Domů     Najdeme k sobě cestu?
Najdeme k sobě cestu?

Už nikdy jsem ho nechtěla potkat. Toho původce všeho zla a neštěstí, které mě v životě potkalo. Vše ale bylo nakonec jinak. Jako kdyby mě osud chtěl zkoušet, co vydržím.

Dnes by bylo Adamovi čtyřicet. Snažím se představit si, jak by vypadal. Měl by už prořídlé vlasy, nebo dokonce první šediny. Určitě by byl štíhlý, vždy si na svá kila dával pozor. Jakou ženu by si byl nakonec vybral.

Tu věčně rozesmátou zrzku, co k nám jezdívala na chalupu? Nebo Adélku od nás z domu, která ho tajně milovala od dětství? Už bych asi také byla babička. Jenže k tomu nikdy nedojde.

Vypadal vážně moc dobře

Milan, můj bývalý manžel, mě kdysi okouzlil svým šarmem i svým vypracovaným tělem. Tehdy mi nevadilo, že je v armádě. Když si oblékl uniformu, byl velmi sexy. Chodili jsme spolu přes rok a pak jsme se rozhodli, že se vezmeme. I když jsme chtěli mít více dětí, dlouho se nám žádné nedařilo.

Konečně mám kluka!

Když se nám pak přece jen, po delší době, narodil Adam, byl manžel nadšený. Mít v rodině „chlapa“ byl jeho sen. Netušila jsem, že už tehdy, když držel to bezbranné miminko v náručí, se mu v hlavě usídlil šílený plán. Plán, jak udělat z kluka tvrdého supermana, dokonalého vojáka.

Adámek se snažil

Syn rostl a Milan nasadil tvrdou výchovu. Byla to vojna jako řemen. Doopravdy. Kluk musel cvičit, sportovat, dodržovat striktně režim. Když něco nevyšlo, jak mělo, přišly na řadu facky a další fyzické tresty. Neměla jsem šanci to zastavit.

Nebo možná měla, ale byla jsem příliš zbabělá. Manžel dokázal být opravdu tvrdý a já i Adam jsme se ho dost báli.

Jen samé ponižování

Můj syn byl nadaný student. Ze všeho nejvíc ho bavila biologie. Snil o tom, jak bude jednou zkoumat v laboratoři, jak se mu podaří vynalézt nějaký nový lék. Já si to dokázala představit.

Ale Milan se Adamovi jen vysmíval, že je fantasta. Dokázal ho zesměšňovat a ponižovat i před Adamovou slečnou, kterou si přivedl k nám na chalupu. Shazoval ho i před našimi známými i docela cizími lidmi.

Byl to jeho projekt

Snažila jsem se s Milanem promluvit, dohodnout se, ať z té své drezury trochu povolí. Ať nechá Adama aspoň volně dýchat a radovat se ze života. Bylo to zcela marné. Milan, průměrný řadový voják, si usmyslel, že jeho syn bude supervoják.

Právě Adam zachrání čest naší rodiny. A Adam neměl dost síly, aby tomu vzdoroval. Po maturitě otec Adama přinutil, aby podal přihlášku na vojenskou školu.

Malý pokus o vzpouru

Adam si ovšem tajně podal přihlášku i na přírodovědeckou fakultu v městě na druhém konci republiky. Že ho tam přijali, nikomu, ani mně, neřekl. A jednoho dne zmizel. Milan zuřil. Rozhodil však sítě svých známých a Adama našel.

Vytáhl ho z vysokoškolských kolejí a přinutil svými osvědčenými metodami, aby nastoupil do armády. A tehdy nastal ten zlom, kdy Adam rezignoval a stáhl se do sebe. Manžel měl konečně, co chtěl, a doma nastalo příměří.

Nebylo to nic pro něj

Adam byl chytrý a také zdatný sportovec, proto i mezi vojáky celkem vynikal. Nebyl ale šťastný. Plnil si své povinnosti, aby byl doma klid. A snad doufal, že se jednou stane zázrak a on se toho břemene zbaví.

Místo toho byl povýšen a dostal se do speciální jednotky. Milan jen zářil. Konečně začal být na syna pyšný a přestal ho ponižovat a zesměšňovat. Tedy jen na veřejnosti, kde se s ním chlubil. Ale i tak to byl pokrok.

Nechtěla jsem ho pustit

Když Adama vybrali do zahraniční mise, nechtěla jsem ho pustit. Strašně jsme se tehdy pohádali s Milanem. Jenže tentokrát se proti mně postavil i Adam. Snad ho lákala vidina, že bude někde daleko, bez věčného dohledu svého despotického otce. Nastoupil tedy na intenzivní výcvik.

Nešťastný pád

Týden před odjezdem při výcviku měl Adam ošklivý pád. Zprvu to nevypadalo až tak fatálně. Bohužel poranění míchy nakonec znamenalo, že Adam skončil na vozíku. Byla to strašná rána. Pro něj i pro nás. Na rozdíl ode mne se ale můj manžel nesnažil syna nějak podpořit.

Pro něj to byl najednou mrzák, se kterým už nemá smysl pracovat na jeho projektu supervojáka. A Adam to opovržení dobře cítil. Stáhl se do sebe a odmítal s námi komunikovat. Otec ho k tomu ani nepřemlouval. Ale já jsem s ním moc chtěla mluvit.

Konec všemu

V takové dusné atmosféře jsme žili necelý rok. Jednoho dne přiběhli sousedé, že náš syn je mrtvý. V parku před naším domem se zastřelil. To byl konec všeho a všemu.

Odešla jsem od Milana, podala žádost o rozvod a po pohřbu syna se zapřisáhla, že už ho nechci v životě vidět.

Byla jsem totálně vyřízená a pronásledoval mě pocit viny, že jsem nechala Milana, aby tak našeho syna týral. Měla jsem zakročit a Adama bránit.

Nenadálé setkání

Už je to patnáct let, co nás Adam opustil. Milana jsem od té doby neviděla. A ve shrbené, hubené postavě, která stála nad hrobem syna, bych ho byla vůbec nepoznala. Místo onoho tvrdého despoty tam stál naprosto zlomený člověk.

Když mě uviděl, lekl se a pak se mu začaly řinout slzy po tvářích. Byl to úplně někdo jiný, než koho jsem znala. Dokonce jsem se přistihla, že mi ho je docela líto.

Už se neobviňujeme

A tehdy na tom hřbitově jsem konečně pochopila, že nemá smysl se dál obviňovat, ani sebe navzájem. Co se stalo, stalo se a nejde to vzít zpátky. A každý z nás se s tím musí vypořádat po svém. Kamarádi z nás už nikdy určitě nebudou. Ale to, že jsme si nad hrobem syna dokázali podat ruku, považuju za úspěch.

Pavla U. (70), Vysočina

Předchozí článek
reklama
Související články
26.3.2024
Rozvedla jsem se, přišla o milovanou psici, děti vyletěly z hnízda. Nevěděla jsem, co bude dál a jak naložit se svým životem. Poslední rok jsme už na sebe jenom křičeli. Nedokázali jsme kolem sebe projít bez rozčilování či štiplavých poznámek. Byla to muka, neshodli jsme se ani na tom, co bude k snídani. Hádky střídaly ještě prudší hádky. Připadalo mi, že nemáme ani hezké vzpomínky, že i to, co
21.3.2024
Občas se ohlížím a bojím se chodit ven. I když už je pryč, ty vzpomínky tam jsou. Zpočátku sympaťák, poté byl úlisný. A pak udělal tu věc... Kdo je pryč? Můj soused. Takový sympaťák to zpočátku byl. A pak se vybarvil. Sympaťák se změnil Když u nás bydlel teprve několik dní, tak jak jsme se poprvé potkali, hned se mi představil, potřásli jsme si rukou a já mu popřála, ať se mu u nás v domě
20.3.2024
Dodnes nechápu, jak mohli moji rodiče překonat vše, co jsem prováděla. Že nade mnou nezlomili hůl. Byla jsem klidné dítě z pohodové rodiny, jenže pak se naši rozvedli, já jsem se ocitla v pubertě, takže jsem to nezvládala moc lehce. Rebel bez příčiny Přitom u nás ani nebyly žádné hádky, dnes vím, že se rodiče chovali maximálně ohleduplně kvůli mně. Jenže jsem se chytla špatné party, potul
18.3.2024
Když jsem si Milana brala, myslela jsem si, že jsem si lepšího chlapa snad ani nemohla přát. Byli jsme spolu šťastní, jenomže pak začal pít. Než se nám narodily děti, tak jsme si s Milanem pěkně užívali. Rádi jsme cestovali a poznávali Evropu. Jenomže pak Milan změnil práci, přišla rodina, nějaké ty starosti k tomu a obláček spokojenosti na obloze manželství byl fuč. Změnila ho práce Všec
17.3.2024
S manželem jsme vybudovali krásné bydlení. Když zemřel, zůstala jsem sama. A bez jeho pomoci jsem naletěla a přišla o vše, co bylo naše. Je to smutné a bolavé. Spíš než ztráta hmotného majetku mě trápí, že jsem se nechala tak hloupě napálit. Přišla jsem o všechno, co jsme s Karlíčkem vybudovali. I když tu už není, pořád se před ním stydím, že jsem takhle nemožně dala všanc to naše. Když jsem v 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
enigmaplus.cz
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti. Mn
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
tisicereceptu.cz
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
Křehké cukroví se na Vysočině nepřipravuje jen na Velikonoce. Sváteční pochoutka prababiček v neděli provoní celý dům. Zkusíte si ho vyrobit také? Suroviny 250g hladké mouky 2 žloutky Kousek m
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
skutecnepribehy.cz
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
21stoleti.cz
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
Publikoval přes 300 vědeckých prací a dal lidstvu nejslavnější rovnici světa E= mc2. Dodnes patří k největším vědeckým hvězdám, ke zhmotnělé tvůrčí genialitě, protože jeho speciální teorie relativity
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
iluxus.cz
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
Italská společnost Tankoa Yachts přináší milovníkům moře nový důvod, proč vyplout na otevřené vody. Jejich nejnovější klenot, 70 metrů dlouhá luxusní jachta Milano, vzdává hold svému italskému jménu -
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
nasehvezdy.cz
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
Zlata Adamovská (65) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě oslavila narozeniny. A zavzpomínala v té souvislosti, že si pro ni život přichystal dost perných chvil. Všechno jí vynahradila až láska s Pet
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
epochalnisvet.cz
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!  
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
nejsemsama.cz
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
Už naše babičky věděly, že hořká jídla napomáhají celkové pohodě a mají léčivé účinky. Hořké látky konzumované s mírou mohou přinést mnoho dobrého. Od nepaměti se používají především pro své pozitivní účinky na trávení. Nejen bylinky Potravin, které jsou zdrojem hořké chuti, je na výběr mnoho. Jde například o mandle, para ořechy, mák, pohanku, žito, jehněčí maso
11 lebek malovaných krví
epochaplus.cz
11 lebek malovaných krví
K procesu se nedostaví. Sehnal si žiletky… Než vypustí duši, nechá za sebou důležitý vzkaz, nebo si to alespoň myslí. Podřeže si žíly na zápěstí a posledními silami, jež mu i s krví odcházejí s těla, kreslí na zemi cely krvavý pentagram. Mormon, křesťan a nakonec satanista. To vše dohromady je budoucí únosce a vrah
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
epochanacestach.cz
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
Jižně od Jičína v obci Libáň stojí původně gotický hrad s renesančním zámkem Staré Hrady. Stejně jako samotný Jičín i zdejší místo dokonale zapadá do pohádkového kraje. Staré Hrady u Jičína Vybírat si můžeme hned z několika pohádkových prohlídkových okruhů, v nichž se seznámíme s více než čtyřmi stovkami pohádkových bytostí. Čekají opravdu všude. Vypravit se za
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
historyplus.cz
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
Mluví se o ní jako o jednom ze zapomenutých divů světa. Není se ani čemu divit. Šweitigoumská pagoda je úchvatná, obzvláště pak v podvečer, když ji paprsky zapadajícího slunce doslova rozzáří. Její povrch je totiž ze zlata. Použito ho prý bylo větší množství, než jaké tvoří zlaté rezervy v britských bankách. Na její špici se navíc blyští