Domů     Vlastní dítě mě vyhnalo
Vlastní dítě mě vyhnalo
3 minuty čtení

Často se říká, že rodiče si člověk nevybírá, ale děti si může dobře vychovat. Kéž by to tak bylo.

Dnes už vím, že život umí člověka překvapit i tam, kde si myslí, že nic nepodcenil. Někdy přemýšlím, jestli jsme jako rodiče něco nepřehlédli. Možná jsme byli až příliš shovívaví, možná jsme některé věci nechtěli vidět.

S manželem jsme měli hezké manželství a jediné dceři Kláře jsme se snažili dopřát vše, co jsme sami neměli. Hodně jsme pracovali, abychom jí zajistili pěkný domov, kroužky, dovolené i splněná přání.

Nechtěli jsme, aby jí něco chybělo. Byla hodná, dobře se učila a vždy působila jako citlivá holka. O to víc mě překvapilo, jak moc se změnila ve chvíli, kdy poznala Radka.

Muž, který nebyl správný

Od začátku mi na něm něco nesedělo. Působil sebejistě až příliš, vždy měl na všechno názor a dával okolí najevo, že ví všechno nejlépe. Vyrůstal jako jedináček v bohaté rodině a bylo vidět, že je zvyklý dostat to, co chce.

Kláru si získal velmi rychle a ona ho obdivovala téměř ve všem. S manželem jsme se snažili vztah respektovat, i když jsme občas cítili zvláštní neklid.

Skutečný šok přišel až ve chvíli, kdy jsem poznala, jak se chová ke svým rodičům. Postupně je přesvědčil, aby na něj přepsali byt i chalupu. Tvrdil, že je to praktičtější a že vše musí být vyřešené dopředu.

Když pak jeho maminka zůstala sama a potřebovala větší podporu, místo pomoci ji přesvědčil k přestěhování do domu s pečovatelskou službou.

Udělala jsem chybu

Radkovi se časem přestalo dařit v podnikání a dostal se do finančních problémů. Přišli o bydlení a ocitli se ve složité situaci. Bylo mi jich líto, hlavně kvůli vnučce.

Byla jsem rozvedená, zůstala jsem sama ve velkém bytě, a tak jsem jim nabídla, aby šli na čas ke mně. Dnes si často říkám, že právě tehdy jsem udělala největší chybu.

Ze soucitu a důvěry jsem byt přepsala na Klárku, protože jsem měla pocit, že jí tím pomohu začít znovu. Jenže jednoho dne si ke mně sedla a opatrně začala mluvit o tom, že bych možná byla spokojenější mezi lidmi svého věku.

Že v domě s pečovatelskou službou budu mít program, společnost a lepší péči. Tyto řádky píšu právě odtud. Nejvíc mě nebolí změna prostředí. Bolí mě, že Klára, které jsme se snažili dát všechno, přijde sotva jednou za pár měsíců. A já pokaždé čekám, jestli příště nezazvoní dřív.

Zdena R., (71), Opava

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.