Domů     Zmanipulovala tátu, aby ukradla dům!
Zmanipulovala tátu, aby ukradla dům!

Maminka mi zemřela v době, kdy jsem byla malá, a tak mě vychovával tatínek sám. Občas nám přijela pomoci teta, ale nebylo to z lásky, ale z vypočítavosti.

Moje maminka zemřela ve třiceti letech. Mně bylo akorát deset let, když jsme zůstali s tátou sami. Tatínek to velmi těžce nesl. Byl o dvacet let starší než máma, a tak ho nikdy ani nenapadlo, že by snad ona mohla odejít dřív než on. Nebyl na to zkrátka vůbec připravený.

Snad jediné štěstí bylo, že rok před máminou smrtí jsme se přestěhovali z centra města do malého baráčku na okraji města. Tady měl táta plné ruce práce a svoji milovanou zahrádku.

Při práci kolem domu a starostech se mnou mu alespoň nezbývalo tolik času topit se ve smutku.

Dům jako vzpomínka

Tehdy začali příbuzní do tatínka hučet, ať si usnadní práci, dům prodá a najdeme si zase jen menší byt. Tatínek se z domu nechtěl hnout. „Tenhle dům jsme si s Helenkou dávno vysnili. Je to náš splněný sen!“ stál si za svým s tím, že odtud teď nemůže odejít.

A tak jsme s tátou v domě válčili sami. O jiné ženě táta totiž už vůbec nechtěl slyšet, i když si myslím, že v té době by se býval nemusel ani moc snažit a ženské by se o něj porvaly. Máma byla ale jeho životní láska, tak jsme zůstali jen my dva.

Vykutálená teta

Občas měla snahu nám pomáhat teta Věra, tátova mladší sestra. Několikrát do roka se vnutila na návštěvu s tím, že nám vygruntuje. A při údajném „důkladném“ úklidu se občas ozvalo.

„Pepo, tady je svetřík po Helence. Jindra to stejně nebude nosit, vezmu ho našim holkám.“ Pokaždé odcházela s narvanými taškami a my ani nevěděli, co vše v nich má. Bylo nám ale trapné kontrolovat ji, tak jsme si vždy jen povzdechli: „No jo, teta…“

Ovšem když se pokoušela tátu přesvědčit, že ty „zlaté náušnice po Helence jsou nemoderní“, a chtěla si je vzít, táta zakročil. „Věro, to snad nemyslíš vážně! Fakt si myslíš, že nechápu, o co ti jde?“ Věra se urazila a tím skončily její uklízecí návštěvy u nás.

Zůstal v domě sám

Několik let jsme se pak vídali jen velmi sporadicky. Čas ale neúprosně běžel, já odešla studovat do Prahy a také se tam seznámila se svým budoucím manželem. Bylo jasné, že domů se už nevrátím, ale obavy jsem měla o tátu. Ten tvrdošíjně zůstával ve svém domě a odmítal jakoukoliv změnu.

Samozřejmě jsme za ním jezdili několikrát do měsíce, ale i tak jsem měla velké výčitky i starost. Už nebyl nejmladší, táhlo mu na osmdesát a začal mít i zdravotní problémy. Starat se sám o sebe, domácnost, dům i zahradu, to na něj najednou bylo moc.

Zařídila jsem mu tedy alespoň pravidelnou dovážku obědů a třikrát týdně docházela pečovatelka.

Po letech se zjevila

Pak se najednou opět objevila teta Věra. Sice jí už bylo také přes sedmdesát, ale energii měla jako čtyřicetiletá. „Jindřiško, to ti není hanba, nechat tu tátu samotného?“ rozkřikla se na mě, když jsme se tam spolu potkaly.

Vůbec jsem nechápala, kde najednou bere tu drzost hodnotit naši situaci, když o ní absolutně nic neví.

Mnohokrát jsem tátovi nabízela, že si ho vezmeme k nám. Měli jsme s manželem dům za Prahou a tátu bych u sebe měla moc ráda. Často ho přemlouvaly i naše holky, které dědu milovaly: „Věrko, já nikam nechci, Jindra mně nabízela bydlet s nimi.

Ale dokud to zvládnu, z domu se nehnu,“ okamžitě reagoval táta. Tetě nezbylo než zmlknout.

Začala vše řídit

Věra tedy začala za tátou jezdit. Občas mu upekla buchty nebo koláč a dlouho pak o tom mluvila.

„Ještě že jsem dneska přijela, Jindro,“ telefonovala, „Pepa tu měl poslední tři minerálky, dojeli jsme mu je koupit.“ Bylo zbytečné jí vysvětlovat, že nákup pro něj už máme v autě a povezeme ho tam další den. Ani jsem se neptala, s kým že to mého tátu navštívila…

Táta skončil v nemocnici

Krátce po osmdesátých narozeninách tátu postihla mrtvice. Ten den zrovna přišla pečovatelka, která okamžitě zavolala sanitku. Vydala jsem se hned za ním do nemocnice. „Naštěstí

přijel včas,“ řekl mi ošetřující doktor.

„Pár dní si ho tu necháme, mělo by to být v pořádku.“ Uvědomila jsem si, že tam nemá ani ručník, tak jsem na otočku rychle jela k němu domů. Zarazilo mě, že je odemčeno. Pak mě napadlo, že záchranka odjížděla narychlo a pečovatelka zapomněla zamknout.

Jenže v kuchyni seděla Věra: „Teto, co tu děláš? Ty máš klíče?“ překvapeně jsem se zeptala. „A proč bych je neměla? Kdybych sem občas nepřijela, je tu chudák Pepa úplně sám!“

Ukradla mu klíče

Když se táta zmátořil, opatrně jsem se ho zeptala, jestli dal tetě Věře klíče. „Ne, proč? Vždyť vždycky zvoní!“ Zřejmě si „vypůjčila“ ty náhradní, které visely v chodbě, a nechala je bez tátova vědomí přidělat.

Chtěla jsem to s tetou řešit, ale než se mi povedlo se s ní domluvit na setkání, přišla další pohroma. Bohužel po první mrtvici rychle udeřila další, a ta už měla fatální následky. Výpadky paměti a postupující demence. Jen z toho domu se nechtěl hnout!

Pečovatelky už docházely dvakrát denně, víkendy jsem pokryla já, někdy se objevila Věra. Tu jsem jednou přistihla, jak odchází z tátova domu s neznámým mladším mužem. „To je můj soused,“ reagovala na můj překvapený pohled.

Totální podraz

Další rok byl těžký pro všechny. Táta v podstatě už jen přežíval. Nemohl se skoro vůbec pohybovat, sám se nezvládl ani najíst. Zemřel v nemocnici na zápal plic několik dnů poté, co upadl a zlomil si krček. Jako jediný dědic jsem u notáře nečekala žádné problémy.

Táta sice chtěl dům přepsat už dřív na mě, ale nechtěla jsem. To byla asi chyba. Zjistila jsem, že dům už je napsaný na tetu Věru! Ten soused, kterého jsem tam s ní viděla, byl totiž právník.

Zřejmě v době, kdy táta vůbec netušil, co podepisuje, mu podstrčili darovací smlouvu.

Zmije jedovatá

Nejdřív jsem jen nevěřícně zírala, pak jsem zavolala Věře. „No, samozřejmě, že je to pravda. Myslela jsem si, že ti to řekl. Víš, chtěl mi poděkovat za to, že jsem se o něj starala,“ řekla povýšeně. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat.

Vždyť to byl dům po mámě s tátou, který si vysnili, kde jsem vyrostla a který měl patřit mně a mým dětem. Aspoň tak si to táta představoval. Jak jsem se dozvěděla, smlouvu o darování je možné napadnout, protože táta prokazatelně nevěděl, co dělá.

Před několika měsíci jsem se nakonec obrátila na právníka, i když se mi do toho moc nechtělo. Ale tenhle podraz prostě nemohu vydýchat. Nejde ani tak o hodnotu toho domu, ale o veškeré vzpomínky, které patří mně a ne jí!

Jindra Z. (54), Kladno

Související články
21.6.2024
Seznámili jsme se na oslavě Mezinárodního dne žen. Aleš v té restauraci pracoval jako číšník, slušelo mu to, pozorovala jsem ho s obdivem. Moje rodina mi Aleše neschvalovala. V duchu jsem děkovala bohu, že je moderní doba a ke sňatku není třeba svolení rodičů. Nikdy by to totiž nedovolili. Od chvíle, kdy jsem jim partnera představila, máma lamentovala a táta mlčel a zachmuřeně si na balkoně při
19.6.2024
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít. Vše se zdálo být zalité slunce
14.6.2024
Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo postižené dítě. K nešťastnému poškození mozku došlo při porodu. Předpotopní technologie doby nedokázala ještě určit vrozené genetické vady a lékaři nebyli příliš sdílní. Mladá, vystrašená maminka jako já byla v přeplněné okresní porodnici jen jednou z mnoha. Porod byl komplikovaný. Veškeré snahy dostat dítě do správné polohy selhávaly. Děťá
7.6.2024
Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd
5.6.2024
Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů. Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo? Inu,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
21stoleti.cz
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
Pravé neštovice, zavlečené do Ameriky kolonialisty, vedly do roku 1620 ke ztrátě 70 % původní incké populace. Vzhledem k tomu, že historické informace z prvních let kolonizace jsou kusé, sehrávají arc
Historický klenot dánské šlechtičny
rezidenceonline.cz
Historický klenot dánské šlechtičny
Dlouholetým domovem princezny Margaret byla romantická vila, respektive pevnost na Côte d’Azur s výhledem na francouzskou Riviéru, jednu z nejluxusnějších pobřežních oblastí Evropy, a na panorama Provensálských Alp na obzoru. Vila La Carriere, klenot středomořské architektury, patřila Margaret Dánské, sestřenici zesnulé královny Alžběty II., a jejímu choti, princi Renému Bourbon-Parmskému. Princezna tady pobývala po většinu
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
epochalnisvet.cz
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
Fridrich II. zuřivě čmárá cosi na papír a von Knobelsdorff je bledý jako stěna. „Výsosti, to je prevence proti vlhkosti!“ osmělí se namítnout. „Žádné patro, žádné schody,“ rozčílí se král. Uznávaný architekt dostane výpověď.   S rokem 1740 a smrtí svého despotického otce se Fridrich II. (1712–1786) stává pruským králem, a hlavně svým pánem. Dává
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
enigmaplus.cz
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
Z celého světa přicházejí zprávy o únosech do UFO. Nad některými z nich přitom zůstává rozum stát. Například manželé Clayton a Donna Leeovi z Texasu tvrdí, že je mimozemšťané unášejí opakovaně. Proč s
Španělsko: Království tapas
epochanacestach.cz
Španělsko: Království tapas
Španělské kuchyni vévodí olivový olej, česnek, čerstvá zelenina, ovoce, ryby a mořské plody, ale také hovězí či vepřové maso. Studené kuchyni vévodí tapas. Pro cestovatele jsou skvělou příležitostí jak ochutnat co nejvíce specialit během jednoho večera. A jak se dělají? Zavřete oči a promítněte si všechny oblíbené dobroty. A teď zmenšete velikost porce na malý
Jak ztratit a znovu najít smysl života
skutecnepribehy.cz
Jak ztratit a znovu najít smysl života
Kam se jen poděla moje radost ze života, má lehkomyslnost a smysl pro humor? S léty se to všechno kamsi ztratilo, zbyl jen nekonečný smutek. Ten pocit naštěstí netrval věčně. Bývala jsem po celý život veselá, optimistická, ba až lehkomyslná. Alespoň to říkali všichni kolem mě, ale i já sama jsem si tak připadala. Dodávala jsem lidem, zejména
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
historyplus.cz
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
Náhle ho zachvátil šok! „Nevěřil jsem svým očím! Většina indiánů byla v naprosto bídném stavu. Byli na pokraji smrti!“ zapisuje si do svého deníku jeden z nejslavnějších cestovatelů 20. století, Brit Percy Fawcett. Před více než 100 lety postihla Amazonii kaučuková horečka, která se nejvíce podepsala na zdejších původních obyvatelích. Jaké hrůzy domorodí indiáni v
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
nasehvezdy.cz
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
V seriálu Ulice hrají už několik let manžele. Málokdo ale ví, že spolu Vanda Hybnerová (55) a Jiří Štrébl (65) žili v minulosti i doopravdy. Navíc se k sobě prý nedávno vrátili! Jakmile se v nekonečn
Špenátová pomazánka s hráškem
tisicereceptu.cz
Špenátová pomazánka s hráškem
Zelená barva navozuje příjemné a optimistické pocity. Užijte si ji i na talíři v podobě zdravé a chutné pomazánky. Potřebujete 150 g čerstvého baby špenátu 1 malou konzervu hrášku 100 g tvaroh
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
iluxus.cz
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
Spolupráce mezi hodinářskými značkami a automobilkami je dlouhodobě populární a jejich obliba jen tak nezmizí. Vzpomeňme na slavná partnerství minulosti, jako Audemars Piguet a Maserati, Breitling a B
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
epochaplus.cz
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
Blonďák s charakteristickým chraplavým hlasem okouzlil na přelomu 70. a 80. let celou republiku. Měl našlápnuto stát se největší českou hudební hvězdou a prosadit se i v tvrdé zahraniční konkurenci. Jenže přišla jedna osudná noc a všechny sny byly náhle pryč.   Pro děti je vždycky jednodušší pokračovat v povolání svých rodičů, protože svůj vzor mají neustále před
Pozvěte si domů své štěstí
nejsemsama.cz
Pozvěte si domů své štěstí
Chcete si dobře odpočinout, cítit se lépe a navodit ve svém domově tu správnou harmonii a klid? Poradíme vám, na co si dát pozor, co vyhodit, a co si naopak pořídit, aby se vám doma žilo doslova jako v ráji. Kde jinde byste se měla cítit více v pohodě a v bezpečí než právě doma? Uspořádejte si obydlí