Přezdívá se jim poslové smrti, ale náš domov prozářili radostí. Když jsme měli problémy, neváhali zaútočit na nepřítele.

Stalo se to už před mnoha lety, když byla naše Karolínka malá holka. Bylo jí tehdy osm let, když našla na našem balkóně ten úžasný objev – poraněného krkavce. Opatrně jsme ho dali do krabice a ihned jsme s ním zajeli k veterináři, který mu zranění ošetřil.

Zároveň nám poradil, jak se o černého nešťastníka postarat – bylo totiž vyloučené, aby se ihned vrátil zpět do přírody a veterinář si ho v ordinaci také nechat nemohl.

Starali jsme se o něj

Domov jsme krkavci udělali na balkóně, aby nám nedělal doma nepořádek. Manžel mu dokonce stloukl dřevěnou bedýnku, do které jsme dali podestýlku, aby měl Kryštof (tak jsme krkavce pojmenovali) pohodlí, a podle veterinářových instrukcí jsme se o něj starali.

Měli u nás domov

Pro naši malou dcerku Karolínku se stal Kryštof velkou motivací. Neustále o něm vymýšlela všelijaké pohádky. Po pár dnech na našem balkóně přistál velký černý pták a nepříjemně zakrákal. A další den přiletěli rovnou dva.

S manželem jsme z toho neměli zrovna moc dobrý pocit, ale dcera byla šťastná, že si z celého sídliště vybrali právě nás. A tak jsme kolem balkónu chodili po špičkách, abychom nové členy rodiny nevyplašili.

Byli krotcí

Byli jsme najednou jedna velká rodina, i když celá černá a ukrákaná. Dávali jsme jim na balkón zbytky jídla, o kterém jsme věděli, že ho tihle ptáci mohou. Tak jsme jim přilepšovali a vůbec nám nevadilo, že se jich k nám slétává stále víc a víc.

Měli jsme obavy, že to bude vadit sousedům, ale stará paní od vedle byla hluchá, nad námi nebydlel nikdo a pod námi se to střídalo, jako v noclehárně. Nakonec si u nás krkavci zvykli tak, že se nás přestali bát.

Už jsme mohli mezi ně a Karolínka si mohla dokonce některé z nich i pohladit. Sledovali nás pronikavýma očima a občas významně zakrákali. Měli nás rádi.

Opilý strýc

Jednou k večeru se u dveří našeho bytu objevil po dlouhé době můj strýc Václav. Byl černou ovcí rodiny – holdoval alkoholu, jeden čas i drogám, věčně měl nějaké problémy a dostal se i do křížku se zákonem.

I toho večera byl opilý namol a můj manžel nebyl doma – zrovna byl na služební cestě v Německu.

Vrhli se na něj

Václav vtrhl do bytu a strhla se hádka. Samozřejmě chtěl peníze. A ty jsem mu odmítala dát. Křičeli jsme na sebe, a pak mi dokonce uštědřil takovou ránu, až jsem upadla na zem. V tu chvíli jsem ztratila zábrany a rozpoutala se mezi námi bitka.

Bývala bych prohrála, ale moje dcera dostala nápad – pootevřela dveře na balkon a do pokoje vrazili krkavci. Okamžitě se na Václava vrhli. Ten začal křičet a běžel ke dveřím. Než za ním dveře zapadly, utržil drsnou porážku. Byl samý šrám. Krkavci u nás ještě pár dní pobyli a pak všechny do jednoho odletěli…

Mirka T. (50), Litvínov