Domů     Našli jsme k sobě cestu
Našli jsme k sobě cestu
4 minuty čtení

Byla to dlouhá a strastiplná doba, než jsme se opět setkali. Každý má ale právo na novou šanci a my jsme se se synem ocitli na novém začátku.

Čekám na svého syna Luboše před firmou, kde nyní pracuje. Chceme si dnes zajít do obchodu vybrat nějaké nové oblečení. V sobotu bude mít třicáté narozeniny a tento dárek se mu jistě bude hodit.

Třeba mu nový oblek pomůže k tomu, aby si konečně našel nějakou slečnu. Vím, jak moc potřebuje lásku a pochopení. Po tom všem, co prožil. I když samozřejmě moc dobře vím, že si za většinu toho může sám. Ale vinu neseme přece i my, jeho rodiče.

Protekční synáček

Když se nám Lubošek narodil, byl manžel v sedmém nebi. Měli jsme už sice dvě dcery, ale syn, to byla mužova veliká touha. A tak se Lubošek stal manželův mazánek. Ne, že by dcery neměl rád, ale Luboš měl vždy u něho protekci.

Ať udělal jakoukoli hloupost, táta to vždy smázl se stolu a omluvil ho. Na jedné straně k němu byl tedy velice tolerantní, ale na druhé po něm chtěl maximální výkony. Všude ve škole, ve sportu a jinde.

Příliš velké nároky

Manžel se v synovi viděl a už když šel do školy přemýšlel o tom, kam půjde jednou studovat a co všechno bude dělat. Začal horlivě šetřit, aby mohl Luboš jednou jet na nějakou zahraniční školu na stáž.

Prý dnes jsou takové možnosti, které jsme neměli my a musíme to klukovi dopřát. Ještě na základce to Luboš snášel celkem dobře. Vážně byl dost inteligentní, učit se moc nemusel a to, aby byl premiant ve škole, ho moc nestálo námahy.

Nastaly první problémy

S příchodem na gymnázium ale nastala celkem prudká změna. Tam už bylo třeba se učit a to náš synek moc neuměl. Rázem spadl ze stupínku nejlepšího žáka, mezi ty, co prolézají s odřenýma ušima. Neuměl přijímat neúspěch a tak začal revoltovat.

Neomluvené hodiny, které strávil za školou, se vršily. Pak přicházely stížnosti učitelů, že je drzý, že o hodinách pospává, že je unavený.

Konflikty s otcem

Takový obrat můj manžel těžko snášel. Jeho sny o geniálním úspěšném synovi se pomalu, ale jistě hroutily. I já jsem byla plná strachu a obav.

Pochopila jsem, že můj syn nejen podvádí ve škole, neučí se, ale také kouří, pije dost alkoholu a nakonec jsme přišli i na to, že fetuje. Manžel se se synem neustále hádal. Létala ostrá slova a nakonec i facky. Bohužel nejen ze strany otce, ale i syna.

Chlapi se poprali a Luboš pak na několik dní zmizel. Byla jsem zoufalá, protože dobré vztahy nebyly ani mezi námi a Luboš mě vlastně skoro ignoroval.

Odešel definitivně

Těsně před jeho 18 se konflikt mezi otcem a synem vyhrotil natolik, že Luboš definitivně práskl dveřmi. Přestal chodit do školy, odešel neznámo kam a my o něm půl roku nevěděli. Oba jsme se z toho sesypali.

Měli jsme naštěstí alespoň hodné dcery, které už obě v tichosti a bez problémů odmaturovaly a dostaly se na vysoké školy. Jenže o Luboše jsme oba měli velký strach. Co s ním je, jak žije, co dělá?

Děsila mě představa, že mně jednou zavolají, že je někde v nemocnici nebo ještě něco horšího.

Potkala jsem ho náhodně

Pak jsem Luboše jednou potkala na ulici. Byl mi jasné, že je v rauši a že žije někde pod mostem. Špinavý, pohublý. Nechtěl nic vyprávět, nechtěl jít domů. Jen si vzal peníze, které jsem mu podstrčila a zmizel. Raději jsem o tom manželovi ani neřekla.

Podruhé jsem ho potkala zase po několika měsících. Byl celý pomlácený. Nechal se kupodivu dovést do nemocnice, kde ho ošetřili. Domlouvali jsme mu s doktorem, ať jde na léčení, ať se dá dohromady. Vyslechl nás, pokýval hlavou a zase mi na dlouhou dobu zmizel.

Mnoho let trápení

Tento kolotoč trval nekonečných několik let. Naděje střídalo zoufalství. Můj manžel se syna zřekl, řekl, že s feťákem nechce mít nic společného. Ale když nebyl doma, Luboš občas zaskočil. Umyl se, dala jsem mu čisté oblečení, najíst a peníze.

Náš vztah postupně rostl a upevňoval se. Syn pomalu docházel k myšlence, že takhle už dál žít nechce, že to bude řešit.

Až druhý pokus vyšel

Zkusil léčebnu, ale po několika týdnech to vzdal. Znovu spadl na dno a znovu se vzchopil a s mou podporou podstoupil roční léčbu. Tuhle bitvu už nakonec vyhrál. Vrátil se do normálního života. Našli jsme ubytovnu, práci. Dostal rozum.

Sice trochu pozdě, ale přece. My dva už cestu k sobě dávno našli. S otcem to bude horší, ale já věřím, že i to se podaří.

Jana K. (55), Brno

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která