Domů     Malá Eliška splnila dědečkovi jeho životní přání
Malá Eliška splnila dědečkovi jeho životní přání
8 minut čtení

František toužil po nástupci, který bude kráčet v jeho stopách. Kdo jiný by to měl být, když ne jeho vlastní krev? Ale náš Pavlík nebyl tenkrát ve škole zrovna premiant.

Vdala jsem se do lékařské rodiny. Zkrátka a jednoduše, doktor se oženil se sestřičkou.

A protože manželův tatínek byl rovněž doktor, venkovský praktik, bylo rozhodnuto, že z chlapečka, který se nám narodil, vyroste samozřejmě také moudrý chlapík v bílém plášti.

Manžel o tom byl hluboce přesvědčen a já jsem se té myšlence také nebránila, ta představa se mi líbila. Abych byla zcela upřímná, ani ve snu nás nenapadlo, že by tomu mo­hlo být jinak. Pavel byl odmala můj mazlíček, jediné dítě, alfa a omega mého života.

Byli jsme na něj s manželem tak pyšní! Když byl předškolák, s oblibou jsme ho porovnávali s ostatními dětmi a připadalo nám, že je z nich po všech stránkách nejlepší, že má největší slovní zásobu a bystrostí předčí daleko starší kluky.

„Chlapče,“ říkával můj muž František a okouzleně si synka prohlížel, „z tebe bude taky doktor. Jsi po mně.“ Krátce po Pavlově narození zakopal do rohu zahrady několik lahví slivovice, které, jak celou rodinu informoval, otevřeme, až bude kluk promovat.

Jako malý nám Pavlík všechno s nadšením odkýval: ano, stane se lékařem, ba dokonce vynalezne nějaký zázračný lék, čímž se proslaví. Později se k otcovu plánu stavěl chladněji.

Mráz v zádech

Pavlík byl jiný, než jsme si představovali. Jiný než jeho otec, který kam vstoupil, tam oslnil, a na co sáhl, to se mu dařilo.

Všimla jsem si, že když se při rodinných oslavách hovořilo o tom, že z kluka bude doktor medicíny, všelijak se ošíval a tvářil, jako by kousl do citronu. Děda dokonce nastínil možnost, že by mu, až dostuduje, přenechal ordinaci.

Bylo to hodně předčasné, tehdy bylo Pavlíkovi necelých dvanáct. Vypadal, jako by ho bolely zuby, a já jsem poprvé pocítila strach. Po zádech mi přeběhl mráz. Uvědomila jsem si, že tady něco nehraje.

Pavlík se neučil tak, jak jsme předpokládali, nebyl to žádný suverénní pre­miant. František z toho vinil neschopné učitele a vlastně celé zkostnatělé školství, ale v hloubi duše tušil, stejně jako já, že se nám náš smělý plán vymyká z rukou.

Řeklo by se, žádná tragédie. Jenomže pro mého muže a jeho nóbl rodinu to byla morová rána. Ze snu o nadějném pokračovateli lékařských tradic se probouzeli neradi a neochotně. Bylo jasné, že drama spěje ke strašlivému konci.

Životní zklamání

Stalo se to, když byl Pavlík v deváté třídě. Podávaly se přihlášky na střední školy. Manžel nepochyboval o tom, že se náš syn přihlásí na gymnázium, ač, jak musím přiznat, neměl odpovídající známky.

Když nám kluk přinesl k podepsání lejstro, kde stálo psáno, že stráví následující čtyři roky na učilišti, bála jsem se, že manžela skolí infarkt. Byl úplně rudý a křičel.

Syn nastínil, že ho práce se dřevem baví nejvíc na světě a třídní učitelka mu horem dolem vysvětlovala, že by se na gymnáziu jen zbytečně trápil. Můj muž popadl bundu z věšáku a s prásknutím dveří zmizel.

Později jsem se dozvěděla, že křičel ve škole na třídní učitelku a poté zamířil do baru, kde se do němoty opil. Něco takového ještě nikdy v životě neudělal. Choval se jako člověk, jemuž se na kusy rozbil velký sen.

Mluvil o tom, že Pavlík je jeho životní zklamání. Vylekalo mě to, bylo vidět, že to myslí vážně. Od té doby byl u nás doma neustálý křik. Jednou, to bylo Pavlíkovi sedmnáct, se tak strašně pohádali, že muž syna vyhodil z domu.

Prý ať ukáže, jak se jako „hlupák z učiliště“ uživí. A syn ve své hrdosti šel. Bylo to nejhorší období mého života.

Málem rozvod

Prožívala jsem to nesmírně těžce. Pavel se naštěstí odstěhoval k babičce, mojí matce, to bylo jediné světlé místo v temnotě. Už se neprobouzel ve svém dětském pokoji se stěnami plnými plakátů slavných fotbalistů, už jsme spolu nesnídali.

Připadalo mi, že jsem jako matka selhala. Měla jsem jeho útěku z domova nějak zabránit, ale netušila jsem, jak. S Františkem jsme se denně hádali a div nerozvedli. Se synem celé roky nemluvil.

Neobměkčilo ho ani to, že si Pavel založil prosperující truhlářskou firmu. Nešel mu na svatbu, ani se nijak neradoval, když se zanedlouho po veselce stal dědečkem. Narodila se nám vnučka Eliška.

Když mi to Pavel zatelefonoval, křičela jsem radostí a tancovala po celém baráku. „Vykopej slivovici!“ křičela jsem směrem ke dveřím Františkovy pracovny. „Máme holčičku!“ A dveře se skutečně váhavě otevřely. „Ano?“ řekl unaveně.

„Už si ani nepamatuju, kam jsem ji zakopal. A pokud vím, měli jsme ji vypít na promoci.“ Zaječela jsem: „Čert vem‘ promoci!“ A chvatně se oblékala, že se půjdu podívat na Elišku do porodnice.

„Ty se mnou nepůjdeš?“ vyjekla jsem, protože František seděl v křesle a četl si noviny. Vzhlédl a zavrtěl hlavou. Znovu jsem cítila v zádech ten mráz. Díky Elišce jsem ožila.

Jako by mě nabíjela energií, po nekonečných šichtách v nemocnici jsem se necítila tak vyždímaná jako dřív. Přestala jsem odmlouvat vrchní sestře a hádat se s Františkem.

Víš, kdo jsem?

Vstoupila do mě taková nějaká tichá radost ze života. Snacha se záhy vrátila do zaměstnání a byla vděčná, že holčičku často hlídám, nejdřív v jejich domácnosti, ale čím dál častěji jsem si ji brala i domů.

Když ji František poprvé spatřil, rozklepala se mu brada. Myslela jsem, že bude odtažitý, to tedy nebyl. Oči se mu leskly slzami a hlas třásl dojetím. „Ta je opravdu… naše?“ zadrmolil s pohledem na tmavovlasé dítě a zkusil jej opatrně pohladit.

To už se hlas zatřásl i mně. „Opravdu naše,“ ubezpečila jsem ho. „Ta je ale krásná,“ zašeptal. Sedl si k téměř dvouleté dívence a tázal se: „Jestlipak víš, kdo jsem?“ Odpověděla bez váhání: „Děda.“ Otřel si slzy a od té chvíle byli nerozluční.

„Koukej, koho vedu,“ volávala jsem na Františka, který vyletěl z pracovny a popadl Elišku do náruče. „Konečně se k nám vrátilo štěstí,“ říkal. Oba jsme rozkvetli a snažili se, abychom byli s děvčátkem co nejčastěji.

Pootevřenými dveřmi jsem slýchala, jak František Elišce vypráví o svém povolání. Poslouchala, ani nedýchala. Povídal jí to i místo pohádky před spaním, když občas nocovala v Pavlově pokojíčku.

Nástupce

A v takový jeden krásný květnový den plný sluníčka při snídani zčistajasna řekla: „Dědo, já bych chtěla být taky doktorkou.“ Do manžela jako by uhodil hrom. Zavadil o hrníček a vylil čaj, ani si toho nevšiml. „Eliško, holčičko moje zlatá,“ vydechl okouzleně.

V očích se mu zaleskly slzy dojetí. Konečně měl vysněného nástupce, o němž se mu už ani nesnilo. „Tak z Elišky bude doktorka,“ zamumlal a v roztržitosti utíral čaj nikoli ubrouskem, ale vlastním rukávem.

„Z Elišky bude paní doktorka,“ zopakoval ještě několikrát. A tak se konečně našel někdo, kdo manžela přiměl smířit se s naším synem. Eliška zapůsobila jako diplomat. Přivedla tátu za ruku k nám domů. Pavel stanul Františkovi tváří v tvář.

Paní doktorka

Eliška, tehdy už zapsaná do první třídy, je oba vážně, ba skoro přísně pozorovala. František promluvil první. „Máš krásnou holčičku!“ vypravil ze sebe. „Díky, táto,“ šeptal Pavel. Padli si do náruče. Byla to nádherná chvíle. Jeden druhému se přestali vyhýbat.

Říkala jsem si, že by se manžel měl synovi, jenž se stal úspěšným podnikatelem a jako táta i manžel byl rovněž vzorný, omluvit. Udělal to, když se naše pyšná rodina sešla u jednoho stolu na Eliščině maturitním plese. Vstal a s koňakem v ruce pronesl:

„Připíjím na Elišku a jejího báječného tátu, mého drahého syna. Jsem na něj nesmírně pyšný. Dal nám milovanou vnučku a dokázal, že dovede uživit sebe i rodinu.

Pavle, choval jsem se jako hlupák.“ Eliška si podala přihlášku na lékařskou fakultu a je z ní paní doktorka.

Martina (63), Jihlava

Související články
4 minuty čtení
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere radost z dětství mému vnukovi Kubovi. Je mu pě
2 minuty čtení
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor. Je to milá, hezká
2 minuty čtení
Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli tomu jsem promarnila své životní šan
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
2 minuty čtení
Je to pech, když mužem vašich snů je švagr. Byla bych mu mnohem lepší ženou, než moje sestra. Nezasloužila si ho. Musel zjistit, jaká doopravdy je. Už na začátku puberty se vztah mezi mnou a starší sestrou Jindrou zhoršil. Jindra byla vždycky lepší než já. Kráčela jsem v jejím stínu a byla ve všem ta druhá. Dokud jsme byly malé, tak jsem to moc nevnímala, byla ke mně hodná a se vším mi pomáhala
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Deset bytostí z českého folkloru, o kterých jste možná nikdy neslyšeli
enigmaplus.cz
Deset bytostí z českého folkloru, o kterých jste možná nikdy neslyšeli
V našich pověstech se to všelijakými strašidly a přízraky jen hemží. V různých formách se vyskytují snad na každém hradě, ale také v lesích, v podzemí či dokonce v ulicích měst. Narazit na ně můžete,
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Tajemný africký horoskop
nejsemsama.cz
Tajemný africký horoskop
Pod horkým saharským sluncem vznikla kdysi magická geomantie. Jde o věštecké umění z předmětů, které bylo v dávných dobách důležité pro přežití. Věštilo se z kostí, hlíny, kamenů či písku. Najděte své znamení, a dozvíte se úžasné věci. Víte, jaké jsou vaše šťastné dny a co to o vás všechno vypovídá? Zjistěte podle svého narození, ke kterému magickému znamení patříte. Silný Baobab 4.
Zesměšnil odvážný Slovák Fridricha Velikého?
historyplus.cz
Zesměšnil odvážný Slovák Fridricha Velikého?
Je jich málo, mají jen pár děl, a přesto husaři dokážou nemožné – obsadí Berlín! Bleskovým přepadem ochromí místní vojenskou posádku a šokované pruské královně nezbývá než z města uprchnout. Rakouský vojevůdce Andrej Hadik se brilantní akcí zapíše do dějin.   „Virtuti nihil invium!“ „Udatnost nezná překážek!“ Právě tímto krédem se celý život řídí rakouský maršál
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Ruce, které nezapomínají
skutecnepribehy.cz
Ruce, které nezapomínají
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně… pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní
Podprsenka: Od mučivého korzetu k osvobozujícímu designu
epochaplus.cz
Podprsenka: Od mučivého korzetu k osvobozujícímu designu
Dokud ženy nosily korzety, a že to trvalo hezkých pár století, nemohly volně dýchat a měly jeho vinou i jiné, velmi vážné zdravotní problémy, jako například poškození vnitřních orgánů. Korzet zkrátka není nic, do čeho byste se dnes chtěly dobrovolně nasoukat. Naštěstí se našly průkopnice i muži, kteří se postarali o to, aby ženy mohly
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
V Belize byla objevena přes 1600 let stará hrobka mayského krále
21stoleti.cz
V Belize byla objevena přes 1600 let stará hrobka mayského krále
Hrobka náležela králi jménem Te K’ab Chaak, zakladateli města Caracol, které bylo významným centrem Mayské nížiny během 6. a 7. století. Je to po 40 letech poprvé, kdy byla nalezena identifikovatelná
Duchovny se tajně podruhé oženil s o 25 let mladší kráskou
nasehvezdy.cz
Duchovny se tajně podruhé oženil s o 25 let mladší kráskou
Po rozvodu s herečkou Téou Leoni (59) v roce 2014 herec, režisér a scenárista, dobře známý ze seriálu Akta X a Californication, David Duchovny (64), tvrdil, že je příliš starý na to, aby se znovu ožen
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve