Byla jsem doma sama. Bouřka řádila a vichr nám rozbil okno. Najednou se přede mnou objevila temná postava dívky. Déšť hrozil po celý den, ve vzduchu byla cítit bouřka. Do topolů, stojících v řadě jako strážci kolem našeho domku, se opřel vítr. Domek jsme koupili s manželem teprve nedávno. Stál kousek za městem. Snažila jsem se z něj udělat naše hnízdečko, které se mělo co nevidět rozrůst o n

Byla jsem zamilovaná a myslela jsem si, že Vojta je ten pravý. Měli jsme se brát. Pak se ale přihodilo něco záhadného. Před lety rodinný šperk skutečně ukázal, že se v něm skrývá něco mimořádného. Přestože se mi to stalo už v mládí, tak dodnes na tu smutnou a tajemnou příhodu občas vzpomínám. Tehdy se totiž ukázalo, že darovaný prsten má skutečně kouzelné schopnosti. A to jak v kladném, tak i v

Kdysi jsme měli psa, kterého jsme milovali. Když nám zemřel, dlouho jsme to oplakávali. Pak se ale stalo něco, co náš žal zmenšilo. Na návrat do pozemského života v novém těle někteří lidé věří, jiní tuto myšlenku zásadně odmítají a jsou přesvědčeni o tom, že nic takového není možné. Já jsem se vždycky řadila do té první skupiny. Po jedné životní zkušenosti nyní už ale vím, že se reinkarnace

Fungujeme den po dni. S nadějí. Se strachem. S láskou. A já si říkám, že když tohle přežijeme, tak už nás se sestrou nic nerozdělí. Nikdy. Byl to obyčejný večer, když mi Lucka volala z práce. Hlas měla unavený, trochu chraplavý, ale smála se, jak vždycky, když se snažila něco zlehčit. „Víš, já jsem dneska málem usnula u počítače. Asi jsem jen přepracovaná,“ prohodila jakoby nic. Protože jsem sv

Jsem už dost stará na to, abych věděla, jak to na světě chodí, že staří lidé bývají nemocní a odcházejí na věčnost. Na to, jak to vyřešil můj těžce nemocný táta, ale nikdy nezapomenu. Tehdy bylo hrozně horké léto. Můj táta zrovna slavil čtyřiaosmdesátiny. Byl to pořád kus chlapa. Stále chodil rovně, denně si sám holil vousy a rád to komentoval slovy: „Muž, co se nechá oholit cizí rukou, už není

Ženské, které chodily se zadaným chlapem, jsem vždy jednoznačně odsuzovala. Dnes mezi ně patřím a určitě se to nechystám měnit. Miluju ženatého muže, tátu dvou kouzelných holčiček. Už dlouhá léta, pořád je to stejně intenzivní jako v den, kdy to začalo. Jiskra, nebo spíš požár nevídaného rozměru, se rozhořela na oslavě našich společných přátel. Já byla v té době dva roky po krušném rozvodu, kte

Byla jsem na dně. Rozvedená, opuštěná, s malým dítětem, před kterým bylo nutné předstírat, že jsem normální, veselá máma. Po vlekoucím se komplikovaném rozvodu mi fakt, že zrovna přišel měsíc máj, připadal jako cynický výsměch. Nevraživě jsem zírala do korun kvetoucích stromů a s trpkostí zavírala dveře i okna před vlahými jarními večery, slibujícími věčnou a věrnou lásku. Ostatně taky jsem

Zamilovala jsem se do spolužáka Jardy, jenže ten byl zakoukaný do jiné. Nechtěla jsem to jen tak vzdát, vyčkávala jsem na svou šanci. Bylo jaro plné slunce, kdy mladá dívka cítí téměř povinnost se zamilovat, a tak jsem se zamilovala do Jaroslava, největšího frajera z naší třídy 2.B střední všeobecně vzdělávací školy. Bohužel v té době se ukázalo, že Jarda chodí s jinou, se spolužačkou Kateřinou

Nejspíš protože jsem byla starší matka, měla jsem o syna velký strach, který mě mockrát až budil ze spaní. Nespouštěla jsem ho z očí. Syn byl vymodlené dítě starších rodičů. Bála jsem se o něj až hystericky, v noci jsem se budila hrůzou, zdálo se mi o prázdné postýlce anebo o tom, jak ho kdosi odvádí. Dívám se za nimi, snažím se křičet, ale nevypravím ze sebe žádný zvuk, snažím se běžet, ale ne

Doma jsem byla sama, když mi hlas v hlavě náhle poručil, abych si došla pro mobil. Naštěstí jsem ho poslechla. Seděla jsem tenkrát na novém gauči a dívala se na televizi. Byl už večer. Před sebou jsem měla pistáciové oříšky a sledovala detektivku. Tipovala jsem pravděpodobného vraha. Dělávala jsem to tak i tehdy, kdy jsme ještě žili společně s manželem. Často jsme se u toho dohadovali, každý z