Domů     Zrzavý Jožin si mě nakonec vybojoval
Zrzavý Jožin si mě nakonec vybojoval

Celá naše rodina se od rána do večera hrabala v záhonech. V pubertě mi to začalo vadit.

Naše rodina bydlela v oprýskaném baráku na kraji vesnice, za námi se rozprostíral už jen hluboký les. Maminka byla anděl, tatínek byl také hodný, jen to neuměl dávat tak dobře najevo jako maminka.

Peněz jsme mnoho neměli, což tatínek řešil tím, že nutil celou rodinu od jara do hlubokého podzimu pracovat na zahradě, abychom si přilepšili domácími výpěstky.

S odstupem let si myslím, že to možná nebylo kvůli nedostatku peněz, bylo to tím, že byl tatínek zahradničením posedlý. Zbytek rodiny tuto zálibu nesdílel, ale musel poslouchat. Když jsem byla malá, nevadilo mi to, brala jsem to jako hru.

V období dospívání jsem toho však měla plné zuby. Nikam jsem nesměla. Vrstevníci se scházeli na autobusové zastávce, byla to taková klubovna pro mládež, autobus tu beztak jezdil jen dvakrát denně. Nebo se scházeli u rybníka. Byli tam všichni, kromě mě.

Tatínek vždycky říkal, že za kamarády smím odejít, až budu mít hotovo. Jenomže na zahradě není hotovo nikdy, zvlášť když je tak obrovská jako naše. Bohužel jsme ještě vlastnili i velikánský ovocný sad. A aby toho nebylo málo, chovali jsme i domácí zvířata v úctyhodném množství.

Začalo pršet

V pubertě jsem se začala bouřit. Některé moje spolužačky už chodily na rande! A já? Já jsem nevěděla, co slovo rande znamená. Když jsem se vzbouřila poprvé a odešla za ostatními na chvíli k rybníku, byl z toho pak doma skandál.

Zrovna se drobně rozpršelo a já měla nakázáno, že jakmile spadnou první dešťové kapky, musím posbírat krůťata, protože ta nesmějí zmoknout. Otec strašně zuřil, když zjistil, že se malé mokré krůty třesou zimou na louce, a já nikde.

Řval na mě, že mám zákaz vycházení. Jako za války! Nikdo se mě nezastal, maminka tátovi nikdy a za žádných okolností neodporuje a mladší brácha ještě do rebelského věku nedospěl. Napadlo mě: A co kdyby mě náhodou přece jen někdo pozval na rande?

Tedy ne že by se k tomu někdo chystal, ale člověk nikdy neví a zázraky se čas od času dějí. Co bych mu asi odpověděla? Že nepřijdu, protože musím jednotit mrkev?

Skoro sedmnáct

Ale bylo mi už skoro sedmnáct a pozvání na rande stále nepřicházelo. Když tedy nepočítám zrzavého Jožina odvedle. Náš barák sousedil z jedné strany s lesem, z druhé bydlel tenhle zrzek s rodiči a obrovským bernardýnem.

Mohli si ho dovolit, provozovali ve vsi hospodu. Jožin, takový zoufalec, ke všemu o rok mladší než já, mě často pozoroval doširoka rozšířenýma bledě modrýma očima přes drátěný plot. Vyplazovala jsem na něj jazyk. Budoucího manžela jsem si představovala jinak.

Dřív jsem si vystřihovala obrázky z Květů a Vlasty, občas jsem tam narazila na dobře vypadajícího herce. Vždycky to byl Jožinův opak. Táta mi ještě ke všemu zakazoval se s Jožinem kamarádit. Se sousedy nemluvil.

Tvrdil o nich, že coby hospodští celou vesnici strašně šidí, ředí víno a hořčici vodou a roznášejí pivo pod míru. Jožin mě zprvu jen sledoval, pak začal i mluvit. Říkal třeba: “Romčo, co kdybysme se šli projít?” Vždycky jsem jen s pohrdáním zasyčela:

“S tebou, jo? Díval ses někdy do zrcadla? Ani za milion!”

Pohled ze střechy

Styděla jsem se za to, že mým jediným nápadníkem je zrzavý Jožin, ještě ke všemu o rok mladší než já. Ujišťovala jsem samu sebe, že zrzek u mě nemá šanci. Byla jsem si tím stoprocentně jista do chvíle, kdy spadl ze střechy.

Večer před tím mi přinesl kytici pryskyřníků, které natrhal v rokli u potoka, a svěřil mi, že nazítří budou s tátou opravovat střechu.

A on je šťastný, protože ze střechy se bude dívat na mě, otevře se mu pohled na celou naši zahradu, bude si připadat jako v kině. Uvidí mě, jak zalévám růže. Nic víc na světě si nepřeje. Odpověděla jsem, že zalévat růže nebudu, protože má pršet.

A ať si dá pozor, aby si nerozbil čenich. To jsem si pak vyčítala, protože Jožin si čenich opravdu rozbil. Naštěstí to nebylo nic vážného, ani nemusel do nemocnice. Nahlas jsem mu pak řekla, že nemá lézt na střechy, když je mokro.

Ve skutečnosti mi ho bylo líto. Nicméně kdyby mi někdo řekl, že si Jožina jednou vezmu a budeme spolu šťastně žít desítky let, doporučila bych mu návštěvu psychiatra.

Angreštový kompot

Pak dostala máma žlučníkový záchvat a její pracovité ruce na zahradě chyběly. Táta byl strašně nervózní. Sázeli jsme spolu brambory, brácha se drze vymluvil na to, že se musí učit, že ke konci školního roku píší ve škole jednu písemku za druhou.

Táta na mě řval, že to sázím křivě, že moje brambory nejsou v rovné lajně a že jsou nestejně daleko od sebe. Jeho hulákání slyšela půlka vesnice. Slunce pálilo, bylo mi do breku a za plotem se ozval Jožin. Povídá: “Tak já bych vám, pane Pavelka, pomohl.

Jestli chcete.” Táta se na něj podezřívavě zahleděl. Mě to zahřálo u srdce, věděla jsem, že to řekl jen kvůli mně. Táta na Jožina houkl: “No tak pojď, jestli chceš. Dám ti za to sklenici pampeliškového medu a angreštový kompot.

Abys neřek, že u nás makáš zadarmo.” Chudák Jožin přeskočil naši zahradní branku a pracoval na bramborovém záhoně na sto dvacet procent. Otce zcela okouzlil.

Dostal za to opravdu příšerné dary, náš pampeliškový med byl spolu s angreštovým kompotem nechvalně proslulý po celém kraji.

Pampeliškové víno

Ve spíži Jožinových rodičů se začaly hromadit další pekelné dary. Jožin k nám chodil pomáhat každý den a odnášel si za to domů švestkové kompoty, rebarborovou zavařeninu a pampeliškové víno.

Když jsem šla se džbánkem do hospody pro pivo, hostinský, Jožinův tatínek, mě poprosil, abychom už Jožinovi nic nedávali. Zdůvodnil to tím, že ve špajzu nemají místo.

A že ty srnčí parůžky, které Jožin dostal naposledy, nepotřebují, že si na stěny věší raději hezké obrázky. Nebohý Jožin měl kvůli mně jen samé nepřijemnosti, ale přesto se na mě vždy usmíval a díval se na mě jako na zázrak. To nejhorší mělo teprve přijít.

Zrzavé, nebo kaštanové?

Vedle zahrádkaření tatínek miloval také včelaření. To nebylo pro naši rodinu právě jednoduché, protože když se včely rojily nebo když v pěkný, slunný jarní den braly útokem květinové záhony, bylo nebezpečné pobývat na zahradě.

Naštěstí nikdo z nás nebyl na včelí žihadlo alergický, ani Jožin. Ten den jsme spolu pleli obrovský záhon s kedlubnami. Hezky jsme si povídali a smáli jsme se, vlastně už mi ani nevadilo, že je mladší.

A co se týká barvy jeho vlasů, zdálo se mi, že do měděna hrají v podstatě jen na slunci, zatímco když je obloha zatažená, má Jožinova hříva kaštanovou barvu. A to bylo mnohem lepší.

Opodál táta vášnivě včelařil, šťastně na nás volal, ať se jdeme podívat na roj, který visel na jabloni a zádumčivě bzučel. V okamžiku, kdy Jožin na roj zdola zvědavě pohlédl, mu spadl na hlavu.

Snad ho zachránilo to, že táta bleskově zareagoval a bodavý hmyz rozehnal. Běžela jsem do hospody, nikde jinde neměli telefon. Přijela sanita. Jožin vypadal, jako by nebyl z tohoto světa, dostal dvaadvacet žihadel.

Když ho nakládali do záchranky, zeptal se, jestli si ho vezmu. Tak jsem mu to slíbila, protože jsem měla pocit, že mě má opravdu rád.

Romana J. (53), Zlín

reklama
Související články
8.12.2023
Prožila jsem kus života s mužem, do kterého jsem se zamilovala už v mládí. Podzim života trávím ale s jeho bratrem. Bratry Marka a Leoše znala v mém dětství celá škola. Já jsem nebyla výjimkou, i když Marek chodil o třídu výš, a starší Leoš dokonce o dvě třídy. Neustále na sebe nějak upozorňovali. Mohli jste se vsadit, že když se stal nějaký průšvih, byl u toho jeden z bratrů nebo spíše oba dva
7.12.2023
Toník se mi líbil už na základní škole. Ale bylo to marné, oženil se s dívkou z města. Zbyly mi jen oči pro pláč. Osud mi dal ale šanci... Stále častěji jsem chodila k oknu a koukala ven. Cesta, která se vinula od lesa loukami až k naší polosamotě, byla prázdná jako popůlnoční nádraží. Zmocňovalo se mě zoufalství. Tolik jsem ho chtěla vidět. Přitom na svatou Barboru se u nás pokaždé objevil s k
4.12.2023
Byla jsem dvacet let sama a neměla jsem už v plánu hledat další chlapy. Osud ale chtěl něco jiného. A já potkala Jardu, dávnou lásku. Když mi bylo necelých padesát let, stala jsem se babičkou na plný úvazek a zároveň přišla o manžela. Časem jsem si zvykla na to, že lásku už prožívám jen skrz červenou knihovnu. Ostatně, ona už to nebyla žádná sláva ani po tolika letech s mým ex. Nikdy bych proto
27.11.2023
Věděli jsme, že jsme pro sebe stvoření. Kdo by však čekal, že nás dožene osud a provalí se nevěra mého otce? Zamilovala jsem se do svého sourozence! S Davidem jsme se znali od plenek. Celý život jsme vyrůstali vedle sebe coby sousedé. Byli jsme nejlepší přátelé na život a na smrt a neudělali bychom bez sebe jediný krok. S Davidem jsme byli stejně staří a stejný den jsme spolu slavili narozeniny
27.11.2023
Chodila jsem s Petrem od střední školy a malovala jsem si, že spolu budeme mít velkolepou svatbu, kupu dětí a budeme žít šťastně až do smrti. Ve druhém ročníku na vysoké se ale něco změnilo. Neměli jsme na sebe tolik času, ale já se utěšovala, že až dostudujeme, bude to lepší. Jenže Petr začal být odtažitý. Byla jsem ve třetím ročníku a intenzivně jsem se připravovala na státnice. S Petrem jsm
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Rakouské Alpy: Dva tipy pro milovníky adrenalinu
epochanacestach.cz
Rakouské Alpy: Dva tipy pro milovníky adrenalinu
Vylezte si na ledovec! Tyrolské ledovcové středisko Stubai, kde můžete lyžovat od října do června, je položeno ve výšce mezi 1750–3212 metry nad mořem. Největší skiareál na ledovci vám však kromě 34 sjezdovek nabídne i netradiční adrenalinový zážitek v podobě zdolávání zamrzlé stěny. Ta se tyčí do výšky 20 metrů přímo u horní stanice lanovky Gamsgarten
Dlouhodobé sezení zabíjí častěji než kouření či obezita. Braňte se!
epochaplus.cz
Dlouhodobé sezení zabíjí častěji než kouření či obezita. Braňte se!
Schválně si některý den změřte, kolik hodin během něj prosedíte. A to nejen v práci, ale i cestou do a z ní či večer na gauči před televizí. Výsledek může být překvapivý – až 14 či 15 hodin denně! Co takové dlouhé sezení udělá s vaším tělem? Kouření, alkohol, drogy, nadměrné slunění, špatná strava a přejídání jsou zničující,
Zradil ji ve chvíli, kdy jeho lásku nejvíce potřebovala
nasehvezdy.cz
Zradil ji ve chvíli, kdy jeho lásku nejvíce potřebovala
Osud si s herečkou několikrát nepěkně pohrál. Vždy ale sebrala zbytky svých sil a vyrazila do boje. Dnes se snaží žít jenom přítomností a užívat si každého dne. A zdá se, že to dokonale funguje. Kř
Půjčka do výplaty je receptem na různé nečekané výdaje
21stoleti.cz
Půjčka do výplaty je receptem na různé nečekané výdaje
Máte před sebou výdaje, s nimiž jste nepočítali? Krátkodobá půjčka může být dobrým pomocníkem. Je velmi rychlá a věcná, neptá se na detaily z osobního života a dovede pomoci vždy efektivně. Lze se
Má v srdci místo jen pro Kolečka?
nasehvezdy.cz
Má v srdci místo jen pro Kolečka?
Ačkoli už uplynulo od rozchodu herečky ze seriálu ZOO Denisy Nesvačilová (32) a scenáristy Petra Kolečka (39) několik měsíců, podle informací od našeho anonymního zdroje ho stále nedostala z hlavy.
Carnegie Hall: Slavný chrám hudby se zrodí na moři
epochalnisvet.cz
Carnegie Hall: Slavný chrám hudby se zrodí na moři
Jestliže pro horolezce je vrcholem Mount Everest a operní pěvec sní o La Scale, interpret klasické i populární hudby má jako nejvyšší metu Carnegie Hall, magickou koncertní síň v New Yorku.  
Záhada pojmenování města Pelhřimov i rejdiště místních čarodějnic a krvelačných běsů
enigmaplus.cz
Záhada pojmenování města Pelhřimov i rejdiště místních čarodějnic a krvelačných běsů
Nejznámější pověst o vzniku Pelhřimova, města v kraji Vysočina, uvádí jako jeho zakladatele pražského biskupa Pelhřima. Tento biskup se vydal jako prostý poutník pěšky na cestu do Říma. V místě blízko
Třetí ročník Czech National Spirits Competition vyhodnocen
iluxus.cz
Třetí ročník Czech National Spirits Competition vyhodnocen
Slavnostní galavečer vyhlášení výsledků mezinárodní soutěže o nejlepší destilát a likér Czech National Spirits Competition 2023 proběhl v reprezentativních prostorech Strahovského kláštera v sobotu 2.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Ukrajinský boršč s hovězím masem
tisicereceptu.cz
Ukrajinský boršč s hovězím masem
Věděli jste, že skvělý boršč je ve skutečnosti nikoliv ruskou, ale ukrajinskou specialitou! Je dokonce zapsán jako dědictví UNESCO. Můžete si jej připravit třeba tímto způsobem. Suroviny 200 g z
Vlastně jsem se znovu narodila
skutecnepribehy.cz
Vlastně jsem se znovu narodila
Už několik let se jen velmi obtížně pohybuji i s hůlkou. Snažím se proto být maximálně opatrná. Abych se nedostala do situace jako před třemi lety. S krátícím se dnem si chodím nakupovat raději už dopoledne. Také provoz v ulicích je bezpečnější. To jsem si aspoň myslela ještě před třemi lety, než mne z mého omylu vyvedla nadmíru nepříjemná událost. Vypnutá
Kokosové pusinky
tisicereceptu.cz
Kokosové pusinky
Lehoučké nadýchané cukroví bez mouky je jako stvořené pro zdravé mlsání. Potřebujete 1 hrnek strouhaného kokosu 1/4 hrnku medu 1/2 lžičky mandlového/vanilkového extraktu špetku mořské soli 3