Ten úžasný kousek manžela vždy fascinoval. Dostal chuť si z dýmky zabafat. Najednou ho začaly napadat úžasné příběhy. Když dědeček zemřel, byla jsem to já, kdo se musel chopit úklidu a prací, které byly zapotřebí na jeho bytě udělat. Můj děda byl už hodně starý a nemocný. Zradilo ho tělo, jeho mysl ale byla stále svěží. Bafal tu svoji dýmku, bez které jsem si ho neuměla představit, a sršel vtip

V očích jsem měla slzy. Tolik se o mě všichni starají. Měla jsem rodinu, ale pár let jsem žila sama. S několika sousedkami se občas pozdravím. Ale jinak jako bych snad ani nebyla, říkala jsem si. Kdepak, nestěžovala jsem si, nelitovala se, jen tu a tam na mě dolehla samota. To ticho, které znělo jako nářek zvonů. Bylo tak intenzivní, až to vždycky píchlo u srdce. Ztratila jsem muže Měla j

Libor byl hezký chlap, kterého jsem si vzala ve dvaadvaceti letech. Živil se jako fotograf. Kvůli jeho umělecké duši to s ním nebylo vůbec jednoduché. Trpěl nutkavou potřebou neustálé svobody, a to i přesto, že mi dal před řadou svědků vážný slib. Že bude milovat jen mě, v dobrém i zlém, na věky věků. Tři roky po svatbě jsem otěhotněla a čekala naše první dítě, syna Jana. V sedmém měsíci těhote

Během toho vánočního odpoledne se v našem domě odehrála scéna jako z detektivky. Pro mě se ale nakonec stala tou nejkrásnější pohádkou. Již druhé Vánoce jsem trávila sama. Udělala jsem si bramborový salát a obalila kapra. Najednou jsem uslyšela skrz šachtu v kuchyni, že u sousedky pode mnou někdo vytrvale zvoní. Chvilku bylo ticho a za nějakou dobu se zvonění opakovalo. Když jsem ráno šla z 

Ty rozvaliny hradu loupeživých rytířů nás lákaly. Co když se tam skutečně skrývá poklad, jak praví stará legenda? Ovládla nás zvědavost. Asi většina dětí si přeje najít poklad. A k tomu jsou nejvhodnější určité dny, jako je svatojánská noc nebo Velký pátek a také je dobré vybrat si úplněk. Méně se už ví, že takovým vhodným časem může být i období adventu. Ten čas jsme si vybrali my! Zřícenin

Když jsem onehdy seřvala děti na autobusové zastávce, protože dělaly nesnesitelný kravál, dobře jsem zaslechla, co si šeptají. Ježibaba! O Vánocích lidská srdce měknou jako máslo. Myslela jsem, že to moje ne, že už jsem okoralá. Taky jsem se odnaučila něco si přát. Když se mě někdo zeptá, co bych chtěla od Ježíška, odpovím: „Hlavně nic nekupujte.“ Nebo: „Proboha, jen to ne.“ Všechno už mám,

Už jsme sedali ke stolu, když zazvonil zvonek u dveří. V nich stál omšelý starý muž. Za pozvání ke stolu se mi bohatě odměnil. Pamatuji si, jak babička přidávala na Štědrý večer na stůl jeden talíř navíc. Byl pro náhodného pocestného, který by zaklepal v tento sváteční den na dveře. Mí rodiče se tomu smáli, tuto tradici jsme doma nedodržovali. Máma i táta si na křesťanské tradice nepotrpěli.

Člověk neví dne ani hodiny. Žila jsem si spokojený život, než přišla ta hrozná zkouška. Ještě, že jsem měla své blízké, kteří mi dodávali odvahu. Bylo mi čerstvě šedesát a měla jsem pocit, že jsem plná síly. Pak jsem šla na běžné vyšetření k lékaři. Obrovský šok Nějaké výsledky se mu nelíbily a poslal mě ještě na vyšetření do nemocnice. Tam mi zjistili nádor. Zhoubný! Neumím popsat, jaké

Prohlíželi jste si někdy malby na zdech? Některé z nich nejsou vůbec bezpečné. Může to být brána do světa duchů, nebo dokonce démonů. Ten podnik leží v Praze poblíž Petřína. Podle pověstí se to v těchto místech podzemními chodbami jen hemží. Byly to oblíbené zkratky alchymistů. Klenby a oblouky, bytelné stoly, židle jako ze středověku a na stěnách torza rytířských zbrojí. Když se setmí Ne

Není pochyb o tom, že když vám ujede vlak, je to velká nepříjemnost. Ale také platí, že něco zlého je pro něco dobrého. A to je nakonec skvělé. Stojím na nástupišti a sledují ujíždějící vlak. Ten můj vlak. Mít k dispozici dvě tři minuty navíc a už bych pěkně v teple seděla v kupé a ujížděla směr domov. Teď tu bezradně stojím, zpocená, uhnaná, unavená, s těžkým batohem na zádech. Kdyby se nestal