Domů     Jsem hrozná, vím, ale co s tím?
Jsem hrozná, vím, ale co s tím?
3 minuty čtení

Sama moc dobře vím, že na své okolí působím zcela bezcitně. Nemá mě nikdo rád a já vlastně nemám ráda nikoho. Je to začarovaný kruh.

Dívám se na muže, co sedí naproti mně, nenuceně se rozvaluje na židli a popíjí labužnicky kávu. Vím, že je hodný, příjemný a že mě miluje. Měla bych být štěstím v sedmém nebi. Vždyť komu se to dnes podaří někoho takového a navíc, v mém věku najít.

Jenže já ho nemiluju. Já mu prostě nevěřím. Nevěřím tomu, že mě zase jednou v budoucnu nepodrazí, nezklame, neodejde.

Špatný návyk z dětství

Svoji trvalou nedůvěru jsem si přinesla z dětství. Nebylo vůbec hezké. Moji rodiče byli alkoholici, neustále pod parou se hádali a prali.

Pak jsem na čas skončila v děcáku a pak zase u mámy, která mi ale dost otevřeně dávala najevo, že jsem pro ni jen zátěž a nechtěné dítě. Přitom mi ale slibovala, že všechno bude v pořádku, že to spolu zvládneme. Ještě jednou jsem jí proto uvěřila.

A ona mě podrazila. Dovezla mě zpátky do děcáku a zmizela z mého života. Od té doby nikomu nevěřím.

Několik nepovedených vztahů

O mužské jsem neměla nikdy nouzi. Ale byly to takové náhodné známosti. Nechtěla jsem se v životě vázat. Bála jsem se vztahů. Nevěděla jsem, co je to láska a jak ji druhému dávat. Nechtěla jsem proto nejen mužského, ale ani děti.

Opatrná jsem vždy byla i u kamarádek. Vlastně jsem nikdy žádnou neměla. Vadilo mi, jak si ženské neustále mezi sebou šuškají, jedna druhou pomlouvají. Jedinou mojí láskou se tak stala moje práce.

Světem křížem krážem

Pracuji celý život v cestovním ruchu. Projezdila jsem velký kus světa, naučila se několik jazyků. Cestování, poznávání cizích kultur a učení se cizím jazykům. Bavilo mě to, neměla jsem čas na smutnění. Přesto mě občas přepadaly chmury.

V těch chvílích jsem zatoužila mít také běžný rodinný život. Občas jsem si našla i partnera, se kterým bych mohla žít. Po několika schůzkách ale většinou rychle zmizel. Věděla jsem moc dobře proč.

Studený psí čumák

Jednou mi to docela otevřeně řekla jedna kolegyně, kterou jsem kvůli něčemu dost vytočila. Vychrlila na mě mnoho pravd.

Mezi jiným i to, že jsem studená jak psí čumák, že nevím, co je to empatie, že si nikoho nepřipustím k tělu, že jsem hrozná a nikdo se mnou nechce nic mít. Vím, že měla pravdu, ale nevím, co s tím mám dělat. Teď konečně něco cítím.

Snad bych toho chlapíka, co sedí přede mnou mohla jednou milovat. Konečně jsem dostala chuť něco podniknout.

Díky moc za upřímnost

Jediné, co mě napadlo, bylo jít za tou pravdomluvnou kolegyní. Tvářila se dost překvapeně. Prý si myslela, že už s ní nikdy v životě nepromluvím. Vysvětlila jsem jí, že prostě neumí dávat ani přijímat lásku, že jsem nedůvěřivá a proč.

Že je to důsledek mého nepovedeného dětství. Kolegyně mě trpělivě vyslechla. Druhý den mě po práci pozvala na kafe a dala mi kontakt na jednu svou známou psycholožku. Chodím k ní poctivě a doufám, že mi pomůže. Mám konečně první kamarádku v životě.

Moje kolegyně Dáša se stala mou důvěrnicí. A ten sympaťák z kavárny přede mnou ještě neutekl. Tak uvidíme.

Věra G. (49), severní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.