Když jsem byla malá, bála jsem se zrcadel. Babička tvrdila, že představují bránu pro duše zemřelých. Po pár letech jsem na to zapomněla.
Jedna návštěva u mé babičky Anny mi v hlavě zůstane asi navždycky. Jela jsem k ní na prázdniny. S dědou vlastnili starší stavení. Babička měla v každém patře zrcadlo. Bylo to fascinují a strašidelné zároveň.
Kdykoliv jsem kolem nějakého z nich prošla, projel mnou mrazivý pocit. Jako kdyby se na mě skrz zrcadlo někdo díval. Když jsem do něj pohlédla, nikoho jsem samozřejmě neviděla. Až jednou…
Najednou prasklo
Stála jsem u mohutného zrcadla, které měla babička v chodbě u hlavních dveří. Vyloženě si mě k sobě přitáhlo. Dívala jsem se do něj tak soustředěně, až celé prasklo.
Udělala se na něm obrovská pavučina a já se lekla. Běžela jsem za babičkou a celé jí to povyprávěla. Hned mě vzala za ruku a šly jsme se na něj podívat. Na zrcadle ovšem nebylo po prasknutí ani památky.
Bála jsem se, že mi babička vyhubuje za to, že si vymýšlím. Místo toho se ke mně sklonila a pošeptala mi: „Dávej si raději pozor. Víš, co se o zrcadlech říká…“ Já jen pokývala hlavou.
Brána pro duše mrtvých
Babička se ještě více sklonila a úplně potichu mi řekla přímo do ucha: „Je to brána pro duše mrtvých.“ A poplácala mě po rameni. „Mrtvých?“ zopakovala jsem vyděšeně babiččino poslední slovo.
Zůstala jsem u zrcadla ještě chvíli stát. Sotva se za babičkou zavřely dveře, znovu popraskalo. Od toho dne jsem věděla, že na babiččiných slovech něco bude.
Hned tři
Podvědomě jsem se všem zrcadlům vyhýbala. Až teprve před pár lety jsem usoudila, že bylo naivní věřit něčemu takovému.
Poté, co jsem dlouhé desítky let doma žádné zrcadlo neměla, jsem se rozhodla, že si jedno pořídím. Zašla jsem do starožitnictví a koupila si hned tři. A zase se mi vrátily ty neznámé a mrazivé pocity.
Uplakaná žena
Když se do jednoho z těch zrcadel dívám, vidím v něm neznámou ženu. Je ustaraná a prosí o pomoc. A já nevím, co s tím mám dělat. Mám se zrcadla zbavit a dělat, že to nevidím? Nebo se mám pokusit té ženě nějak pomoci?
Podle toho, co babička říkala, bude dotyčná žena mrtvá. Kéž by tu babička byla, aby mi řekla, co to znamená. Možná si to jen namlouvám a jsem regulérní blázen.
Musím se rozhodnout
Když přijde někdo na návštěvu a v zrcadle se uvidí, vidí jen sebe. Když se do něj podívám já, vidím bolest a utrpení staré ženy. Bojím se, co všechno se může stát, pokud to nezačnu řešit.
Myslím, že se zrcadel raději zbavím a už si nikdy žádné nepořídím. Možná k sobě duchy vyloženě přitahuji. Bojuji sama se sebou. Co když si vybrali právě mě, abych jim pomohla?
Aneta R. (50), Prostějov
