Domů     Syn spáchal sebevraždu
Syn spáchal sebevraždu
3 minuty čtení

Můj milovaný syn byl vždy tak trochu zadumaný introvert, který neměl příliš přátel a společnosti se vyhýbal. Brali jsme ho takového, jaký je.

Zazvonil mi mobil, rychle jsem běžela ho zvednout. To bude Petr. Měl se u nás dnes stavit na večeři. Volal on, ale místo něho se ozval nějaký cizí hlas, který se ptal, zda znám majitele tohoto telefonu. Propadla jsem panice.

„Co se stalo?“ Vykřikla jsem zoufale. „To je telefon mého syna. Co je s Petrem?“

Strašlivá chvíle

Policista na druhém konci telefonu se mi představil a oznámil mi krutou zprávu. Můj syn je mrtvý. Ale potřebují prý, abych přijela a identifikovala ho. Myslela jsem, že omdlím. Potřebovala jsem se posadit, o někoho opřít, začít plakat, křičet. Ale nešlo to. Bylo třeba se obléci a jet na místo určené policií.

Bylo to v lesoparku

To místo nebylo daleko od nás. V krásném lesoparku, kam Péťa často chodil venčit našeho psa a také běhat. Občas měl totiž takové záchvaty zdravého životného stylu. To pak cvičil, běhal, chodil do posilovny, jezdil na kole a dbal na svůj jídelníček.

Pak ho to zase přešlo. Vysedával u televize, dal si knedlo-vepřo-zelo a neustále brouzdal po internetu.

Přišla strašlivá chvíle

Tentokrát sem do přírody ale můj milovaný syn sportovat nešel. Už z dálky jsem uviděla policejní páskou ohraničenou oblast kolem několika vzrostlých stromů. Uprostřed bylo vidět na zemi cosi, co bylo přikryté bílou plachtou.

Došla jsem tam s vypětím všech svých sil. Policisté mě poté požádali, abych tělo identifikovala. Odhrnuli trochu plachtu a já se sesula k zemi. Ano, byl to můj Petřík.

Jako v mlze

Seděla jsem vedle bezvládného těla na zemi a mladá policistka mi podávala pití a nějaký prášek. Nic jsem nechápala. Můj syn se prý oběsil. Neměl u sebe žádné doklady, ani nenechal dopis na rozloučenou. Ale já se s ním rozloučit chtěla.

A tak jsem ještě policii poprosila, aby ho ještě jednou odkryli. Objala jsem ztuhlé synovo tělo a políbila ho naposled na bledou tvář. Dál už nic nevím, vše bylo jako v mlze.

Proč to udělal

Proč si můj syn sáhl na život nebylo nikomu z nás jasné. Nepozorovali jsme nikdo žádné větší změny v jeho chování. Neviděli jsme varovné signály. Nepostřehli, že by volal o pomoc, že by ho něco trápilo. Vždyť mu bylo 30 let. Krásný věk.

Měl dobrou práci, měl nás. Ale chyběla mu partnerka. To je pravda. Jenže samotář, to on byl už odmalička.

Byl to introvert

Už jako malé dítě si hrál sám. A to nejraději doma. V bezpečí. Na pískovišti, mezi dětmi, byl vždy nesvůj. A chtěl jít co nejdříve domů. Ani později ve škole se s nikým moc nekamarádil. O jeho zážitky jsme se jen těžko dělili. Byl vždy skoupý na slovo. Celý jeho život, jakoby probíhal pouze uvnitř, v něm.

Nedokázal se otevřít

I když to byl hezký chlapec a holky mu nadbíhaly, s žádnou dlouho nevydržel. Tedy spíš asi ona s ním. Nedokázal totiž vyjadřovat navenek své city. A byl proto, až na krátké známosti, pořád sám. Možná ho ta jeho povaha nakonec dohnala k sebevraždě. Nevím.

Často si říkám, že kdybychom se o jeho vnitřní svět víc zajímali, mohli jsme mu nějak pomoci. Ale můj muž tvrdí, že je to nesmysl. Že je to prostě osud, proti kterému bychom stejně nic nezmohli.

Anna L. (62), Třinec

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.