Takovou bezmoc jsem ještě nikdy v životě nezažila, ale bránit jsem se neměla jak. Přišla jsem o všechno, i o svůj nezdolný optimismus. Sestřička mi přinesla léky a spiklenecky se usmívá. Z podpaží vytahuje moje dva oblíbené časopisy. „Drahuško, to je pro vás. Nechala jsem vám tentokrát i křížovky.“ Je vážně skvělá! Vždy si ty časopisy kupuje, a když je přečte, dá je mně. I když o tom spolu neml

Před několika lety jsme uprostřed slovenské přírody narazili se sestrou a bratrancem na něco neskutečně podivuhodného. Před několika lety jsme byli se sestrou Alenou a bratrancem Jakubem na letní dovolené v Nízkých Tatrách. Bylo mi tehdy dvacet pět let a měla jsem necelý rok po svatbě s Davidem. Chtěla jsem, aby s námi jel i můj manžel, ale ten měl bohužel pracovní povinnosti. Byla všemu ote

Známe se od první třídy. Celý život jsme byly v kontaktu. Teď se ale Bohunka chová moc divně. Opět mi vytípla telefon. Už potřetí. Alespoň ale vím, že žije. Když jsem u ní totiž zvonila a ťukala na dveře, vůbec se neozývala. Měla jsem vážně hrozný strach, že se s ní něco stalo. Jenže starat se o Bohunku není jen tak. Strašně se totiž v poslední době změnila. Stáhla se do sebe, téměř vůbec s 

Jednoho dne se mi udělalo zničehonic špatně. Dostala jsem hrozný strach. Vzápětí jsem zjistila, že moje maminka zemřela. Bude to deset let, co mi zemřela maminka. Mám na ni jen ty nejlepší vzpomínky. Byla pro mě nejdůležitější a nejmilovanější osobou v životě. Věřila jsem, že se jednoho dne stane úžasnou babičkou mým dětem. Věřila v nadpřirozeno Maminka měla celý život slabost pro věci me

Někdy člověk uvízne v životním stereotypu, ze kterého se zdá, že už není úniku. Ale vždy je možné začít znovu a jinak. Chce to jen trochu odvahy. Žila jsem jen pro svou rodinu. Měla jsem tři děti, našla jsem si práci doma, abych s nimi mohla být i po skončení mateřské. Šila jsem pro celou rodinu, natírala dveře a okna, malovala byt, opravovala kapající kohoutky, autem, které jsem koupila v baza

Mužům jsem se dlouho vyhýbala, protože dvě zklamání mi stačila. Se zradou v lásce jsem se smířila až po mnoha letech. Ten, kdo mě poznal po třicítce, si mohl myslet, že jsem nespolečenská samotářka, která se mužů bojí. Nikdo mě totiž nikdy neviděl v žádném vztahu a na pokusy kolegů v práci jsem reagovala zásadně odmítavě. Možná mezi nimi byli i takoví, kteří měli skutečně zájem o vážné sezná

Moje matka mě zásobovala rčeními a na každou situaci měla alespoň jedno v rukávu. A tak jsem byla připravena na lásku a štěstí. Ale dodnes čekám marně! Matčino oblíbené: každý svého štěstí strůjcem a štěstí přeje připraveným mě straší dodnes. Byla jsem připravená na lásku už od puberty, vysnila jsem si muže a dvě děti, krásný dům. Čekala jsem, že se mi mé sny splní. Jenže všechno je jinak a já

Nikdy bych nevěřila, jak moderní technika dokáže narušit mezilidské vztahy. Jak jí snadno může podlehnout i zkušený a inteligentní člověk. Po rozvodu mi chvíli trvalo, než jsem si našla přítele. Ale povedlo se a já měla konečně zase radost ze života. Byla jsem šťastná Karel je hodný člověk a zpočátku jsme si spolu užili i hodně legrace. Chodili jsme na dlouhé výlety, do kina, na koncerty,

Být s někým víc než polovinu života už něco znamená. Koho by ale napadlo, že se desítky společných let dokážou ve vteřině rozbít jako domeček z karet. Prožívala jsem báječné období. Právě se mi narodil vnuk Kája, kterého jsem si okamžitě zamilovala. Zbývalo mi pár měsíců do důchodu, peněz jsme s manželem měli našetřeno dost, abychom bez problémů vystačili a mohli společně i cestovat a splnit si

Vůbec nejsem sportovní typ. A přesto jsem se nechala uvrtat do ledasčeho. Já byla spíš na knížky, dokonce i vaření a dokonce i péči o rodinu. Těšilo mě starat se o druhé. Až když jsem zůstala sama, bylo mi nějak smutno. Musím s tím něco dělat Prázdný byt, nikdo už nic nepotřeboval. Připadalo mi, že jsem nepotřebná. Ale na druhou stranu jsem věděla, že to tak není. Jenomže když máte takové