Před lety mě podvedl manžel s mojí nejlepší kamarádkou. Přesto jsem mu dokázala odpustit. Románek mezi nimi není zdaleka u konce. V životě mám jen pár nejbližších lidí. Nikdy jsem nevyhledávala velké akce a moc lidí pohromadě. V mém světě jsou v podstatě jen moje maminka, můj manžel Standa a má nejlepší kamarádka Věra. Přichystali mi pěkný šok Oni byli vždy má jistota a já věřila, že se n

Ze spaní mě probudil neznámý muž. Vypadal jako princ. Vyvedl mě z bytu ven a zachránil mi život. V kuchyni totiž vypukl požár. Stalo se to už hodně dávno. Byla jsem malá holčička. Maminka mě tehdy dávala hlídat babičce. Bydlela v Podkrkonoší v malém domku s dvorkem, na kterém pobíhala všelijaká zvířata – od psa a koček přes husy až po slepice a kachny. Pamatuji si, že v té době mívala babička t

Moje kamarádka Růžena se vdávala dřív než já. Rozhodla se tehdy uspořádat netradiční rozlučku se svobodou. Snoubenci tehdy pronajali obrovskou chatu na horách, kam dorazili všichni přátelé a popíjelo se. Bylo mi pětatřicet a byla jsem téměř jediná nezadaná. Musím říci, že jsem si zpočátku připadala ve společnosti lidí, kteří plánovali rodiny a budoucnost, jako outsider. Někteří už měli dokonce

U nás doma se vždycky mluvilo slušně a říci jen nějaké nevhodné slovo znamenalo napomenutí nebo minimálně pozvednuté obočí. A teď tohle. Začíná mě to ničit. Bude mi za rok padesát, kolegyně je před důchodem. Nastoupila jsem do nové práce teprve nedávno. Už nejsem tak nadšená jako ze začátku. Vytáčí mě slovník mojí kolegyně. Pořád nadává Problémem je, že kdykoli otevře pusu, padají z ní ne

Měla jsem moc hodné rodiče a vlastně i hezké dětství. Jen jsem byla sama. Vždycky jsem moc toužila po sourozenci, nejraději sestře. Záviděla jsem všem svým spolužačkám sourozence. Dětství jsem strávila jako jedináček a jsem sama i dnes. Živím se jako účetní a bydlím v pronajatém bytě ve městě, kde pracuji. Pár známostí jsem měla, ale vždy to na něčem ztroskotalo. Nikdy jsem se nedostala do bodu

Zhubnout se mi sice nepodařilo, ale zato jsem našla štěstí tam, kde bych ho nikdy nečekala. A bylo tak sladké... Hrozně ráda si dávám novoroční předsevzetí, byť se mi zatím nepodařilo splnit ani jediné. Jednou už jsem k tomu byla ale opravdu blízko. Bylo mi osmnáct, když jsem si s příchodem nového roku řekla, že musím něco dělat se svou figurou, která už pomalu začínala připomínat slavnou Vě

Ta podivná příhoda se mi stala na dovolené. Nemohl to být zrakový klam. Viděli jsme to všichni, co jsme jeli v autě. Nenašli jsme vysvětlení. S manželem jsme se do světa nepodívali, byl líný a neustále šetřil. Po jeho smrti jsem si chtěla cestování vynahradit. Měla jsem skvělou parťačku Kamilu. Náš první výlet byl úžasný – Benátky! Jako druhý jsme naplánovaly putování po Británii. Bohužel tý

Dostala jsem se až na samé dno. Byli jsme finančně totálně v krizi. Pochopila jsem, že je matka ochotna pro děti udělat cokoli. I krást. Když se mi narodila Janička, můj celý příjem byla mateřská, která tehdy činila asi tři tisíce korun. Bydlet jsme mohly naštěstí u mamky, jenže ta pracovala jako knihovnice a příjem jí stačil na pokrytí bydlení a jídla. Táta už nežil a otec mé dcery se k dítěti

Moc jsem tetu milovala, po její smrti jsem si musela vzít něco na památku. Její zápisky. A pak mi najednou k nim přišel podivný dárek. Jiřinka byla sestra mojí matky, často jsem k ní jezdila na prázdniny. Věnovala se mi více než moji rodiče. Protože děti neměla, odkázala svůj dům mně. Bylo to ale daleko a my s manželem už chatku měli, tak jsme se nakonec rozhodli, že chalupu po tetě prodáme. Ne

Myslela jsem si, že jsem jedináček. Dětství jsem měla krásné, rodiče skvělé. Pak mi ale maminka prozradila velké tajemství... Mí rodiče přede mnou nikdy netajili, že jsem adoptovaná. Ráda jsem poslouchala, když maminka vyprávěla, jak mě poprvé uviděli. „Ve velké místnosti bylo několik postýlek a my jsme okamžitě věděli, která holčička je naše.“ Moje dětství bylo nádherné, ale táta zemřel náhle,