Vyrostla jsem v dětském domově, odkud jsem se chtěla co nejdřív dostat. Nesnáze s penězi jsem tedy vyřešila po svém. Začala jsem se živit tělem. Na dětství moc pěkné vzpomínky nemám, pocházím z děcáku, tamní prostředí jsem nesnášela, a co nejdříve jsem proto chtěla vypadnout z místa, které vám nikdy skutečnou rodinu nenahradí. Jak ráda bych se všem dnes omluvila. Neuměla jsem se postarat

Mrtví předci sledují naše osudy a mohou ovlivňovat naše rozhodnutí. Před problémovým mužem mě varoval zemřelý otec! Možná nevěříte na nadpřirozené zásahy do života. Mohou nás naši milovaní po své smrti z onoho světa skutečně chránit a varovat, když se řítíme do nebezpečí? Myslíte si, že to není možné? Také bych asi měla podobný názor, kdyby se mi v mládí nestalo něco zvláštního, co se vymyká

Vždy jsem měla pocit, že musím svoji o deset let mladší sestru ochraňovat a pomáhat jí. Měly jsme spolu dlouho krásný vztah. Aspoň jsem si to myslela. Sedím v koženém křesle v obýváku u mé sestry Petry. Je to pěkný byt, který si před lety pořídila s manželem. Možná že právě toto křeslo, na kterém teď zrovna sedím, si koupili za mé peníze. To je teď ale úplně jedno. Moje sestřička se tváří udive

S manželem Honzou jsem už mnoho let opravdu moc šťastná a on se mnou. On ale toužil po dětech, a já věděla, že mu je nikdy nedám. Jeho snem byly děti, ale nedařilo se nám. Dnes už jsme ve věku, kdy by to už v mém případě ani nešlo, a tak naše pokusy ustaly. Hrála jsem nešťastnou Mě ale žere svědomí čím dál víc! Problém je, že můj hodný a skvělý muž Honza netuší, že jsem kdysi podstoupila

Kamarádka Dana vždy věřila v posmrtný život. Měla dokonce i důkazy díky své zesnulé mamince. Když pak náhle zemřela, zjistila jsem, že měla pravdu. I když jsem otevřená hodně věcem, tak záležitosti mezi nebem a zemí mi nikdy nešly na rozum. Nadpřirozené jevy šly mimo mě, na rozdíl od mé kamarádky Dany, která věřila v anděly, duše i posmrtný život. Nejlepší kamarádky Našemu přátelství nij

Těžko se žije v nejistotě. Ale někdy je ještě horší žít s pravdou a tajemství si nechat pro sebe. Další společný rodinný oběd. Hanička mi už zase polila sváteční ubrus a snacha se tomu přihlouple usmívá, místo toho, aby mou vnučku naučila, jak se chovat u stolu. Tomáš o něčem vášnivě diskutuje s otcem. Chtělo by se říct, že jsou tak strašně stejní, ale nejsou. To, že si můj syn Tomáš s mým m

Dlouho mi trvalo, než jsem v sobě našla sílu pro zásadní rozhodnutí. Jenže pak zasáhl nemilosrdně osud a já žiju dál, jak jsem nikdy nechtěla. Pan doktor se na mě udiveně kouká. „A ty modřiny, co máte na zádech, to jste si udělala tím pádem?“ Vidím na něm, že mi absolutně nevěří. Jak by také mohl! Vždyť to zápěstí jsem si přece zlomila při pádu dopředu a ne na záda. Podobnou situaci jsme ale ře

Tmavovláska a blondýna na horách. Bylo nám devatenáct, byly jsme rozesmáté a bezstarostné. A právě ta lehkomyslnost mě dovedla k chybě, kterou si vyčítám celý život. Bývala jsem veselá a lehkomyslná, obojí už je dávno v propadlišti času. Na ty hory si dodnes dobře vzpomínám a stále si říkám: Nemělas tam jezdit, ty káčo! Ale znáte to. Pozdě bycha honit. Bylo mi devatenáct, končila jsem ekonom

Kdo by si občas neřekl: Za co, pane bože, za co? Mě ale stíhalo doslova prokletí. Až díky náhodě jsem pochopila, proč musím tak trpět. Od dětství jsem měla ze života peklo. Otec zemřel, když mi bylo osm, měla jsem tři mladší sourozence, o které jsem se musela starat. Bydleli jsme na vesnici ve starém domě, kam zatékalo a v zimě táhlo, u domu ale byla obrovská zahrada a velký chlév plný zvířat.

Vždycky jsem si myslela, že po dobrém se s každým domluvím. S tímto dítětem to ale nebylo možné. Ta holka byla opravdu zlá! I když své dítě vychováte dobře, nikdy nevíte, koho si jednou přivede domů. Když se naše dcera se zetěm seznámila, žil už rok sám, odstěhoval se od ženy, protože to byla prý semetrika. Vyprávěl nám o svém manželství docela podrobně, ale přiznám se, že jsem to neřešila,