Cítila jsem nutnost pomáhat. Moje dobrota se ale obrátila proti mně. I nejlepší kamarádka mě začala využívat.

V životě se může stát cokoliv. A já jsem byla vždy vedena k tomu podat pomocnou ruku.

Podala jsem jí pomocnou ruku

Když se mi ozvala po dvaceti letech spolužačka, že přišla o práci a vyhazují ji z bytu, neváhala jsem ani chvíli a nabídla jsem jí azyl. Měla jsem dvě děti a věděla jsem, jaké to je, zaplatit nájem sama.

I mně se stalo, že jsem se zapotácela na okraji bezdomovce a bylo tehdy zázrakem, že jsem těžkou situaci ustála. Díky této zkušenosti jsem věděla, jak snadno se člověk dostane na ulici.

Azyl na dobu neurčitou

Maminka této mé dávné kamarádky byla úžasná žena. Měla mě moc ráda a v dobách, kdy jsem byla chudou studentkou, mě vždy velkolepě hostila. Kamila se oháněla vděky a siláckými slovy, že má několik možností, kam se brzy odstěhuje.

Ale chtěla chvíli počkat, aby si vybrala dobře a nenaletěla. Tak se její pobyt u nás doma prodlužoval – z týdnu se staly měsíce.

Vysávala z nás energii

Kamila postupně obsadila celý byt. Svou negativní energií a pesimistickými výjevy nás vysávala a postupně vytěsňovala ze své blízkosti. Byla energetický upír, který nám bral energii.

Došlo to tak daleko, že za námi lezla i do koupelny, a zatímco jsme si čistili zuby, ona na nás visela a vtloukala nám do hlavy další psychopatické klíny. Začala nás postupně vytlačovat z bytu. Dcera se bála chodit domů.

Příživnice

Byla u nás už půl roku. Hrála o každý týden. Na konci jednoho měla zajištěný pronájem, který zaručeně do týdne vyjde, a jakmile se přiblížil termín, bylo všechno jinak.

S ohledem na její úžasnou maminku, na kterou jsem stále myslela, jsem Kamile našla bydlení sama. Skvělé a za vynikající cenu. A v tu chvíli jsem to konečně pochopila. Z mého bytu se jí prostě nechtělo. Proč by platila nájem, když u mě mohla bydlet zadarmo?

Dobře pochopila, že ji nedokážu vyhodit násilím. A na to spoléhala. Až její matka toho měla zřejmě dost.

Návštěva ze záhrobí

Tu noc jsem se probudila a někdo stál u mých nohou. Myslela jsem, že to je dcera, ale hned vzápětí jsem ji poznala. Byla to matka mé kamarádky. Usmála se na mě. A pak mi řekla: „Už tu Kamilu vyhoď!

Pamatuješ, jak jsem ti jednou řekla, že je Kamila zlá a líná?“ Najednou jsem si vzpomněla. Tohle mi skutečně matka mé kamarádky kdysi řekla. Odpověděla jsem, že to udělám. Ta bytost kývla hlavou, vznesla se a jako mlžný paprsek vyletěla oknem.

Konečně jsem jednala

Ráno jsem vyskočila z postele, sbalila kamarádce věci, a než se nadála, vyhodila jsem ji z našeho bytu. Bez kouska slitování. K tomu, abych se s ní vypořádala, jsem nejspíš potřebovala požehnání její maminky, která mě měla ráda.

Martina J. (50), Cheb