Domů     Dětem jsem byla jen na obtíž
Dětem jsem byla jen na obtíž

Ani jeden z mých potomků nebyl ochotný se o mě postarat, když mi bylo nejhůř.

Celý život jsem v podstatě podřídila péči o své dvě děti, syna Jaroslava a dceru Pavlu. Byly pro mě vším a byla jsem pro ně schopná udělat snad cokoliv.

Když jsem ale zestárla a potřebovala pomoc od nich, nedokázaly se ani domluvit, kdo a jak mi pomůže.

Snažili jsme se dát dětem vše

S manželem Jaroslavem jsme neměli úplně jednoduchý život, ale měli jsme se rádi a to nám pomáhalo překonat různá úskalí, která život přinášel. Když se nám narodil nejdřív Jaroušek a o tři roky později Pavlínka, byli jsme štěstím bez sebe.

Ačkoliv jsme potřebovali každou korunu, dohodli jsme se, že s dětmi zůstanu co nejdéle doma, abych se jim mohla plně věnovat. „Nějak se uskrovníme a vyžijeme z mého platu,“ řekl mi můj muž a já souhlasila.

Byla jsem přesvědčená, že mateřská láska a péče je pro děti to nejdůležitější, co jim mohu dát. Byla jsem s nimi doma celkem šest let a během nich jsem se naučila úplná kouzla, jak vyjít s jedním platem pro čtyřčlennou rodinu.

Samozřejmě nám nezbývalo na spoustu věcí, které bychom si rádi dopřáli, místo dovolené jsem v létě s dětmi jezdila k mým rodičům na venkov, kam za námi manžel dojížděl aspoň na víkendy, léta jsme nebyli v divadle nebo v kině, ale nevadilo nám to, bylo to i tak krásné období.

Jak děti rostly, finanční nároky se zvyšovaly, tak jsem nastoupila do kanceláře alespoň na půl úvazku a jelo se dál.

Nevím, jestli už tehdy jsem je příliš nerozmazlovala, ale nezdá se mi to možné – nemohly přece nikdy dostat všechno, co chtěly, a zdálo se, že i tak rodinnou situaci postupně víc a víc chápou.

I s tím málem, co jsme měli, jsme se s mužem snažili, aby se děti měly co nejlépe. Raději jsme si něco odpustili my sami, jen aby ony co nejméně pocítily nedostatek. A možná to už tehdy začaly brát jako samozřejmost.

Zůstala jsem sama

Děti odrostly a vylétly z hnízda, oběma se dařilo dobře a to nás těšilo.

My se postupem času taky trochu vzmohli, bydleli jsme sice ve státním bytě, ale Pavlínka se dobře vdala, jak se říká, její manžel vydělává hodně peněz a mají hezký domek na kraji města, syn Jarda zase při zaměstnání vystudoval dálkově vysokou školu a sehnal si dobré místo, ženil se později a jeho manželka je také inženýrka.

Už jsme se s nimi tak často nevídaly, ale chápali jsme to, doba se strašně zrychlila a každý měl svých starostí až až.

Pomalu jsme to s Jaroslavem doklepali do důchodu a těšili se, že přece jen přijdou nějaká ta vnoučata a myse s nimi zase budeme těšit ze života. Jenže pak můj manžel dostal silný infarkt a už mu nebylo pomoci. Zemřel, ještě než ho převezli do nemocnice.

Zůstala jsme na všechno sama, ale zdraví mi pořád ještě jakž takž sloužilo, jen mi bývalo často smutno, protože děti jsem vídala stále méně často. Když jsem s nimi chtěla aspoň mluvit, musela jsem volat já a tyto hovory obvykle skončily málem dřív, než začaly.

Naštěstí jsem měla a mám dobrou kamarádku Alžbětu, které jsem se bez obav kdykoli mohla svěřovat se svými stesky.

Ona je přímočará, s ničím se moc nemaže a už v té době mi často říkala, že z mých dětí se stali pěkní sobci, ale já tomu nevěřila a vždycky jsem je obhajovala, že to nemají lehké.

Obvykle z toho málem byla hádka, ale vždycky jsem raději změnila téma, protože jsem se s ní hádat nechtěla. Jinak si totiž rozumíme ve všem. Ona je taková akční, se vším si ví rady a hodně se spolu nasmějeme.

Zdraví mě zradilo

Pak ale došlo i na mě. Začala jsem mít problémy s chůzí, často se mi podlamovaly nohy, jako by mě už nemohly unést. S Alžbětou jsem se dopajdala k lékaři a ten mi řekl, že se mi ucpávají tepny a hned mě poslal do nemocnice, kde jsem dostala termín operace.

V té době jsem požádala syna, jestli by mě do nemocnice neodvezl, ale měl spoustu důvodů, proč to nejde, a stejně to dopadlo, když jsem se obrátila na dceru. Nakonec jsem jela do nemocnice taxíkem.

Tu jsem po nějakém čase skutečně absolvovala, ale problémy s chůzí se nijak nezlepšily a ošetřující lékař mi doporučil, abych byla doma co nejvíce pod dozorem. Nebylo to pro mě jednoduché, ale musela jsem tu situaci řešit.

Zůstávat nadále sama v prázdném bytě, když jsem nevěděla, kdy kvůli nejistotě v nohách třeba neupadnu a nepraštím se třeba o něco do hlavy, už nepřipadalo v úvahu.

Proto jsem se znovu obrátila na obě své děti a zeptala se jich, jestli by si mě jeden z nich nevzal k sobě domů. Netušila jsem, jaké rozbroje moje otázka mezi dětmi vyvolá. Obě mé děti se mezi sebou začaly hrozně hádat, kdo z nich si mě má vzít na starost.

Pavlína, která bydlela v domku, tvrdila, že její muž potřebuje absolutní klid na práci a ona přece je také zaměstnaná, takže bych byla i u nich celé dny sama.

Jaroslav zase prohlásil, že k nim se do bytu nevejdu, a navíc jeho manželka, která je o hodně mladší než on, je prý právě těhotná – a protože je prý těhotenství rizikové, nemůže se o mě starat. Bylo mi jasné, že mě ani jeden z nich doma nechce.

Když jsem položila telefon, dala jsem se od pláče. Co teď budu dělat? Bylo to pro mě velmi bolestivé zjištění, žádná máma nechce slyšet, že je svým dětem jen na obtíž.

Uvědomila jsem si, že Alžběta měla celou tu dobu pravdu, to jen já byla zaslepená a své děti jsem před ní stále omlouvala. Přemýšlela jsem, kde jsem udělala ve výchově chybu, ale na nic jsem přijít nemohla. Prostě se to stalo. Bylo mi hrozně.

Marně jsem čekala, že se třeba děti nakonec nějak domluví a že mi zavolají, ale telefon mlčel a já už jim volat nechtěla. Přece se nebudu vnucovat. Připadala jsem si nejen stará, ale naprosto opuštěná a zbytečná a chtělo se mi umřít.

Dala jsem svým dětem tolik lásky a péče, a ony mi nakonec ani kousíček z toho nevracejí. Nic už ze mě nekouká,

Vyřešila jsem to za ně

Naštěstí tu byla ještě Alžběta. Nebýt jí, vůbec nevím, jak by to se mnou dopadlo. Chodila za mnou obden, obstarávala mi nejnutnější nákupy a byla natolik taktní, že se o mých dětech zpočátku vůbec nezmiňovala. Až po několika dnech mi promluvila do duše.

Řekla mi, že takhle to dál nejde, a když moje děti nemají zájem mi pomoct, budu si muset pomoct sama. Můj byt je státní, takže prodat ho nemůžu, peněz nazbyt nemám, takže ze mě pro mé děti „nic nekouká“.

Nemám ani na to, abych si platila pečovatelku, a ona tu taky věčně nebude, aby mi pomáhala. Takže zbývá jediné – požádat si o místo v domově důchodců nebo s pečovatelskou službou. A ona tam za mnou bude chodit na návštěvu stejně, jako chodí teď ke mně do bytu.

Čekací doby jsou sice dlouhé, ale třeba se tam s přihlédnutím k mému zdravotnímu stavu dostanu dřív. No, tomu jsem sice nevěřila, ale nakonec jsem uznala, že mi asi nic jiného v mé situaci nezbude. Stejně mi ale nebylo do smíchu.

Měla jsme se rozloučit s bytem, kde jsem s manželem a dětmi zažila tolik hezkého. Jsou v něm všechny ty vzpomínky na chvíle, kdy všechno bylo ještě v pořádku a netušila jsem, jak nakonec dopadnu. Ale pak jsem si řekla, že musím uvažovat prakticky, jako Alžběta.

Ta mi vyřídila potřebné papíry a spolu jsme žádost vyplnily. Jen jsem se bála, že než na mě přijde řada, nebudu už třeba moci chodit vůbec. Alžběta ale říkala, že naděje umírá poslední, že se nemám hned vzdávat.

A vůbec se všemožně snažila mi nalít optimismus do žil. A měla jsem štěstí v neštěstí znenadání se uvolnilo jedno místo a já se mohla přestěhovat. Zatím si tu pomalu zvykám, ale musím říct, že se tu o měn starají moc hezky.

Sestřičky jsou milé a Alžběta své slovo splnila – chodí za mnou tak často, jak jen může. Já se cítím sice klidnější, protože je o mně postaráno, ale v srdci mám velkou bolest, která už asi nezmizí.

Musela jsem si přiznat, že z mých dětí vyrostli sobci, pro které už jsem zbytečná.

Marta (68), Plzeň

reklama
Související články
5.6.2023
Ivanka byla moc zamilovaná a hrnula se do svatby. Moje intuice mi ale říkala, že s tím klukem není něco v pořádku. Ta svatba by byla unáhlená! Lukáš byl moc pěkný, chytrý, zabezpečený a o pět let starší než naše dvacetiletá Ivanka. Že ji miluje, jí sdělil hned na prvním rande. Bombardoval ji telefonáty i zprávami s takovou intenzitou, že mu nakonec dala šanci. „Tak úžasnou ženu jsem ještě nikdy
5.6.2023
Ani ve snu by mě nenapadlo, že by můj táta nebyl můj vlastní. Když se to dozvíte v pokročilém věku, je to šok, s nímž se těžko vyrovnává. Táta. Když slyším tohle slovo, vybaví se mi vždycky jen jediný chlap na světě. Ten, který mě učil jezdit na bruslích, plavat, hrát ping- -pong. Ten, který mi foukal bolístky a vyprávěl před spaním pohádky. Byla jsem jeho princezna, mazlíček! Máma mu vždycky s
1.6.2023
Letos zjara jsme se s maminkou vypravily na tatínkův hrob, abychom ho uklidily a také si zavzpomínaly. Setkání s tetou Helenou nebylo hezké, ale tatínek by se možná pobavil. Tatínek zemřel loni před Svátkem zesnulých. Letos zjara jsme se s maminkou vypravily na hrob, abychom odklidily dušičkovou výzdobu a s tatínkem si symbolicky popovídaly. Nesmírně nám chybí. Život nás nehýčká ani jednu, a
29.5.2023
Své děti jsem vychovala dobře, byly to hodné a slušné dcery. Nevím, po kom se nevydařil můj jediný vnuk? Asi jsem ho rozmazlila! Když chodil vnuk Pepíček na základní školu, dostala se dcera do problémů. S manželem se doma hádali a vypadalo to na rozvod. Nechtěla jsem, aby v tom můj vnuk vyrůstal, a tak jsem si ho vzala k sobě. Měla jsem jen samé dcery, žádného syna, tak jsem se o vnoučka nál
29.5.2023
Když někdo nasadí život pro druhého, je to ten nejkrásnější projev lidskosti. Naši Terezu zachránil právě jeden takový statečný hrdina. Z ordinace vychází pan doktor. Mou dceru Terezu právě převážejí na nemocniční pokoj. „Bude v pořádku, nebojte se,“ uklidňuje mě lékař, když vidí můj vyděšený výraz. „Vzhledem k tomu, co se stalo, měla vaše dcera neuvěřitelné štěstí. Za pár dní už bude líp.“ Vím
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
POHÁDKA O JEZERNÍ KRÁLOVNĚ A VODNÍKU TUTÍNKOVI.
epochanacestach.cz
POHÁDKA O JEZERNÍ KRÁLOVNĚ A VODNÍKU TUTÍNKOVI.
Srdečně Vás zveme na veselou pohádku O Jezerní královně a vodníku Tutínkovi, která se odehraje v předsálí, zahradách v barokních Grottách ploskovického zámku. Barunka a princ Jan se mají tajně už dlouho rádi, ale Barunka je jen chudá schovanka. Pan král o jejich lásce neví a pozval na zámek bohatou, ale rozmazlenou nevěstu – princeznu Veronu.
Pověsti hradu Valečov
enigmaplus.cz
Pověsti hradu Valečov
Lidé na skalním hradě Valečov na pokraji Českého ráje využívali jak skalní prostory či pukliny hradu, tak kombinace zděné zástavby a dřevěných přístřešků. V pískovci byly vybudovány i sklepy, zásobárn
Daně ve starověku: Prodražil se rozvod i pohřeb
epochaplus.cz
Daně ve starověku: Prodražil se rozvod i pohřeb
Zvyšování daní, rostoucí inflace, zkrátka ekonomika je dnes ožehavé téma. Na přetřes ale přicházelo už od starověku – dokonce i ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Zřejmě k historicky první zaz
Fusilli s kuřecím prsíčkem
tisicereceptu.cz
Fusilli s kuřecím prsíčkem
Zdravý a lehký těstovinový pokrm rozhodně existuje. Vyzkoušejte fusilli s orestovaným prsíčkem. Suroviny 2 kuřecí prsíčka 1/2 nadrcené sušené chilli papričky (lze vynechat) 2 stroužky česneku
Voda nad zlato i ve střední Evropě
21stoleti.cz
Voda nad zlato i ve střední Evropě
Bez vody by to nešlo, tedy, alespoň co se týče pozemského života. Vodní koloběh je přitom na naší planetě jemně vyladěn a jakýkoliv zásah do něj může způsobit problém. Jenže probíhající klimatické změ
Certina zahalila své DS Action Diver do černé barvy
iluxus.cz
Certina zahalila své DS Action Diver do černé barvy
Hodinky DS Action Diver od značky Certina se vynořují z temných hlubin oceánu a jsou nyní k dostání v černém provedení. Jako pravé potápěčské hodinky mají voděodolnost 300 metrů a jsou ideálně vybaven
Prsten z Atlantidy: Jediný pozůstatek bájné civilizace?
epochalnisvet.cz
Prsten z Atlantidy: Jediný pozůstatek bájné civilizace?
V roce 1860 objeví francouzský egyptolog Marquis d’Agrain v Údolí králů v Egyptě záhadný prsten, který do této kultury vůbec nezapadá. Podle legendy jej tam zanechal kněz z legendární Atlantidy. Jasno
Ženský křik mě paralyzoval
skutecnepribehy.cz
Ženský křik mě paralyzoval
Během studií jsem bydlela s kamarádkou v pronájmu. Když jsem tam jednou zůstala sama, zažila jsem něco, na co bych ráda zapomněla. Společně s kamarádkou Mirkou jsem bydlela v pronajatém bytě. V poklidu jsme tam žily asi dva roky. Majitelem bytu byl starší pán, kterého bych v klidu nazvala podivínem. Za tu dobu, co nám byt pronajímal, s námi prohodil sotva pět
Po svatbě s ním Rolins netouží
nasehvezdy.cz
Po svatbě s ním Rolins netouží
Rok a půl je zpěvačka Dara Rolins (50) šťastná po boku fotbalisty Pavla Nedvěda (50), otázky na svatbu jí už ale nejspíš lezou krkem. Nedávno se totiž nechala slyšet, že po svatbě s fotbalovou lege
Přijde Lucie Polišenská o chlapa?
nasehvezdy.cz
Přijde Lucie Polišenská o chlapa?
Vdala se! Ale odmítá ukázat manžela. Lucie Polišenská (37) , o níž se ještě donedávna psalo, že je sama jako kůl v plotě, je pěkná tajnůstkářka. Hvězda seriálu ZOO se v tichosti provdala, a navíc
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Kapr pečený v alobalu
tisicereceptu.cz
Kapr pečený v alobalu
Zkuste si rybu tentokrát upéct v alobalu. Příprava je sice trochu náročnější, ale výsledek vás potěší a na obal ze strouhanky si nejspíš ani nevzpomenete. Ingredience 4 porce kapra 100 g másla