Loni jsme se s kamarádkami vydaly na výlet do Branišovského lesa. Těšily jsme se na společné pohodové odpoledne. Domů jsme se však vrátily plné strachu a s pocity šílenství.
V červenci loňského roku jsme s Janou a Ivanou trávily dovolenou v jižních Čechách. Jezdily jsme po výletech, které nám byly doporučeny. Mezi nimi byl právě i Branišovský les. Jelikož se nachází poblíž Českých Budějovic, kde jsme byly ubytované, jeden podvečer jsme tam vyrazily. Jeden by si řekl, že je to naprosto obyčejný les, ale záhy jsme pochopily, že tomu tak není.
Stísněný pocit
Ve chvíli, kdy jsme tam dorazily na nás padla špatná nálada. Najednou jsme všechny zmlkly, což u nás není typické. Čím déle jsme chodily, tím hůř jsme se cítily. Já jsem dokonce tu a tam měla pocit, jako by nás někdo sledoval. Slyšela jsem i tlumené zvuky. Měla jsem téměř neustále husí kůži po celém těle. Nakonec jsme se rozhodly, že půjdeme pryč. Cestou zpátky nám v autě zničehonic začala přeskakovat rádiová stanice. Dokonce i zvuk si dělal, co chtěl. Nic divného, říkala jsem si tehdy. Teď vím, že tím to nejspíš začalo.
Praskající žárovky
Po příjezdu domů totiž došlo k dalším znepokojivým a neuvěřitelným událostem. Snažila jsem se je všechny racionálně vysvětlit. Spadlá květina z parapetu? Vítr! Neustále padající garnýž? Špatně přivrtaná! Praskající žárovky? Vadná elektřina! Pootevřené šuplíky, u kterých jsem si byla jistá, že jsem je zavírala? Asi se tak nestalo! Vše jsem přehodnotila až tehdy, kdy mě vzbudil ošklivý sen. Zdálo se mi, že mě a mé kamarádky honí po lese banda mužů a chce nás zabít. Vzbudila jsem se celá zpocená a do rána už jsem oka nezamhouřila.
Přepadl mě strach
Další dny jsem se necítila dobře. Byla jsem podrážděná, agresivní a nešťastná. Jednou večer jsem seděla na pohovce v obýváku a měla puštěnou televizi, když vtom jsem najednou zpozorovala, jak se vlní záclona. Okna však byla zavřená, takže vítr to být nemohl. Vstala jsem a ve světle lampičky jsem si všimla, jak se hýbají také květiny. Jakoby po nich někdo přejížděl rukou sem a tam. Bylo to divné. Pak se ozvala obrovská rána, až jsem leknutím nadskočila. Zavolala jsem Janě. Zvedla to hned po prvním zvonění. Stejně jako já, i ona byla vyděšená k smrti, protože se u ní doma stalo něco podobného.
Pomohla čarodějka
Okamžitě jsem k ní jela. Vše jsme dlouho a podrobně rozebíraly. Vyšlo najevo, že i jí se po návratu domů děly podivné věci a stejně jako já, i Jana měla noční můry. Zavolaly jsme i Ivaně, abychom zjistily, zda i u ní dochází ke zvláštním příhodám. Řekla, že ano. Společně jsme začaly o historii lesa zjišťovat víc. Dozvěděly jsme se, jaké legendy se k němu vztahují. Nakonec jsme se s kamarádkami rozhodly, že oslovíme ženu, která se nadpřirozenem zabývá. Vše jsme jí pověděly a ona nám řekla, že nás nejspíš pronásleduje démonická síla. Pak nám doporučila jakýsi rituál, který když provedeme přesně jak máme, tak prý budeme mít konečně klid. Moc jsme tomu nevěřily, ale udělaly jsme to. A skutečně to zafungovalo. Všechna negativní energie zmizela a nic podivného či znepokojivého se ani jedné z nás už nestalo.
Irena T. (54), Praha
