Domů     Zrzavý Jožin si mě nakonec vybojoval
Zrzavý Jožin si mě nakonec vybojoval
7 minut čtení

Celá naše rodina se od rána do večera hrabala v záhonech. V pubertě mi to začalo vadit.

Naše rodina bydlela v oprýskaném baráku na kraji vesnice, za námi se rozprostíral už jen hluboký les. Maminka byla anděl, tatínek byl také hodný, jen to neuměl dávat tak dobře najevo jako maminka.

Peněz jsme mnoho neměli, což tatínek řešil tím, že nutil celou rodinu od jara do hlubokého podzimu pracovat na zahradě, abychom si přilepšili domácími výpěstky.

S odstupem let si myslím, že to možná nebylo kvůli nedostatku peněz, bylo to tím, že byl tatínek zahradničením posedlý. Zbytek rodiny tuto zálibu nesdílel, ale musel poslouchat. Když jsem byla malá, nevadilo mi to, brala jsem to jako hru.

V období dospívání jsem toho však měla plné zuby. Nikam jsem nesměla. Vrstevníci se scházeli na autobusové zastávce, byla to taková klubovna pro mládež, autobus tu beztak jezdil jen dvakrát denně. Nebo se scházeli u rybníka. Byli tam všichni, kromě mě.

Tatínek vždycky říkal, že za kamarády smím odejít, až budu mít hotovo. Jenomže na zahradě není hotovo nikdy, zvlášť když je tak obrovská jako naše. Bohužel jsme ještě vlastnili i velikánský ovocný sad. A aby toho nebylo málo, chovali jsme i domácí zvířata v úctyhodném množství.

Začalo pršet

V pubertě jsem se začala bouřit. Některé moje spolužačky už chodily na rande! A já? Já jsem nevěděla, co slovo rande znamená. Když jsem se vzbouřila poprvé a odešla za ostatními na chvíli k rybníku, byl z toho pak doma skandál.

Zrovna se drobně rozpršelo a já měla nakázáno, že jakmile spadnou první dešťové kapky, musím posbírat krůťata, protože ta nesmějí zmoknout. Otec strašně zuřil, když zjistil, že se malé mokré krůty třesou zimou na louce, a já nikde.

Řval na mě, že mám zákaz vycházení. Jako za války! Nikdo se mě nezastal, maminka tátovi nikdy a za žádných okolností neodporuje a mladší brácha ještě do rebelského věku nedospěl. Napadlo mě: A co kdyby mě náhodou přece jen někdo pozval na rande?

Tedy ne že by se k tomu někdo chystal, ale člověk nikdy neví a zázraky se čas od času dějí. Co bych mu asi odpověděla? Že nepřijdu, protože musím jednotit mrkev?

Skoro sedmnáct

Ale bylo mi už skoro sedmnáct a pozvání na rande stále nepřicházelo. Když tedy nepočítám zrzavého Jožina odvedle. Náš barák sousedil z jedné strany s lesem, z druhé bydlel tenhle zrzek s rodiči a obrovským bernardýnem.

Mohli si ho dovolit, provozovali ve vsi hospodu. Jožin, takový zoufalec, ke všemu o rok mladší než já, mě často pozoroval doširoka rozšířenýma bledě modrýma očima přes drátěný plot. Vyplazovala jsem na něj jazyk. Budoucího manžela jsem si představovala jinak.

Dřív jsem si vystřihovala obrázky z Květů a Vlasty, občas jsem tam narazila na dobře vypadajícího herce. Vždycky to byl Jožinův opak. Táta mi ještě ke všemu zakazoval se s Jožinem kamarádit. Se sousedy nemluvil.

Tvrdil o nich, že coby hospodští celou vesnici strašně šidí, ředí víno a hořčici vodou a roznášejí pivo pod míru. Jožin mě zprvu jen sledoval, pak začal i mluvit. Říkal třeba: “Romčo, co kdybysme se šli projít?” Vždycky jsem jen s pohrdáním zasyčela:

“S tebou, jo? Díval ses někdy do zrcadla? Ani za milion!”

Pohled ze střechy

Styděla jsem se za to, že mým jediným nápadníkem je zrzavý Jožin, ještě ke všemu o rok mladší než já. Ujišťovala jsem samu sebe, že zrzek u mě nemá šanci. Byla jsem si tím stoprocentně jista do chvíle, kdy spadl ze střechy.

Večer před tím mi přinesl kytici pryskyřníků, které natrhal v rokli u potoka, a svěřil mi, že nazítří budou s tátou opravovat střechu.

A on je šťastný, protože ze střechy se bude dívat na mě, otevře se mu pohled na celou naši zahradu, bude si připadat jako v kině. Uvidí mě, jak zalévám růže. Nic víc na světě si nepřeje. Odpověděla jsem, že zalévat růže nebudu, protože má pršet.

A ať si dá pozor, aby si nerozbil čenich. To jsem si pak vyčítala, protože Jožin si čenich opravdu rozbil. Naštěstí to nebylo nic vážného, ani nemusel do nemocnice. Nahlas jsem mu pak řekla, že nemá lézt na střechy, když je mokro.

Ve skutečnosti mi ho bylo líto. Nicméně kdyby mi někdo řekl, že si Jožina jednou vezmu a budeme spolu šťastně žít desítky let, doporučila bych mu návštěvu psychiatra.

Angreštový kompot

Pak dostala máma žlučníkový záchvat a její pracovité ruce na zahradě chyběly. Táta byl strašně nervózní. Sázeli jsme spolu brambory, brácha se drze vymluvil na to, že se musí učit, že ke konci školního roku píší ve škole jednu písemku za druhou.

Táta na mě řval, že to sázím křivě, že moje brambory nejsou v rovné lajně a že jsou nestejně daleko od sebe. Jeho hulákání slyšela půlka vesnice. Slunce pálilo, bylo mi do breku a za plotem se ozval Jožin. Povídá: “Tak já bych vám, pane Pavelka, pomohl.

Jestli chcete.” Táta se na něj podezřívavě zahleděl. Mě to zahřálo u srdce, věděla jsem, že to řekl jen kvůli mně. Táta na Jožina houkl: “No tak pojď, jestli chceš. Dám ti za to sklenici pampeliškového medu a angreštový kompot.

Abys neřek, že u nás makáš zadarmo.” Chudák Jožin přeskočil naši zahradní branku a pracoval na bramborovém záhoně na sto dvacet procent. Otce zcela okouzlil.

Dostal za to opravdu příšerné dary, náš pampeliškový med byl spolu s angreštovým kompotem nechvalně proslulý po celém kraji.

Pampeliškové víno

Ve spíži Jožinových rodičů se začaly hromadit další pekelné dary. Jožin k nám chodil pomáhat každý den a odnášel si za to domů švestkové kompoty, rebarborovou zavařeninu a pampeliškové víno.

Když jsem šla se džbánkem do hospody pro pivo, hostinský, Jožinův tatínek, mě poprosil, abychom už Jožinovi nic nedávali. Zdůvodnil to tím, že ve špajzu nemají místo.

A že ty srnčí parůžky, které Jožin dostal naposledy, nepotřebují, že si na stěny věší raději hezké obrázky. Nebohý Jožin měl kvůli mně jen samé nepřijemnosti, ale přesto se na mě vždy usmíval a díval se na mě jako na zázrak. To nejhorší mělo teprve přijít.

Zrzavé, nebo kaštanové?

Vedle zahrádkaření tatínek miloval také včelaření. To nebylo pro naši rodinu právě jednoduché, protože když se včely rojily nebo když v pěkný, slunný jarní den braly útokem květinové záhony, bylo nebezpečné pobývat na zahradě.

Naštěstí nikdo z nás nebyl na včelí žihadlo alergický, ani Jožin. Ten den jsme spolu pleli obrovský záhon s kedlubnami. Hezky jsme si povídali a smáli jsme se, vlastně už mi ani nevadilo, že je mladší.

A co se týká barvy jeho vlasů, zdálo se mi, že do měděna hrají v podstatě jen na slunci, zatímco když je obloha zatažená, má Jožinova hříva kaštanovou barvu. A to bylo mnohem lepší.

Opodál táta vášnivě včelařil, šťastně na nás volal, ať se jdeme podívat na roj, který visel na jabloni a zádumčivě bzučel. V okamžiku, kdy Jožin na roj zdola zvědavě pohlédl, mu spadl na hlavu.

Snad ho zachránilo to, že táta bleskově zareagoval a bodavý hmyz rozehnal. Běžela jsem do hospody, nikde jinde neměli telefon. Přijela sanita. Jožin vypadal, jako by nebyl z tohoto světa, dostal dvaadvacet žihadel.

Když ho nakládali do záchranky, zeptal se, jestli si ho vezmu. Tak jsem mu to slíbila, protože jsem měla pocit, že mě má opravdu rád.

Romana J. (53), Zlín

Související články
3 minuty čtení
Lída byla moje nejlepší kamarádka, všude jsme chodily spolu. Byla fajn, ale tak krásná, že mi odloudila všechny kluky. Tedy, skoro všechny! Všechny kluky mi sebrala Lída. V jednu dobu jsem si říkala, že se nevdám právě kvůli své nejlepší kamarádce. Bylo to jako z nějakého filmu, na jehož konci zůstane hlavní hrdinka sama jako kůl v plotě a s pláčem odchází pustou silnicí mokrou od deště směrem
5 minut čtení
S Radkem jsem začala chodit, když mi bylo sedmnáct let a byl to můj první kluk, se kterým jsem se intimně sblížila. Když musel narukovat na vojnu, hrozně mě to sebralo, slíbila jsem, že na něho budu čekat. Ty dva roky mi připadaly nekonečné. Konečně byl zase doma, naše láska pokračovala, a když přišel jednoho dne s kyticí růží, že si mě chce vzít, samým štěstím jsem se rozplakala. Plánovali
8 minut čtení
Že se mu líbím, mi řekl hned při našem prvním, náhodném setkání. Nejdřív mi to připadalo drzé, ale mluvil tak hezky, že mě to zcela odzbrojilo. Odjakživa jsem si přála romantickou lásku. Takovou, kterou jsem znala z dívčích románů, kterých jsem, zvlášť v období dospívání, přečetla spoustu. Zkrátka nic obyčejného, fádního či nudného. Bála jsem se ale, že mě nic úžasného nepotká a že skončím jako
3 minuty čtení
Pána s pejskem jsem pravidelně potkávala na procházkách vilovou čtvrtí. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, potom jsme se začali zdravit. Ráda jsem se procházela ulicí nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě jedině dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem také často jednoho pána s p
4 minuty čtení
Když mi zemřel milovaný muž, nikoho jiného jsem si nehledala. Cesty osudu jsou někdy ale nevyzpytatelné. Roky jsem žila sama. Manžel mi zemřel na rakovinu. V den desátého výročí jeho úmrtí jsem uklízela knihovnu. Když jsem vzala do ruky jeho nejoblíbenější knížku o letadlech, vypadl z ní zvláštní vzkaz a peníze. Boj prohrál Nikdy v životě jsem netrpěla tolik jako v době, kdy mě opustil ma
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Škoda že jsem to nezjistila dříve
nejsemsama.cz
Škoda že jsem to nezjistila dříve
Bratranec s námi vyrůstal pod jednou střechou, protože mu údajně zemřeli rodiče. Když ale zemřel, během vyřizování papírů jsem zjistila, že všechno bylo úplně jinak. Celý svůj život bych se rozdala pro druhé. Proto vlastně nebylo pro nikoho žádným překvapením, že jsem se vydala na dráhu pečovatelky. Práce to je nesmírně těžká, člověk je unavený a kolikrát
Pronásleduje norskou princeznu duch nacistického generála?
epochalnisvet.cz
Pronásleduje norskou princeznu duch nacistického generála?
Princezna Martha Louise, dcera norského krále Haralda v podcastu Modern Royal šokuje posluchače, když uvede, že ji trápí duch nacistického generála. Prý na ni zírá, kdykoli je v určité místnosti v norském královském paláci. Podle jejího otce jde o Němce Wilhelma Rediesse, který se v oné místnosti zastřelil!   Princezna Martha Louise Norská (*1971) je
Markéta Pyskatá označila svého chotě za neplodného
epochaplus.cz
Markéta Pyskatá označila svého chotě za neplodného
Rozzuřeně buší na bránu, ale nikdo mu neotevírá. Nadávky jenom prší. Těšil se, že po úspěšném lovu spočine v posteli, ale teď má smůlu. Ta pyskatá bestie ho odmítá pustit domů. Brána hradu Tirol ale před Janem Jindřichem Lucemburským a jeho družinou zůstane zavřená. Ve věku pouhých pěti let přijíždí Jan Jindřich Lucemburský (1322–1375), v pořadí
Proč generál Janko spáchal sebevraždu?
historyplus.cz
Proč generál Janko spáchal sebevraždu?
Generál Janko mlčky nasedne do auta a kývne na řidiče, aby jel. Ten nastartuje, pomalu se rozjede, když tu náhle uslyší za sebou výstřel. Otočí se a spatří, jak z pravého spánku Vladimíra Janka tryská krev a jeho tělo se pomalu sesouvá na podlahu vozu. Ani nezastaví, raději přidá plyn a zamíří do Střešovic do
DS N°8: nová generace DS Automobiles
iluxus.cz
DS N°8: nová generace DS Automobiles
Několik týdnů před představením svého zásadního nového modelu odhaluje společnost DS Automobiles novou filozofii pojmenování. Tento přístup propojuje názvy stávající modelové řady a názvy budoucích mo
Poklad hlídalo děsivé zvíře a nenechalo si ho vzít
skutecnepribehy.cz
Poklad hlídalo děsivé zvíře a nenechalo si ho vzít
Zříceniny i jeskyně mě vždycky lákaly. Musí v nich být ukryto tolik úžasných pokladů, které čekají na své nalezení! Někdo je ale hlídá. Kdo by nechtěl najít opravdový poklad? Každý o tom sní alespoň jako dítě. Mně to vydrželo celý život, a někdy na to myslím i dnes, když se v noci probudím. Vždyť musí existovat tolik dosud nenalezených pokladů, že
Skvělá štola podle receptu z Drážďan
tisicereceptu.cz
Skvělá štola podle receptu z Drážďan
Je plná kandovaného ovoce a mandlí. Doslova se rozplývá na jazyku. Suroviny 250 g másla + máslo na potření špetka soli 250 ml mléka moučkový cukr na posypání 1 lžíce hnědého rumu 120 g rozi
Monolity z Baalbeku: Kdo a jak přemisťoval obří kvádry?
epochanacestach.cz
Monolity z Baalbeku: Kdo a jak přemisťoval obří kvádry?
Je to záhada, která stále nemá uspokojivé vysvětlení. Féničané před 5000 lety dokázali nejen opracovat, ale hlavně vylomit a přemístit obří kameny o hmotnosti stovek tun. Záhada je o to větší, že ani s dnešní moderní technikou by se nám to nepodařilo. Doslova monumentální je fénická výstavba v Baalbeku, historickém městě ležícím ve východním Libanonu, asi
Dala žena Chmelovi ultimátum?
nasehvezdy.cz
Dala žena Chmelovi ultimátum?
Herec Igor Chmela (53) z Jedné rodiny skončil na samotném prahu vyhoření. Až nedávno si uvědomil, že nechce svou práci stavět nad rodinu. Byly totiž časy, kdy děti skoro neviděl. Potkali se v pond
Existuje mezi partnery nadpřirozené pouto?
enigmaplus.cz
Existuje mezi partnery nadpřirozené pouto?
Různé studie prokazují, že mezi členy rodiny, které spojuje silné pouto, může existovat cosi jako přenos myšlenek či pocitů. [gallery ids="148477,148476,148478"] Až 65 procent matek ví, jak se
Design floridské vily s vlastním příběhem
rezidenceonline.cz
Design floridské vily s vlastním příběhem
Rekonstrukce vily v Palm Beach zachovala její původní eleganci, zároveň jí vtiskla nový esprit uplatněním extravagantních pláten a mixem klasického a moderního nábytku. Se svou rafinovanou hrou kontrastů, spojení a harmonií interiérový design floridské vily od studia Les Ensembliers znovuobjevuje styl Palm Beach. „Tohoto výsledku jsme dosáhli v těsné spolupráci s naší klientkou,“ vysvětluje Richard Ouellette, hlavní designér
Co nevíte o vodíkových vozech: Nádrž má tři pláště, tankování řídí elektronika
21stoleti.cz
Co nevíte o vodíkových vozech: Nádrž má tři pláště, tankování řídí elektronika
Vodíkové vozy nejsou na silnicích příliš obvyklé, Toyota v nich ale vidí vedle elektromobilů alternativu pro ekologickou mobilitu budoucnosti. Důležitým aspektem je také bezpečnost. Tu zajišťuje speci