Pohádali jsme se kvůli malichernosti a rozešli se ten den ve zlém. Byla to chyba. Nikdy totiž nevíte, jestli to nejsou vaše poslední společné chvilky. Moje moudrá babička vždycky říkávala, že i když se večer s někým pohádáme, nejpozději ráno bychom se měli udobřit a pak rozloučit v dobrém. To kdyby se domů už večer jeden z nás nevrátil. Nebrala jsem tyhle její životní rady úplně vážně, až přiše

Kamila neměl nikdo v lásce. Tvářil se jako morous a s nikým nemluvil. Byl to podivín. Kolegyně se ale vsadila, že toho samotáře svede. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. Koukal do křoví, něco si mumlal pro sebe a za nic na světě by se ke mně neotočil čelem, aby se mi musel podívat do očí nebo se mnou dokonce promluvit. Nikdo z našeho podniku ho neměl rád. Byl to protiva, který se pohyboval v

Byla to jedna z těch nocí, kdy všechno bylo v nebývalém klidu. Seděla jsem na gauči, když mi přišla zpráva od Markéty. Chtěla zmizet. Markéta se dlouhodobě trápila. Prošla si nehezkým vztahem, práce ji nebavila, stále tvrdila, že přežívá a neví, jak dál. Až tu noc mi přišla zpráva: „Tak jsem to udělala. Právě jsem si koupila letenku do Austrálie. Chci tam začít znovu a jinak. Připadám si tad

Když jsem byla malá, myslela jsem si, že mám normální dětství. Přitom bylo zahalené tajemstvím, které mi v budoucnu tolik zkomplikovalo život. Měla jsem láskyplnou rodinu, která se o mě starala. Moji rodiče byli hodní, tolerantní, určitě lepší než rodiče většiny spolužáků. Maminka a tatínek mi dali domov plný lásky. Nikdy by mne nenapadlo, že přede mnou tají něco zásadního. Dětské představy

Příčí se mi to říct takhle nahlas, ale myslím si, že jsem se setkala s duchem. Nevím, o koho šlo ani co po mně chtěl. Během studií jsem bydlela s kamarádkou v pronajatém bytě. Jeho majitel byl starší pán, kterého bych v klidu nazvala podivínem, ale pronájem byl levný, takže jsme to neřešily. Za tu dobu, co nám byt pronajímal, s námi prohodil sotva pět vět. Když přišel na kontrolu, mlčky procház

Odpustí manžel svému otci, nebo budeme tchánovu zbloudilou duši i nadále vídat? Potřebuji, aby manžel už konečně otevřel oči. Když manželovi zemřel otec Jindřich, vůbec se o tom nechtěl bavit. Já to samozřejmě respektovala. Po čase jsme společně s jeho matkou nabyly dojmu, že Jindřich tak úplně neodešel. S Jakubem jsme manželé už deset let. Známe vzájemně své rodiny a panují mezi námi dobré vzt

Když moje maminka zemřela, nebyl den, který bych neprobrečela. Pak se ale jednoho zimního dne stalo něco, co považuji za zázrak. Byla jsem ještě velmi mladá dívka, dalo by se říct, že dítě, když nás maminka navždy opustila. Byla nemocná, snažila se bojovat, ale nemoc nakonec zvítězila. Dotek na skle Bylo to pro mě velmi bolestivé. S tou ztrátou jsem se nemohla smířit, až se najednou u naš

Když se v partě našich mladých zrodil nápad na skautský letní tábor pro jejich děti, zdálo se to jako bezva nápad. Bohužel pro moji dceru špatně skončil. Moje dcera Simona se seznámila se svým budoucím mužem už na základní škole. Byla to prý láska na první pohled. A vydržela jim až do plnoletosti, takže se chtěli vzít hned, jak to bylo možné. S manželem jsme celkem nic nenamítali. Dostali úž

Dcera měla za sebou rozchod s přítelem, který do naší rodiny nikdy nezapadl. A mně se vůbec nelíbil, protože ji jen využíval. Když se konečně k mé velké radosti rozešli, a ona se musela vrátit k nám do rodinného domku, vlastně jsem si oddechla. Byla ale stále smutná a ani kamarádky ji nedokázaly vytáhnout, aby se s nimi šla bavit. Časem se jí nálada postupně lepšila. Někdy si i tiše prozpěvoval

Ve školce jsem pracovala až do chvíle, než se změnilo vedení a já musela z práce odejít. Brzy jsem si našla novou práci a s ní i kamarádku. Byla veselá a přátelská a já vždy byla důvěřivá. Po rozvodu jsem společnost nevyhledávala, chodila jsem jen z práce domů a ráno zase do práce. Děti nemám a jsem spíš introvert. „Musíš se přestat schovávat před světem,“ radila mi Sandra, moje nová kamarád