Domů     Na chvíle s ním nikdy nezapomenu
Na chvíle s ním nikdy nezapomenu
5 minut čtení

Psal se rok 1979 a byl krásný jarní večer. Seděli jsme spolu s Jirkou na půdě jejich domu. Vidím to tak živě, jako by to bylo dneska – na takové chvíle se prostě nedá zapomenout…

Venku se stmívalo, ale na půdě, kam světlo pronikalo jen malým vikýřem, už tma dávno byla. Drželi jsme se za ruce a společně odříkávali slib věčné lásky. Jirka vždy pronesl část přísahy a já ji po něm opakovala. Zněla asi takto:

„Ať nás v životě potká cokoli, ať se staneme kýmkoli, nikdy se nepřestaneme mít rádi a myslet jeden na druhého. I kdyby se naše cesty rozdělily, naše láska tím nezmizí, protože bude trvat navždy…“ Byla to krásná, romantická slova a my jsme je mysleli vážně.

Tehdy na půdě jsme je stvrdili dlouhým polibkem, jehož chuť jsem si pak často připomínala v dobách, kdy se mi nedařilo.

Toužil vycestovat za hranice

Jiří byl romantik a básník, což pro kluka v jeho věku nebylo obvyklé. Zůstal jím po celou dobu, kterou nám bylo dovoleno strávit spolu ve šťastném vztahu.

Květiny jsem v životě dostávala od mnoha mužů, ale žádný z nich mi už k nim nikdy nepřidal hezkou krátkou básničku. Domnívala jsem se, že štěstí skutečně může trvat navěky. Jenže vše je v pohybu, vše se mění a platí to i pro lásku.

Jirkův život byl poznamenán tím, že před časem emigroval do ciziny jeho starší bratr. Věděla jsem, jak moc mému milovanému ztracený sourozenec schází. Často mluvil o tom, že ho bude do ciziny následovat.

Přitom jaksi automaticky počítal s tím, že já půjdu s ním. Bála jsem se těch řečí a plánů, ale utěšovala jsem se, že k jejich realizaci snad nikdy nedojde. Nedovedla jsem si představit, že bych opustila rodiče, kamarády a prostředí, kde jsem vyrůstala.

Chtěl mě vzít s sebou

Jednoho dne mě však Jiří postavil před zásadní rozhodnutí. Náš vztah tehdy trval tři roky. „Mám možnost legálně vycestovat ven, do západního Německa. Tam na mě bude čekat bratrův známý a ten mi pomůže s další cestou.

Nesnaž se mě prosím přemlouvat, abych tu zůstal. Bolí mě, že tě na čas opustím, lásko, ale věřím tomu, že se zase brzy uvidíme za hranicemi.

Zařídil jsem to tak, aby tě také pustili, stačí říct tomu správnému člověku.“ Stála jsem celá zkoprnělá a odmítala uvěřit jeho slovům. Jirka mě objal. „Vzpomínáš si na naši přísahu?“ Otupěle jsem přikývla.

Viděla jsem svému milovanému na očích, že plánovaným útěkem žije a že ho patrně nic nezastaví.

Odjel bez rozloučení

Čas do Jirkova odjezdu se rychle krátil a já stále nedospěla k definitivnímu rozhodnutí. A pak jednoho dne nepřišel na domluvenou schůzku. Hledala jsem ho, volala jeho rodičům, ale nechtěli mi nic říct. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet.

Odjel snad předčasně, aniž bychom se rozloučili? Ocitla jsem se na samém prahu zoufalství, tím spíš, že jsem sama v sobě dospěla k rozhodnutí, že Jirku budu následovat kamkoli.

Zanechal mi dopis

Nakonec se ukázalo, že odjezd mého milovaného se urychlil – a zůstalo mi po něm jediné: obsáhlý dopis na rozloučenou, který mi přišel za dva dny. Psal, ať se na něho nezlobím.

Pochopil prý, že odchod mimo republiku by mi ublížil a tak dál nechtěl naléhat nebo mě přesvědčovat. Před srdceryvným loučením, kdy bychom se oba trápili, dal přednost tomu dopisu. Na konci dopisu mi ještě jednou zopakoval onu dávnou přísahu z půdy jejich domu.

Snažila jsem se žít dál

Celý další rok jsem nebyla schopná navázat jakýkoli citový vztah. Jiří napsal, že jeho srdce zůstává se mnou a já to tak brala a cítila. Mnohokrát jsem se procházela místy, kde jsme něco prožili. Jednou jsem navštívila i jeho rodiče, ale nebyli příliš sdílní.

Uběhlo několik dalších měsíců a já jsem se sblížila v práci s jedním kolegou, Mirkem, o čtyři roky starším. Byl hodný a měl mě rád, ale náš vztah nikdy nemohl dosáhnout takové hloubky, jako tomu bylo s Jirkou. Po třech letech vztahu mě Mirek požádal o ruku. Souhlasila jsem.

Založila jsem rodinu

Vdala jsem se, měla jsem děti, zestárla jsem… ale v mém srdci stále zůstával cit, který jsem prožívala zamlada. Jirkův dopis jsem si četla nejméně jednou týdně a za čas jsem ho už znala nazpaměť. Jednoho dne ho objevil můj manžel.

Chtěl vědět, oč se jedná, tak jsem mu o Jirkovi všechno řekla. Mirek projevil pochopení a nežárlil. Roky plynuly. Přišla revoluce a s ní i možnost, že se Jiří vrátí zpátky. Moc jsem si přála Jiřího alespoň ještě jednou spatřit a dozvědět se, jak se mu daří.

Naděje vyhasla

V roce 1991 u nás zazvonil cizí muž. Manžel šel otevřít a vrátil se s tím, že je to návštěva pro mě. Už na první pohled jsem z podoby poznala, o koho se jedná. Byl to Jirkův bratr a přišel mi povědět, že Jiří už je dávno po smrti.

Bylo to, jakoby zemřel kus mé samé. Toho dne už jsem nebyla schopná cokoli udělat. Mirek, který slyšel, co se stalo, se zachoval ohleduplně a odjel s dětmi ke svým rodičům, abych mohla být sama. Četla jsem dávný dopis stále dokola a jako bych přitom slyšela Jirkův hlas.

V srdci je stále se mnou

Celá ta léta jsem vnímala spojení, které mezi námi zůstalo. Byla to však jen moje nezničitelná láska, která přetrvávala, živená vzpomínkami a čtením osudného dopisu. Zpráva, kterou jsem se dozvěděla, nijak můj cit k Jiřímu nezmenšila.

Jestliže lze milovat zpětně toho, kdo pro nás v životě znamenal nejvíc, pak i nyní, v roce 2019, je pro mě Jirka oním osudovým mužem. A bude tomu tak navždy.

Olina K. (57), severní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více