V našem panelovém domě bydlíme už tak dlouho, že bych ty roky už snad ani nespočítala. Ovšem když jsem si myslela, že mě tu už nic nepřekvapí, nastaly problémy, které by mě ve snu nenapadly.
Se sousedy v domě, tedy s těmi, co zde dlouho bydlí, jsme s mužem měli vždy fajn vztahy. Občas jsme se všichni sešli, ať už na grilovacím místě kousek od našeho domu.
Zůstala sama
Asi nejvíce jsem si ale vždy povídala se sousedkou Petrou. Byla sice o pár let starší, ale to nám vůbec nevadilo. Petra byla takový ten typ, co se nevzdává, věci řeší s přehledem a dokáže být nad věcí.
To já věci mnohem víc prožívám, tak jsem se vždy snažila brát si z ní příklad. Bohužel vše se razantně změnilo, když ji před půl rokem, z ničeho nic, opustil její manžel po třiceti letech soužití.
Chodili jsme sportovat
Upřímně, všechny to zaskočilo. Oni dva s Petrou se zdáli jako naprosto pohodová dvojka a málokdy byli jeden bez druhého. Měli stejné zájmy, rádi sportovali a jezdili na výlety. Chodili pravidelně i do divadla a na koncerty.
Protože i my s manželem jsme nadšenci do sportu, občas jsme si vyrazili užít pořádné rodinné souboje. Chlapi si občas skočili pod barák na pivo, já si s Petrou dala dvě deci u nás nebo u nich doma. To bylo vše, a musím říct, že nám to všem vyhovovalo.
Našel si jinou
Když Petru před půl rokem manžel opustil a opravdu ze dne na den, byla jsem první, komu se přišla vyplakat na rameno. „Chápeš to? On se chce po třiceti letech rozvádět. To nezvládnu,“ vzlykala. Nejsem ten typ, co by musel poslouchat problémy druhých, a tak jsem o jejich vztahu vlastně nic pořádně nevěděla a, popravdě, mě to ani nijak zvlášť nezajímalo.
Petra mi ale povyprávěla všechno od A do Z. Jak už ji jednou povedl, ale ona mu odpustila. Tehdy se dlouho pokoušeli o miminko, a stále se nedařilo. Až se nakonec rozhodli, že to vzdají a budou si užívat i bez dětí. Její Tomáš si zřejmě toto zklamání začal řešit u kolegyně.
Když se to Petra dozvěděla, dala mu nůž na krk: „Buď já, anebo ona!“ Tenkrát prý svůj románek ukončil a vše bylo zase v pohodě. Nevěděla jsem tehdy ještě, jak se utěšují zhrzené manželky, tak jsem jí jen potvrdila, že je Tomáš zmetek a tohle se nedělá.
Pořád něco chtěla
Vděčně se na mě podívala a chytla mě za ruku. Od té doby neminul den, aby nepřišla. Jednou mi zaťukala na dveře, že má dva lístky do divadla, kam měli jít spolu, a ona nechce, aby propadly, takže si řekla, že můžeme jít spolu.
Jindy chtěla pomoci pověsit záclony, protože ona to sama neumí, to vždy dělal u nich Tomáš. Záminka byla vždy. Nadšená jsem nebyla, ale v její situaci nebylo možné říkat ne. A tím se spustil kolotoč její závislosti na mně.
Večery se sousedkou
Klidně u nás zazvoní v devět hodin večer, že jí je smutno a jestli může dál. A na odpověď samozřejmě nečeká a rovnou se hrne do obýváku, kde si zpravidla sedne hned vedle mého manžela. Vždycky si slibuji, že už řeknu ne, ale když ji vidím, nedokážu to.
Můj muž vždy raději vyklidí pole, jde na pivo a já nakonec trávím večer s ní místo se svým manželem. Už se začínám bát, že se z něj díky tomu stane alkoholik nebo že mě také opustí. Pořád dokola poslouchám to samé. Jak jí to mohl udělat, proč ji opustil a co bude dělat.
Já se ji snažím posunout dál, ale jako kdyby to nevnímala. Sotva vyjdu z bytu, mám ji v patách. Jde se mnou nakoupit i cvičit. Už se ani neptá, jestli se může přidat. Prostě se přidá. Je mi jasné, že čeká za dveřmi jen na to, kdy vyjdu, a přilepí se na mě.
Reakce mě šokovala
Mému muži to už začíná pěkně vadit: „Katko, řekni jí, že to takhle nejde, nebo jí to řeknu sám!“ ozval se už. Když jsme se totiž chtěli jet spolu koupat k rybníku na „naši“ plážičku, potichu jsme se vyplížili z bytu, aby nás nezmerčila. Jaký šok jsme zažili, když čekala u auta.
„Kam jedeme?“ zeptala se suverénně. A bylo po romantice. Jeli jsme až do Konětop a měli s sebou ocásek. Večer jsem se tedy rozhoupala a pro změnu zazvonila já na ni. „Potřebuji s tebou mluvit,“ řekla jsem stručně a šla dál.
Snažila jsem se jí ohleduplně vysvětlit situaci, ale její reakce mě zaskočila: „A to ten tvůj mužíček ví, jak jsi házela oči po mém manželovi? Přesně taková flundra, jako jsi ty, mi ho sebrala,“ sykla zlobně. Vůbec jsem ji nepoznávala. Zvedla jsem se a odešla.
Stala se z ní jedubaba
Od té doby mám od Petry sice pokoj, ale už jsem ji několikrát načapala, jak před domem drbe s jinými sousedkami, které se po mně pátravě koukají. „Tak jsem slyšel, že jsi svedla našeho souseda a poradila mu, ať Petru opustí,“ dozvěděla jsem se jednou večer, když se manžel vrátil z piva.
Málem jsem upadla. „Prosím tě, klid,“ utěšoval mě manžel. „Nikdo tomu nevěří!“ dodal s tím, že naštěstí sousedé pochopili, že Petra nedokáže odchod svého muže rozdýchat. Jestli to tak bude pokračovat dál, otráví ovzduší nám všem v celém domě.
Katka P. (54), Jablonec nad Nisou
