. To si už kolega prosadil, že se domů vrátíme letecky.

Když jsem uviděla letadlo, které očividně pocházelo z první světové války, poněvadž se do něj nastupovalo zezadu, zatmělo se mi před očima. Letiště taky vypadalo děsivě. Odmítla jsem nastoupit, začala utíkat a křičet, že půjdu domů pěšky.

Pokud by mě cestou nesežrali vlci, šla bych nejspíš dodnes. Po velké honičce po celém letišti mě konečně chytili. Letuška společně s kolegou do mě nalili asi půl lahve vodky. Naštěstí to rychle zabralo a já usnula.

Jedině pod vlivem?

V Moskvě jsme přestupovali a do Prahy letěli českými aerolinkami OK, což byla velká změna k lepšímu. Taková, jako když přesednete z trabantu do mercedesu.

Panický strach z létání mě však neopustil, a tak mi kapitán letadla poslal lahev šampaňského, které jsem rychle vypila, doplnila hladinku a opět usnula.

Když mě v podroušeném stavu viděl na Ruzyni můj malý syn, začal šíleně brečet, protože si myslel, že je maminka strašlivě nemocná. Po revoluci jsem svůj strach trochu zvládla několika lety na dovolenou. Tak uplynulo dvacet let.

Až jednou, v době nedávné, nastupuju do letadla, usadím se na sedadlo, modlím se v duchu a snažím se nedat na sobě znát svůj strach, když tu ke mně přistoupila letuška a povídá:

„Kapitán letadla se ptá, jestli jste to opravdu vy, která s ním letěla před dvaceti lety z Moskvy. Nějak tomu nemůže uvěřit…“ Opravdu se jednalo o stejného kapitána, který mě tehdy naordinoval po vodce šampaňské.

Pozval mě do pilotní kabiny, abych se podívala, jak přistává letadlo. Byl to tak krásný zážitek, že jsem navždycky zapomněla, že se bojím létat…

Libuše (51), Praha

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.