Byla jsem holčička sotva desetiletá. Chodila jsem do školy tři kilometry pěšky, a vždy jsem se na milovanou paní učitelku moc těšila. Vyrůstala jsem na samotě, do školy jsem to měla tři kilometry horskými cestičkami, v zimě zavátými. Byly to krásné časy. Často si vzpomenu na naši paní učitelku. Byla to stará dáma, nekonečně laskavá, učit malé děti pro ni bylo smyslem života. Vštípila nám lás

Moji rodiče si našli nového koníčka. Denně si objednávali na internetu nějaké zboží. O placení se nestarali. Nechali to na mně. Vždycky jsem si myslela, že to bývá jinak. Dluhy nadělají nezdárné děti a rodiče mají velkou starost, aby vše poplatili a uchránili potomky před exekutorem a vězením. U mě to bylo právě naopak. Moji dosud hodní a vzdělaní rodiče si osvojili nového koníčka. Objednávání

Nikdy jsem neřídila ráda za tmy, ale kvůli nemocné dceři jsem se překonala, nasedla do auta a vyrazila domů za hluboké tmy. Byla to nejděsivější noc mého života. Před několika lety se mi cestou z Berlína stalo něco podivného a děsivého. Celou dobu mě totiž sledoval záhadný náklaďák. Mělo to svůj důvod Snažila jsem se ho setřást, ale bohužel neúspěšně. Když jsem zastavila před domem a chtě

Sestru mám ráda, ale jejího manžela víc. Už jsem se nemohla dívat, jak s ním zachází. Začala jsem si ho půjčovat a dělala mu pomyšlení. Zprvu jsem ho považovala za klasického podpantofláka. Sestře dělal, co jí na očích viděl, neodporoval, nehádal se. Každý měsíc odevzdal celou výplatu, do hospody nechodil, a dokonce doma gruntoval a žehlil. Člověk nevěděl, zda ho obdivovat, nebo se smát. Ště

S rodinou jsme bydleli na malé vsi, kde se všichni znají. Jednoho dne jsem tam uviděla někoho cizího. Chtěla jsem ho pozdravit, jenže neznámý mi pořád unikal. Když se zastavil před domem nejstaršího obyvatele vesnice, přeběhl mi mráz po zádech. Vesnička, kde jsme žili, byla malá. Všichni jsme se znali z různých venkovských zábav. V létě jsem se vracela z procházky a zahlédla před sebou zvláštní

S přítelem jsme toužili po vlastním bydlení. Abychom si mohli náš sen splnit, museli jsme na čas bydlet u jeho rodičů. Když jsme byli s přítelem Luborem pět let spolu, začali jsme řešit otázku společného bydlení. Do té doby jsme byli v podnájmu a nelíbilo se nám, že „vyhazujeme peníze oknem“. Přece jen naše měsíční splátka nebyla zrovna malá a věděli jsme, že podobné peníze bychom platili i za 

Po osmi společných letech štěstí a dvou dětech dostalo naše manželství jednu velikou trhlinu. Pomalu, ale jistě ho zabíjel stereotyp a nuda. Z kanceláře jsem chodila většinou rovnou domů. Když už se zdálo, že si na ten kolotoč denních povinností a stereotyp zvyknu, udeřil blesk z čistého nebe. Do práce nastoupil nový kolega. Jmenoval se Petr. Byl šarmantní, okouzlující, pozorný, byla s ním legr

Našla jsem ji v maminčině šatní skříni na starém kabátě. Nebyla jen zvěstí o úmrtí v rodině. Jak si ji někdo navlékl, někdo z rodiny zemřel. Ten odér vanoucí ze šatníků mojí maminky jsem měla ráda. Cítila jsem v nose silné pošimrání od kožešin, které se mísilo se slabším pachem plstěných kabátů. „Mami, koho je ten velký černý kabát, vždyť takový ty nenosíš?“ ptala jsem se, když jsem poprvé spat

Cožpak se někdo může divit, že jsem zahořkla? Jak by mohla být neprovdaná, opuštěná ženská s dítětem šťastná? Zamračená osoba, zlá jako saň. Vsadila bych se, že tak mě vnímá okolí. A taky nepřející, zahořklá a lakomá. Jenomže co vědí spokojení lidé o nešťastných duších, kterým ani nezbude nic jiného než obléknout si masku nepřístupné babizny? Ať mě radši pomlouvají a nenávidí, všechno je lep

Moje sestra kdysi nešťastně porazila autem na silnici mladé děvče. Od té doby ji začaly pronásledovat noční můry. Až vědma jí teprve pomohla. Se svou sestrou Ivetou jsem měla moc hezký a kamarádský vztah. Byla o dva roky starší, ale nikdy mezi námi nevznikala sourozenecká řevnivost. Hrály jsme si na zahradě, běhaly po lese, později, když jsme byly na střední, tak jsme si radily a svěřovaly jedn