Sedím na okenním parapetu a koukám ven. Podzimní ulice hraje všemi barvami. Paprsky babího léta řežou do očí. Pálí chodce do zátylků a spalují jejich holou kůži. Představuji si, jak mě objímají mužské ruce. Jemně mě drží kolem pasu a po chvíli sjíždějí stále níž a níž. Na boky a na stehna, kde se nejistě zastavují. Ty ruce patří Martinovi. Mé tajné lásce. Klukovi, co bydlí ve stejném činžovním d

Když jsem byla ve třeťáku na střední škole, naskytla se mi možnost jet na praxi do Řeckého pětihvězdičkového rezortu, což pro mě byla jak úžasná zkušenost, tak možnost dobrého přivýdělku. Ani jsem nedoufala, že bych mohla získat ještě něco na víc. Když jsem na webových stránkách školy našla inzerát, okamžitě jsem se přihlásila a čekala na den pohovoru vedený přímo manažery z hotelu, kteří si do n

Nikdy jsem neměla moc štěstí na vztahy. Myslím, že jsem byla docela pohledná, normální holka, která studovala střední ekonomku a chtěla mít prima přítele. Ale nějak to nevycházelo. Můj první kluk, Luboš, byl sice takový školní hezounek, ale choval se dost nevybíravě, snažil se mě zesměšňovat před kamarády, a nakonec mě podvedl s jinou spolužačkou. Zvládla jsem to, jenže přijímačky na vysokou o m

Když jsem Jakuba poznala, okamžitě jsem se do něho zamilovala. Ve vteřině. A drželo mě to dlouho i přesto, že on ke mně necítil to samé. Nikdy by mě však nenapadlo, že mé sny mají reálnou šanci. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Pět let nazpátek jsem byla s kamarádkou Erikou na chatě u jejího přítele. Bylo léto a my si naplánovali víkend plný her, rybaření a relaxace. Někdo by mohl říct, že

Vždycky mě přitahovali starší muži. Ani ne tak kvůli jejich vzhledu nebo zajištění, ale prostě proto, že mi přišli chytřejší než mí vrstevníci. Když odhlédnu od fyzična, tak mně u muže ze všeho nejvíc záleží na inteligenci. Po maturitě jsem nastoupila na vysokou školu v Praze, kde to pro mě byl úplný ráj. Ve společnosti šarmantních učitelů, jejichž jména byla doplněna někdy i několika akademickým

V mládí jsem hrála florbal. Začala jsem jako malá holka ve škole a pak šla hrát závodně za jeden pražský klub. V pubertě mě samozřejmě začali zajímat hráči juniorského týmu. Hlavně Milan. S kamarádkami jsme se tenkrát chodily dívat na klučičí tréninky i zápasy skoro každý den. A já z Milana nemohla spustit oči. On byl naopak zapálený jen a jen pro hru. Vůbec si mě nevšímal. Když jsem se na něj zn

Odjakživa miluji zvířata. Rodiče k nim mě a moji sestru vždycky vedli, proto není překvapením, že i v dospělosti jsem vždycky tíhla k tomu, pořídit si domácího mazlíčka. Když mi bylo 22 let, koupila jsem si irského setra, Bonnyho. Za nějaký čas jsem mu pořídila kamaráda, dalmatina Illyho. A tak to pokračovalo. Psům jsem naprosto propadla a za čas jsem jich doma měla celkem sedm. Ale není to láska

Jsou místa, která jsou spjata s mým životem více, než kterákoli jiná. Jedním z nich je i stará vrba stojící na břehu rybníka u domu, ve kterém vyrůstala moje maminka, a kde jsem já strávila všechny krásné dny svého dětství. Ráda se k té vrbě vracím, neboť mě k ní pojí zvláštní nostalgie vzpomínek. Událo se u ní tolik zásadních situací v mém životě, že mám až někdy pocit, jako kdyby byla mou souč

Nejsem klasická holka. I když mám v práci vysokou a zodpovědnou pozici, v soukromí se ubírám do svého oblíbeného světa fantasy. Světa hobitů, elfů, ale taky komiksových superhrdinů a postav z videoher. Kdo by si myslel, že po takové holce musejí kluci šílet, ten by se mýlil. Šminky nebo módní trendy mě vůbec nezajímají. Mnohem raději se obleču do vlastnoručně vyrobeného kostýmu kočičí ženy, Catwo

Dlouho jsem nemohla najít toho pravého. Nejspíš to bylo tím, že nevypadám zrovna jako modelka. Chlapi se o mě nikdy moc nezajímali a tak jsem sama hledala na tom nejméně vhodném místě – na internetu. Dnes mi přijde neuvěřitelné, že to nakonec přece jen vyšlo! Bylo mi už skoro čtyřicet, když mi přišel mail z jedné seznamky: „Ahoj Vlasto, tady Vlasta. Je to legrační, že máme stejná křestní jména,