Nechápu, jak jsem dokázala osmnáct let žít vedle takového člověka. Konečně jsem sebrala odvahu k útěku a cítím se mnohem líp. Mám za sebou osmnáct let příšerného manželství. Dnes si kladu otázku, jak jsem mohla něco tak strašného vydržet. Samotné je mi to divné, nechápu to. Teprve teď, kdy jsem se konečně dokázala vzepřít a utéct, jsem pochopila, jaký to byl horor. Když jsem se blížila k dom

Život je opravdu složitý a bohužel i smutný. Někdy si říkám: proč zrovna Pavla? Proč ona, tak hodná, milá, spravedlivá a laskavá? Netušila jsem, že je život tolik komplikovaný. Ostatně v dětství nebo v mládí to tuší jen málokdo. Prožila jsem hezké, bezstarostné dětství, sestra byla o rok starší, měly jsme k sobě velice blízko. Co mi paměť sahá, byly jsme nejlepšími kamarádkami. Se žádnou holkou

Potkaly jsme se na dovolené u moře. Ta krásná dívenka mi z kamínků vyložila budoucnost. Pak jsem se i já naučila runy znát a používat. Ležela jsem na pláži, opalovala se a četla knihu. Manžel se synem byli přímo posedlí potápěním mezi korály Rudého moře. Já této oblíbené aktivitě v Egyptě rozhodně neholdovala. K moři mám respekt. Pohled na podmořský svět mě děsí. Můj syn se mi směje dodnes,

Nikdy se mi nestalo, že bych měla sen, který se splnil. Až se mi jednou ve složité životní situaci začal jeden šílený sen opakovat stále dokola. Nebyl to sen věštecký, kdy se vám před očima odehraje, co se stane. Ten, který se mi zdál, byl naprostou šíleností bez logiky. Ani moje babička, která se ve snech vyznala, jej nedokázala rozluštit. Povedlo se to až známé, která studovala psychologii. P

Tu práci jsem nevykonával dlouho. Najednou se mi začaly dít podivné věci. Cítil jsem dopředu, že se blíží smrt… Jel jsem ten den pomalu a opatrně. „Pozor, cyklista!“ vykřikl můj spolujezdec. „To by bylo stylový! Černí havrani přejeli nebohého cyklistu!“ dodal jsem s vtipem a pro klid mého spolujezdce jsem uhánějícího cyklistu objel dalekým obloukem. Naše černá dodávka se zlatým orámováním dv

Bouřka nás zastihla v lese. Chtěly jsme se ukrýt, ale v poslední chvíli nás zastavila divná žena. A poté zmizela jako pára na hrncem. Stalo se to dávno, měla jsem zrovna po střední škole. Čekaly mě poslední prázdniny a po nich nástup do zaměstnání. Přišlo mi tehdy vhod, že spolužačka Katka vymyslela výlet na chalupu jejích rodičů do Lužických hor. Byla to chalupa na konci malé vísky, v podstatě

Dlouho jsem se lásce vyhýbala, měla jsem své pracovní ambice a nehodlala se jich vzdávat. Zamilovala jsem se, když jsem to nejméně čekala. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Vyrůstala jsem na vesnici. Rodiče měli statek, dobytek a pole. Táta byl profesí zahradník, máma kuchařka. Všechen svůj volný čas jsme trávili na našem statku. Starali jsme se o kozy, krávy, prasata, slepice a měli jsme i 

Milovala jsem sport a nechtěla jsem se ho vzdát ani v pokročilém stadiu těhotenství. Celý svůj život jsem se totiž řídila heslem, že risk je zisk. Vyrazila jsem tedy na kolečkové brusle... Otěhotněla jsem ve dvaceti, ale tehdejší přítel mě opustil. Rozhodla jsem se, že si dítě nechám, i za předpokladu, že s ním zůstanu sama. Měla jsem dost přátel a chápavé rodiče, kteří mi slíbili, že se o mě i

Naivně jsem si myslela, že toho člověka máme konečně z krku a už nám nebude ničit život. Bývalý zeťák se ale do našeho života stále vrací. Když se moje dcera vdávala, měla jsem smíšené pocity. Její nastávající Tomáš nebyl bůhvíjaký krasavec, jakého jsem si pro ni představovala. Byl to spíše obtloustlý chlapík s rozpláclým nosem, odulou tváří a zapadlýma malýma očima, který o sebe zrovna nedbal.

Myslela jsem si, že se těch neduhů nikdy nezbavím. Pak jsem se ale musela postarat o maminku a na své potíže dočista zapomněla. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, neuvěřila bych. Všude se sice píše, že lze proti alergiím bojovat tím, že se člověk proti nim otužuje. Jenže je to cesta zdlouhavá a potíže tak úporné, že takovou terapii podstoupí málokdo. Mně se to povedlo jen díky tomu, že jsem s