Ta ženská slídila všude a naší Milušce dělala ze života peklo. Musela jsem zasáhnout a pomoct vnučce vyřešit problém šalamounsky. Nejprve jsem to slyšela od dcery a pak se mi svěřila vnučka. Co si vzala Petra, jeho matka by se k nim nejraději nastěhovala a často s sebou na návštěvu brala i Petrovu mladší sestru. Byly až z jižních Čech, a tak obvykle svou návštěvu protáhly klidně na celý týden.

To, co jsem na své zahrádce vypěstovala, bylo vždy nejlepší v celém okrese. Mou pověst mi nemohli pokazit nějací přivandrovalci z města. Byla jsem připravena bojovat! Trhy v našem městečku žijí a vždycky tomu tak bylo. Se svou zeleninou a ovocem se na ně chodila hrdě chlubit už moje babička a po ní maminka. A nebylo to pouze to, co jsme vypěstovali na zahrádce, vajíčka od našich slepiček byla v

Můj čtyřletý vnouček je náš vymodlený chlapeček. Bohužel se z něj díky výchově mé dcery stává malý tyran. A jeho matka se se mnou neustále hádá. Paní učitelka přivádí Marečka do šatny a tváří se velmi naštvaně. „Dobrý den, váš vnuk se dnes zase pěkně vyznamenal. Tomáškovi rozbil hrad, který si z kostek postavil, a Alenčině medvídkovi utrhl hlavu. Doteď ji nemůžeme utišit. Už si vážně nevíme rad

Kde leží hranice mezi výpomocí a bezostyšným využíváním? Moje snacha si ze mě udělala otroka. Musela jsem si na chvíli sednout, abych sebou nepraštila. To by mi tak ještě scházelo. Mám před sebou práce až nad hlavu. Zbývá mi vyluxovat, dovařit oběd a doběhnout na poštu. Po obědě musím uspat Pavlíčka. Lenka, moje snacha, jde totiž ke kadeřníkovi a hlídat budu celé odpoledne já. Nevím, jak to zvl

Nikdy by mě nenapadlo, že jen tak, jakoby mimochodem vypuštěná lež, dokáže udělat v mém životě naprostou paseku. A už se to nedá napravit. Syn už netrpělivě přešlapuje před domem na chodníku. Auto má plně naložené mými věcmi a spěchá do práce.Vím, v posledních dnech to se mnou neměl vůbec jednoduché. Pomáhal mi, jak se dá. Ještě že mám jeho a jeho rodinu. Jinak by snad život pro mě úplně ztrati

Když mi zemřel manžel, nemohla jsem se zbavit pocitu, že ho stále cítím. Nikomu jsem se s tím nesvěřila. Tušila jsem, že bych byla za blázna. S mým mužem Standou jsme spolu byli více než čtyřicet let. Zažili jsme jak to dobré, tak to zlé. Stáli jsme si bok po boku celý život. Nikdy jsem si neuměla představit, že přijde den, kdy se budeme muset rozloučit. Jeho smrt mě zlomila Manžel byl o 

Celý život jsem musela šetřit každou korunu. Až v padesáti letech, kdy už si šly mé děti svojí vlastní cestou, jsem si mohla trochu oddechnout. Pak jsem potkala Pavla. Jak jsem si myslela, že chlapa už po zkušenostem se svým mužem nechci ani náhodou, najednou se mi otočil svět. Pavel se ke mně choval galantně, jezdili jsme po výletech, chodili na večeře i do divadel a na výstavy. Prostě sen, kt

Svatební cesta mě vrátila do země mých rodičů. Bylo to zvláštní vzrušení, které jsem najednou prožívala. A když se naskytla příležitost, tak jsem se vrátila natrvalo. Teď už vím, kam patřím. Když naši počátkem sedmdesátých let emigrovali z tehdejšího Československa, byly mi necelé dva roky. Byla jsem za vodou Rodiče mezi sebou i se mnou mluvili česky, takže mateřštinu jsem zvládala, ale j

Staré legendy a pověsti říkají, že každé obydlí má svého ochránce. Já jsem kdysi takovou bytost viděla na vlastní oči. Vzpomínám moc ráda na svoje dětství na venkově. Než jsme se s rodiči v mých patnácti letech přestěhovali do Prahy, bydleli jsme v malé vesnici na Šumavě. Bylo tam krásně. A také tam byla spousta zvláštních a magických míst. Nejvíce mě a mého bratra Jirku přitahoval osamělý dům

Loni na podzim jsme si chtěli s manželem v noci zkrátit cestu přes hřbitov. Měli jsme čest s něčím, s čím si není radno zahrávat. Nevím, jak to máte vy, ale já mám hřbitovy ráda. Ráda se jimi jen tak procházím a přemýšlím nad životem. Je to místo, které je třeba uctívat a chovat se na něm se vší pokorou. A i když jsem to svému manželovi několikrát zdůrazňovala, nedal na mě. Zkratka přes hřbi