Po mnoha letech jsem se konečně zase zamilovala. Bohužel mě s novou láskou zastihla i vážná diagnóza. Pavel sedí nad talířem svíčkové a spokojeně se usmívá. Na tom, že láska prochází žaludkem, asi doopravdy něco bude. Někdy mám totiž pocit, že právě mé kuchařské umění je to, co na mně Pavel obdivuje ze všeho nejvíc. Já ho ale miluji takového, jaký je. I když jsem si už myslela, že takový nával

Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem své vnučce nevěnovala více pozornosti. Pak bych si přece jistě musela včas všimnout, že něco není v pořádku. Ema sedí na posteli a hledí někam do prázdna. Nejsem si ani úplně jistá, že mě opravdu vnímá. Že vůbec zaznamenala, že tu proti ní sedím na židli, že jsem její babi, kterou měla vždy tak ráda. Je to strašlivý okamžik, který bych nikomu nepřála zažít.

Jen jednou se zdálo, že naše dívčí přátelství ohrozí kluk. Nakonec se ukázalo, že mohu mít oboje – kamarádky i muže pro život. Jak typické! „Má dvacet minut zpoždění,“ prohodím, aniž bych očekávala odpověď. Byla to už klasická situace. Zatímco já a Petra jsme jako vždy dorazily včas, Lada tu ještě nebyla. Postávaly jsme na nádraží, vlak měl odjezd za pár minut. Jestli ho stihneme, bude to zázra

Do sklepení a tajemných chodeb je třeba lézt s velkou přípravou a hlavně si předem zjistit, co se o tom místě píše v místních kronikách. S Jiřím, mým mužem, jsme se často toulali po vlastech českých. Když byly děti malé, omezovali jsme se na místa, kde by je to mohlo bavit. Když se syn i dcera dostali do puberty, měli okruh kamarádů a s námi už jezdit nechtěli. Nadšení pro cestování a objevo

Život jsem promarnila s nesprávným mužem. Člověk se může snažit, jak chce, se špatným partnerem šťastnou rodinu nevybudujete! Chtěla jsem najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho. Jmenoval se Martin. Naše svatba byla romantická − bílé krajky a růžičky. První roky jsem se cítila šťastná. Vše se ale muselo podřídit mému muži. Staral se o nás a byl stále

Nemohla jsem se toho snu zbavit. Jakmile jsem zavřela oči, už tu byl. Nakonec jsem podlehla zvědavosti a vyrazila do míst, o kterých se mi zdálo. Nevím, kde se tak najednou vynořil sen, ve kterém jsem se pohybovala v prostředí, které rozhodně nevyhledávám. Za celý svůj život jsem se nezajímala o sport. Proto jsem byla hodně překvapená. V tom snu jsem seděla jako divák na fotbalovém hřišti a sle

Dcera a zeť všechno Matyášovi dovolí! Z vnuka se stává rozmazlený a nesnesitelný kluk. Vidím, jak pomalu přerůstá rodičům přes hlavu. Náš Maty si pejska strašně přál a prosil, kudy chodil. Mluvili jsme o tom s ním několik dnů, nejen já jako babička, ale také dcera se zetěm. Já byla zásadně proti. Rodiče Matyášovi totiž neuměli říct NE! Nakonec je samozřejmě přesvědčil a k letošním Vánocům mu

Říkala si Klementýna a byla to brigádnice na naší poště. Každý den mi vhodila do schránky obálku, v níž jsem našel své vlastní parte. Vyndal jsem z poštovní schránky dopis. Odesilatel neznámý. Na známce žádné razítko. Možná nějaký omyl, mně totiž většinou nikdo nepsal. Žil jsem sám jako strážce majáku. Učil na místní škole a po většinu času četl, nebo psal povídky. Vyndal jsem dopis. Bylo to

Oslňoval celý kraj. Bavil chlapy po hospodách, psal protirežimní verše, krásně zpíval, ženy mu ležely u nohou. Domů chodil jen přespat. Táta byl chloubou našeho okresu. Měla bys být na něj pyšná, plácali mě po ramenou obyvatelé města, v němž jsem se narodila. Psál básničky proti režimu, pěkně zpíval, songy si sám skládal a při kytaře jimi oslňoval bojovníky za svobodu, a ještě víc bojovnice.

Byla jsem ztracená a marně hledala cestu. Nevěděla jsem, co si počít, když se z mlhy nad řekou najednou vynořila pramice. Stalo se to už hodně dávno. Bylo mi tehdy necelých dvacet let a byla jsem na návštěvě u svých prarodičů. U babičky a dědečka jsem se ten den zdržela déle než odvykle. Když jsem se pak vracela domů kolem řeky, byla už tma. Najednou spadla hustá mlha a já nevěděla kudy jít dál