Domů     Někdy nás život dokáže překvapit
Někdy nás život dokáže překvapit

Byla jsem jedináček a dítě, které mělo snad všechny možné alergie a neduhy. S tím jsem se musela smířit a naučit žít.

Musím se přiznat, že jsem byla vymodlené dítě. Maminka a tatínek se ve mně viděli a dali mi jméno podle kavárny, kde byli na své první schůzce – Lucie.

Zvířátko rodiče odmítli

Bylo to v centru města, kde jsme bydleli, a já jsem měla odmalička všechno, na co si jen dítě může vzpomenout. Tedy jen to neživé. Když jsem si přála nějaké zvířátko, narazila jsem na nepřekonatelnou bariéru svých alergií. Psí nebo kočičí chlupy byly pro mě smrtelným nepřítelem.

Zmařený sen

Takže mi dovolili rodiče jen želvu, a i tu drhli denně zubním kartáčkem, aby mě něčím neinfikovala. A tak to bylo i s jídlem. Od narození jsem byla smířená s tím, že mám alergii na lepek a laktózu.

Taky jsem měla astma a díky tomu jsem se zahrabala mezi knihami na filozofické fakultě a nemohla se stát letuškou a cestovat po celém světě, jak jsem toužila.

Známost jsem neměla

Když zemřel otec, ještě deset let jsme žily s maminkou společně. Zvládaly jsme to celkem dobře. Díky svým chorobám a celkové neduživosti to se mnou žádný přítel dlouho nevydržel a na dítě jsem si netroufala. Těhotenství bych nepřežila, natož porod.

Musela jsem se vystěhovat

Když mi táhlo na čtyřicítku, zemřela mi maminka. Zůstala jsem sama. Snažila jsem se udržet byt, ve kterém jsem se narodila, ale doba byla neúprosná. Sama jsem ten nájem v centru města neutáhla.

Došlo to tak daleko, že jsem o byt přišla a dostala termín, ke kterému jsem se musela vystěhovat. Jenže kam? To byla otázka, která mě děsila. Byla jsem naprosto bezradná.

Uměla si poradit

V tu nejtěžší chvíli mého života se zjevila moje spolužačka Alena, kterou jsem poznala na vysoké škole. Byla přesně můj pravý opak. Holka z vesnice, poloviční sirotek, který se měl co ohánět.

Včetně toho, že si na vysoké škole nabrala ty nejrůznější brigády, včetně toho, že občas zametala náměstí nebo uklízela veřejné záchody. Byla vždycky akční a schopná přežít i v nejtěžších podmínkách. Z ničeho si nedělala hlavu a pořád byla veselá. Nabídla se, že mohu zatím bydlet u ní.

Bylo to tam jako v zoo

Věci z vypovězeného bytu jsem si odvezla ke známým do sklepa a nastěhovala se dočasně k Aleně. Doma měla kočku, papouška a psa. „To nedám!“ zděsila jsem se hned ve dveřích. „Budeš muset,“ zněla její odpověď.

A tak jsem tam spolu s ní a její zvěří bydlela téměř půl roku. Zatímco ona řešila moje bydlení, já čekala na smrt.

To nemůže být pravda!

Alergie se ale nedostavily. Žádný problém! Netrvalo dlouho a spolužačka mi po jednom nedělním obědě oznámila, že ta výborná bramborová kaše, co jsem právě snědla, je z normálního mléka a buchta vyzařuje lepek na dálku. Nebylo mi po tom obědě vůbec nic. „To nemůže být pravda,“ říkala jsem si.

Založila jsem rodinu

Přemýšlela jsem o tom, zda jsem se časem a léty otužila, nebo mi rodiče prostě lhali… Ale proč by to dělali? Odpověď už nezjistím. Ale během tří měsíců u spolužačky jsem si svůj život vyřešila, našla jsem si spolubydlení a lepší práci.

Tam jsem potkala Milana a s ním si stihla za minutu dvanáct pořídit dítě. Dnes bydlíme společně v bytě na okraji Prahy, kde máme kočku a psa.

Mám báječný život

Kdyby nebylo toho finančního kolapsu po smrti mé maminky, nikdy bych se pravděpodobně nedozvěděla, že jsem nejspíš úplně zdravá. A neměla bych svého báječného manžela, krásnou, dnes už pětadvacetiletou dceru, a malého ročního vnoučka Filípka. Život dokáže leckdy překvapit.

Lucie M. (67), střední Čechy

reklama
Související články
15.4.2024
Manžel mi vyčítá, že umím jen pomlouvat a roznášet klepy. Ničím tím prý celou rodinu. Já si ale myslím, že nedělám nic zlého. Jsem jen zvědavá. Ráda si povídám s lidmi, myslím, že to je částečně i moje náplň práce, jsem totiž u nás na vsi listonoška. A ta musí přece vědět o všem! Také moc ráda poznávám nové lidi, jsem šťastná, že máme domek hned na návsi, tam jsem u zdroje všeho. Jakmile něk
15.4.2024
Propadla jsem úžasnému koníčku! Sleduji akční ceny, je to lákavé dobrodružství, takový můj sport, díky kterému jsem si našla i skvělé přátele. Najednou jsem nevěděla, co budu dělat? Na chození po divadlech jsem neměla peníze, na cestování dost sil, sedět u televize a dívat se na seriály mě nebavilo. Důchod se na mě šklebil v té nejděsivější podobě. Byla jsem sama, manžel mi zemřel. Doma to n
12.4.2024
Nikdo mě nenutil, mohla jsem si pořídit skleničku a umělé zuby. Já ale toužila po hezkém chrupu. Spořila jsem, jak to šlo, ale ono to moc nešlo. Jako rozvedená s platem nic moc to dalo docela fušku. Když k tomu člověk přičte nájem a občas něco na sebe, zbylo mi sotva na jídlo a nějaké to ovoce. I tak moje úspory dosáhly úctyhodné částky. Poctivě jsem střádala Měla jsem přesně vypočítané,
12.4.2024
Nebyl to nikdy žádný lev salónů, co se vzhledu týče, ale já hledala spíš klid a bezpečí. Jenže věk ho zřejmě připravil o poslední kapku charismatu. Stal se z něho nudný patron. Už kdysi na rande s ním byla celkem nuda. Nebyl vůbec zábavný, nerozuměl legraci a většinou jen mlčel. Já ale měla za sebou hodně bouřlivý vztah, a dokázala jsem tedy ocenit pravý opak. Vždycky to tak bylo Po svatb
11.4.2024
S Janou se známe od puberty. Seznámily jsme se na tenise. A staly se z nás hned kamarádky. A to celoživotní. Až donedávna… Tenis u nás, tehdy ještě na vesnici, se rozhodlo postavit pár tenisových nadšenců, protože se jim už nechtělo jezdit do nejbližšího města. Místo pro budoucí kurty bylo nádherné. Hned u řeky Lužnice. Tehdy, před padesáti lety, se rozhodlo, že kurty budou antukové a tři. Vévo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
skutecnepribehy.cz
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
Je jí už třicet, ale máma s ní jedná jako s malou. Zakazuje jí chlapce a hlídá ji na každém kroku. Pořád dělá scény a vnučka chřadne před očima. Moje dcera bývala pěkné kvítko. Už na základce chodila s dvacetiletým a později těch chlapů vystřídala nepočítaně. Když se konečně vdala, ulevilo se mi, ale ne na dlouho. Stala se z ní taková
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
epochalnisvet.cz
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
Před badatelem Josefem Urbánkem leží právě dokončená mapa. Zakreslená je na ní také obří vodní plocha. Urbánek totiž ve 20. a 30. letech minulého století postupně prozkoumal záhadnou jeskyni Výpustek. Údajně v ní objevil také přírodní unikát. Po něm se ale úplně slehla zem. Existuje vůbec a může nás k němu mapa přivést?   Rozlehlými prostorami
Opékané španělské papričky
tisicereceptu.cz
Opékané španělské papričky
Ve Španělsku se konzumují jako předkrm. Vy si je můžete vychutnat třeba jako přílohu k masu. Suroviny 250 g čestvých papriček Pimientos de Padrón hrubozrnná (uzená) sůl kvalitní olivový olej
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
21stoleti.cz
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
V roce 2023 stoupla globální hladina oxidu uhličitého na 419 částic na milion, což je přibližně o 50 % více než před průmyslovou revolucí. To znamená, že ve vzduchu je zhruba o 50 procent více molekul
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
nasehvezdy.cz
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
Herec Bronislav Poloczek (†72) připomínal medvěda. Postavou i chováním. Dětství a mládí prožil Bronislav Poloczek (†72) ve Slezsku a mluvil stejně dobře polsky jako česky. Původně chtěl studovat př
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
epochaplus.cz
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
Zámek jako z nejkrásnější pohádky je svědkem pohnutých dějin od doby, kdy se Francie stává významnou velmocí až po dramatický úpadek monarchie. Ve Versailles se však rozhoduje i o osudu jiných států. Impozantní sídlo ve Versailles je jednou z nejcennějších památek Francie, která je od roku 1979 zapsána na seznamu památek UNESCO. A také patří
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
epochanacestach.cz
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše, o tom se můžeme přesvědčit jen kilometr od poutního areálu ve Velehradě, v Archeoskanzenu Modrá. Představuje opevněné sídliště z dob Velké Moravy vybudované na základě skutečných archeologických nálezů přímo ze zdejší lokality. Prostor je členěn do několika tematických celků. Fortifikační část se věnuje typům dobových opevnění od hradeb ze dřeva a
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
historyplus.cz
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
Je to jedinečná šance, jak zlikvidovat prvního muže Třetí říše. Při svých pravidelných vycházkách po Obersalzbergu je totiž téměř nechráněn. Stačí vybrat vhodné stanoviště, zamířit a vystřelit. Pokud by britský odstřelovač přece jenom minul, jeho dva kolegové budou připraveni dokončit práci bazukou…   Usekni hadovi hlavu a vyřadíš celé tělo…Myšlenka s jasným poselstvím, že když
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
nejsemsama.cz
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
Byli jsme mladí a až příliš troufalí. Chtěli jsme si promluvit s duchy našich blízkých. Takovou zkušenost bych ale nikomu nedoporučovala. Tehdy mi bylo třináct let, když mi zemřela babička, kterou jsem měla velice ráda. Neměla jsem moc kamarádek, ráda jsem trávila čas sama. Ráda jsem si četla, malovala a vyšívala, vždy v klidu v tichosti domova. Ven jsem chodila
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
enigmaplus.cz
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
Zámek Vranov nad Dyjí, nacházející se na jihu Moravy nedaleko Vranovské přehrady, se může pochlubit velmi bohatou historií. Už okolo roku 1100 zde totiž údajně stával hrad, zmiňovaný rovněž v Kosmově
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
iluxus.cz
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
Cartier se vždy vyznačoval vytvářením jedinečných forem, od designu přes propracované siluety, které jsou na první pohled okamžitě rozpoznatelné. Hra s tvary, stírání hranic mezi skutečným a imaginárn