Domů     Zmanipulovala tátu, aby ukradla dům!
Zmanipulovala tátu, aby ukradla dům!
7 minut čtení

Maminka mi zemřela v době, kdy jsem byla malá, a tak mě vychovával tatínek sám. Občas nám přijela pomoci teta, ale nebylo to z lásky, ale z vypočítavosti.

Moje maminka zemřela ve třiceti letech. Mně bylo akorát deset let, když jsme zůstali s tátou sami. Tatínek to velmi těžce nesl. Byl o dvacet let starší než máma, a tak ho nikdy ani nenapadlo, že by snad ona mohla odejít dřív než on. Nebyl na to zkrátka vůbec připravený.

Snad jediné štěstí bylo, že rok před máminou smrtí jsme se přestěhovali z centra města do malého baráčku na okraji města. Tady měl táta plné ruce práce a svoji milovanou zahrádku.

Při práci kolem domu a starostech se mnou mu alespoň nezbývalo tolik času topit se ve smutku.

Dům jako vzpomínka

Tehdy začali příbuzní do tatínka hučet, ať si usnadní práci, dům prodá a najdeme si zase jen menší byt. Tatínek se z domu nechtěl hnout. „Tenhle dům jsme si s Helenkou dávno vysnili. Je to náš splněný sen!“ stál si za svým s tím, že odtud teď nemůže odejít.

A tak jsme s tátou v domě válčili sami. O jiné ženě táta totiž už vůbec nechtěl slyšet, i když si myslím, že v té době by se býval nemusel ani moc snažit a ženské by se o něj porvaly. Máma byla ale jeho životní láska, tak jsme zůstali jen my dva.

Vykutálená teta

Občas měla snahu nám pomáhat teta Věra, tátova mladší sestra. Několikrát do roka se vnutila na návštěvu s tím, že nám vygruntuje. A při údajném „důkladném“ úklidu se občas ozvalo.

„Pepo, tady je svetřík po Helence. Jindra to stejně nebude nosit, vezmu ho našim holkám.“ Pokaždé odcházela s narvanými taškami a my ani nevěděli, co vše v nich má. Bylo nám ale trapné kontrolovat ji, tak jsme si vždy jen povzdechli: „No jo, teta…“

Ovšem když se pokoušela tátu přesvědčit, že ty „zlaté náušnice po Helence jsou nemoderní“, a chtěla si je vzít, táta zakročil. „Věro, to snad nemyslíš vážně! Fakt si myslíš, že nechápu, o co ti jde?“ Věra se urazila a tím skončily její uklízecí návštěvy u nás.

Zůstal v domě sám

Několik let jsme se pak vídali jen velmi sporadicky. Čas ale neúprosně běžel, já odešla studovat do Prahy a také se tam seznámila se svým budoucím manželem. Bylo jasné, že domů se už nevrátím, ale obavy jsem měla o tátu. Ten tvrdošíjně zůstával ve svém domě a odmítal jakoukoliv změnu.

Samozřejmě jsme za ním jezdili několikrát do měsíce, ale i tak jsem měla velké výčitky i starost. Už nebyl nejmladší, táhlo mu na osmdesát a začal mít i zdravotní problémy. Starat se sám o sebe, domácnost, dům i zahradu, to na něj najednou bylo moc.

Zařídila jsem mu tedy alespoň pravidelnou dovážku obědů a třikrát týdně docházela pečovatelka.

Po letech se zjevila

Pak se najednou opět objevila teta Věra. Sice jí už bylo také přes sedmdesát, ale energii měla jako čtyřicetiletá. „Jindřiško, to ti není hanba, nechat tu tátu samotného?“ rozkřikla se na mě, když jsme se tam spolu potkaly.

Vůbec jsem nechápala, kde najednou bere tu drzost hodnotit naši situaci, když o ní absolutně nic neví.

Mnohokrát jsem tátovi nabízela, že si ho vezmeme k nám. Měli jsme s manželem dům za Prahou a tátu bych u sebe měla moc ráda. Často ho přemlouvaly i naše holky, které dědu milovaly: „Věrko, já nikam nechci, Jindra mně nabízela bydlet s nimi.

Ale dokud to zvládnu, z domu se nehnu,“ okamžitě reagoval táta. Tetě nezbylo než zmlknout.

Začala vše řídit

Věra tedy začala za tátou jezdit. Občas mu upekla buchty nebo koláč a dlouho pak o tom mluvila.

„Ještě že jsem dneska přijela, Jindro,“ telefonovala, „Pepa tu měl poslední tři minerálky, dojeli jsme mu je koupit.“ Bylo zbytečné jí vysvětlovat, že nákup pro něj už máme v autě a povezeme ho tam další den. Ani jsem se neptala, s kým že to mého tátu navštívila…

Táta skončil v nemocnici

Krátce po osmdesátých narozeninách tátu postihla mrtvice. Ten den zrovna přišla pečovatelka, která okamžitě zavolala sanitku. Vydala jsem se hned za ním do nemocnice. „Naštěstí

přijel včas,“ řekl mi ošetřující doktor.

„Pár dní si ho tu necháme, mělo by to být v pořádku.“ Uvědomila jsem si, že tam nemá ani ručník, tak jsem na otočku rychle jela k němu domů. Zarazilo mě, že je odemčeno. Pak mě napadlo, že záchranka odjížděla narychlo a pečovatelka zapomněla zamknout.

Jenže v kuchyni seděla Věra: „Teto, co tu děláš? Ty máš klíče?“ překvapeně jsem se zeptala. „A proč bych je neměla? Kdybych sem občas nepřijela, je tu chudák Pepa úplně sám!“

Ukradla mu klíče

Když se táta zmátořil, opatrně jsem se ho zeptala, jestli dal tetě Věře klíče. „Ne, proč? Vždyť vždycky zvoní!“ Zřejmě si „vypůjčila“ ty náhradní, které visely v chodbě, a nechala je bez tátova vědomí přidělat.

Chtěla jsem to s tetou řešit, ale než se mi povedlo se s ní domluvit na setkání, přišla další pohroma. Bohužel po první mrtvici rychle udeřila další, a ta už měla fatální následky. Výpadky paměti a postupující demence. Jen z toho domu se nechtěl hnout!

Pečovatelky už docházely dvakrát denně, víkendy jsem pokryla já, někdy se objevila Věra. Tu jsem jednou přistihla, jak odchází z tátova domu s neznámým mladším mužem. „To je můj soused,“ reagovala na můj překvapený pohled.

Totální podraz

Další rok byl těžký pro všechny. Táta v podstatě už jen přežíval. Nemohl se skoro vůbec pohybovat, sám se nezvládl ani najíst. Zemřel v nemocnici na zápal plic několik dnů poté, co upadl a zlomil si krček. Jako jediný dědic jsem u notáře nečekala žádné problémy.

Táta sice chtěl dům přepsat už dřív na mě, ale nechtěla jsem. To byla asi chyba. Zjistila jsem, že dům už je napsaný na tetu Věru! Ten soused, kterého jsem tam s ní viděla, byl totiž právník.

Zřejmě v době, kdy táta vůbec netušil, co podepisuje, mu podstrčili darovací smlouvu.

Zmije jedovatá

Nejdřív jsem jen nevěřícně zírala, pak jsem zavolala Věře. „No, samozřejmě, že je to pravda. Myslela jsem si, že ti to řekl. Víš, chtěl mi poděkovat za to, že jsem se o něj starala,“ řekla povýšeně. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat.

Vždyť to byl dům po mámě s tátou, který si vysnili, kde jsem vyrostla a který měl patřit mně a mým dětem. Aspoň tak si to táta představoval. Jak jsem se dozvěděla, smlouvu o darování je možné napadnout, protože táta prokazatelně nevěděl, co dělá.

Před několika měsíci jsem se nakonec obrátila na právníka, i když se mi do toho moc nechtělo. Ale tenhle podraz prostě nemohu vydýchat. Nejde ani tak o hodnotu toho domu, ale o veškeré vzpomínky, které patří mně a ne jí!

Jindra Z. (54), Kladno

Související články
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
historyplus.cz
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
Alexandr II. rázuje po místnosti sem a tam. Dobře ví, že mu teče do bot. Řada neúspěšných válek zemi zcela zdecimovala. Dluhy navíc začínají být neúnosné. „Prodejte Aljašku,“ rozhodne nakonec, „stejně slouží jen jako výběh pro lední medvědy!“ V médiích Aljašku označují všelijak – jako velkou zamrzlou hroudu ledu, ledárnu či Sewardovu ledničku. Ve Spojených státech
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
enigmaplus.cz
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
Připadají vám hodinový strojek či baterie jako vymoženosti dnešní doby? Takzvaný počítač z Antikythéry objevil 17. března 1902 řecký archeolog Spiridon Spice (1859–1932) při prohledávání vraku římské
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
21stoleti.cz
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
Astronomové oznámili objev teprve třetího známého objektu, který k nám přilétl z jiného hvězdného systému. Tento návštěvník, nově označený jako 3I/ATLAS, byl poprvé spatřen teleskopem v Chile jako nez
Přivolejte si malé zázraky
nejsemsama.cz
Přivolejte si malé zázraky
Lidská přání a touhy se po tisíciletí příliš nemění a například snaha získat lásku a vysněného partnera je věčná. Malá domácí magie funguje, ať už si přejete svůj život obohatit čímkoli. Domácí magie je dnes často opomíjena kvůli exotičtějším způsobům čarování. A to je škoda. Kvůli tomu se zapomíná na malá kouzla, která znaly už
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
skutecnepribehy.cz
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala,
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
nasehvezdy.cz
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
Co se to děje s oblíbenou herečkou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě? Dana Morávková (53) vždy působila dojmem sebevědomé ženy, která by nesklouzla k malichernostem, jako je nesmyslné hladovění v t
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
epochaplus.cz
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
Stovky „městeček duchů“ jsou rozesety po Spojených státech jako památka na období zlaté horečky, ale žádné není tak známé a zachovalé jako Bodie. Toto kdysi největší a nejmodernější městečko v Kalifornii, plné zlata, peněz, hříchu a krve, prožilo jen tři roky slávy, než se propadlo do desítek let úpadku. Dnes, jako národní historická památka, vypadá,
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me