Domů     Zrzavý Jožin si mě nakonec vybojoval
Zrzavý Jožin si mě nakonec vybojoval

Celá naše rodina se od rána do večera hrabala v záhonech. V pubertě mi to začalo vadit.

Naše rodina bydlela v oprýskaném baráku na kraji vesnice, za námi se rozprostíral už jen hluboký les. Maminka byla anděl, tatínek byl také hodný, jen to neuměl dávat tak dobře najevo jako maminka.

Peněz jsme mnoho neměli, což tatínek řešil tím, že nutil celou rodinu od jara do hlubokého podzimu pracovat na zahradě, abychom si přilepšili domácími výpěstky.

S odstupem let si myslím, že to možná nebylo kvůli nedostatku peněz, bylo to tím, že byl tatínek zahradničením posedlý. Zbytek rodiny tuto zálibu nesdílel, ale musel poslouchat. Když jsem byla malá, nevadilo mi to, brala jsem to jako hru.

V období dospívání jsem toho však měla plné zuby. Nikam jsem nesměla. Vrstevníci se scházeli na autobusové zastávce, byla to taková klubovna pro mládež, autobus tu beztak jezdil jen dvakrát denně. Nebo se scházeli u rybníka. Byli tam všichni, kromě mě.

Tatínek vždycky říkal, že za kamarády smím odejít, až budu mít hotovo. Jenomže na zahradě není hotovo nikdy, zvlášť když je tak obrovská jako naše. Bohužel jsme ještě vlastnili i velikánský ovocný sad. A aby toho nebylo málo, chovali jsme i domácí zvířata v úctyhodném množství.

Začalo pršet

V pubertě jsem se začala bouřit. Některé moje spolužačky už chodily na rande! A já? Já jsem nevěděla, co slovo rande znamená. Když jsem se vzbouřila poprvé a odešla za ostatními na chvíli k rybníku, byl z toho pak doma skandál.

Zrovna se drobně rozpršelo a já měla nakázáno, že jakmile spadnou první dešťové kapky, musím posbírat krůťata, protože ta nesmějí zmoknout. Otec strašně zuřil, když zjistil, že se malé mokré krůty třesou zimou na louce, a já nikde.

Řval na mě, že mám zákaz vycházení. Jako za války! Nikdo se mě nezastal, maminka tátovi nikdy a za žádných okolností neodporuje a mladší brácha ještě do rebelského věku nedospěl. Napadlo mě: A co kdyby mě náhodou přece jen někdo pozval na rande?

Tedy ne že by se k tomu někdo chystal, ale člověk nikdy neví a zázraky se čas od času dějí. Co bych mu asi odpověděla? Že nepřijdu, protože musím jednotit mrkev?

Skoro sedmnáct

Ale bylo mi už skoro sedmnáct a pozvání na rande stále nepřicházelo. Když tedy nepočítám zrzavého Jožina odvedle. Náš barák sousedil z jedné strany s lesem, z druhé bydlel tenhle zrzek s rodiči a obrovským bernardýnem.

Mohli si ho dovolit, provozovali ve vsi hospodu. Jožin, takový zoufalec, ke všemu o rok mladší než já, mě často pozoroval doširoka rozšířenýma bledě modrýma očima přes drátěný plot. Vyplazovala jsem na něj jazyk. Budoucího manžela jsem si představovala jinak.

Dřív jsem si vystřihovala obrázky z Květů a Vlasty, občas jsem tam narazila na dobře vypadajícího herce. Vždycky to byl Jožinův opak. Táta mi ještě ke všemu zakazoval se s Jožinem kamarádit. Se sousedy nemluvil.

Tvrdil o nich, že coby hospodští celou vesnici strašně šidí, ředí víno a hořčici vodou a roznášejí pivo pod míru. Jožin mě zprvu jen sledoval, pak začal i mluvit. Říkal třeba: “Romčo, co kdybysme se šli projít?” Vždycky jsem jen s pohrdáním zasyčela:

“S tebou, jo? Díval ses někdy do zrcadla? Ani za milion!”

Pohled ze střechy

Styděla jsem se za to, že mým jediným nápadníkem je zrzavý Jožin, ještě ke všemu o rok mladší než já. Ujišťovala jsem samu sebe, že zrzek u mě nemá šanci. Byla jsem si tím stoprocentně jista do chvíle, kdy spadl ze střechy.

Večer před tím mi přinesl kytici pryskyřníků, které natrhal v rokli u potoka, a svěřil mi, že nazítří budou s tátou opravovat střechu.

A on je šťastný, protože ze střechy se bude dívat na mě, otevře se mu pohled na celou naši zahradu, bude si připadat jako v kině. Uvidí mě, jak zalévám růže. Nic víc na světě si nepřeje. Odpověděla jsem, že zalévat růže nebudu, protože má pršet.

A ať si dá pozor, aby si nerozbil čenich. To jsem si pak vyčítala, protože Jožin si čenich opravdu rozbil. Naštěstí to nebylo nic vážného, ani nemusel do nemocnice. Nahlas jsem mu pak řekla, že nemá lézt na střechy, když je mokro.

Ve skutečnosti mi ho bylo líto. Nicméně kdyby mi někdo řekl, že si Jožina jednou vezmu a budeme spolu šťastně žít desítky let, doporučila bych mu návštěvu psychiatra.

Angreštový kompot

Pak dostala máma žlučníkový záchvat a její pracovité ruce na zahradě chyběly. Táta byl strašně nervózní. Sázeli jsme spolu brambory, brácha se drze vymluvil na to, že se musí učit, že ke konci školního roku píší ve škole jednu písemku za druhou.

Táta na mě řval, že to sázím křivě, že moje brambory nejsou v rovné lajně a že jsou nestejně daleko od sebe. Jeho hulákání slyšela půlka vesnice. Slunce pálilo, bylo mi do breku a za plotem se ozval Jožin. Povídá: “Tak já bych vám, pane Pavelka, pomohl.

Jestli chcete.” Táta se na něj podezřívavě zahleděl. Mě to zahřálo u srdce, věděla jsem, že to řekl jen kvůli mně. Táta na Jožina houkl: “No tak pojď, jestli chceš. Dám ti za to sklenici pampeliškového medu a angreštový kompot.

Abys neřek, že u nás makáš zadarmo.” Chudák Jožin přeskočil naši zahradní branku a pracoval na bramborovém záhoně na sto dvacet procent. Otce zcela okouzlil.

Dostal za to opravdu příšerné dary, náš pampeliškový med byl spolu s angreštovým kompotem nechvalně proslulý po celém kraji.

Pampeliškové víno

Ve spíži Jožinových rodičů se začaly hromadit další pekelné dary. Jožin k nám chodil pomáhat každý den a odnášel si za to domů švestkové kompoty, rebarborovou zavařeninu a pampeliškové víno.

Když jsem šla se džbánkem do hospody pro pivo, hostinský, Jožinův tatínek, mě poprosil, abychom už Jožinovi nic nedávali. Zdůvodnil to tím, že ve špajzu nemají místo.

A že ty srnčí parůžky, které Jožin dostal naposledy, nepotřebují, že si na stěny věší raději hezké obrázky. Nebohý Jožin měl kvůli mně jen samé nepřijemnosti, ale přesto se na mě vždy usmíval a díval se na mě jako na zázrak. To nejhorší mělo teprve přijít.

Zrzavé, nebo kaštanové?

Vedle zahrádkaření tatínek miloval také včelaření. To nebylo pro naši rodinu právě jednoduché, protože když se včely rojily nebo když v pěkný, slunný jarní den braly útokem květinové záhony, bylo nebezpečné pobývat na zahradě.

Naštěstí nikdo z nás nebyl na včelí žihadlo alergický, ani Jožin. Ten den jsme spolu pleli obrovský záhon s kedlubnami. Hezky jsme si povídali a smáli jsme se, vlastně už mi ani nevadilo, že je mladší.

A co se týká barvy jeho vlasů, zdálo se mi, že do měděna hrají v podstatě jen na slunci, zatímco když je obloha zatažená, má Jožinova hříva kaštanovou barvu. A to bylo mnohem lepší.

Opodál táta vášnivě včelařil, šťastně na nás volal, ať se jdeme podívat na roj, který visel na jabloni a zádumčivě bzučel. V okamžiku, kdy Jožin na roj zdola zvědavě pohlédl, mu spadl na hlavu.

Snad ho zachránilo to, že táta bleskově zareagoval a bodavý hmyz rozehnal. Běžela jsem do hospody, nikde jinde neměli telefon. Přijela sanita. Jožin vypadal, jako by nebyl z tohoto světa, dostal dvaadvacet žihadel.

Když ho nakládali do záchranky, zeptal se, jestli si ho vezmu. Tak jsem mu to slíbila, protože jsem měla pocit, že mě má opravdu rád.

Romana J. (53), Zlín

reklama
Související články
19.5.2024
Po letech jsem se setkala se svojí studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem odešla a nelitovala. Dnes jsem opět šťastná. V sedmnácti letech jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk ze školy. Mé kamarádce se samozřejmě líbil taky. Když jsem strávila tři týdny po operaci slepáku v nemocnici, řekla mi Klára, že Jindra balil nějakou holku z prváku, prý je viděla, jak se líbají.
13.5.2024
Z platonické lásky mě rázem vyléčila ta opravdová. A našla jsem ji tam, kde bych ji nikdy předtím nehledala. Byl to takový velikonoční zázrak. Naši rodinu v okolí každý dobře znal. Babička s maminkou pracovaly v samoobsluze a snad žádný jejich zákazník neopomenul o Velikonocích na naše stavení s pomlázkou zazvonit. Stejně to bylo i v případě tatínka, který v nedaleké obci vedl fotbalové mužstvo
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
2.5.2024
Byla jsem zamilovaná do pohledného spolužáka Lišky, který si mě nevšímal. Přesto jsem doufala, že se během pálení čarodějnic sblížíme. K čarodějnicím neboli třicátému dubnu se upínaly veškeré mé naděje. O té magické noci jsem věděla nemnoho, neboť jsme se o takových věcech ve škole neučili, ale babička říkávala, že je to noc zázraků. Filipojakubská nebo také Valpuržina noc proslula kouzly, ve v
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
epochanacestach.cz
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
Pohádková krása zrcadlená ve vodní hladině! Vodní hrady a zámky zrcadlící se na hladině bývaly nedobytnými baštami i pohodlnými luxusními šlechtickými sídly a dnes jsou perlami české krajiny, za kterými putují statisíce turistů. A snad nejvýraznější mezi nimi je zámek Červená Lhota. Jméno podle ďábelské legendy Pro to, aby se jejich tvrz změnila ve vodní,
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
historyplus.cz
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
Bývaly doby, kdy architekti dokázali i obyčejným funkčním továrnám vtisknout eleganci výstavných zámků. Pardubice jeden takový skvost mají, a dokonce si ho v posledních letech vycizelovaly k dokonalosti. Umění, které mele Na břehu řeky Chrudimky v Pardubicích stával mlýn už v roce 1586. Na počátku 20. století však mlynářské konkurenci v oblasti vládnou bratři Egon (1871–1932) a Karel (1879–1944) Winternitzovi,
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
iluxus.cz
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
Právě probíhající „Perlový týden“ překvapil fantastickým náhrdelníkem značky Mikimoto. Ten bude možné vidět až do neděle v pražském butiku v ulici Na Příkopě, následně se všemi ostatními šperky poputu
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
nejsemsama.cz
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
Bolí vás svaly a klouby, ládujete do sebe pilulky tišící bolest, a nic nezabírá? Chce to změnu… Vyčleňte si jen pár minut denně na protažení celého těla, a budete se cítit jako znovuzrozená. Protažení trapéz Tento cvik můžete provádět vsedě i vestoje, dodržet musíte jen zcela rovná záda. Jednou rukou přitáhněte hlavu k rameni, druhé rameno se
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
enigmaplus.cz
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
Jonaguni je ostrov náležející do japonské prefektury Okinawa. Poblíž něj leží pod mořskou hladinou gigantické kamenné bloky, které připomínají obrovské terasy se schodišti vytesanými do kamene. Odhadu
Když může Prachař, koketuje i ona
nasehvezdy.cz
Když může Prachař, koketuje i ona
Herečka Sara Sandeva (26) ze seriálu Jedna rodina to s Jakubem Prachařem (40) zřejmě nemá jednoduché! Že by jí už docházela trpělivost? Ještě než se dali dohromady, říkalo se, že není krásné ženy, k
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
epochalnisvet.cz
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
Bizarní skandál na začátku tohoto roku otřásá židovskou komunitou v New Yorku. Pod historickou synagogou je objeven tajný podzemní tunel vedoucí do suterénu prázdného obytného domu. O jeho původu a účelu se hned po odhalení rozhoří divoké spekulace. Sloužil k obchodování s dětmi nebo k jiným nezákonným činnostem, jak tvrdí konspirační teoretikové?   V polovině
Tagliatelle s bazalkovým pestem
tisicereceptu.cz
Tagliatelle s bazalkovým pestem
Tagliatelle představují dlouhé široké nudle. Seženete je v každém supermarketu. A nejlépe chutnají právě s pestem. Ingredience 1 balení těstovin tagliatelle dvě hrsti čerstvé bazalky 6 lžic ol
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
21stoleti.cz
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
Země a jejích sedm sestřiček se od svého zrodu drží pomyslných máminých sukní. Možná se jejich orbity v minulosti měnily, možná pohltily některé ze svých sourozenců, ale z dálky Sluneční soustava půso
Musím zachránit manželství!
skutecnepribehy.cz
Musím zachránit manželství!
Krásně jsme si žili, v klidu a pohodě. Vůbec by mě nenapadlo, že se můj život najednou zvrátí do nejistoty a emocí. Můj manžel Petr je velmi šikovný zahradník. Proto se před pěti lety rozhodl, že si založí firmu, aby měl ještě nějaké peníze ke klasickému platu navíc. Jsme manželé už mnoho let. Zamilovali jsme
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
epochaplus.cz
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
Bylo jednou jedno Slunce a mělo osm dětí. Jejich jména všichni známe. Mají ale něco společného s lidmi? I když už jsou to dnes dospělé planety, životem si nesou následky svého divokého dětství. Příběh se začíná psát před 4,6 miliardami let. Okolo právě vznikající hvězdy se vytvoří rotující prachoplynný disk. Částice v něm se začnou srážet