Když jsem onemocněla rakovinou prsu, už jsem věděla, co mě čeká. Stejnou nemocí si prošla před necelými dvaceti lety i moje sestra Naďa. Taky naše maminka, po které jsme dispozice k nemoci zdědily. Já jsem se tenkrát snažila být Nadě co největší oporou, protože měla šestiletou dceru a vychovávala ji sama. Její manžel je opustil kvůli jiné a ségra zůstala na všechno sama. Diagnóza přišla v nejnevh

Když jsme se s manželem před dvěma lety nastěhovali do starého domu, nemohla jsem se zbavit pocitu, že mě někdo sleduje… Vždycky jsme si s manželem přáli odstěhovat se na venkov. A před časem se náš sen konečně splnil. Prodali jsme dům v centru města, něco si půjčili a pořídili jsme si krásný domek na severu Moravy. Nebyl nový, ale to nám s manželem vůbec nevadilo. Už po první prohlídce jsme vědě

Kdo by nesnil o výhře nebo dědictví? Já tedy ano. Ale když jsem nečekaně zdědila dům a několik vkladních knížek, změnil se můj život v peklo. Až donedávna jsem žila jako normální obyčejná ženská. Měla jsem manžela, dvě už dospělé děti a pejska. Společně jsme všichni bydleli v paneláku a celkem nic nám nescházelo. V létě jsme s manželem jezdili pravidelně do Chorvatska a naše holky se svými přátel

Příteli jsem se zdála tlustá a tak mi koupil permanentku do fitka. Naštval mě. Místo namáhavého cvičení jsem dala přednost jinému pohybu. Našla jsem si milence! S přítelem žiji už hezkých patnáct let. Nejme už nejmladší, děti už dávno vylétly z hnízda – každé z toho svého, protože společné jsme neměli. Myslela jsem si, že si budu moct žít konečně po svém, bez věčných starostí o domácnost a nákup

Před třemi roky jsem přišla o práci, a tak mi manžel nabídl místo ve své firmě. Zdálo se to jako dobrý nápad. Pak jsem ale poznala manželovu druhou stránku… S manželem Ludvíkem jsme se brali před třiceti lety, když nám bylo pětadvacet. Společně jsme vychovali tři děti, splatili jsme byt a koupili jsme si chatu v Beskydech. Nechci se nějak naparovat, ale naše manželství bylo skoro idylické. Nikdy

Na návštěvě u dcery jsem si zabouchla dveře. Nevěděla jsem, v kterém patře bydlí a zapomněla dokonce i její příjmení! Sousedé mě měli za blázna! Sama bych nevěřila, že je něco takového možné. Dcera se po krátké známosti vdala, přestěhovala se k manželovi. Do takového ošklivého obrovského paneláku. Měl snad patnáct podlaží, možná i víc. A také nepočítaně vchodů. Všechno jsem zapomněla Pozvala mě

Trochu jsem se styděla za to, že hledám známost na inzerát. Nakonec se však ukázalo, že jsem nic lepšího udělat nemohla. Táta od nás odešel krátce po mém narození, takže jsem vyrůstala jen s mámou. Vychovávala mě přísně a nekompromisně. O svobodě, kterou mívají dnešní děti, jsem si mohla nechat leda tak zdát. A když jsem dospívala a zeptala se jí, jak udělat dojem na muže, vynadala mi, co že je

Nízký důchod a vysoký nájem nešly dohromady. Sháněla jsem brigádu, ale nic jsem pořádně neuměla. Až náhoda a trochu píle mi pomohly. Zůstala jsem sama, bezdětná a bez kamarádek. Dlouholetý přítel nečekaně zemřel a kamarádka se odstěhovala za dětmi skoro na druhý konec Čech. Zprvu jsme si volaly skoro každý den, ale potom naše kontakty řídly. Marcela neměla tolik času, jako já, tak jsem nechtěla p

Být s ním doma jsem ještě nemohla a dcera také ne. Nezbylo, než ho dát do jeslí. Začal je nenávidět! Proplakal mnoho večerů, než jsem pochopila proč. Měl hlad, všechno jídlo mu snědla slečna asistentka! Vlastně to ani nebyly pravé jesle, jen taková ta dětská skupinka nebo rodinka, či jak se tomu dneska říká. My babičky jsme tomu zařízení neřekly jinak, než jesle. Také, co by to mělo jiného být? D

Nikdy jsem nebyla manuálně zručná. Na rovinu – byla jsem náramně nešikovná. Představa, že půjdu do autoškoly, mě děsila. Třídní učitelka rozdala přihlášky do autoškoly celé maturitní třídě. Měli jsme dokonce studentskou slevu. Přihlášku vyplnil každý. Nechtěla jsem být trapnou slečinkou, která se bojí, a tak jsem se přihlásila rovněž. Věděla jsem, že nastanou svízelné časy. Atraktivní instru