Bylo to pro skutečně naprosto nečekané. Tu ženskou jsem považovala za svou kamarádku. Ona ale udělala to nejhorší, co mohla. Vím, že by se mělo odpouštět. Určitě by se tak ulevilo i mně. Ale já prostě nemůžu. Ani po dlouhých osmi letech. Já jí její podivnou hru „na kamarádky“ uvěřila. Proto jsem teď úplně sama. Přitom do doby, než mi Zuzana vstoupila do života, byla jsem šťastná a měla jsem svoji

Celý život jsem racionálně uvažující člověk. Na duchy ani jiné tajemné bytosti nevěřím. Ale od té doby, co vnučka dostala od neznámé ženy plyšového medvěda, se dějí podivné věci. S mým mužem Romanem jsme se seznámili kdysi dávno na tanečních. Byla to láska takříkajíc na první pohled. Rok poté jsme se vzali a v dalších pěti letech se nám narodily dvě děti – dcera Anežka a syn Karel. Na rozdíl o

Pracoval v bance a já mu věřila. Víc než svým dětem i manželovi. Poradil mi, kam investovat úspory. Ze švagra se ale vyklubal obyčejnýsprostý zloděj! Můj manžel neměl nikdy švagra rád. Manžel mojí sestry byl o něco mladší než ona, ale o hodně chytřejší. Alespoň to o sobě tvrdil a my neměli důvod pochybovat. Pracoval v bance a podle toho se oblékal. Bez obleku a kravaty by snad nešel vynést ani ko

Když jsem potkala svého přítele Vladimíra, myslela si, že je mezi námi láska jako trám. Na svoji zamilovanost, která mě dočista zaslepila, jsem však neblaze doplatila. Bylo mi třicet osm let a měla jsem za sebou už několik vztahů. Některé trvaly déle, jiné jen chvilku. Jednou, to mi bylo třicet let, jsem byla dokonce i zasnoubená. S Markem jsme se milovali, plánovali jsme svatbu a těšili se na s

Nikdo mi nedůvěřoval a oni se vraceli. Přesvědčovala jsem samu sebe, že mám opravdu bujnou fantazii a že nic takového vlastně není. Vzpomínám si, že jsem už jako malá holčička, tehdy mi byly asi tři roky, viděla anděly. Už jako malá jsem se jich nebála a věřila jim. Nejčastěji jsem je vídala, když jsem blouznila v horečkách nebo se něčeho bála. Vždycky byli se mnou a chránili mě. Dávali mi nepo

S Jirkou jsme byli zamilovaní a plánovali jsme si růžovou budoucnost. Osud se však na naše plány občas neptá a hodí nám klacky pod nohy. Říká se, že studený a dlouhý leden je zabijákem vztahů. Prý je to z toho důvodu, že jsou lidé unavení po Vánocích, mají prázdné peněženky a trápí je nedostatek denního světla, protože se pozdě rozednívá a večer zase tma přichází brzy. Nevím, mně tedy leden uš

Synovi táhlo na čtyřicet, ale do ženění se neměl. Kdybych nezasáhla, nedočkala bych se snad nikdy vnoučat! Řeči o tom, jak jsem staromódní, mě už přestávaly bavit. Ze syna se stal učebnicový příklad mamánka. Pěkně si hověl u mě doma a nemínil se hnout. Ne, že by byl líný. To zas ne. Všechno v domě opravoval a neštítil se žádné práce. I na domácnost mi přispíval víc, než bylo třeba. Také jsem mu j

Moje snaha se vyplatila a já získala muže svých snů. Přítele jsem si hlídala, ale nebylo mi to nic platné. V době, kdy tvrdil, že doma pracuje, se líbal s cizí krasavicí přímo před mýma očima! Každý, či spíš každá, mi dá za pravdu. Sehnat slušného chlapa je v dnešní době téměř nemožné! Ne, že by nebylo na každém kroku dost mužů. Pánů. Chlapáků! Jenže, jakých? Všichni jsou buď ženatí, nebo zadaní

Na střední škole jsem se seznámila s chlapcem, se kterým jsem se potkávala během celého studia. Vznikl z toho samozřejmě příběh, kterému se říká láska, opravdu upřímná a velká. Můj Luboš ale po ukončení studia musel bohužel absolvovat základní vojenskou službu, která v té době trvala dva roky. A aby to všechno bylo ještě komplikovanější, jeho rodiče se přestěhovali na opačný konec republiky do

Naši zahrádku v kolonii milujeme. Je sice na konci města, ale tam se dá dojet autobusem. Tady se vždycky vyřádíme a těšíme z úrody. Už máme prořezané stromy, tomu se věnuje Roman, protože mně je těch stromečků líto. Vím, že bez prořezávání by nebyla úřoda, ale nějak jsem se s tím nesrovnala. Památný strom Záhonek zeleniny pro nás dva stačí, vždyť člověk v našem věku toho už zase tolik nepotřebu