Pro své dítě jsem chtěla jen to nejlepší. Podle jejího otce jsem ji ale rozmazlila. Pozdě jsem se snažila vše napravit, a přišla tak o ni i o vnuky. Nikdy v životě jsem neměla jiné ambice, než rodinu a domácnost. Těšila jsem se, že brzy přijdou děti a já zůstanu doma. Nějak se to ale nedařilo. Když se narodila Kačenka, bylo mi už pětatřicet a naše manželství bylo před rozvodem. Honza měl mla

S mojí jedinou dcerou jsme nikdy neměly ideální vztah. A to přitom moje Miluška byla už od mala ve všem moc šikovná. Byla ale tak trochu flink. V ynikala ve sportu, věnovala se hudbě i kreslení, a ve škole jí šly jazyky. Jenže je jí to jedno. Zahazuje svůj talent. A tak umí trochu na klavír, trochu na kytaru, trochu tenis, trochu volejbal, trochu toho a trochu tamtoho. A mně to hrozně vadí a št

Pochopila jsem to už u svého tchána. Byl to chlap plný života, jak ale přestal pracovat, scházel nám před očima. A do toho začal pít... Když jsme se s manželem brali, byl jeho táta úžasný chlap. Kromě práce měl spoustu koníčků a pořád něco kutil kolem domu. Jednou jsme ale byli u manželových rodičů, a já si všimla, že je tchán nezvykle nemluvný. „Nabídli mi předčasný důchod nebo rekvalifikaci.“

Setkání s mým mužem bylo takové zimní štěstí v neštěstí. Oba jsme se ztratili v bílé tmě, kde jsme jeden druhého vlastně našli. Nikdy jsem neměla ráda zimu, a nejspíš se to asi nikdy nezmění. Musím ale uznat, že nebýt toho zpropadeného ročního období, nepoznala bych před třiceti lety svého milovaného manžela. Za to musím sněhu, mrazu i silnému větru opravdu poděkovat. Ten rok byla taková zim

S manželem jsme spolu žili krásný život. Měli jsme jednu kouzelnou holčičku a asi velké štěstí. To ovšem předčasně odešlo s manželem. A další tragédie na sebe nenechala dlouho čekat! S mým Honzou jsme velmi milovali lezení po horách. Vlastně jsme se tak seznámili ještě před mojí maturitou. Honza byl o dva roky starší a už studoval vysokou, kam jsem se chytala i já. Ještě těsně před maturitou js

Nikdy by mě nenapadlo, že se člověk ve zralém věku může chovat jako největší puberťák a na „stará kolena“ chtít za sebou spálit všechny mosty. Lída stojí před domem, ani nechce jít dál. Má zřejmě obavy, aby se naše setkání zase nezvrtlo ve zcela nesmyslnou a nikam nevedoucí debatu. Jenže já už jsem to vzdala. Svou padesátiletou dceru už nijak nezastavím. Jsem ráda, že se u mě aspoň na chvíli za

Když se mi narodil vnuk, často jsem s ním chodila do lesa nedaleko mého bydliště. Cítila jsem se tam dobře. Až do jednoho dne. Došlo k tomu před třemi lety. Do toho dne jsem na duchy nevěřila. Vždy to šlo tak nějak mimo mě. Víru v ně jsem získala až poté, co se mi stalo něco, co z hlavy nikdy nevymažu. Stalo se to na Šumavě, kam jsme se před lety s manželem přistěhovali. Procházky s vnukem

Můj manžel Michal byl vždy jedlík. Mně se to na něm moc líbilo a vlastně to bylo roztomilé. Teď se mi to zajídá. Prvních dvacet let nám to náramně klapalo. Já mu vyvařovala a on byl šťastný: „Nemohl jsem si vzít lepší kuchařku, Martinko!“ Jenže jak jsme stárli, organismus mého muže nestíhal zpracovat všechny ty kachny, svíčkové a řízky a on začal tloustnout a lenivět. Jedl nonstop Navíc v

Kamarádi měli pro strach uděláno a rozhodli se prozkoumat polorozbořené stavení u hřbitova. Na tu výpravu do konce života nezapomenu. Před několika lety jsem se nechala kamarády přemluvit k noční návštěvě hřbitova a polorozpadlého domu. Šuškalo se, že v tom stavení jistý muž zabil svoji ženu kvůli nevěře a že tam dodnes straší. Když jsem tam s obavami vstoupila, zahlédla jsem tam něco děsivého,

Před lety mě podvedl manžel s mojí nejlepší kamarádkou. Přesto jsem mu dokázala odpustit. Románek mezi nimi není zdaleka u konce. V životě mám jen pár nejbližších lidí. Nikdy jsem nevyhledávala velké akce a moc lidí pohromadě. V mém světě jsou v podstatě jen moje maminka, můj manžel Standa a má nejlepší kamarádka Věra. Přichystali mi pěkný šok Oni byli vždy má jistota a já věřila, že se n