Byl jako náš anděl strážný. Astor vždy vycítil, že se blíží nebezpečí a musel naši rodinu chránit. Nikdy mu nepřestanu být vděčná. Byl to takový psí dobrák. Naši velkou lásku si Astor zasloužil i tím, že jednou zachránil mého manžela a podruhé mě s dětmi. Byl to psí hrdina, a proto spí svůj věčný spánek na naší zahradě, kam mu v den jeho narozenin nosíme buřt a zapalujeme svíčku. Na stromě

Bylo mi třicet, když se to stalo. Nechtěla jsem kazit vztahy, tak jsem nic neřekla. Nikomu. Dnes toho lituju. Mohla jsem možná zabránit neštěstí. Jen jsem skončila učňák, musela jsem se vdávat. Vzala jsem si Lojzu z naší vesnice, a rodina mi říkala, jak můžu být ráda, že mě někdo chce. Krátce za sebou se mi narodily tři děti. A když mi bylo třicet, už jsem zase vypadala docela k světu. Zhubla j

Měla jsem květinářství. Docela pěkně jsem si podnikala, nakonec mě ale zničila konkurence. Kdo ale druhému jámu kopá, sám do ní spadne. Po letech, kdy jsem pracovala jako prodavačka za mrzký plat, jsem si konečně mohla dovolit pronajmout si prostory, kde jsem si splnila svůj sen. Květinářství! Nájem nebyl malý, ale já to zvládala. Mnoho květin, které jsem pak prodávala, jsem si vypěstovala sama

Tak sebevědomého chlapa svět neviděl! Všechno umí nejlépe, všemu rozumí, hlavně sportu a politice. Přitom si žádnou práci nedokáže udržet. Dcera byla vždycky hodná holka. Nikdy se s nikým nehádala, než by šla do hádky nebo diskuse, raději vždy ustoupila. A protože se protiklady přitahují, našla si bohužel hrozného chlapa. Je o řadu let starší, než ona, jmenuje se Richard a jeho sebevědomí by mu

Myslela jsem si, že v důchodu mě už nic nového nečeká. Pak mi ale do života vstoupil soused a už v něm i zůstal. Láska zkrátka nezná věk. Když je člověk v důchodu, život se umí zpomalit až na hranici únosnosti. Vždycky jsem byla společenská a měla ráda kolem sebe lidi. Jenže když mi krátce po odchodu do důchodu zemřel muž, všechno bylo najednou jinak. Syn s dcerou bydleli na opačném konci repub

Padesát let jsem tam nebyla. Půl století jsem si slibovala, že jednou půjdu. A když konečně přišel čas, bylo už pozdě. Najednou jsem cítila, že pokud teď nevyrazím, už se tam nikdy nepodívám. Bylo mi skoro osmdesát, když jsem se vydala na cestu. Fyzicky jsem na tom byla dobře, ale psychika mne zlobila. Vlak mi tehdy připadal pomalejší než kdysi, možná jen já jsem byla netrpělivá. Seděla jsem u

Když mi zemřel manžel, měla jsem pocit, že je pořád někde kolem. Z rodiny jsem ale byla jediná. Bála jsem se, že přicházím o rozum. S Petrem jsme spolu byli více než čtyřicet let. Zažili jsme jak to dobré, tak to zlé. Jedno ale bylo jisté. Milovali jsme se. Byl pro mě kamarádem, manželem, přítelem i milencem. Stáli jsme si bok po boku celý život. Nikdy jsem si neuměla představit, že přijde d

Na dovolené jsem narazila na místní stařenku. Ta mi darovala jakýsi náramek. Hned po návratu domů se začaly dít samé dobré věci. Bylo mi přes čtyřicet. Neměla jsem muže ani děti. Bydlela jsem sama se svojí kočkou. Celé jsem to přijala jako svůj osud a přestala smutnit nad samotou. Jednou jsem se rozhodla, že pojedu na dovolenou, abych se alespoň podívala do světa. Vybrala jsem si Thajsko. Smutn

Moji prarodiče kdysi zdědili venkovské stavení. Rozhodli se, že si ho ponechají a opraví, ale neměli peněz nazbyt. Jedné noci zažili něco neskutečného. Dávná rodinná legenda celou naši rodinu dodnes fascinuje. Moji prarodiče prožili kdysi tajemný příběh, který měl naštěstí dobrý konec. Zdědili nemovitost Došlo k tomu ve starém mlýně. Právě tam se odehrály podivné a tajemné věci, které lid

Sedím sama a poslouchám, jak tikají hodiny. Ty mi daroval před lety můj Jarda. Každý pohyb ručičky mi připomíná, jak čas utíká. Jako mladá jsem se hodně natrápila. Moc jsem toužila po rodině, ale napřed jsem nemohla potkat toho správného muže, a když už jsem na něj narazila, zase jsem nemohla přijít do jiného stavu. Po třicítce už jsem si říkala, že zůstanu bezdětná, že to je můj osud. Závid