Byla jsem ztracená a marně hledala cestu. Nevěděla jsem, co si počít, když se z mlhy nad řekou najednou vynořila pramice. Stalo se to už hodně dávno. Bylo mi tehdy necelých dvacet let a byla jsem na návštěvě u svých prarodičů. U babičky a dědečka jsem se ten den zdržela déle než odvykle. Když jsem se pak vracela domů kolem řeky, byla už tma. Najednou spadla hustá mlha a já nevěděla kudy jít dál

Moje manželství za nic nestála. První muž mi jen zahýbal, druhý navíc prohýřil se svou milenkou celé dědictví a pak měl ještě tu drzost se ke mně vrátit. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet jedna let. Byla jsem příliš mladá a hodně naivní. Starala jsem se obětavě o malého synka, zatímco manžel si velmi aktivně odskakoval k milenkám. První manželství vzalo zasvé Dokud to bylo v okr

Dobro nebývá vždy odměněno dobrem. Ale to samotné zklamání, že vůbec k něčemu takovému došlo, je mnohem horší než to, co se mi stalo. Stojíme proti sobě, dělí nás pouze jedna řada lavic v soudní síni. Eda má na rukou želízka, já visím na berlích. Uhýbá pohledem, klopí hlavu. Chtěla bych, aby se mi podíval zpříma do očí, abych v nich mohla hledat odpověď na mou otázku, která zůstane asi navždy n

Když jsem se dozvěděla, že moje tchyně umírá, zhroutil se mi svět. Měly jsme spolu totiž krásný vztah. Byla jako moje druhá máma. V té době jsem čekala své první dítě a moc jsem si přála, aby se tchyně dožila jeho příchodu na svět. To se mi bohužel nesplnilo. Skvělá ženská Moje tchyně Vladimíra byla tou nejlepší ženskou na světě. Svým způsobem mi nahradila matku, která mi před lety zemřel

Martina byla moje kamarádka již od mého prvního zaměstnání. Prožily jsme tak spolu kus života, kdy jsme si byly oporou v běžných rodinných starostech. Jak už to ale bývá, i naše cesty se na čas rozešly. Když jsem skoro před čtyřiceti lety nastoupila do své první firmy, Martina tam už nějaký čas pracovala. Byla na pozici zástupkyně vedoucího. Jako jediná ze zaměstnanců měla vystudovanou vysokou

Tento příběh se stal mému strýci Ivanovi. Je to událost stará více než třicet pět let. Přesto si strejda dodnes pamatuje detaily té noci, jako by to bylo včera. V období letních prázdnin se s partou kamarádů rozhodli, že zažijí nějaké to dobrodružství. Vzali stany, spacáky a vyrazili po Čechách. Vždy si našli místo na přespání, stačila jim k tomu nějaká louka či mýtina. Druhý den ráno se zase s

S manželem jsme svoji osmadvacet let a máme dnes už dvě dospělé dcery. S dětmi jsem byla dlouho doma a věčně jsem na ně byla sama. Martin na nás neměl čas. Vlastně ho ani mít nechtěl. Já i děti jsme pro něj byli vždy tak trochu přítěží. Napřed jsem se tím trápila, pak jsem bojovala jako lvice o jeho pozornost, a nakonec jsem si našla milence, ne jednoho, ale dva. Dávají mi pocit, že o mě aspoň

Za poslední tři roky jsem přibrala dvacet kilo. Můj partner je mou tloušťkou znechucený, denně od něj slyším posměšky a narážky na mou váhu. Když nezhubnu, končíme. Buď do půl roku zhubnu aspoň deset kilo, nebo si můžu balit kufry. On prý se mnou už dál nebude. S Jaroslavem jsme spolu necelých deset let. On je rozvedený a má děti. Bydlení i s jeho rodiči Já dlouho žila s přítelem, se kter

Jiřina je moje nejlepší kamarádka od mládí. Prožily jsme toho spolu hodně, rozvody i nové lásky. Když jsem se zamilovala, byla první, kdo to věděl. Nemohla jsem se dočkat, až Jiřinu s Karlem seznámím. „Co mu říkáš?“ hned jsem na ni vybalila, jakmile jsme se ocitly samy. „Fešák a sympaťák,“ pravila. „Ale můj typ to není,“ dodala, čímž mě trochu překvapila. Život nás rozdělil S Jiřinou se z

Po padesátce jsem skončila sama. Zařadila jsem se po bok žen, které manžel vyměnil za mladší a krásnější model. S manželovým odchodem jsem se smířila, co ale nesu opravdu těžce, je to, že moje dcery se v exmanželově nové ženě vidí. S Josefem jsme byli sehraná dvojka, alespoň to o nás všichni tvrdili. Měli jsme dobré nápady a odvahu pustit se do podnikání. Budoucnost se nám zdála růžová. Pak se