Domů     Zrzavý Jožin si mě nakonec vybojoval
Zrzavý Jožin si mě nakonec vybojoval
7 minut čtení

Celá naše rodina se od rána do večera hrabala v záhonech. V pubertě mi to začalo vadit.

Naše rodina bydlela v oprýskaném baráku na kraji vesnice, za námi se rozprostíral už jen hluboký les. Maminka byla anděl, tatínek byl také hodný, jen to neuměl dávat tak dobře najevo jako maminka.

Peněz jsme mnoho neměli, což tatínek řešil tím, že nutil celou rodinu od jara do hlubokého podzimu pracovat na zahradě, abychom si přilepšili domácími výpěstky.

S odstupem let si myslím, že to možná nebylo kvůli nedostatku peněz, bylo to tím, že byl tatínek zahradničením posedlý. Zbytek rodiny tuto zálibu nesdílel, ale musel poslouchat. Když jsem byla malá, nevadilo mi to, brala jsem to jako hru.

V období dospívání jsem toho však měla plné zuby. Nikam jsem nesměla. Vrstevníci se scházeli na autobusové zastávce, byla to taková klubovna pro mládež, autobus tu beztak jezdil jen dvakrát denně. Nebo se scházeli u rybníka. Byli tam všichni, kromě mě.

Tatínek vždycky říkal, že za kamarády smím odejít, až budu mít hotovo. Jenomže na zahradě není hotovo nikdy, zvlášť když je tak obrovská jako naše. Bohužel jsme ještě vlastnili i velikánský ovocný sad. A aby toho nebylo málo, chovali jsme i domácí zvířata v úctyhodném množství.

Začalo pršet

V pubertě jsem se začala bouřit. Některé moje spolužačky už chodily na rande! A já? Já jsem nevěděla, co slovo rande znamená. Když jsem se vzbouřila poprvé a odešla za ostatními na chvíli k rybníku, byl z toho pak doma skandál.

Zrovna se drobně rozpršelo a já měla nakázáno, že jakmile spadnou první dešťové kapky, musím posbírat krůťata, protože ta nesmějí zmoknout. Otec strašně zuřil, když zjistil, že se malé mokré krůty třesou zimou na louce, a já nikde.

Řval na mě, že mám zákaz vycházení. Jako za války! Nikdo se mě nezastal, maminka tátovi nikdy a za žádných okolností neodporuje a mladší brácha ještě do rebelského věku nedospěl. Napadlo mě: A co kdyby mě náhodou přece jen někdo pozval na rande?

Tedy ne že by se k tomu někdo chystal, ale člověk nikdy neví a zázraky se čas od času dějí. Co bych mu asi odpověděla? Že nepřijdu, protože musím jednotit mrkev?

Skoro sedmnáct

Ale bylo mi už skoro sedmnáct a pozvání na rande stále nepřicházelo. Když tedy nepočítám zrzavého Jožina odvedle. Náš barák sousedil z jedné strany s lesem, z druhé bydlel tenhle zrzek s rodiči a obrovským bernardýnem.

Mohli si ho dovolit, provozovali ve vsi hospodu. Jožin, takový zoufalec, ke všemu o rok mladší než já, mě často pozoroval doširoka rozšířenýma bledě modrýma očima přes drátěný plot. Vyplazovala jsem na něj jazyk. Budoucího manžela jsem si představovala jinak.

Dřív jsem si vystřihovala obrázky z Květů a Vlasty, občas jsem tam narazila na dobře vypadajícího herce. Vždycky to byl Jožinův opak. Táta mi ještě ke všemu zakazoval se s Jožinem kamarádit. Se sousedy nemluvil.

Tvrdil o nich, že coby hospodští celou vesnici strašně šidí, ředí víno a hořčici vodou a roznášejí pivo pod míru. Jožin mě zprvu jen sledoval, pak začal i mluvit. Říkal třeba: “Romčo, co kdybysme se šli projít?” Vždycky jsem jen s pohrdáním zasyčela:

“S tebou, jo? Díval ses někdy do zrcadla? Ani za milion!”

Pohled ze střechy

Styděla jsem se za to, že mým jediným nápadníkem je zrzavý Jožin, ještě ke všemu o rok mladší než já. Ujišťovala jsem samu sebe, že zrzek u mě nemá šanci. Byla jsem si tím stoprocentně jista do chvíle, kdy spadl ze střechy.

Večer před tím mi přinesl kytici pryskyřníků, které natrhal v rokli u potoka, a svěřil mi, že nazítří budou s tátou opravovat střechu.

A on je šťastný, protože ze střechy se bude dívat na mě, otevře se mu pohled na celou naši zahradu, bude si připadat jako v kině. Uvidí mě, jak zalévám růže. Nic víc na světě si nepřeje. Odpověděla jsem, že zalévat růže nebudu, protože má pršet.

A ať si dá pozor, aby si nerozbil čenich. To jsem si pak vyčítala, protože Jožin si čenich opravdu rozbil. Naštěstí to nebylo nic vážného, ani nemusel do nemocnice. Nahlas jsem mu pak řekla, že nemá lézt na střechy, když je mokro.

Ve skutečnosti mi ho bylo líto. Nicméně kdyby mi někdo řekl, že si Jožina jednou vezmu a budeme spolu šťastně žít desítky let, doporučila bych mu návštěvu psychiatra.

Angreštový kompot

Pak dostala máma žlučníkový záchvat a její pracovité ruce na zahradě chyběly. Táta byl strašně nervózní. Sázeli jsme spolu brambory, brácha se drze vymluvil na to, že se musí učit, že ke konci školního roku píší ve škole jednu písemku za druhou.

Táta na mě řval, že to sázím křivě, že moje brambory nejsou v rovné lajně a že jsou nestejně daleko od sebe. Jeho hulákání slyšela půlka vesnice. Slunce pálilo, bylo mi do breku a za plotem se ozval Jožin. Povídá: “Tak já bych vám, pane Pavelka, pomohl.

Jestli chcete.” Táta se na něj podezřívavě zahleděl. Mě to zahřálo u srdce, věděla jsem, že to řekl jen kvůli mně. Táta na Jožina houkl: “No tak pojď, jestli chceš. Dám ti za to sklenici pampeliškového medu a angreštový kompot.

Abys neřek, že u nás makáš zadarmo.” Chudák Jožin přeskočil naši zahradní branku a pracoval na bramborovém záhoně na sto dvacet procent. Otce zcela okouzlil.

Dostal za to opravdu příšerné dary, náš pampeliškový med byl spolu s angreštovým kompotem nechvalně proslulý po celém kraji.

Pampeliškové víno

Ve spíži Jožinových rodičů se začaly hromadit další pekelné dary. Jožin k nám chodil pomáhat každý den a odnášel si za to domů švestkové kompoty, rebarborovou zavařeninu a pampeliškové víno.

Když jsem šla se džbánkem do hospody pro pivo, hostinský, Jožinův tatínek, mě poprosil, abychom už Jožinovi nic nedávali. Zdůvodnil to tím, že ve špajzu nemají místo.

A že ty srnčí parůžky, které Jožin dostal naposledy, nepotřebují, že si na stěny věší raději hezké obrázky. Nebohý Jožin měl kvůli mně jen samé nepřijemnosti, ale přesto se na mě vždy usmíval a díval se na mě jako na zázrak. To nejhorší mělo teprve přijít.

Zrzavé, nebo kaštanové?

Vedle zahrádkaření tatínek miloval také včelaření. To nebylo pro naši rodinu právě jednoduché, protože když se včely rojily nebo když v pěkný, slunný jarní den braly útokem květinové záhony, bylo nebezpečné pobývat na zahradě.

Naštěstí nikdo z nás nebyl na včelí žihadlo alergický, ani Jožin. Ten den jsme spolu pleli obrovský záhon s kedlubnami. Hezky jsme si povídali a smáli jsme se, vlastně už mi ani nevadilo, že je mladší.

A co se týká barvy jeho vlasů, zdálo se mi, že do měděna hrají v podstatě jen na slunci, zatímco když je obloha zatažená, má Jožinova hříva kaštanovou barvu. A to bylo mnohem lepší.

Opodál táta vášnivě včelařil, šťastně na nás volal, ať se jdeme podívat na roj, který visel na jabloni a zádumčivě bzučel. V okamžiku, kdy Jožin na roj zdola zvědavě pohlédl, mu spadl na hlavu.

Snad ho zachránilo to, že táta bleskově zareagoval a bodavý hmyz rozehnal. Běžela jsem do hospody, nikde jinde neměli telefon. Přijela sanita. Jožin vypadal, jako by nebyl z tohoto světa, dostal dvaadvacet žihadel.

Když ho nakládali do záchranky, zeptal se, jestli si ho vezmu. Tak jsem mu to slíbila, protože jsem měla pocit, že mě má opravdu rád.

Romana J. (53), Zlín

Související články
3 minuty čtení
Organizovala jsem třídní sraz po 45 letech, na který přišel pohledný muž, kterého jsem nepoznala. Málem jsem ho vyhodila. V restauraci, kde jsme měli mít sraz, jsem zamluvila rezervaci salonku. Seděla jsem u stolu u dveří a inkasovala po příchozích určitou částku za objednané občerstvení. Někteří spolužačky a spolužáci tam už byli. Najednou nahlédl a začal se hrnout dovnitř podnapilý muž, který
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Starý strom varoval před nebezpečím
skutecnepribehy.cz
Starý strom varoval před nebezpečím
Ten dům byl jako prokletý, svým obyvatelům přinášel jen trápení. A přitom stačilo tak málo! Podívat se na stromy, které rostou v jeho okolí. Už mnoho let se zabývám prací s ener­giemi, zejména objevováním léčivých míst, která působí na lidský organismus. Vybudovala jsem si ve svém okolí celkem dobrou pověst. Lidé se na mě často obracejí s prosbou o pomoc.
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
epochanacestach.cz
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
Největším pokladem a turistickým lákadlem jsou různobarevné vulkanické pláže. Na Santorini najdete Bílou oblázkovou pláž, Rudou pláž nebo Černou s jemným sopečným pískem hebkým jako samet. Nepříliš velký ostrov, který má pouhých deset tisíc obyvatel, je ve skutečnosti do moře propadlá sopka, na jejímž vrcholu se jako malé drahokamy třpytí modrobílé domečky. Její sopečný původ není nijak
Kávovo-banánové smoothie
tisicereceptu.cz
Kávovo-banánové smoothie
Snídaně, která vás nasytí a spolehlivě probere k životu. Potřebujete 4 lžičky mleté kávy 4 banány 4 lžíce medu 600 ml mléka 4 lžíce čerstvě nastrouhaného kokosu nebo kokosových vloček Na
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
iluxus.cz
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
Pouze do 21. července můžete využít slevy na chytré telefony, ventilátory, hodinky, náramky a další výrobky Xiaomi. Nejlevnější špičkový telefon Redmi Note 14 stojí jen 3 599 Kč. Oficiální e-shop spol
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
epochaplus.cz
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
V indickém Dillí se bojuje s opicemi pomocí kartonových atrap, zatímco v Singapuru můžete dostat pokutu za nespláchnutý záchod. Věděli jste, že Helsinky jsou domovem jedovatých pavouků, nebo že v Seattlu žije víc psů než dětí? Prozkoumejte s námi ty nejbizarnější a nejméně známé aspekty světových metropolí, které vás zaručeně pobaví i překvapí. Svět je
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
nasehvezdy.cz
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
Jedna z největších záhad našeho showbyznysu je možná odhalena! Kdo je tolik utajovaným novým partnerem herečky Veroniky Žilkové (63)? Hvězda seriálu ZOO se snažila mlžit, jak mohla. „To je tajný,“ o
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
enigmaplus.cz
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
Pojem karma slyšel snad každý, ale co přesně znamená? Je to jen mystický koncept z východních filozofií, nebo skutečný zákon příčiny a následku, který ovlivňuje naše životy? Karma je často spojována s
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
21stoleti.cz
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
Je to hotový archeologický poklad. Odborníkům se podařilo objevit tisíce artefaktů, pocházejících z různých časových období. Z dávných sídlišť a pohřebišť. A za pár let? Po stejné zemi, která v sobě j
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
epochalnisvet.cz
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
Ve dne putují od kostela ke kostelu v mnišském rouchu a v noci se zase scházejí v podzemí Palerma a spřádají temné plány. Jsou odhodláni mstít se za bezpráví, jehož se vlivní bohatí dopouštějí na chudých a slabých obyvatelích města. Alespoň tak společenství Beati Paoli líčí některé pověsti. Existovalo vůbec? A bylo jejich cílem skutečně
Moqueca rybí guláš
nejsemsama.cz
Moqueca rybí guláš
Brazilská moqueca (čti: mokéka) na první pohled guláš možná nepřipomíná, navíc je v ní ryba, v překladu jde ale o přípravu dušením stejně jako guláše – a chutná prostě báječně. Tak ji vyzkoušejte. Potřebujete: ✿ 500 g filetů tresky ✿ 2 lžíce olivového oleje ✿ 1 cibuli ✿ 3 stroužky česneku ✿ 1 žlutou papriku ✿ 1 červenou papriku ✿ 1 rajče
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
historyplus.cz
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
Mladý holič si právě ostří břitvu, kterou má za chvíli oholit italského fašistického vůdce, když vtom z vedlejšího pokoje zaslechne, jak duceho milenka telefonuje. Ač neúmyslně, z hovoru se dozví, že Mussolini měl dát svou první ženu i syna zabít injekcí. Co teď? Pokud někdo zjistí, co právě slyšel, kulka ho nemine. Zalehne proto do