Domů     Taková houpá záměna
Taková houpá záměna
5 minut čtení

V obchodě nastal velký zmatek, když jedna ze zákaznic ohlásila ztrátu peněženky. Našla se brzy, ale k mému překvapení v mojí kapse!

Už dlouho jsem toužila po nových šatech. Takových decentních a střízlivých, které by se daly nosit každý den a já v nich vypadla jako dáma. Jako někdo, kdo má vkus! Dost dlouho jsem si na ně šetřila, abych se nemusela ohlížet na cenu.

Dokonce jsem už měla vymyšlený plán, jak tuhle koupi zdůvodním svému přehnaně spořivému manželovi: „Ty šaty měly ve slevě! Stály o 60 procent méně, než původně. Nemohla jsem odolat…“

Prodavačce jsem se nelíbila

Věděla jsem, že téhle neškodné lži můj muž uvěří. Měla jsem ji už mnohokrát vyzkoušenou. Konečně jsem měla dost peněz a vyrazila do obchodu s luxusním zbožím. Hned ode dveří mi jedny šaty padly do oka. Kvalitní materiál i střih, délka do půli kolen.

Prostě ideál. Byly přesně takové, jaké jsem si představovala. Hned jsem se hnala k prodavačce, takové hezké mladé slečně, že bych si šaty vyzkoušela. „Ale paní, jsou hodně drahé…“ odpověděla mi a skepticky se zadívala na moje oblečení.

Měla jsem plátěné kalhoty s kapsami a obyčejné bavlněné tričko. V ruce postarší kabelu a v druhé další tašku, do které jsem se chystala nakoupit zeleninu na místním farmářském trhu.

No, moc praktické to nebylo, ale do města jsem tak často nejezdila, abych si mohla dovolit plýtvat časem.

Zákaznice mě obvinila z krádeže

„Slečno, mám našetřeno,“ řekla jsem důrazně a ona s úšklebkem sundala šaty ze stojanu. Padly mi jako ulité. Byla jsem nadšená a hnala se s nimi k pokladně. Zde postávala jiná zákaznice. Nějak divně se ošívala.

Šacovala si kapsy a nakonec vyklidila obsah svojí kabelky na pult. „Ztratila se mi peněženka!“ řekla plačtivě a kroutila hlavou, jako že to není možné. Potom pokračovala v litanii: „Měla jsme ji tady. Na pultě.

Položila jsem ji tam, protože jsem hledala mobil a postupně vyndávala věci z kabelky. Opravdu tam ležela!“ paní se podívala na mě, jako bych ji to měla dosvědčit. Já už držela svoji peněženku v ruce, že zaplatím.

Ona ale najednou na mě ukázala prstem a přede všemi zakřičela: „To ona mu ukradla peněženku. Drží ji v ruce! No to je drzost!“

Peněženka byla moje

Neznámá paní se na mě vrhla a než jsme stačila uskočit, peněženku mi vyrvala. Radostně s ní mávala nad hlavou. V tom už přišla ochranka. Tedy, takový kluk v uniformě. Vypadal sotva na patnáct, ale asi mu bylo víc.

„Ukažte,“ poručil té ženě a peněženku si od ní vzal. Otevřel ji a uviděl v průhledném okénku moji občanku. Chvilku prohlížel obsah a přepočítával peníze. „Ale to není vaše peněženka,“ řekl nakonec té hysterické paní a ukázal jí obsah té mojí peněženky.

Ona zbledla a vykoktala: „Ale já mám úplně tu samou! No vážně! Dostala jsme ji od dcery k Vánocům!“ Byla to opravdu zvláštní náhoda. Nejen, že měla stejnou peněženku, ale i já tu svoji dostala od dcery k vánocům.

Chtěla jsem jí to říct, ale potom si to rozmyslela. Vypadal bych jako lhářka. Té paní jsem ale stoprocentně věřila. Stát se může cokoli, to už mě život naučil.

Cizí peněženku jsem měla v kapse

„Tak já bych zaplatila,“ oznámila jsem nahlas a vzala si od pána z ochranky svoji peněženku. Při placení jsem si, jen tak ze zvyku, sáhla do kapsy u kalhot. Něco mě tam tlačilo! Ke svému zděšení jsem nahmatala peněženku. Tu ukradenou!

V jedné ruce jsem držela tu svoji a druhou vytahovala z kapsy tu cizí. Bylo mi tak trapně, že se mi chtělo omdlít. Mlčky jsem je držela vedle sebe. Byly opravdu úplně totožné. Všichni ztichli a koukali na mě.

„Asi jsem si ji omylem strčila do kapsy v domnění, že je moje…“ špitla jsem a čekala scénu od okradené paní. Ta se ale k mému údivu začala smát.

Staly se z nás kamarádky

„Věřím vám! Mně se jednou stalo něco podobného!“ zvolala radostně a pro jistotu si svoji peněženku hned ode mě vzala. Prodavačka si ťukala na čelo a mladík z ostrahy beze slova odešel. Zaplatila jsem, ale daleko nedošla.

„Paní, počkejte!“ hnala se za mnou ta málem okradená a přátelsky na mě mávala. „Pojďte na kafe! Musíme to oslavit, když všechno tak dobře dopadlo!“

A tak jsme si daly pořádně velký dort, potom chlebíčky a nakonec i jednu štamprličku. Nepovedená krádež za to přece stála! S paní, nyní už mojí kamarádkou, se od té doby scházíme minimálně jednou měsíčně na stejném místě.

A vždycky se jdeme podívat do toho luxusního obchodu, zda tam nemají něco hezkého, zlevněného!

Věra K. (58), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud