Domů     Tohle mě pořád bolí: Syn je vrah
Tohle mě pořád bolí: Syn je vrah
5 minut čtení

Přísná a důsledná výchova nic nezmohla. Ze syna vyrostl násilník a vrah. Ve vězení je už dlouhých devět let.

S manželem jsme si vždycky zakládali na tom, že jsme slušní lidé. Oba syny jsme vedli k poslušnosti. Jenže, nějak se nám to nedařilo. Už v mládí byli kluci hodně divocí. Nenechali si nic říct, odmlouvali a dělali si, co se jim zachtělo.

Občas mi připadalo, že zkouší moji trpělivost. Ta manželova byla totiž už dávno vyčerpána. Občas jim dal dokonce i pár přes zadek, ale jen rukou, výchovně. Ani to ale s nimi nehnulo.

Nikdo s naší rodinou nechtěl kamarádit

Obzvlášť ten starší, Petr, byl pěkné kvítko. Dokonce ho za zlobení vyloučili i ze školky! Musela jsem s ním zůstat skoro rok doma, než nastoupil do školy. Jenže, první třída, to bylo úplné peklo! „Maminko, asi děláte něco špatně.

Petr patří k nejzlobivějším dětem ve škole! A to prosím máme skoro třicet deváťáků. Ale on je tím svým nevhodným chováním zdaleka předčí!“ vyslechla jsem si od přísné paní ředitelky.

Dneska by kluka poslali k psychologovi nebo dokonce k psychiatrovi, aby mu napsal nějaké léky. Tenkrát se ale nic takového nenosilo. Kluk byl prostě sígr a táhlo se to s ním celou školní docházku. Dvojky a trojky z chování byly už téměř samozřejmostí.

Ztratili jsme i rodinné přátele, protože jejich děti naše kluky neměly rády. Ani jsem se jim nedivila.

Problémy neustávaly

Mladší Honzík byl přece jen trochu mírnější, ale ani jemu se poznámky za špatné chování nevyhnuly. Byl jen o rok mladší než Petr, a tak ho s ním ve škole asi také trochu házeli do stejného pytle.

Sociálka hrozila odebráním, ale nic špatného u nás nikdy nezjistila. Manžel se klukům věnoval, jak to jen šlo, a já žila jen pro rodinu. Oba měli malé pokojíky a nikdy jim nic nescházelo. Trochu úlevy se nám dostalo, až když kluci nastoupili do učení.

Vybrali jsme jim těžké. V hutích se nadřeli hned od prvního ročníku a práce jim šla viditelně k duhu. Občas jsme slyšeli i nějakou tu pochvalu, což byl pro nás úplný zázrak! Honzík si po učení ještě dodělal maturitu a sekal latinu.

Se starším Petrem začaly problémy hned po vyučení. „Nebaví mě to, půjdu jezdit kamionem!“ oznámil nám a hned žádal od manžela peníze na řidičský průkaz. Když je nedostal, hrozně se rozčílil a bouchl dveřmi tak, že se málem vylomily.

Telefonát z vězení

Od té doby se nám vyhýbal. Ani my jeho společnost nevyhledávali, protože už jsme měli všeho dost. Jenže, vlastního syna ze života jen tak nevymažete. „Mami, jsem ve vězení, můžeš přijít?“ ozval se jednou Petrův zoufalý hlas v telefonu.

Lekla jsem, co se stalo, ale pravý důvod mě nenapadl ani ve snu. Můj syn zabil kamaráda! „No co, prostě jsme se poprali,“ snažil se celou věc zlehčit Petr a jen lhostejně pokrčil rameny. Nevěřila jsem svým očím. On snad ani nemá svědomí! Co se to s ním stalo?

Kde jsme udělali chybu, že z našeho syna vyrostlo takové monstrum? Večer mi nezbylo nic jiného, než se svěřit manželovi. Pořád totiž vyzvídal, kde jsem byla a proč neměl na stole teplou večeři. „Náš Petr je ve vězení!

Za vraždu!“ řekla jsem po pravdě, ale asi jsem měla manželovi říct tu pravdu postupně a ne takhle na rovinu.

Samé hrozné zprávy

Chytil se za srdce a začal tak nějak těžce dýchat. Lapal po dechu a potom se zhroutil ze židle na podlahu. Musela jsme zavolat záchranku. „Paní, váš manžel asi prodělal lehčí infarkt! Odvezeme si ho!

Řekl pan doktor a zakroutil nade mnou hlavou, jako by tušil že za to mohu já. Prožila jsem ten nejhorší večer svého života. Manžel s infarktem v nemocnici a syn v kriminále.

„Co mě ještě čeká?“ ptala jsem se sama sebe a v předtuše něčeho hrozného jsem zavolala Honzovi. Byl v pohodě, naštěstí. Alespoň on nic nevyvedl! Petra čekal soud a teprve při hlavním líčení jsem se dozvěděla celou pravdu.

Můj syn, se nejen popral, ale do své oběti v hospodě kopal tak dlouho, až bylo na záchranu pozdě. Za svůj hanebný skutek dostal jedenáct let ve věznici se zvýšenou ostrahou. První, co mě napadlo, bylo, že bude ten chudák mezi samými vrahy a tunery. Teprve za chvíli mi došlo, že on je to samé!

V klidu budeme jen jedenáct let

„Nikdy ho nenavštívím. Už to není můj syn!“ prohlásil manžel ještě v nemocnici, když jsem mu opatrně sdělovala, co se u soudu dělo. Zavrhl ho. Nesměla jsem před ním vyslovit ani synovo jméno. Já ale nedokázala Petra zavrhnout, i když byl vrah.

Chodila jsem ho navštěvovat každý měsíc a každý měsíc slyšela stále to stejné. „Já za nic nemohu. Nic si nepamatuji. Byl jsem opilý!“ tvrdil mi pořád dokola. Až po třech letech se začal měnit.

Uplynul ještě další dlouhý rok, než si konečně uvědomil, jaké neštěstí způsobil. I manžel se dal nakonec obměkčit. Několik let už syna navštěvujeme společně. Je to pro nás všechny moc těžké. O čem si povídat? Jaké plány mít v takové situaci?

Nemáme kamarády ani známé. Rodina Honzovy přítelkyně se s námi nestýká. Pro všechny jsme nedůvěryhodní a podřadní. Ti, co chodí za synem do kriminálu. My ale stále netušíme, proč vyrostl z našeho syna vrah!

Marie V. (56), Most

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud