Domů     Našli jsme k sobě cestu
Našli jsme k sobě cestu
4 minuty čtení

Byla to dlouhá a strastiplná doba, než jsme se opět setkali. Každý má ale právo na novou šanci a my jsme se se synem ocitli na novém začátku.

Čekám na svého syna Luboše před firmou, kde nyní pracuje. Chceme si dnes zajít do obchodu vybrat nějaké nové oblečení. V sobotu bude mít třicáté narozeniny a tento dárek se mu jistě bude hodit.

Třeba mu nový oblek pomůže k tomu, aby si konečně našel nějakou slečnu. Vím, jak moc potřebuje lásku a pochopení. Po tom všem, co prožil. I když samozřejmě moc dobře vím, že si za většinu toho může sám. Ale vinu neseme přece i my, jeho rodiče.

Protekční synáček

Když se nám Lubošek narodil, byl manžel v sedmém nebi. Měli jsme už sice dvě dcery, ale syn, to byla mužova veliká touha. A tak se Lubošek stal manželův mazánek. Ne, že by dcery neměl rád, ale Luboš měl vždy u něho protekci.

Ať udělal jakoukoli hloupost, táta to vždy smázl se stolu a omluvil ho. Na jedné straně k němu byl tedy velice tolerantní, ale na druhé po něm chtěl maximální výkony. Všude ve škole, ve sportu a jinde.

Příliš velké nároky

Manžel se v synovi viděl a už když šel do školy přemýšlel o tom, kam půjde jednou studovat a co všechno bude dělat. Začal horlivě šetřit, aby mohl Luboš jednou jet na nějakou zahraniční školu na stáž.

Prý dnes jsou takové možnosti, které jsme neměli my a musíme to klukovi dopřát. Ještě na základce to Luboš snášel celkem dobře. Vážně byl dost inteligentní, učit se moc nemusel a to, aby byl premiant ve škole, ho moc nestálo námahy.

Nastaly první problémy

S příchodem na gymnázium ale nastala celkem prudká změna. Tam už bylo třeba se učit a to náš synek moc neuměl. Rázem spadl ze stupínku nejlepšího žáka, mezi ty, co prolézají s odřenýma ušima. Neuměl přijímat neúspěch a tak začal revoltovat.

Neomluvené hodiny, které strávil za školou, se vršily. Pak přicházely stížnosti učitelů, že je drzý, že o hodinách pospává, že je unavený.

Konflikty s otcem

Takový obrat můj manžel těžko snášel. Jeho sny o geniálním úspěšném synovi se pomalu, ale jistě hroutily. I já jsem byla plná strachu a obav.

Pochopila jsem, že můj syn nejen podvádí ve škole, neučí se, ale také kouří, pije dost alkoholu a nakonec jsme přišli i na to, že fetuje. Manžel se se synem neustále hádal. Létala ostrá slova a nakonec i facky. Bohužel nejen ze strany otce, ale i syna.

Chlapi se poprali a Luboš pak na několik dní zmizel. Byla jsem zoufalá, protože dobré vztahy nebyly ani mezi námi a Luboš mě vlastně skoro ignoroval.

Odešel definitivně

Těsně před jeho 18 se konflikt mezi otcem a synem vyhrotil natolik, že Luboš definitivně práskl dveřmi. Přestal chodit do školy, odešel neznámo kam a my o něm půl roku nevěděli. Oba jsme se z toho sesypali.

Měli jsme naštěstí alespoň hodné dcery, které už obě v tichosti a bez problémů odmaturovaly a dostaly se na vysoké školy. Jenže o Luboše jsme oba měli velký strach. Co s ním je, jak žije, co dělá?

Děsila mě představa, že mně jednou zavolají, že je někde v nemocnici nebo ještě něco horšího.

Potkala jsem ho náhodně

Pak jsem Luboše jednou potkala na ulici. Byl mi jasné, že je v rauši a že žije někde pod mostem. Špinavý, pohublý. Nechtěl nic vyprávět, nechtěl jít domů. Jen si vzal peníze, které jsem mu podstrčila a zmizel. Raději jsem o tom manželovi ani neřekla.

Podruhé jsem ho potkala zase po několika měsících. Byl celý pomlácený. Nechal se kupodivu dovést do nemocnice, kde ho ošetřili. Domlouvali jsme mu s doktorem, ať jde na léčení, ať se dá dohromady. Vyslechl nás, pokýval hlavou a zase mi na dlouhou dobu zmizel.

Mnoho let trápení

Tento kolotoč trval nekonečných několik let. Naděje střídalo zoufalství. Můj manžel se syna zřekl, řekl, že s feťákem nechce mít nic společného. Ale když nebyl doma, Luboš občas zaskočil. Umyl se, dala jsem mu čisté oblečení, najíst a peníze.

Náš vztah postupně rostl a upevňoval se. Syn pomalu docházel k myšlence, že takhle už dál žít nechce, že to bude řešit.

Až druhý pokus vyšel

Zkusil léčebnu, ale po několika týdnech to vzdal. Znovu spadl na dno a znovu se vzchopil a s mou podporou podstoupil roční léčbu. Tuhle bitvu už nakonec vyhrál. Vrátil se do normálního života. Našli jsme ubytovnu, práci. Dostal rozum.

Sice trochu pozdě, ale přece. My dva už cestu k sobě dávno našli. S otcem to bude horší, ale já věřím, že i to se podaří.

Jana K. (55), Brno

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika