Domů     Zamilovala jsem se v obchodě!
Zamilovala jsem se v obchodě!

Několik měsíců jsem se starala o nemocnou maminku. Rakovině se ale poručit nedá, jednoho dne se mámin stav zhoršil a pak odešla nadobro.

Tatínek zemřel, když mi byly tři roky, pamatuji si ho jen málo a sourozence jsem bohužel žádné neměla. Bydlela jsem v pronajatém bytě v malém městě. Doma mi však všechno připomínalo moji rodinu a hlavně fakt, že jsem najednou zůstala na světě úplně sama. Rozhodla jsem se pro radikální řešení – přestěhuji se do Prahy.

Udělala jsem tlustou čáru

Vyřídila jsem všechny potřebné záležitosti a vydala se za velkým dobrodružstvím. Dnes se sama sobě divím, kde se ve mně vzalo tolik odvahy. Dva týdny jsem zůstala u jedné známé, která mi nabídla azyl.

Po večerech jsme zavzpomínaly na školní léta, vyrazily na procházku nebo do kina. Den jsem trávila procházkami po městě a prohlídkami různých bytů, až jsem našla jeden podle mých představ.

Naštěstí se mi podařilo během posledních let nastřádat nějaké peníze, což mi na začátku hodně pomohlo.

Všechno se mi dařilo

Dalším vytouženým cílem bylo najít si práci. V životě jsem toho vyzkoušela už hodně, a tak jsem se nebránila ničemu.

Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat, během dalších dvou týdnů následovala vlna pohovorů, a nakonec jsem dostala nabídku od agentury, která se specializovala na hlídání dětí.

Pečovat o druhé, to mi šlo vždycky báječně. Očekávala jsem, že během několika dnů začnu docházet do přidělené rodiny, ale všechny byly momentálně rozdělené mezi ostatní kolegy, tak jsem musela počkat na svou příležitost. Nakonec se ukázalo, že mám obrovské štěstí!

Čekání na lásku

Za pár dnů se ozval manželský pár, který bydlel ve vlastním domě a potřeboval celodenní péči o pětiletou dcerku. S rodinou jsem si hned padla do oka. Myslela jsem si, že můj život už nemůže být lepší – měla jsem pěkný byt a práci, která mě moc bavila.

Jediné, co mi scházelo, byla láska, ale to jsem si připouštěla jen po večerech, kdy jsem uléhala sama do postele. I to se ale mělo brzy změnit. Rodina, o kterou jsem pečovala, mě časem požádala, zda bych si vzala na starosti i vaření.

To pro mě byla trochu novinka, kterou jsem ale přijala jako velkou výzvu. První pokus však skončil trochu neúspěšně, ale nakonec jsme se tomu naštěstí společně zasmáli.

Sympatický prodavač

Následující den jsem vyrazila do supermarketu, abych si napravila reputaci. Stála jsem u pultu s čerstvými rybami a úžasem mi přecházel zrak. Najednou jsem vůbec nevěděla, kterou vybrat a hlavně, jak ji připravit.

Radost se změnila ve zděšení, kterého si všiml sympatický prodavač za pultem. Okamžitě mě zaujal svým vzhledem. Měl krátké husté vlasy a nádherné hnědé oči. Mile se na mě usmál a zeptal se: „Hledáte něco konkrétního, slečno?“ Podlomila se mi kolena, až mi bylo trapně.

Dal mi skvělé rady

Nikdy předtím se mi nic podobného nestalo. Zakuňkala jsem, že bych potřebovala rybu a hned vzápětí jsem si připadala hloupě, co jiného bych asi u tohoto pultu mohla dostat.

Prodavač se však choval jako profesionál, vysvětlil mi, čím je každá ryba charakteristická, jak ji nejlépe připravit a také, se kterou přílohou ji ideálně servírovat. Moc hezky se mi s ním povídalo.

Večeři jsem připravila přesně podle pokynů a vytoužený výsledek se dostavil, rodina byla velice spokojená.

Těšila jsem se na každý den

Od té doby jsem chodila do onoho supermarketu každý druhý den. Brzy jsem se přistihla, že se nemohu dočkat, až půjdu na nákup a znovu ho uvidím. Prozradil mi, že se jmenuje Milan. Povídali jsme si o všem možném a zjistili, že spolu máme mnoho společného.

Jednoho dne se však Milan začal chovat podivně, pořád se na mě sice krásně smál, ale působil hodně nervózně a roztěkaně.

Napadlo mě, jestli nemá nějaké problémy v práci, ale když jsem se ho nenápadně ptala, dozvěděla jsem se, že je vše v pořádku a naopak je tam velice spokojený.

Trochu jsem posmutněla, když jsem si představila, že by v tom mohla být jiná žena. Jeho chování se pořád stupňovalo, až jsem se rozhodla, že se ho při další návštěvě zeptám.

Jenže co čert nechtěl, druhý den jsem onemocněla angínou a musela jsem zůstat čtrnáct dnů doma.

Stýskalo se mu

Konečně nastal den D a já opět vyrazila do obchodu. Nemohla jsem se dočkat, až Milana uvidím. Když jsem ho spatřila, přišel mi posmutnělý, ale jakmile mě uviděl, vykouzlil ten nejkrásnější úsměv.

„Už jsem se bál, že nepřijdeš!“ „Byla jsem nemocná. Mrzí mě, že jsem nemohla přijít dřív.“ „Víš, já jsem tady byl bez tebe jako ryba bez vody,“ řekl smutně a pak mě pozval na rande. Nabídku jsem samozřejmě s nadšením přijala.

Našla jsem své štěstí

Už je to hezká řádka let, co jsme na naši první schůzku vyrazili a potom ještě na spoustu dalších. Bylo nám spolu moc hezky, a tak jsme se po pár měsících dohodli, že spolu začneme bydlet.

Po dvou letech jsme se vzali a o rok později se nám narodil krásný chlapeček. Stále jsem moc šťastná a doufám, že to nikdy neskončí.

Veronika Č. (51), Praha

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
13.3.2024
Když mě překvapila náhlá bouřka, myslela jsem si, že nic horšího se už nestane. Pak mě ale na zastávce ohodilo auto vodou od hlavy až k patě. Pamatuji si, že tehdy se mi moc nechtělo jít z práce domů. Byla jsem krátce po rozvodu a prázdný byt mě docela deprimoval. Jako kdyby toho nebylo málo, podle předpovědi počasí sice mělo být hezky, ale odpoledne se rychle zatáhlo a spustil se prudký déšť.
13.3.2024
Zatímco se moje spolužačky zamilovávaly do kluků ze třídy, já jsem zůstávala ledově chladná. Hledala jsem kohosi výjimečného. Uviděla jsem ho v den, kdy se vdávala moje sestřenice Bětka. Svatbu pojala má rodina jako velkou událost. Týdny předtím jsme chodily s mámou a babičkou ke švadleně, a dodnes jsem přesvědčena o tom, že moje dlouhé šaty z růžové krajky byly opravdu noblesní. Jenže jsem byl
12.3.2024
Byli jsme mladí, naivní a hloupí. Jen jsme potřebovali čas, abychom pochopili, že je to láska. Vyrostla jsem na malé vsi, kde všichni byli jedna velká rodina. Když mi bylo 15 let, tak jsem se poprvé vážně zamilovala. Do Mirka. Jeho rodina se tehdy přistěhovala před pár lety před naším sblížením, nebyli u nás v městečku přímo rodilí obyvatelé. Skvěle ale mezi nás zapadli. S Mirkem jsme nebyli ne
12.3.2024
Odkvetly sněženky a bledule, na loukách žlutě svítily podběly. Jaro o sobě dávalo vědět, a jako by šeptalo: Už ses konečně zamilovala? Jaro přímo vyzývá k tomu, aby se člověk zamiloval. A ten, komu se to nepodaří, si potom připadá jaksi nepatřičně. Jako by byl zaostalý nebo tak něco. Na to jaro před mnoha lety si dobře vzpomínám. Dala jsem si předsevzetí zamilovat se, jakkoli to zní absurdně. P
5.3.2024
Když jsem Karla dvakrát za týden opařila horkou vodou, sprostě mi vynadal. O pár let později se mi to málem podařilo znovu. Karla jsem poznala na dětském letním táboře. Dělal tam praktikanta, já pomocnou kuchařku. Byl to moc hezký osmnáctiletý kluk a já coby sedmnáctka jsem se do něho šíleně zamilovala. Jsi slepá, nebo blbá? Jednou, když byly k večeři párky, jsem chtěla jít vylít hrnec s 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tři dívky v domě hrůzy
epochaplus.cz
Tři dívky v domě hrůzy
Napohled obyčejný pohodlný dům v rezidenční čtvrti v Clevelandu obývá sympatický muž, kterého si sousedé nemohou vynachválit. Nikdo z nich netuší, jak hrůzné tajemství se za jeho zdmi skrývá. Městečko Yauco na karibském ostrově Portorico má něco přes 30 tisíc obyvatel a 10. července 1960 k nim přibývá také Ariel Castro. Jeho rodiče Pedro Castro
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Jak shodit kila a nepřibrat
nejsemsama.cz
Jak shodit kila a nepřibrat
Přejídáte se, jenže pak si vyčítáte nadbytečná kila? Do posilovny vás nikdo nedostane? Moc toho nenaspíte a v práci máte stres? Zkuste na to jít jinak. Asi vás překvapí, že váš chytrý metabolismus sám od sebe spálí 1300 až 2000 kalorií denně, bez jakékoli aktivity. Kolik přesně, to už záleží na vaší váze, výšce i jiném. Už to je ale přece dobrý
Kameny Ica: Dokazují, že jsme žili s dinosaury?
epochalnisvet.cz
Kameny Ica: Dokazují, že jsme žili s dinosaury?
Na více než 15 000 kamenech s rytinami najdeme údajně potvrzení prakticky všeho, o čem dnešní záhadologové sní. Obrázky zachycují dinosaury, pokročilé lékařské zákroky nebo pokročilé technologie, nápadně připomínající ty moderní. Jsou kameny skutečné? Kdo je mohl vytvořit a co všechno by měly dokazovat?   Peruánský lékař Javier Cabrera Darquea (1924–2001) slaví 42. narozeniny. Mezi dary se
Průmyslové potraviny jako zhouba našeho zdraví?
21stoleti.cz
Průmyslové potraviny jako zhouba našeho zdraví?
Člověk je tvor nepoučitelný, zejména co se skladby jídelníčku týká. Jakmile má možnost dopřát si potraviny s vysokým obsahem cukru, soli nebo tuku, nedokáže odolat. Přitom by měl. S každou další porcí
Richard Lví srdce krutostí šokoval muslimy i křižáky
historyplus.cz
Richard Lví srdce krutostí šokoval muslimy i křižáky
S rukama pevně svázanýma za zády je postupně vyvádějí z města do pouště. Tam na ně již čekají kati. Marně budou muslimští vojáci sultána Saladina bušit do křesťanských řad, aby zachránili své souvěrce. Jejich osud je zpečetěn. Přezdívají mu Lví srdce. Už jeho současníci pohlížejí na anglického krále Richarda I. (1157–1199) jako na hrdinu, rytíře
Plněná cuketa s kuskusem, zeleninou a šunkou posypaná sýrem
tisicereceptu.cz
Plněná cuketa s kuskusem, zeleninou a šunkou posypaná sýrem
Suroviny 4 rajčata 3 cibule 8 lžic kuskusu 150 g uzené slaniny 200 g šunky 200 g strouhaného sýra Postup Cuketu podélně rozřízněte a vnitřek vydlabejte. Vydlabaný vnitřek nakrájejte na m
Velikonoce s Baronem
iluxus.cz
Velikonoce s Baronem
Velikonoce klepou na dveře, a jak lépe je strávit než v přítomnosti prvotřídních českých ovocných specialit a pálenek Baron Hildprandt. Nenechte se zaskočit dospělými koledníky, a kromě obarvených vaj
Hrádek u Nechanic: Po stopách šlechtického rodu Harrachů
epochanacestach.cz
Hrádek u Nechanic: Po stopách šlechtického rodu Harrachů
Reprezentační sídlo starobylého rodu Harrachů je ideálním prostředím k udržování starých tradic. A na zámku Hrádek u Nechanic dobře vědí, co zajímavého pro své návštěvníky připravit. Známý novogotický zámek Hrádek u Nechanic byl vystavěn hraběcí rodinou Harrachů mezi lety 1839 až 1857 jako jejich letní lovecké a reprezentační sídlo. Vyznačuje se nejen anglickou architekturou, bohatě zdobenými
Jak jsem zkoumala svůj rozvětvený rod
skutecnepribehy.cz
Jak jsem zkoumala svůj rozvětvený rod
Seděla jsem nad archivem dlouho do noci a kolem mě se promenádovali duchové mých předků. Pak zamířili do jídelny ke kulatému stolu. Do toho domu po prarodičích jsem se přistěhovala nově, bydlela jsem tu zatím jen pár dní. Domek byl hodně dlouho opuštěný, protože babička s dědou už před lety odešli bydlet do domova seniorů, kde měli
Radostná událost v rodině Leoše Mareše!
nasehvezdy.cz
Radostná událost v rodině Leoše Mareše!
U Marešových se slaví! Syn Jakub (18) se dostal na prestižní univerzitu Florida Southern College v Americe, kde se kromě studií byznysu bude také věnovat vodnímu lyžování, ve kterém je opravdu dobrý.
Co vše skrývá zřícenina hradu Házmburk?
enigmaplus.cz
Co vše skrývá zřícenina hradu Házmburk?
Zřícenina gotického hradu Házmburk, jež najdeme u vsi Klapý, asi 3,5 kilometru severozápadně od města Libochovice v okrese Litoměřice, je opředena nejednou bájí a pověstí, tak jako ostatně každé staro