Domů     Zmanipulovala tátu, aby ukradla dům!
Zmanipulovala tátu, aby ukradla dům!
7 minut čtení

Maminka mi zemřela v době, kdy jsem byla malá, a tak mě vychovával tatínek sám. Občas nám přijela pomoci teta, ale nebylo to z lásky, ale z vypočítavosti.

Moje maminka zemřela ve třiceti letech. Mně bylo akorát deset let, když jsme zůstali s tátou sami. Tatínek to velmi těžce nesl. Byl o dvacet let starší než máma, a tak ho nikdy ani nenapadlo, že by snad ona mohla odejít dřív než on. Nebyl na to zkrátka vůbec připravený.

Snad jediné štěstí bylo, že rok před máminou smrtí jsme se přestěhovali z centra města do malého baráčku na okraji města. Tady měl táta plné ruce práce a svoji milovanou zahrádku.

Při práci kolem domu a starostech se mnou mu alespoň nezbývalo tolik času topit se ve smutku.

Dům jako vzpomínka

Tehdy začali příbuzní do tatínka hučet, ať si usnadní práci, dům prodá a najdeme si zase jen menší byt. Tatínek se z domu nechtěl hnout. „Tenhle dům jsme si s Helenkou dávno vysnili. Je to náš splněný sen!“ stál si za svým s tím, že odtud teď nemůže odejít.

A tak jsme s tátou v domě válčili sami. O jiné ženě táta totiž už vůbec nechtěl slyšet, i když si myslím, že v té době by se býval nemusel ani moc snažit a ženské by se o něj porvaly. Máma byla ale jeho životní láska, tak jsme zůstali jen my dva.

Vykutálená teta

Občas měla snahu nám pomáhat teta Věra, tátova mladší sestra. Několikrát do roka se vnutila na návštěvu s tím, že nám vygruntuje. A při údajném „důkladném“ úklidu se občas ozvalo.

„Pepo, tady je svetřík po Helence. Jindra to stejně nebude nosit, vezmu ho našim holkám.“ Pokaždé odcházela s narvanými taškami a my ani nevěděli, co vše v nich má. Bylo nám ale trapné kontrolovat ji, tak jsme si vždy jen povzdechli: „No jo, teta…“

Ovšem když se pokoušela tátu přesvědčit, že ty „zlaté náušnice po Helence jsou nemoderní“, a chtěla si je vzít, táta zakročil. „Věro, to snad nemyslíš vážně! Fakt si myslíš, že nechápu, o co ti jde?“ Věra se urazila a tím skončily její uklízecí návštěvy u nás.

Zůstal v domě sám

Několik let jsme se pak vídali jen velmi sporadicky. Čas ale neúprosně běžel, já odešla studovat do Prahy a také se tam seznámila se svým budoucím manželem. Bylo jasné, že domů se už nevrátím, ale obavy jsem měla o tátu. Ten tvrdošíjně zůstával ve svém domě a odmítal jakoukoliv změnu.

Samozřejmě jsme za ním jezdili několikrát do měsíce, ale i tak jsem měla velké výčitky i starost. Už nebyl nejmladší, táhlo mu na osmdesát a začal mít i zdravotní problémy. Starat se sám o sebe, domácnost, dům i zahradu, to na něj najednou bylo moc.

Zařídila jsem mu tedy alespoň pravidelnou dovážku obědů a třikrát týdně docházela pečovatelka.

Po letech se zjevila

Pak se najednou opět objevila teta Věra. Sice jí už bylo také přes sedmdesát, ale energii měla jako čtyřicetiletá. „Jindřiško, to ti není hanba, nechat tu tátu samotného?“ rozkřikla se na mě, když jsme se tam spolu potkaly.

Vůbec jsem nechápala, kde najednou bere tu drzost hodnotit naši situaci, když o ní absolutně nic neví.

Mnohokrát jsem tátovi nabízela, že si ho vezmeme k nám. Měli jsme s manželem dům za Prahou a tátu bych u sebe měla moc ráda. Často ho přemlouvaly i naše holky, které dědu milovaly: „Věrko, já nikam nechci, Jindra mně nabízela bydlet s nimi.

Ale dokud to zvládnu, z domu se nehnu,“ okamžitě reagoval táta. Tetě nezbylo než zmlknout.

Začala vše řídit

Věra tedy začala za tátou jezdit. Občas mu upekla buchty nebo koláč a dlouho pak o tom mluvila.

„Ještě že jsem dneska přijela, Jindro,“ telefonovala, „Pepa tu měl poslední tři minerálky, dojeli jsme mu je koupit.“ Bylo zbytečné jí vysvětlovat, že nákup pro něj už máme v autě a povezeme ho tam další den. Ani jsem se neptala, s kým že to mého tátu navštívila…

Táta skončil v nemocnici

Krátce po osmdesátých narozeninách tátu postihla mrtvice. Ten den zrovna přišla pečovatelka, která okamžitě zavolala sanitku. Vydala jsem se hned za ním do nemocnice. „Naštěstí

přijel včas,“ řekl mi ošetřující doktor.

„Pár dní si ho tu necháme, mělo by to být v pořádku.“ Uvědomila jsem si, že tam nemá ani ručník, tak jsem na otočku rychle jela k němu domů. Zarazilo mě, že je odemčeno. Pak mě napadlo, že záchranka odjížděla narychlo a pečovatelka zapomněla zamknout.

Jenže v kuchyni seděla Věra: „Teto, co tu děláš? Ty máš klíče?“ překvapeně jsem se zeptala. „A proč bych je neměla? Kdybych sem občas nepřijela, je tu chudák Pepa úplně sám!“

Ukradla mu klíče

Když se táta zmátořil, opatrně jsem se ho zeptala, jestli dal tetě Věře klíče. „Ne, proč? Vždyť vždycky zvoní!“ Zřejmě si „vypůjčila“ ty náhradní, které visely v chodbě, a nechala je bez tátova vědomí přidělat.

Chtěla jsem to s tetou řešit, ale než se mi povedlo se s ní domluvit na setkání, přišla další pohroma. Bohužel po první mrtvici rychle udeřila další, a ta už měla fatální následky. Výpadky paměti a postupující demence. Jen z toho domu se nechtěl hnout!

Pečovatelky už docházely dvakrát denně, víkendy jsem pokryla já, někdy se objevila Věra. Tu jsem jednou přistihla, jak odchází z tátova domu s neznámým mladším mužem. „To je můj soused,“ reagovala na můj překvapený pohled.

Totální podraz

Další rok byl těžký pro všechny. Táta v podstatě už jen přežíval. Nemohl se skoro vůbec pohybovat, sám se nezvládl ani najíst. Zemřel v nemocnici na zápal plic několik dnů poté, co upadl a zlomil si krček. Jako jediný dědic jsem u notáře nečekala žádné problémy.

Táta sice chtěl dům přepsat už dřív na mě, ale nechtěla jsem. To byla asi chyba. Zjistila jsem, že dům už je napsaný na tetu Věru! Ten soused, kterého jsem tam s ní viděla, byl totiž právník.

Zřejmě v době, kdy táta vůbec netušil, co podepisuje, mu podstrčili darovací smlouvu.

Zmije jedovatá

Nejdřív jsem jen nevěřícně zírala, pak jsem zavolala Věře. „No, samozřejmě, že je to pravda. Myslela jsem si, že ti to řekl. Víš, chtěl mi poděkovat za to, že jsem se o něj starala,“ řekla povýšeně. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat.

Vždyť to byl dům po mámě s tátou, který si vysnili, kde jsem vyrostla a který měl patřit mně a mým dětem. Aspoň tak si to táta představoval. Jak jsem se dozvěděla, smlouvu o darování je možné napadnout, protože táta prokazatelně nevěděl, co dělá.

Před několika měsíci jsem se nakonec obrátila na právníka, i když se mi do toho moc nechtělo. Ale tenhle podraz prostě nemohu vydýchat. Nejde ani tak o hodnotu toho domu, ale o veškeré vzpomínky, které patří mně a ne jí!

Jindra Z. (54), Kladno

Související články
3 minuty čtení
Když se ohlédnu zpátky, vzpomínky na mé dětství jsou jako roztrhané střípky, které nikdy úplně nedají dohromady celkový obraz. Přesto, i když se snažím vzpomínat, mám pocit, že někde v hlubinách té minulosti je stále něco, co mi uniká. Měla jsem rodiče, kteří mě milovali. Svět se změnil tak náhle, když jsem je ztratila jako malá. Byla jsem dítě, ale na to nikdy nezapomenu. Den, kdy se zastav
3 minuty čtení
Měla jsem sestru Lucii. Byla mladší, ale v mých očích vždycky byla ta silná, odvážná. Já jsem byla spíš opatrná. Ne však na ni. Vždy jsme si rozuměly. Byly jsme jako dvě poloviny jednoho celku. Já jsem ji chránila a ona mě držela nad vodou, když jsem měla pocit, že svět na mě padá. Všechno se změnilo, když mě zradila. Nyní sedím v prázdném pokoji, který jsme dřív sdílely, a přemýšlím, jak k 
5 minut čtení
On byl můj život. Dnes je mi 70 let a nevím, jak existovat. Bez něj. Kdysi jsem byla vděčná, že mi osud dopřál takového partnera. O to je horší dnešek. Můj život byl dlouhá léta spojený s ním. Markem. Byli jsme spolu od našich dvaceti let. Nikdy jsem neměla potřebu hledat nic nebo někoho jiného. Když jsme se potkali, byli jsme dva mladí lidé plní snů a ambicí. On byl tichý, zádumčivý, ale měl v
3 minuty čtení
Rozvod byl rychlý, neměli jsme děti, domek byl manželovy rodiny. Odešla jsem tehdy pouze s batohem a kufrem. Něco velmi důležitého jsem tam však nechala. Naše manželství se nevydařilo. Když nás opustila zamilovanost a spadly růžové brýle, zjistili jsme, že jsme každý jiný, máme jiné představy o životě, jiné plány. Moje máma mi dokola tvrdila, že se časem sžijeme, ale to se nestalo. Kromě domku,
8 minut čtení
Se Slávkem jsme si žili spokojeně, mimo jiné i díky restitucím. Zrekonstruovali jsme statek a svorně se těšili na děťátko. Peníze, to v naší rodině nikdy nebyl problém. Ale rozhodně mi není co závidět. Když řeknu, že peníze nejsou to nejdůležitější, budete se tomu smát. Zní to jako milionkrát omletá fráze, ale je to vlastně pravda. Vdala jsem se za boháče, aniž jsem to tušila. S klidným svědomí
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Co umožní ztraceným psům najít cestu domů?
21stoleti.cz
Co umožní ztraceným psům najít cestu domů?
Asi nejslavnějším psem, který se ztratil a zase našel cestu domů, je kolie Lassie, hrdinka několika filmů. Ovšem i spousta psích páníčků může vylíčit, jak se jejich psí mazlíček ztratil a zase se s ni
Od arktických plání po japonské ostrovy: Scenic Cruises představují na Valentýna nejromantičtější plavby
iluxus.cz
Od arktických plání po japonské ostrovy: Scenic Cruises představují na Valentýna nejromantičtější plavby
Společnost Scenic Cruises přichází s nabídkou tří výjimečných plaveb na palubě šestihvězdičkových jachet Scenic Eclipse a Scenic Eclipse II. Každá z vybraných tras nabízí párům jedinečnou příležitost
Kopec Tara v Irsku: Docházelo zde k mystickým rituálům?
enigmaplus.cz
Kopec Tara v Irsku: Docházelo zde k mystickým rituálům?
Mystický kopec Tara Irové přezdívají jej „Kopec králů“. Středověké a raně novověké zdroje totiž zachycují téměř neporušenou posloupnost panovníků, kteří právě odsud údajně vládli po tisíce let. Součas
Hurá na Lipno! Z lyží a korun stromů přímo na brusle a do vířivky
epochanacestach.cz
Hurá na Lipno! Z lyží a korun stromů přímo na brusle a do vířivky
Pohodová, plná zážitků, relaxující a zkrátka skvělá. Taková je dovolená v údolí naší největší vodní nádrže. Lipenský areál nabízí rok od roku čím dál širší paletu možností, jak trávit vaše volné dny. A abyste si onu paletu vychutnali vrchovatými doušky, nemusíte čekat do léta. Naopak! Přiznejme si, že zima je už za dveřmi… Nechte se
Poražený král ve zbroji skočil do moře
historyplus.cz
Poražený král ve zbroji skočil do moře
Ze skryté zátoky se řítí vstříc norské flotile eskadra nepřátelských lodí. Sám král se staví do čela bojovníků, ale přesile nedokáže čelit a dobrovolně volí smrt v chladných vodách Baltského moře. Na konci 10. století je Norsko rozdělené jako nikdy předtím. Příčinou je náboženství. Dosud nejmocnější muž země Haakon Sigurdsson (asi 937–995) se ji pokouší sjednotit,
Úchvatný luxus mezi vrcholky hor
rezidenceonline.cz
Úchvatný luxus mezi vrcholky hor
Krajina Švýcarských Alp s bujnými štíty a křišťálově čistými jezery byla vybrána pro další dechberoucí projekt LUXXU, jenž krásu zdejšího prostředí plynule integruje do špičkově vybavených interiérů. Exkluzivní chata se tak stává utopickým rájem se směsí tradičních a moderních designových prvků. Wow efekt zaútočí na příchozího hned v exteriéru – moderní architektura s kamennými a dřevěnými
Jak si správně přát?
nejsemsama.cz
Jak si správně přát?
Zákon přitažlivosti je úžasný magický čas, během nějž se můžete naučit přitáhnout do života to, o čem sníte. Důležité je dodržet pravidla, jak správně vyslat do vesmíru své přání, a sledovat, jak se mění ve skutečnost. Základem úspěšných přání je vědět, po čem přesně toužíte. A pak dodržet určitá pravidla pro to, jak si správně přát. Soustřeďte se na úspěchy a na štěstí. Zapomeňte na strach. Neznámo
Kradl Karel May z pomsty?
epochalnisvet.cz
Kradl Karel May z pomsty?
Páté dítě v chudé rodině obvykle není předurčeno k velkým cílům, ale zatímco rodiče Karla Maye mají plné ruce práce s obživou, je tu naštěstí babička, která mu čte a vypráví.   Ve škole chlapec patří k nejnadanějším a učitelský seminář dokončí, i když nad ním visí hrozba vyloučení pro krádež šesti svíček. Na učitelských místech pak Karel May
Napsala jsem anonym
skutecnepribehy.cz
Napsala jsem anonym
Už to nešlo vydržet. Ta ženská nebyla jen drzá, ale ponižovala mě před celou rodinou. Její výmysly byly tak věrohodné, že bych jim snad uvěřila i já. Rozhodla jsem se udělat největší hanebnost ve svém životě a napsat o té, co mi tak ležela v žaludku, anonym. Musela jsem uznat, že je moje švagrová opravdu hezká a chytrá. Celé její okolí
Pečené lišky
tisicereceptu.cz
Pečené lišky
Ve specializovaných obchodech koupíte lišky po celý rok. A tak si i kdykoliv můžete dopřát tuto dobrotu. Suroviny na 4 porce 500 g čerstvých lišek 100 g másla 2 cibule 100 g anglické slaniny
Synková viděla umírat svou maminku
nasehvezdy.cz
Synková viděla umírat svou maminku
Před pár týdny zemřela herečka Jana Synková (†80). Celý život ji pronásledovala velká tragédie z dětských let. Sympatická herečka Jana Synková (†80) se proslavila rolí tety Kateřiny v komedii Satu
Agresivní a šokující: Bitva o Británii
epochaplus.cz
Agresivní a šokující: Bitva o Británii
Velká Británie i Francie jsou Hitlerovou agresivní válkou zcela zaskočeny a nedokážou zprvu vůbec reagovat. A tak se Hitler víceméně bez odporu prožene Polskem, severní Evropou i samotnou Francií a jeho posledním protivníkem na západní frontě zůstane Británie. Operace Seelöwe, jejímž konečným cílem je obsazení Británie, začíná 10. července 1940. Hitlerovo Německo si stanoví za