Byla jsem vždycky plná energie, pracovala jsem a starala se o děti i statek. I v důchodu mám pořád síly na rozdávání, ale co s tím?

Takové bylo moje dětství − brzy ráno vyskočit z postele, nakrmit zvířata, jít do školy, na kroužky, pak doma ještě zastat nějakou práci na zahradě a večery byly také akční. Doma bylo stále práce dost.

Když jsem se vdala, manžel si stál u svého rýsovacího prkna, zatímco já zvládala své zaměstnání, práci doma, zahradu, děti a náš malý statek, kde jsme ale měli plno zvířat. Děti se do pomáhání nehrnuly a já je ani nenutila.

Už se mnou nepočítali

Jen ať se učí a jsou z nich vysokoškoláci, jako je jejich otec. Tak jsem všechno oddřela já. Po nocích jsem pletla a šila, abychom si ještě něco přivydělali. Spala jsem často jen čtyři hodiny denně.

Byla jsem ale zdravá jako řípa a měla vždy energii na rozdávání. Jenže před několika lety přišel důchod.

Pár let jsem přesluhovala, protože jsem si neuměla představit, že budu jen doma. Pak mi ale v práci nekompromisně, oznámili, že se mnou už dále nepočítají. Zpočátku to šlo, přestavěla jsem doma pokoje, vymalovala, vypořádala se s odkládanými resty.

Tohle není pro mě!

Natřela jsem okap a pustila se do stavby skleníku. Během roku jsem zavedla v našem domě, zahradě i chlévě velké změny. Jenže všechno jednou skončí. Pak jsem se věnovala knížkám, které jsem v průběhu let hromadila, že je jednou přečtu.

Ale jak plynuly dny, začala jsem zjišťovat, že kaž­dý den je stejný a já se nudím. Knihy mě nedokázaly dostatečně vybít. Napadlo mě, že se budu starat o dceru a její rodinu v nedalekém městečku. Že jim budu vařit a uklízet.

Denně jsem jí volala, jak se má, co dělá a že bych přijela a pomohla jí s domácností.

Přímo jsem se vnucovala. Zeť, který mě měl rád, dostal nápad, že mě vezmou na dovolenou k moři. Moc jsem se těšila. Vyrazili jsme na Krétu. Za dva dny jsem tam byla vyloženě otrávená.

Nemohla jsem to vydržet, jen tak líně ležet na pláži nebo u bazénu pod deštníkem a smažit tělo.

Taková ztráta času. Třetí den jsem si vydupala výlet po okolí, kde jsme si dali pořádně do těla – procházka k archeologickým vykopávkám byla túra na celý den. Další den jsme nasadili pěkný výšlap do hor. Konečně se něco dělo.

Radost až do rána

Poté se mladí vzepřeli, že nikam nepůjdou. Vnuk ječel jako siréna, že je týrané dítě, a odmítl opustit bazén. Celý den jsem přemýšlela, co dělat. Chodila jsem po areálu sem a tam, až mě oslovila skupinka cizinců.

Vyrazila jsem s nimi do víru nedalekého města, plného nočních barů a diskoték a vrátila se až ráno. Tam už mě všichni hledali, mysleli si, že jsem se utopila v moři, protože jsem nezvedala mobil. Všichni, včetně delegáta, byli naprosto zděšení.

A já se zlobila zase na ně, že takové krásné dny promarní válením. Nakonec si dovolenou ne­užil nikdo. Zeť mi řekl, že mě má plné zuby, že jsem jako pytel blech. Nejspíš budu muset někam nastoupit na částečný úvazek, abych se doma nezbláznila. A taky abych vztahy s dcerou a zetěm zase napravila.

Dana (67), Opava