Domů     Malá Eliška splnila dědečkovi jeho životní přání
Malá Eliška splnila dědečkovi jeho životní přání

František toužil po nástupci, který bude kráčet v jeho stopách. Kdo jiný by to měl být, když ne jeho vlastní krev? Ale náš Pavlík nebyl tenkrát ve škole zrovna premiant.

Vdala jsem se do lékařské rodiny. Zkrátka a jednoduše, doktor se oženil se sestřičkou.

A protože manželův tatínek byl rovněž doktor, venkovský praktik, bylo rozhodnuto, že z chlapečka, který se nám narodil, vyroste samozřejmě také moudrý chlapík v bílém plášti.

Manžel o tom byl hluboce přesvědčen a já jsem se té myšlence také nebránila, ta představa se mi líbila. Abych byla zcela upřímná, ani ve snu nás nenapadlo, že by tomu mo­hlo být jinak. Pavel byl odmala můj mazlíček, jediné dítě, alfa a omega mého života.

Byli jsme na něj s manželem tak pyšní! Když byl předškolák, s oblibou jsme ho porovnávali s ostatními dětmi a připadalo nám, že je z nich po všech stránkách nejlepší, že má největší slovní zásobu a bystrostí předčí daleko starší kluky.

„Chlapče,“ říkával můj muž František a okouzleně si synka prohlížel, „z tebe bude taky doktor. Jsi po mně.“ Krátce po Pavlově narození zakopal do rohu zahrady několik lahví slivovice, které, jak celou rodinu informoval, otevřeme, až bude kluk promovat.

Jako malý nám Pavlík všechno s nadšením odkýval: ano, stane se lékařem, ba dokonce vynalezne nějaký zázračný lék, čímž se proslaví. Později se k otcovu plánu stavěl chladněji.

Mráz v zádech

Pavlík byl jiný, než jsme si představovali. Jiný než jeho otec, který kam vstoupil, tam oslnil, a na co sáhl, to se mu dařilo.

Všimla jsem si, že když se při rodinných oslavách hovořilo o tom, že z kluka bude doktor medicíny, všelijak se ošíval a tvářil, jako by kousl do citronu. Děda dokonce nastínil možnost, že by mu, až dostuduje, přenechal ordinaci.

Bylo to hodně předčasné, tehdy bylo Pavlíkovi necelých dvanáct. Vypadal, jako by ho bolely zuby, a já jsem poprvé pocítila strach. Po zádech mi přeběhl mráz. Uvědomila jsem si, že tady něco nehraje.

Pavlík se neučil tak, jak jsme předpokládali, nebyl to žádný suverénní pre­miant. František z toho vinil neschopné učitele a vlastně celé zkostnatělé školství, ale v hloubi duše tušil, stejně jako já, že se nám náš smělý plán vymyká z rukou.

Řeklo by se, žádná tragédie. Jenomže pro mého muže a jeho nóbl rodinu to byla morová rána. Ze snu o nadějném pokračovateli lékařských tradic se probouzeli neradi a neochotně. Bylo jasné, že drama spěje ke strašlivému konci.

Životní zklamání

Stalo se to, když byl Pavlík v deváté třídě. Podávaly se přihlášky na střední školy. Manžel nepochyboval o tom, že se náš syn přihlásí na gymnázium, ač, jak musím přiznat, neměl odpovídající známky.

Když nám kluk přinesl k podepsání lejstro, kde stálo psáno, že stráví následující čtyři roky na učilišti, bála jsem se, že manžela skolí infarkt. Byl úplně rudý a křičel.

Syn nastínil, že ho práce se dřevem baví nejvíc na světě a třídní učitelka mu horem dolem vysvětlovala, že by se na gymnáziu jen zbytečně trápil. Můj muž popadl bundu z věšáku a s prásknutím dveří zmizel.

Později jsem se dozvěděla, že křičel ve škole na třídní učitelku a poté zamířil do baru, kde se do němoty opil. Něco takového ještě nikdy v životě neudělal. Choval se jako člověk, jemuž se na kusy rozbil velký sen.

Mluvil o tom, že Pavlík je jeho životní zklamání. Vylekalo mě to, bylo vidět, že to myslí vážně. Od té doby byl u nás doma neustálý křik. Jednou, to bylo Pavlíkovi sedmnáct, se tak strašně pohádali, že muž syna vyhodil z domu.

Prý ať ukáže, jak se jako „hlupák z učiliště“ uživí. A syn ve své hrdosti šel. Bylo to nejhorší období mého života.

Málem rozvod

Prožívala jsem to nesmírně těžce. Pavel se naštěstí odstěhoval k babičce, mojí matce, to bylo jediné světlé místo v temnotě. Už se neprobouzel ve svém dětském pokoji se stěnami plnými plakátů slavných fotbalistů, už jsme spolu nesnídali.

Připadalo mi, že jsem jako matka selhala. Měla jsem jeho útěku z domova nějak zabránit, ale netušila jsem, jak. S Františkem jsme se denně hádali a div nerozvedli. Se synem celé roky nemluvil.

Neobměkčilo ho ani to, že si Pavel založil prosperující truhlářskou firmu. Nešel mu na svatbu, ani se nijak neradoval, když se zanedlouho po veselce stal dědečkem. Narodila se nám vnučka Eliška.

Když mi to Pavel zatelefonoval, křičela jsem radostí a tancovala po celém baráku. „Vykopej slivovici!“ křičela jsem směrem ke dveřím Františkovy pracovny. „Máme holčičku!“ A dveře se skutečně váhavě otevřely. „Ano?“ řekl unaveně.

„Už si ani nepamatuju, kam jsem ji zakopal. A pokud vím, měli jsme ji vypít na promoci.“ Zaječela jsem: „Čert vem‘ promoci!“ A chvatně se oblékala, že se půjdu podívat na Elišku do porodnice.

„Ty se mnou nepůjdeš?“ vyjekla jsem, protože František seděl v křesle a četl si noviny. Vzhlédl a zavrtěl hlavou. Znovu jsem cítila v zádech ten mráz. Díky Elišce jsem ožila.

Jako by mě nabíjela energií, po nekonečných šichtách v nemocnici jsem se necítila tak vyždímaná jako dřív. Přestala jsem odmlouvat vrchní sestře a hádat se s Františkem.

Víš, kdo jsem?

Vstoupila do mě taková nějaká tichá radost ze života. Snacha se záhy vrátila do zaměstnání a byla vděčná, že holčičku často hlídám, nejdřív v jejich domácnosti, ale čím dál častěji jsem si ji brala i domů.

Když ji František poprvé spatřil, rozklepala se mu brada. Myslela jsem, že bude odtažitý, to tedy nebyl. Oči se mu leskly slzami a hlas třásl dojetím. „Ta je opravdu… naše?“ zadrmolil s pohledem na tmavovlasé dítě a zkusil jej opatrně pohladit.

To už se hlas zatřásl i mně. „Opravdu naše,“ ubezpečila jsem ho. „Ta je ale krásná,“ zašeptal. Sedl si k téměř dvouleté dívence a tázal se: „Jestlipak víš, kdo jsem?“ Odpověděla bez váhání: „Děda.“ Otřel si slzy a od té chvíle byli nerozluční.

„Koukej, koho vedu,“ volávala jsem na Františka, který vyletěl z pracovny a popadl Elišku do náruče. „Konečně se k nám vrátilo štěstí,“ říkal. Oba jsme rozkvetli a snažili se, abychom byli s děvčátkem co nejčastěji.

Pootevřenými dveřmi jsem slýchala, jak František Elišce vypráví o svém povolání. Poslouchala, ani nedýchala. Povídal jí to i místo pohádky před spaním, když občas nocovala v Pavlově pokojíčku.

Nástupce

A v takový jeden krásný květnový den plný sluníčka při snídani zčistajasna řekla: „Dědo, já bych chtěla být taky doktorkou.“ Do manžela jako by uhodil hrom. Zavadil o hrníček a vylil čaj, ani si toho nevšiml. „Eliško, holčičko moje zlatá,“ vydechl okouzleně.

V očích se mu zaleskly slzy dojetí. Konečně měl vysněného nástupce, o němž se mu už ani nesnilo. „Tak z Elišky bude doktorka,“ zamumlal a v roztržitosti utíral čaj nikoli ubrouskem, ale vlastním rukávem.

„Z Elišky bude paní doktorka,“ zopakoval ještě několikrát. A tak se konečně našel někdo, kdo manžela přiměl smířit se s naším synem. Eliška zapůsobila jako diplomat. Přivedla tátu za ruku k nám domů. Pavel stanul Františkovi tváří v tvář.

Paní doktorka

Eliška, tehdy už zapsaná do první třídy, je oba vážně, ba skoro přísně pozorovala. František promluvil první. „Máš krásnou holčičku!“ vypravil ze sebe. „Díky, táto,“ šeptal Pavel. Padli si do náruče. Byla to nádherná chvíle. Jeden druhému se přestali vyhýbat.

Říkala jsem si, že by se manžel měl synovi, jenž se stal úspěšným podnikatelem a jako táta i manžel byl rovněž vzorný, omluvit. Udělal to, když se naše pyšná rodina sešla u jednoho stolu na Eliščině maturitním plese. Vstal a s koňakem v ruce pronesl:

„Připíjím na Elišku a jejího báječného tátu, mého drahého syna. Jsem na něj nesmírně pyšný. Dal nám milovanou vnučku a dokázal, že dovede uživit sebe i rodinu.

Pavle, choval jsem se jako hlupák.“ Eliška si podala přihlášku na lékařskou fakultu a je z ní paní doktorka.

Martina (63), Jihlava

reklama
Související články
5.6.2023
Ivanka byla moc zamilovaná a hrnula se do svatby. Moje intuice mi ale říkala, že s tím klukem není něco v pořádku. Ta svatba by byla unáhlená! Lukáš byl moc pěkný, chytrý, zabezpečený a o pět let starší než naše dvacetiletá Ivanka. Že ji miluje, jí sdělil hned na prvním rande. Bombardoval ji telefonáty i zprávami s takovou intenzitou, že mu nakonec dala šanci. „Tak úžasnou ženu jsem ještě nikdy
5.6.2023
Ani ve snu by mě nenapadlo, že by můj táta nebyl můj vlastní. Když se to dozvíte v pokročilém věku, je to šok, s nímž se těžko vyrovnává. Táta. Když slyším tohle slovo, vybaví se mi vždycky jen jediný chlap na světě. Ten, který mě učil jezdit na bruslích, plavat, hrát ping- -pong. Ten, který mi foukal bolístky a vyprávěl před spaním pohádky. Byla jsem jeho princezna, mazlíček! Máma mu vždycky s
1.6.2023
Letos zjara jsme se s maminkou vypravily na tatínkův hrob, abychom ho uklidily a také si zavzpomínaly. Setkání s tetou Helenou nebylo hezké, ale tatínek by se možná pobavil. Tatínek zemřel loni před Svátkem zesnulých. Letos zjara jsme se s maminkou vypravily na hrob, abychom odklidily dušičkovou výzdobu a s tatínkem si symbolicky popovídaly. Nesmírně nám chybí. Život nás nehýčká ani jednu, a
29.5.2023
Své děti jsem vychovala dobře, byly to hodné a slušné dcery. Nevím, po kom se nevydařil můj jediný vnuk? Asi jsem ho rozmazlila! Když chodil vnuk Pepíček na základní školu, dostala se dcera do problémů. S manželem se doma hádali a vypadalo to na rozvod. Nechtěla jsem, aby v tom můj vnuk vyrůstal, a tak jsem si ho vzala k sobě. Měla jsem jen samé dcery, žádného syna, tak jsem se o vnoučka nál
29.5.2023
Když někdo nasadí život pro druhého, je to ten nejkrásnější projev lidskosti. Naši Terezu zachránil právě jeden takový statečný hrdina. Z ordinace vychází pan doktor. Mou dceru Terezu právě převážejí na nemocniční pokoj. „Bude v pořádku, nebojte se,“ uklidňuje mě lékař, když vidí můj vyděšený výraz. „Vzhledem k tomu, co se stalo, měla vaše dcera neuvěřitelné štěstí. Za pár dní už bude líp.“ Vím
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
POHÁDKA O JEZERNÍ KRÁLOVNĚ A VODNÍKU TUTÍNKOVI.
epochanacestach.cz
POHÁDKA O JEZERNÍ KRÁLOVNĚ A VODNÍKU TUTÍNKOVI.
Srdečně Vás zveme na veselou pohádku O Jezerní královně a vodníku Tutínkovi, která se odehraje v předsálí, zahradách v barokních Grottách ploskovického zámku. Barunka a princ Jan se mají tajně už dlouho rádi, ale Barunka je jen chudá schovanka. Pan král o jejich lásce neví a pozval na zámek bohatou, ale rozmazlenou nevěstu – princeznu Veronu.
Pověsti hradu Valečov
enigmaplus.cz
Pověsti hradu Valečov
Lidé na skalním hradě Valečov na pokraji Českého ráje využívali jak skalní prostory či pukliny hradu, tak kombinace zděné zástavby a dřevěných přístřešků. V pískovci byly vybudovány i sklepy, zásobárn
Daně ve starověku: Prodražil se rozvod i pohřeb
epochaplus.cz
Daně ve starověku: Prodražil se rozvod i pohřeb
Zvyšování daní, rostoucí inflace, zkrátka ekonomika je dnes ožehavé téma. Na přetřes ale přicházelo už od starověku – dokonce i ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Zřejmě k historicky první zaz
Fusilli s kuřecím prsíčkem
tisicereceptu.cz
Fusilli s kuřecím prsíčkem
Zdravý a lehký těstovinový pokrm rozhodně existuje. Vyzkoušejte fusilli s orestovaným prsíčkem. Suroviny 2 kuřecí prsíčka 1/2 nadrcené sušené chilli papričky (lze vynechat) 2 stroužky česneku
Voda nad zlato i ve střední Evropě
21stoleti.cz
Voda nad zlato i ve střední Evropě
Bez vody by to nešlo, tedy, alespoň co se týče pozemského života. Vodní koloběh je přitom na naší planetě jemně vyladěn a jakýkoliv zásah do něj může způsobit problém. Jenže probíhající klimatické změ
Certina zahalila své DS Action Diver do černé barvy
iluxus.cz
Certina zahalila své DS Action Diver do černé barvy
Hodinky DS Action Diver od značky Certina se vynořují z temných hlubin oceánu a jsou nyní k dostání v černém provedení. Jako pravé potápěčské hodinky mají voděodolnost 300 metrů a jsou ideálně vybaven
Prsten z Atlantidy: Jediný pozůstatek bájné civilizace?
epochalnisvet.cz
Prsten z Atlantidy: Jediný pozůstatek bájné civilizace?
V roce 1860 objeví francouzský egyptolog Marquis d’Agrain v Údolí králů v Egyptě záhadný prsten, který do této kultury vůbec nezapadá. Podle legendy jej tam zanechal kněz z legendární Atlantidy. Jasno
Ženský křik mě paralyzoval
skutecnepribehy.cz
Ženský křik mě paralyzoval
Během studií jsem bydlela s kamarádkou v pronájmu. Když jsem tam jednou zůstala sama, zažila jsem něco, na co bych ráda zapomněla. Společně s kamarádkou Mirkou jsem bydlela v pronajatém bytě. V poklidu jsme tam žily asi dva roky. Majitelem bytu byl starší pán, kterého bych v klidu nazvala podivínem. Za tu dobu, co nám byt pronajímal, s námi prohodil sotva pět
Po svatbě s ním Rolins netouží
nasehvezdy.cz
Po svatbě s ním Rolins netouží
Rok a půl je zpěvačka Dara Rolins (50) šťastná po boku fotbalisty Pavla Nedvěda (50), otázky na svatbu jí už ale nejspíš lezou krkem. Nedávno se totiž nechala slyšet, že po svatbě s fotbalovou lege
Přijde Lucie Polišenská o chlapa?
nasehvezdy.cz
Přijde Lucie Polišenská o chlapa?
Vdala se! Ale odmítá ukázat manžela. Lucie Polišenská (37) , o níž se ještě donedávna psalo, že je sama jako kůl v plotě, je pěkná tajnůstkářka. Hvězda seriálu ZOO se v tichosti provdala, a navíc
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Kapr pečený v alobalu
tisicereceptu.cz
Kapr pečený v alobalu
Zkuste si rybu tentokrát upéct v alobalu. Příprava je sice trochu náročnější, ale výsledek vás potěší a na obal ze strouhanky si nejspíš ani nevzpomenete. Ingredience 4 porce kapra 100 g másla