Domů     Na chvíle s ním nikdy nezapomenu
Na chvíle s ním nikdy nezapomenu
5 minut čtení

Psal se rok 1979 a byl krásný jarní večer. Seděli jsme spolu s Jirkou na půdě jejich domu. Vidím to tak živě, jako by to bylo dneska – na takové chvíle se prostě nedá zapomenout…

Venku se stmívalo, ale na půdě, kam světlo pronikalo jen malým vikýřem, už tma dávno byla. Drželi jsme se za ruce a společně odříkávali slib věčné lásky. Jirka vždy pronesl část přísahy a já ji po něm opakovala. Zněla asi takto:

„Ať nás v životě potká cokoli, ať se staneme kýmkoli, nikdy se nepřestaneme mít rádi a myslet jeden na druhého. I kdyby se naše cesty rozdělily, naše láska tím nezmizí, protože bude trvat navždy…“ Byla to krásná, romantická slova a my jsme je mysleli vážně.

Tehdy na půdě jsme je stvrdili dlouhým polibkem, jehož chuť jsem si pak často připomínala v dobách, kdy se mi nedařilo.

Toužil vycestovat za hranice

Jiří byl romantik a básník, což pro kluka v jeho věku nebylo obvyklé. Zůstal jím po celou dobu, kterou nám bylo dovoleno strávit spolu ve šťastném vztahu.

Květiny jsem v životě dostávala od mnoha mužů, ale žádný z nich mi už k nim nikdy nepřidal hezkou krátkou básničku. Domnívala jsem se, že štěstí skutečně může trvat navěky. Jenže vše je v pohybu, vše se mění a platí to i pro lásku.

Jirkův život byl poznamenán tím, že před časem emigroval do ciziny jeho starší bratr. Věděla jsem, jak moc mému milovanému ztracený sourozenec schází. Často mluvil o tom, že ho bude do ciziny následovat.

Přitom jaksi automaticky počítal s tím, že já půjdu s ním. Bála jsem se těch řečí a plánů, ale utěšovala jsem se, že k jejich realizaci snad nikdy nedojde. Nedovedla jsem si představit, že bych opustila rodiče, kamarády a prostředí, kde jsem vyrůstala.

Chtěl mě vzít s sebou

Jednoho dne mě však Jiří postavil před zásadní rozhodnutí. Náš vztah tehdy trval tři roky. „Mám možnost legálně vycestovat ven, do západního Německa. Tam na mě bude čekat bratrův známý a ten mi pomůže s další cestou.

Nesnaž se mě prosím přemlouvat, abych tu zůstal. Bolí mě, že tě na čas opustím, lásko, ale věřím tomu, že se zase brzy uvidíme za hranicemi.

Zařídil jsem to tak, aby tě také pustili, stačí říct tomu správnému člověku.“ Stála jsem celá zkoprnělá a odmítala uvěřit jeho slovům. Jirka mě objal. „Vzpomínáš si na naši přísahu?“ Otupěle jsem přikývla.

Viděla jsem svému milovanému na očích, že plánovaným útěkem žije a že ho patrně nic nezastaví.

Odjel bez rozloučení

Čas do Jirkova odjezdu se rychle krátil a já stále nedospěla k definitivnímu rozhodnutí. A pak jednoho dne nepřišel na domluvenou schůzku. Hledala jsem ho, volala jeho rodičům, ale nechtěli mi nic říct. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet.

Odjel snad předčasně, aniž bychom se rozloučili? Ocitla jsem se na samém prahu zoufalství, tím spíš, že jsem sama v sobě dospěla k rozhodnutí, že Jirku budu následovat kamkoli.

Zanechal mi dopis

Nakonec se ukázalo, že odjezd mého milovaného se urychlil – a zůstalo mi po něm jediné: obsáhlý dopis na rozloučenou, který mi přišel za dva dny. Psal, ať se na něho nezlobím.

Pochopil prý, že odchod mimo republiku by mi ublížil a tak dál nechtěl naléhat nebo mě přesvědčovat. Před srdceryvným loučením, kdy bychom se oba trápili, dal přednost tomu dopisu. Na konci dopisu mi ještě jednou zopakoval onu dávnou přísahu z půdy jejich domu.

Snažila jsem se žít dál

Celý další rok jsem nebyla schopná navázat jakýkoli citový vztah. Jiří napsal, že jeho srdce zůstává se mnou a já to tak brala a cítila. Mnohokrát jsem se procházela místy, kde jsme něco prožili. Jednou jsem navštívila i jeho rodiče, ale nebyli příliš sdílní.

Uběhlo několik dalších měsíců a já jsem se sblížila v práci s jedním kolegou, Mirkem, o čtyři roky starším. Byl hodný a měl mě rád, ale náš vztah nikdy nemohl dosáhnout takové hloubky, jako tomu bylo s Jirkou. Po třech letech vztahu mě Mirek požádal o ruku. Souhlasila jsem.

Založila jsem rodinu

Vdala jsem se, měla jsem děti, zestárla jsem… ale v mém srdci stále zůstával cit, který jsem prožívala zamlada. Jirkův dopis jsem si četla nejméně jednou týdně a za čas jsem ho už znala nazpaměť. Jednoho dne ho objevil můj manžel.

Chtěl vědět, oč se jedná, tak jsem mu o Jirkovi všechno řekla. Mirek projevil pochopení a nežárlil. Roky plynuly. Přišla revoluce a s ní i možnost, že se Jiří vrátí zpátky. Moc jsem si přála Jiřího alespoň ještě jednou spatřit a dozvědět se, jak se mu daří.

Naděje vyhasla

V roce 1991 u nás zazvonil cizí muž. Manžel šel otevřít a vrátil se s tím, že je to návštěva pro mě. Už na první pohled jsem z podoby poznala, o koho se jedná. Byl to Jirkův bratr a přišel mi povědět, že Jiří už je dávno po smrti.

Bylo to, jakoby zemřel kus mé samé. Toho dne už jsem nebyla schopná cokoli udělat. Mirek, který slyšel, co se stalo, se zachoval ohleduplně a odjel s dětmi ke svým rodičům, abych mohla být sama. Četla jsem dávný dopis stále dokola a jako bych přitom slyšela Jirkův hlas.

V srdci je stále se mnou

Celá ta léta jsem vnímala spojení, které mezi námi zůstalo. Byla to však jen moje nezničitelná láska, která přetrvávala, živená vzpomínkami a čtením osudného dopisu. Zpráva, kterou jsem se dozvěděla, nijak můj cit k Jiřímu nezmenšila.

Jestliže lze milovat zpětně toho, kdo pro nás v životě znamenal nejvíc, pak i nyní, v roce 2019, je pro mě Jirka oním osudovým mužem. A bude tomu tak navždy.

Olina K. (57), severní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud