Bydlím v domku po rodičích na okraji městečka, kde se všichni známe a kde jsem prožila celý život. Tedy zatím… O ten domek projevil zájem synovec. Miluji svoji zahrádku s růžemi, které sázela ještě máma. Nikdy jsem neměla děti, jen sestru, která zemřela před deseti lety. Zůstal po ní Petr, můj synovec, který vystudoval práva. Dnes žije v Praze, má vlastní firmu, drahé auto a na míru ušitý oblek

Byla jsem ráda, když se dcerka začala usmívat na všechno kolem. Pak jsem si ale všimla, že se obzvlášť chechtá na skříň v rohu ložnice. Natálka se na skříň usmívala už jako miminko. Měla jsem z toho vždycky strach, ale snažila jsem se toho moc nevšímat. Když coby batole promluvila, přejel mi mráz po zádech. Prý na ni mává nějaká paní. Na první měsíce s malou dcerkou vzpomínám s láskou, ale nebu

Na zázraky jsem nikdy moc nevěřila. Ovšem to, co se stalo na Vánoce před třemi roky, mě přinutilo změnit názor. Svátky klidu a míru přinášejí některým lidem také zvláštní příhody. Pochopila jsem před několika lety, že během Vánoc se otvírají brány mezi jinými světy – mezi nebem a zemí. Kouzelný čas Na Štědrý den se naší rodině přihodily tajemné věci, které nelze rozumově vysvětlit. Všechn

Tchyni jsem měla velice ráda. Brala jsem ji jako druhou maminku. Když tragicky zahynula, dostala jsem několik znamení. Když mi bylo třicet dva let, začala jsem chodit s Vaškem. Byl jedináček, navíc mu zemřel otec. Ani si ho nepamatuje. O to silnější pouto měl se svou maminkou. Ta mě hned při seznámení objala a políbila do vlasů. Vždy mě oslovovala zdrobnělinou a cítila jsem z ní lásku. Za ro

S manželem jsme si chtěli konečně užít klidného odpočinku. Pak jsme však jednou vyrazili pryč z domova. Po návratu nás čekal bolestný šok. Nikam jsme nejezdili, jen jsme si užívali každodenní rutinu. Pak ale naše děti přišly s překvapením, koupily nám pobyt v lázních. Těšili jsme se, byla to pro nás malá změna, nová zkušenost. Ale to, co následovalo po našem návratu, se stalo zdrojem jedné z ne

Zlatý kroužek s kamínky bděl nad mým tělem i duší. Když jeden kámen zničehonic potemněl, můj život se otočil vzhůru nohama. Mé jistoty se začaly hroutit... Bylo mi tehdy dvacet let, když mi dala babička zlatý prstýnek se slovy, že je to rodinný šperk, který je moc vzácný. Hlídá prý zdraví toho, kdo jej nosí. Jeho modrý kamínek sleduje tělo, ten zelený mysl. Oba musejí zářit stejně jasně, jakmil

Když jsem přijela poprvé do Španělska, cítila jsem se jako doma. Procházela jsem se uličkami, zdály se mi tak známé. Snad z minulého života? Horké sluneční paprsky, jasně modrá obloha, slaná voda a pláže mě vždycky přitahovaly. Procestovala jsem toho opravdu hodně, myslela jsem si, že mě už na cestách v mých padesáti letech nemůže nic překvapit. Přesto jsem před lety zažila něco, co mi stále ne

Bylo, přesně tak, jak se to dělává, prostřeno i pro náhodného hladového pocestného. A jeho místo protentokrát nezůstalo prázdné. Neměla jsem tušení, kdo je můj otec. V tomhle případě byla máma jako umanutá. Přitom jinak to byla rozumná ženská, chápavá, láskyplná, ale jakmile zaznělo slovo táta, začala se chovat jako nějaká hysterka. Už od dětství mi vysvětlovala, že táta byl neuvěřitelný padouc

Můj David je mlčenlivý samotář. Nemá rád večírky a oslavy. Já jsem jeho opak. Hvězdou podnikové akce se ale kupodivu stal on. David byl pěkný kluk, který nemusel trpět nedostatkem sebevědomí. Přesto byl plachý, citlivý. Obzvlášť se bál doktorů. Poznali jsme se v ordinaci, kde jsem pracovala jako zdravotní sestra. Tu lékařskou prohlídku museli tehdy absolvovat všichni kluci kvůli vojně, byla pov

V nouzi nejvyšší je pomoc boha nejbližší. Myslím, že na této větě je mnoho pravdivého. Na Štědrý den jsme dostali dárek shůry za dobrý skutek. Prožila jsem už mnoho Štědrých dnů, nikdy se nám ale nestal takový zázrak, jako kdysi, když byly naše děti malé. Byly to naše nejchudší Vánoce. Já byla na mateřské s mladším synkem Vojtou, tomu staršímu Jirkovi bylo sedm. Mateřská tehdy nedorazila včas,