Představa to byla hezká. Ujmeme se s partnerem dítěte, které jeho máma nechce. Tehdy mne nenapadlo, co vše se může stát. Užila jsem si hodně trápení. Ale stálo za to… Daniela jsem poznala před pátnácti lety. Žila jsem už tři roky sama se svým v té době třináctiletým synem Lukášem. Lukáš se kamarádil s Luckou, což byla Danielova mladší sestra a přes ni jsem Daniela poznala. Několikrát u mě Lucku

Nevím, co nás tehdy napadlo k té nebezpečné babě jít. Věštila z ruky a nebylo to nikdy nic dobrého. Babička tvrdila, že nám přičarovala neštěstí. Nikdy jsem netoužila znát svoji budoucnost. Jenže kamarádky Jitka a Míla to měly jinak. Souhlasila jsem, že s nimi půjdu k Hedvice, která se zabývala věštěním. Byla to taková podivná bytost, bydlela na samotě a kolovaly o ní divné zvěsti. Zejména o

Manžel byl takový tyran, že jsem od něho utekla i s dítětem. Dluhy se na mě začaly hrnout ze všech stran a já je dlouho nedokázala řešit. Jednoho dne jsem si sbalila tašky, nasedla s malou dcerkou do auta a odjela od muže, který mě trápil. První dva měsíce jsem žila z úspor, pak si sehnala práci. Byla dost špatně placená, já zoufalá z toho, že nemám nic kloudného na sebe, že si nemůžu dát v res

Dcery mi radily, abych po rozvodu nezůstala sama. Snažila jsem se, ale muž, který by se mi zamlouval, nepřicházel. Až najednou... Na rande jsem nebyla pětadvacet let. Od doby, co jsem se vdala a měla děti, už jsem byla tělem a duší jen manželkou a mámou, a okolní svět a jeho možnosti mě nezajímaly. Škoda, že stejný postoj nesdílel i můj muž, který se zničehonic rozhodl zahodit naše dlouholeté m

O ten historický kousek v našem městě jsem bojoval, ale nakonec radnice rozhodla – komín se zbourá! To místo ale mělo svého děsivého nájemníka. Komín byl nejvyšší stavbou v širém okolí. Vypínal se k nebi jako varovný prst, zdvihající se již z dávno rozbořeného cukrovaru. Ten byl zničen na konci války spojeneckým letectvem, které bombardovalo nedalekou rafinerii minerálních olejů. Město rozhodlo

Celý život jsem byla typická Divá Bára, která se ničeho nebála. Ani blesky a hromy mi nevadily. Spíše naopak. Teď je všechno jinak. Byla jsem vesnické dítě, v podstatě ze samoty, a měla jsem pro strach uděláno. Klidnou mě nechávali i divočáci, kteří se kolem našeho statku procházeli, a to i v době, kdy jsou obzvlášť nebezpeční a agresivní – když mají mladé. Nejvíce ze všeho mě fascinovala bo

Moje matka a tchyně si nesedly od první chvíle, každá musela mít pravdu a nikdy se v ničem neshodly. Ničily nám tím domácí pohodu. Moje matka se s mou tchyní nedokázaly shodnou na ničem. Když se narodilo moje první dítě, bláhově jsem si myslela, že to ty dvě usmíří. Manžel Ivan mě tehdy odvezl do porodnice. Seděla jsem na příjmu a prodýchávala kontrakce. Manžel se šel tedy na chvíli projít.

Třídní hezoun si s námi domluvil půlnoční setkání na hřbitově. Odvaha se mu ale vytratila, a tak místo sebe poslal kamaráda. Odjakživa mám ráda hřbitovy. Čas se tu zastavil, nemá žádný význam. Sedávám na lavičce, poslouchám zpěv ptáků a přemýšlím o životě – nikde se tak dobře nepřemýšlí o životě jako právě na hřbitově. Když jsem kdysi dávno chodila na střední školu, tuhle zálibu se mnou sdílela

Věříte na strážné anděly? Já až donedávna také ne. Od jednoho nedělního dopoledne jsem však svůj názor na existenci nadpřirozených sil přehodnotila. Stalo se to před necelými třemi lety na podzim. Dodnes si s mým manželem tu situaci dovedeme vysvětlit pouze jediným způsobem. A sice, že v kritických chvílích, kdy jsme se mohli špatně rozhodnout, nás ochránil nějaký strážný anděl. Nedělní náku

Když jsme si s manželem při odchodu do důchodu koupili skoro nové auto, nemohli jsme se na něj vynadívat. Dlouho jsme na něj šetřili a bylo nám jasné, že je naše poslední. Vychovali jsme dvě dcery, které měl můj muž z prvního manželství. Jeho žena bohužel zemřela při automobilové nehodě, když holkám byly dva a čtyři roky. Tonda tak zůstal s holkami sám. Když spolu jedno léto trávili v kempu