Dneska se už z toho ani nedělají vtipy. Snad ještě tak ve filmech pro pamětníky se objeví svůdník se sbírkou motýlů. Ale mně se takový příběh opravdu stal. Kdysi jsem chtěla být básnířkou, pak jsem se dala na prozaičtejší povolání, ale nelituji. Díky práci v zahradnictví jsem potkala muže, kterého nešlo nemilovat. Na tehdejší dobu byl galantní, a to se zrovna nenosilo. Měl rozhled, jako by celý

Nikdy jsem kulový blesk neviděl. Když se mi ten úkaz objevil před očima, začal jsem ho fotit jako zběsilý. Něco takového se jen tak totiž nevidí! Bouře byla za dveřmi. Večer se setmělo jako o půlnoci a do listů okrasných platanů uhodil vítr. Černou nocí probleskovala olověná břicha mraků, ztěžklá deštěm. Stál jsem u okna se štěnětem labradora. Jmenoval se Bran a byly mu dva měsíce. Nemotorné

Naši se postarali, abych měla hezké dětství. Přitom neměli peněz nazbyt, ale i tak máma vařila jako bůh a v sobotu se chodilo na výlet. Měla jsem mindráků, že bych s nimi mohla vydláždit Václavské náměstí, a ještě by dost zbylo i na Ovocný trh. Byla jsem malá, buclatá, s ježatými, nepoddajnými vlasy. Katastrofální vizáž jsem zdědila po rodičích – při vší úctě k nim. Jenže oni se tím na rozdíl o

Michala jsem poznala v době, kdy jsem byla už sedmým rokem vdaná. Říká se, že v manželství je právě sedmý rok krizový, a u nás to tak opravdu bylo. Aspoň že jsme neměli děti. S Michalem jsme se poznali na firemním večírku. Zadaní jsme byli oba, nicméně skvěle jsme se spolu bavili a rozuměli si od prvního okamžiku. Michal začal nedávno předtím pracovat pro jednu naši pobočku, byl tedy nový, zatí

Musela jsem si to vyzkoušet. Nikomu bych ale takový návrat do dávné minulosti nedoporučovala. Nejdříve kohout, pak rebelka odhodlaná zemřít. Vzpomínka na mou smrt nebyla příjemná. O minulé životy jsem se zajímala od prvního okamžiku, kdy jsem o nich zaslechla. S kamarádkou jsme se přihlásily do kurzu, kde jsme se měly naučit, jak postupovat, abychom se propracovaly k vizím z dáných životů. Samo

Byla jsem nešťastná z toho, že nemohu mít děti. Nakonec jsme dceru adoptovali. Nyní jsem změnila názor. Je na mě moc hodná, na rozdíl od vlastních dětí kamarádek. S Petrem jsme byli mladí a měli pocit, že máme všechno před sebou. Petr začal učit na místní škole a já pracovala ve školní jídelně. Moc jsme si přáli, aby naším bytem zněl dětský smích i pláč. Pláč slyšet byl, ale můj. Když mně gynek

Ze dne na den se mi změnil život. Přišla jsem o mámu i o manžela. Byla jsem na dně. Najednou šlo všechno do háje... Nebylo mi ani čtyřicet, a stála jsem uprostřed trosek, v něž se změnil můj dosud poklidný život. Ležela jsem v nemocnici na interně, protože jsem zkolabovala, a na jiném ze zdejších oddělení mi umírala máma. Asi dva kilometry odtud vzdušnou čarou, tedy na kuchyňském stole, ležela

Období, které jsem prožívala, bylo těžké. Přestěhovala jsem se s dětmi do nového bytu. Tam nás ale čekalo strašlivé tajemství. Můj muž měl za sebou už dvě nevydařená manželství. Měla jsem ho ráda a myslela si, že spolu budeme šťastní. Když se nám ale narodila dvojčata, začal být podrážděný a několikrát mě fyzicky napadl. Požádala jsem o rozvod. Konečně klid? První měsíce jsem s dětmi bydl

Jediná dcera se mi provdala do zahraničí. Moc mi chybí, že si nemohu užívat své vnuky a vidím je pouze na monitoru. A ještě navíc neumějí česky! Těžko jsem se smiřovala s tím, když si moje jediná dcera brala Angličana a stěhovala se až někam do Skotska. Říkala mi, že se budeme vídat často, budu za nimi jezdit a oni zase do Čech. Jenže já na cestování nejsem, a navíc cítím, jak na mě doléhá rok

Otec byl botanik a podivín k tomu. Když zemřel, chtěla jsem zahradu prosekat a zušlechtit. Setkala jsem se ale s velkým odporem jedné zvláštní zelené bestie. To, co jsem spatřila před sebou, překonalo všechna očekávání, které jsem do návštěvy zděděného domu vkládala. Můj otec byl podivín. Byl botanikem, který rád šokoval svými nápady a teoriemi. Dům, ve kterém dožil, byl obklopen rozsáhlou zahr