Je to šok, když se dozvíte, že vás odmalička nevychovává vlastní táta. Já jsem to zjistila až jako dospělá ženská. Původně jsem jen chtěla zjistit, proč si nemůžu najít pořádného chlapa. Táta. Když slyším tohle slovo, vybaví se mi vždycky jen jediný chlap. Ten, který mě učil jezdit na kole i pouštět draky. Ten, kterému jsem potajmu podstrkovala žákovskou knížku, když v ní nebyla zrovna jednička.

Ta podivná vejce se objevila zničehonic. Říkali jsme si, jací roztomilí ptáčkové to asi budou? Nebezpečného dravce jsme ale rozhodně nečekali. Byl to úžasný objev! Moje malá dcerka Adélka byla nadšením bez sebe. V koši na prádlo jsme na balkóně objevili tři zvláštní vejce. Přemýšlela jsem, jaký pták by to mohl být. S napětím jsme hlídkovaly, zda se matka do svého hnízda vrátí. Dcerka připravila

Bydleli ve starém nábytku, zejména zrcadla se jim líbila. S oblibou si dělali legrácky z každého, kdo do obchůdku vstoupil. Skřípat a klepat jim ale nestačilo... S dcerou máme společné hobby, a tím je procházet antikvariáty a starožitnictví. Staré věci mají náboj a jsou obklopeny zvláštní magickou aurou, většinou se v takovém prostředí cítíme dobře, leč výjimka občas potvrdí pravidlo. Jednou jsme

Dlouho jsem nemohla pochopit, proč neteře chodí do zvláštní školy a špatně se učí. Bála jsem se, že se jedná o nějakou dědičnou dispozici. Vina byla ale jinde. Sestřiny děti pobývaly často u nás na venkově. Snad proto, že ve městě, kde bydlely se svou matkou a švagrem, nebylo tolik přírody. Bývaly často nemocné, pořád nějaké nachlazení, chřipky, angíny a nepříjemné rýmy. Tak jezdily za mnou a bab

Dlouhou dobu jsem si říkala, že náš Štefan se snad nikdy neožení. Proto jsem byla moc ráda, když nám oznámil, že se zasnoubil s Jitkou. 
Byla to hodná holka a nejlepší na ní bylo, že si našeho synáčka chtěla vzít. I když je pravda, že v něčem měla na můj vkus až příliš velkopanské způsoby. Poznala jsem to, když mě Štefan požádal, abych s ním šla vybrat zásnubní prsten.
Já koukala po něčem, co s

Jak člověk stárne, přibývají mu různé choroby a neduhy. Musím říct, že já a můj manžel máme štěstí. I když už za sebou máme sedmdesátku, jsme pořád oba celkem fit. 
Ludva dokonce ještě pořád sportuje, chodí cvičit se seniory do Sokola. Mě občas trochu zlobí srdíčko, ale i tak toho hodně zvládnu. Loni se naši mladí rozhodli, že mi udělají radost a pošlou mě do lázní. Původně chtěli, abychom jeli

Kdyby to bylo možné, měli bychom s manželem zoologickou zahradu. Ale v bytě tři plus jedna v paneláku si moc vyskakovat nemůžete. Když byly doma děti, střídali se u nás křečkové, potkani, hadi i papoušci. Teď, na stará kolena, nám zůstal už jen kocour Mikeš. 
Na rozdíl od svého pohádkového jmenovce je celý sněhobílý a také nemá zrovna společenskou povahu. Návštěvy rozhodně nevítá, naopak se vž

Pomalu jsem ztrácela naději. Vypadalo to, že zůstanu už napořád sama. Stará panna. Tak mě vnímali kolegové. Byla jsem ne už nejmladší, stále neprovdaná a dlouhou dobu nezadaná. Žila jsem jen prací. Co jiného mi zbývalo? Předstírala jsem, že jsem permanentně zaujatá haldou listin na pracovním stole, což nebyla pravda. Myšlenky mi neustále utíkaly k tomu, proč vlastně jsem tak osamělá. Nejhorší byl

Máme celkem tři vnuky. Mikuláše, Zdeňka a Honzíka. Největší divoch a taky nejstarší je Mikuláš, v zimě mu bylo dvanáct. Hodně mi připomíná mého manžela, ono se ostatně říká, že dědičnost jde často přes koleno. Můj muž Kryštof je s Mikulášem jedna ruka, občas mám dojem, že jsou spíš jako nějací dva kumpáni, než jako vnuk a dědeček.
 Před nedávnem se u nás stavovala dcera. Byla taková nervózní a

Celá naše rodina se od rána do večera hrabala v záhonech. V pubertě mi to začalo vadit. Naše rodina bydlela v oprýskaném baráku na kraji vesnice, za námi se rozprostíral už jen hluboký les. Maminka byla anděl, tatínek byl také hodný, jen to neuměl dávat tak dobře najevo jako maminka. Peněz jsme mnoho neměli, což tatínek řešil tím, že nutil celou rodinu od jara do hlubokého podzimu pracovat na zah